Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem štastná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.17 13:41
Tohle sem mela taky takove pocity, nastesti jen ze zacatku tehu par tydnu. Jsou to proste hornony. Nekam si zalez a spi a spi a spi. Nastesti sem si to vzdy uvedomila ty svoje nalady a dokazala to ovladat a pak sem zalezla do postele
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 13:47
@VENIVINIVICI To neni oc trefný popsání problému, naopak ona píše, že se bojí porodu, toho, co bude po RD, vztahy s mamkou na nic, kamarádky nemá, cítí se opuštěná - tomu se dá těžko říct, že má vše, a je jí to málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 13:51
Zakladatelko, já toto zažila ve 2 těhotenstvích, vždy první 3 měsíce, opravdu deprese - hormonama. Pak to zmizelo. Kdybych to u sebe detekovala jako netěhotenský problém, kteý se objevuje i jindy, tak bych to řešila s psychologem, popř. psychiatrem, ale začla bych u psychologa. Ne každý ti sedne, ale taky to chce delší dobu než jen pár sezení, často se prolom objeví až po měsících teapií a zpočátku dojde i ke zhoršení stavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 14:04
Zakl: Hormony, hormony, nuda, stereotyp. Choď na procházky - dle svých možností, odpočívej - jestli jsi unavená, tak si lehni a prospi se, ona spánková deprivace je na psychiku. Máš nějaké koníčky? Tak je provozuj, zavolej kámošce a jděte na kafe nebo zmrzku. Jdi s dětmi na dětské hřiště, jdi s manželem na večeři. Vypucuj si koupelnu, ale prostě něco DĚLEJ! Nemůžeš se litovat a utápět v depce. Pokud to na tebeč padá a nic nezabere, jdi za psychologem nebo klidně za psychiatrem. Ale myslím, že až se ti hormony zklidní, bude líp. Držím palce.
PS: Jestli ti líná pes, tak ho vyčesej, taky se zabavíš a nebudeš mít všude chlupy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 15:39
@VENIVINIVICI píše:Čemu říkáš mít všechno??? Já teda tomu, co popisuje zakladatelka rozhodně ne…
Jsi znuděná, máš vše a je ti to málo, jsi typ člověka, který nebude mít nikdy dost a nespokojíš se s tím co máš, neraduješ se z maličkostí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 17:56
Ale má - má úžasné děti, fajn muže, má střechu nad hlavou, je zdravá, čeká další dítě - a vztahy když se bude trošku snažit, se jistě dají urovnat. Že není sestra odvařená z břicha - a co. Někdo prostě takový je. Na mimino se těší, takže fakt si myslím, že pokud to nejsou hormony, jakože asi částečně budou, tak je to prostě tím, že se zakladatelka nudí. Že nemá kamarádky? proč je nemá? To čeká, že se jí budou chodit nabízet? At je aktivní, trochu se zapojí třeba do života na vesnici, začne někam chodit a kamarádky bude mít.
Prostě nemá proč fnukat. At se přestane litovat a zvedne se a začne žít a bude to lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 22:52
@inkakřivák Myslíš, že štěstí se dá objektivizovat? Kdyby jo, byl by každej v pohodě, stačilo by přestat fňukat. Kdo je ten, kdo určuje, kdo má proč bejt šťastnej a u koho už je trápení pohopitelný? Takhle lidská psychika nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 23:28
@Emno píše:
@inkakřivák Myslíš, že štěstí se dá objektivizovat? Kdyby jo, byl by každej v pohodě, stačilo by přestat fňukat. Kdo je ten, kdo určuje, kdo má proč bejt šťastnej a u koho už je trápení pohopitelný? Takhle lidská psychika nefunguje.
Tak tak - štěstí/psychická pohoda je subjektivní záležitost a tlak společnosti na to, co by člověk měl v jaké situaci cítit je spíš na škodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 23:35
@Almatka Přesně tak. Pak dvojitej problém - nejsem šťastná a ještě mám výčitky, protože bych vlastně měla být. A nebo strach, že se rouhám a odnesu to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.17 23:38
@Berousik píše:
A před těhotenstvím jsi taková byla taky? Jestli ne, mlátěj s Tebou hormony a zase se to srovná. Já byla taky na ranu, hlavně na konci…byla jsem celkem vztekláale muž ani nepípl a těšil se víc na porod
Ne vážně, byla jsem místama protivná a nic se mi nechtělo a hlavně jsem se naprosto izolovala od okolního světa. Bylo mi nejlíp jen s manželem a starší dcerou. Teď už jsem zase v pohodě
to znám. Se mnou v těhotenstvích hormony mávaly sem tam, a čím jsme byla starší, tím hůř. Kolikrát jsme byla nesnesitelná sobě i okolí, emočně labilní 
A k tomu různé strachy a obavy. Ulevilo se mi po porodu, hlavně jak skončilo šestinedělí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.17 07:36
Já měla největší problémy po porodu druhého dítěte. Je fakt, že jsem se před porodem stačila rozvést, vdát se, odstěhovat se 200km daleko, prakticky jsem přišla o kamarádky a do toho ještě řešila problémy s bývalým ohledně syna. No a po porodu to tak nějak na mě dopadlo. Bojovala jsem s tím, nějaká čas brala antidepresiva, zlepšilo se to asi tak půl roku od porodu, ale s depkama bojuju stále, někdy víc úspěšně, někdy méně. A není to, že bych nemilovala svoje děti nebo litovala, že se údálo tolik změn. Prostě to někdy na mě padne. Před druhou mateřskou jsem pracovala ve zdravotnictví, takže permanentně mezi lidma, teď najednou sama, většinou doma, protože děti jsou často nemocné. Když jdu na dětské hřiště a náhodou se bavím s nějakou maminkou, tak jediné, co chce probírat, jsou děti - papání, kakání… Moje povaha je dost introvertní a potom, co jsem přišla o nejlepší kamarádku, se kterou jsme se znali 30 let, tak se mi ani nechce navazovat přátelství. Snažím se chodit ven, jezdíme na výlety, ale upřímně se těším do jakékoliv práce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
26.5.17 07:46
Přijde mi, že jsi dost vyhořelá. Podporuješ ostatní, hodně dáváš a minimum dostáváš zpátky.
Chápu, že se Ti nic nechce.
Já jsem to měla minulý týden, kdy jsem fakt nefungovala, nahodila jsem se po pár dnech, ale bylo mi fakt mizerně. Těhotenstvím to u mě nebylo.
Zkus si rozdělit den na úseky a v těch úsecích něco dělat, pokaždé něco jiného. Choď hodně na procházky. Přijde mi to, že jsi hodně osamělá. Zkus si promluvit s manželem a věnujte nějaký čas jen sami sobě. On třeba cítí, že jsi nenaladěná a snaží se Ti vyhnout.
Přemýšlej, co by Ti pomohlo. 
A ještě bych se s tím asi svěřila lékaři. Nemůžou Ti v těle chybět nějaké látky? Já si pamatuju, jak mě ničilo, když měla v krvi nedostatek železa… stačilo pár dnů, doplnit železo a bylo mi fajn.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.5.17 12:35
Dekuji..mozna je to tim, ze jsem.mela hodne pomahajici profesi…nechci specifikovat..a ted se citim neuzitecna..nevim 
- Citovat
- Upravit
26.5.17 15:38
@Anonymní píše:
Dekuji..mozna je to tim, ze jsem.mela hodne pomahajici profesi…nechci specifikovat..a ted se citim neuzitecna..nevim
zjisti, jestli netrpíš depresí. Má jí poměrně hodně lidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
