Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak to je mi moc líto
Chce vůbec dítě? Jak dlouho spolu jste a jak dlouho se snažíte? Možná je to třeba i tím, že se na to moc upínáš, i když tě chápu. Ale pro některé chlapy je to třeba nic moc téma bavit se pořád o spermatu a vajíčkách a plodném období ![]()
@michelle21 Chapu, ze se citis na dne. Vkladala jsi do toho nadeje a nevyslo to.
Na pritele se nezlob, pokud se takto nechova dlouhodobe. Mel ted jiny cil, a to byla ta zkouska. Dneska ji s nim oslav, dej mu vedet, ze jsi rada, ze mu to vyslo. Casem mu dojde i to, cim se trapis ty.
S tim financovanim… jak financujete jine veci? Oddelene nebo dohromady? Jestli oddelene, musis si umet o penize rict.
Na me to pusobi tak, ze jemu o dite s tebou nejde a podstoupil to jen proto, aby ti vyhovel. Ty zase vis moc dobre, ze to neni idealni, ale setrvavas kvuli touze po diteti v prakticky ne moc funkcnim vztahu.
Ale i kdyby ten vztah byl jiny, myslim, ze valna vetsina muzu se opravdu nezajima o vsechny ty veci okolo, odbery stimulace atd. A s tim vasim vztahem podle meho souvisi i to, ze si IVF hradis sama. On to podle meho bere jako vyhoveni tvemu prani a nebere to jako spolecny „projekt“.
Jestli ti to vsechno okolo za to stoji si musis rozvazit ty sama.
@michelle21 Já jsem taky vše kolem ivf zařizovala sama a sama šla i na veškerá vyšetření, pokud nebyl potřeba chlap. A taky to se mnou nechtěl nikdy nějak extra probírat, i když je fakt, že ramínko nastavil, abych se vybrečela, když to nevyšlo
Placení… taky jsem platila já, protože jsem já v té nemocnici fasovala léky, platilo konzervaci atd., ale máme sdílený účet na výdaje na domácnost a šlo to z toho, takže to je trochu jiný případ. Ne každý chlap je stavěný na to tyhle emočně vypjatý chvíle řešit, prožívá to jinak než žena. Tak nějak víc v sobě. Možná je to jen jeho zástěrka drsňáka, kterou se obrňuje sám proti tomu neúspěchu a smutku?
Věřím, že se to srovná. IVF je záhul pro vztah a je jedno, jestli jste manželé nebo ne. Taky jsem kolikrát čekala jiné reakce… Navíc hormony jsou svinstvo, dávají zabrat i psychice… Držím ti palce, určitě se to srovná a další pokus vyjde
Vztah kvůli tomu neukončuj, to tak možná za pár měsíců s chladnou hlavou.
@michelle21 píše:
Včera měl ještě narozeniny, přála jsem mu, chtěla jsem ho vytáhnout ven, řekl mi, ze po zkoušce, což jsem chápala. Dnes ale si šel hned po návratu lehnout a v pul páté půjde na ten tenis. Já bych daleko raději šla někam ven oslavit jeho zkoušku a narozeniny, než se doma užírala lítostí. Přijde mi, že mu na mě vůbec nezáleží a ze jsem to asi dřív jen nechtěla vidět
A vi to? Ja bych mu to presne takhle rekla. Treba mu to vubec nedochazi, co bys ty rada.Je to chlap.
@michelle21 píše:
Na me to taky tak působí, ze to dítě vlastně nechce a vůbec to nebere jako společný projekt. Pak ale nechápu, proč do toho šel. Opravdu jsem na něj nevyvíjela žádný tlak, naopak první impulzy abych začala svoje problémy řešit v CARu byly od něj. Nevyznám se v něm ani v našem vztahu, ale vím, že to není OK, nedokážu být vedle něj přirozená a upřímná, myslím, ze vlastně oba jen tonu druhému něco předstíráme.
To mozna neumi rict ani on sam. Znala jsem par, kdy muz s partnerkou obihal IVF, zadarilo se az na nekolikaty pokus (on nemohl mit dite) a pritom mel jinou, ke ktere ihned po potvrzeni gravidity odesel. A vysvetleni, proc ji to nerekl a nedal ji sanci najit si jineho (byla zcela v poradku a neco kolem tricitky) se kterym by mohla zalozit kompletni rodinu? Nevim..
Ale k vam dvema…mne prijde, ze to na nej mozna doleha a nepredpokladal neuspech. A nevi, jak se k tomu postavit. Nezvlada reakci na tve pocity. Tomu by podle meho nasvedcovalo to urputne lpeni na obycejnych kazdodennich cinnostech. Chce si zamestnat hlavu jinou cinnosti nez premitanim, proc to nevyslo. A proto mozna jistym zpusobem ted utika od tebe.
@michelle21 píše:
Přála bych si, aby mě objal, řekl, ze to bude dobré, utěšil me, vytáhl me třeba ven se projít, na něco dobrého k jídlu… aby mi dal najevo svůj zájem. Ne aby se šel svalit vedle do postele a dal si budíky na to aby pak šel s kamarádem na tenis. Jinak nestuduje, je voják a dělá si zkoušku z angličtiny v rámci práce. Vydělává víc než já, v běžných věcech není lakomý, ale k tomuto mám od začátku pocit, že přistupuje jako k moji záležitosti. Přitom děti chce, na neúspěch reagoval slovy co budeme dělat dál, jestli chci adopci, že on si neumí život bez dětí představit…
Napadá mě, jestli nemá s IVF nějaký svůj vnitřní problém a nepodstupuje ho jen kvůli Tobě. Třeba můj manžel vždy říkal, že by do IVF nikdy nešel, že než to, tak by raději zůstal bezdětný, případně si dítě adoptoval.
Je mi to líto.
Možná je to jeho způsob, jak se s tím vyrovnává. Vím, blbej, ale do hlavy mu nevidíš.
Ale taky na mě působí, jakože o to dítě až tak nestojí ![]()
@Agneth píše:
Napadá mě, jestli nemá s IVF nějaký svůj vnitřní problém a nepodstupuje ho jen kvůli Tobě. Třeba můj manžel vždy říkal, že by do IVF nikdy nešel, že než to, tak by raději zůstal bezdětný, případně si dítě adoptoval.
To mě taky napadlo. (a já to cítím podobně)
Ja myslim, ze to proste ti chlapi tak neprozivaji. Muj by se choval urcite naprosto stejne, verim tomu. On nedava city najevo. Unas nastesti problem s otehotnenim neni. Ale tehotenstviho tak nejak nechava chladnym, na UTZ nechodil skoro,,radsi byl s detma, nesahal ani neosmataval brisko a deti pritom miluje. Kazdej je nejakej no. Nemyslim si, ze ten tvuj bude spatny otec. Znam plno chlapu co by do ivf ani neslo, sobci. Priste to vyjde ![]()
To, že moc nechápe, proč brečíš, bych do určité míry ještě pochopila.
Mužům je dána menší míra empatie všeobecně. Čest výjimkám.
Ale že nemá potřebu sdílet s tebou úspěch u zkoušky, ačkoli s někým jiným tu potřebu sdílení má. Že nemá potřebu s tebou rozhodovat a sdílet i ty praktické záležitosti v oblasti rozpočtu, to mi spíš zavání tím, že on sám nic moc společného budovat nechce a do dítěte se nechal uvrtat prostě proto, že chce mít doma ženskou a tak nějak mu je asi jasné, že ta ženská dítě chtít asi bude.
Je to na tobě, věk máš už vyšší.
Můžeš se pokoušet do toho vztahu přivést dítě, ale nečekala bych, že spolu zůstanete.
@michelle21 píše:
Včera měl ještě narozeniny, přála jsem mu, chtěla jsem ho vytáhnout ven, řekl mi, ze po zkoušce, což jsem chápala. Dnes ale si šel hned po návratu lehnout a v pul páté půjde na ten tenis. Já bych daleko raději šla někam ven oslavit jeho zkoušku a narozeniny, než se doma užírala lítostí. Přijde mi, že mu na mě vůbec nezáleží a ze jsem to asi dřív jen nechtěla vidět
Hospodaříte spolu nebo jste spolubydlící s výhodami?
@michelle21 píše:
Přála bych si, aby mě objal, řekl, ze to bude dobré, utěšil me, vytáhl me třeba ven se projít, na něco dobrého k jídlu…
Promiň, nebudu soudit celou situaci, moc málo informací. Jak dlouho jste spolu, jak důležitá byla jeho zkouška apod.
Nicméně, jakmile ženská začne posuzovat vztah podle „JÁ bych si přála“ a ten neřád mi do hlavy nevidí, nečte mi myšlenky, nesdílí moje nejtajnější přání, nečte stoprocentně moji náladu a není ochotný žít podle mého vnitřního citového nastavení, a co hůř, začne se kvůli tomu urážet a „trápit“ a chlapovi to vyčítat, tak si ONA SAMA zadělává na mega průser.
Chápu, že přístup tvého partnera není košer, podle reakce „co měl víc udělat“ bych spíš řekla, že mu něco taky hlodá v hlavě… vyhozené peníze, nepřesvědčení o IVF, strach z tvých nálad, co já vím…
Nicméně nevyčítej svému partnerovi něco, čeho očividně sama nejsi schopná: potlačit svoje ego a jít za ním a zajímat se, jak je na tom on.
To, že někdy mají oba svého až nad hlavu a prostě mají co dělat sami se sebou, a nedokážou tu být pro druhého, to se stává. Pokud to chceš změnit, zkus ty být tím „lepším“. Nebo spíš odolnějším.
Tohle je pro mě partnerství, víš… právo na selhání mají oba. Já celkem chápu, že i vyzrálý chlap má z očekávání citové bouře svojí partnerky nahnáno, a to zejména v případě, kdy sám měl těžký den nebo dokonce těžkých víc dní. To, že ty si myslíš, že po IVF máš na roli slabšího a opečovávaného právo, je sice pochopitelné, ale partnersky rovnoprávné to není teda ani omylem.
Jen blbý pohled zvenku od baby, která musela hodněkrát spolknout vlastní ego, takže ví, že síla se dá najít ledaskdy, pokud z toho sama neděláš melodrama.
@michelle21 píše:
Na me to taky tak působí, ze to dítě vlastně nechce a vůbec to nebere jako společný projekt. Pak ale nechápu, proč do toho šel. Opravdu jsem na něj nevyvíjela žádný tlak, naopak první impulzy abych začala svoje problémy řešit v CARu byly od něj. Nevyznám se v něm ani v našem vztahu, ale vím, že to není OK, nedokážu být vedle něj přirozená a upřímná, myslím, ze vlastně oba jen tonu druhému něco předstíráme.
Tohle je opravdu problém, ne to ostatní.
Jediné, co zabere, je promluvit si o všem naprosto na rovinu, i kdyby to mělo hodně bolet. Vyčistí se vzduch, odpíchnete se, sblíží vás to (pokud tam nějaká láska ještě je).
A přes to všechno ještě tohodle parazita sponzorujes?
![]()
Holka prober se, to snad je lepsi mit doma kocoura na pomazleni a spolehlivy vibrator na uteseni nez takového prizivnika ![]()
viz tvoje dnesni diskuse - Mam pocit, ze pritel zije na muj ucet ![]()