Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, mám depresi, nebo se nehodím pro rodinný život? Některé dny vůbec nevycházím z bytu. Péči o dítě zvládám, ale o domácnost už moc ne, jenom to základní. Pořád jsem strašně unavená a naštvaná. Manžel mě leze na nervy, jenom ho vidím. Dneska mi řekl, že naštvání je můj univerzální obličej. Je mi z toho zle.
Třeba máš jen nějakou krizi, možná by pomohlo najít psychologa a popovídat si s ním
.
Nebo třeba nějaký oraz zajít si s kamarádkou na kafe, zacvičit, na masáž, kosmetiku, trošku se odreagovat.
Nebo třeba na pár dní odjet z domu z dítětem navštívit třeba rodinu, aby si zjistila, že ti chybí a není to tak strašné, jak si myslíš.
Jak staré dítě máš? Já jsem tohle měla od narození mého syna asi do jeho 8 měsíců. Bydlím ve velkém městě bez rodiny a bez přátel. Pak u mě jednoho dne zazvonila sousedka, která má 2 děti a pozvala mě k sobě na kafe. Pak se můj život změnil. Se sousedkou jsme si padli do oka a chtěla jsem jí pozvat i já ji. Musela jsem pořádně uklidit a při tom jsem zjistila, že mě úklid baví…
@dada453 Nepises nahodou o me? Ja musela byt v minulem zivote nejaka hrabenka. Zila jsem tak nekdy ve dvacatych letech, o deti se mi staraly dve chuvy. Ja na ne udelala ťu ťu ťu muťuťu a odkracela jsem s tenisovou raketou na kurt nebo s prateli na hon lisky… Ten luxus mi ted chybi, jsem na nej evidentne z minuleho zivota zvykla…
a tohleto kazdodenni pachteni se beznym zivotem mam ted urcite jako soucast moji karmy za trest ![]()
Se sousedkou jsme začali jezdit do města na nákupy, do parku a tím jsem se z toho dostala. Je ve tvém okolí nějaká maminka s dětma?
Monž jsi typ, který prostě potřebuje k život ještě víc než jen tu rodnu. Nesjou všechny takové, že narzením dítěte se mění a mateřská láska je všeobjímající a nekonečná a tak dále. To je mýtus. Samozřejmě, že miluješ své dítě, ale… není to ono, viď ještě něco by to chtělo.
Rozmysli se, co ti chybí. někdy je to fakt touha po páci. Ne, nekamenujte mne, ale fakt lepší máma, která je spokojená s prací na půl úvazku, než nespokojená, vzteklá a nabručená, která je doma. věřte tomu. A ne že bych tě chtěla honit do práce, ona je to někdy touha se prostě nějak realizovat, protože denní rutina mezi plínama a vysavačem fakt někomu stačit nemusí. Ta tvoje nespokojenost není s manželem a rodinou, to je nespokojenost sama se sebou.
A u tebe to čuším. Ještě něco ti chybí.
Dodám jen, kdyby někdo chtěl argumentovat, že když není hlídání, že leccos nede… s tím souhlasím. Ale jsou věci, které se dělat dají. Ovšemže, gro naší „práce“ jsou rodina a děti. Ale není pravda, že je to náš celý život. Pokud to tak někdo chce mít, jeho volba. Ale třeba já bych se zbláznila. Já taky musím dělat ještě něco… jinde. A kolikrát ty děti beru s sebou.
S chlapem ti neporadím, ale každopádně chápu péči o domácnost - já to nesnáším, raději bych sekala dva dny dříví než umyla hrnek po čaji ![]()
a vaření - hrůůůůza - tak marná činnost, výsledkem je špinavé nádobí a potrava, která stejně skončí dřív nebo později v kanálu (dřív, když se nepovede, později, když se to dá sníst
) a ikdyž mě za jídlo lidi chválí, tak mě to stejně NEBAVÍ
ale možná by nějaký ten psycholog nebyl od věci - když ani nevylezeš z baráku - ufff, to je už docela moc (hele, a kdo ti venčí prcka?)
a souhlas s @Emilie
Příspěvek upraven 09.01.13 v 12:27
Já šla brzy do práce a změnil se mi život. nejsem domácí typ a po x letech doma bych byla vylitá jak váza. je to sice náročnější, ale jsem spokojená a úplně jsem ožila a těším se na každý další den a ne jen na to, až bude večer ![]()
No mě to připadá, že popisuješ mě před ms
ale vážně… Nemáš třeba nějakou špatnou antikoncepci?
Třeba je to hormonama, nevím… Jak dlouho to trvá?
@jruz píše:
S chlapem ti neporadím, ale každopádně chápu péči o domácnost - já to nesnáším, raději bych sekala dva dny dříví než umyla hrnek po čaji![]()
a vaření - hrůůůůza - tak marná činnost, výsledkem je špinavé nádobí a potrava, která stejně skončí dřív nebo později v kanálu (dřív, když se nepovede, později, když se to dá sníst
) a ikdyž mě za jídlo lidi chválí, tak mě to stejně NEBAVÍ
ale možná by nějaký ten psycholog nebyl od věci - když ani nevylezeš z baráku - ufff, to je už docela moc (hele, a kdo ti venčí prcka?)
a souhlas s @Emilie
Příspěvek upraven 09.01.13 v 12:27
na malou jsem sama, máme už jenom moji mamku, nechodící, takže sama potřebuje pomoc, chlap má časově náročné povolání
@74paja píše:
@dada453 Nepises nahodou o me? Ja musela byt v minulem zivote nejaka hrabenka. Zila jsem tak nekdy ve dvacatych letech, o deti se mi staraly dve chuvy. Ja na ne udelala ťu ťu ťu muťuťu a odkracela jsem s tenisovou raketou na kurt nebo s prateli na hon lisky… Ten luxus mi ted chybi, jsem na nej evidentne z minuleho zivota zvykla…a tohleto kazdodenni pachteni se beznym zivotem mam ted urcite jako soucast moji karmy za trest
![]()
asi tak nejak
zakladatelko prvni manzelska? Mate +- 5 let po svatbe? To se musi proste prezit.
Ahoj
a jak staré máš dítě? Mě to třeba ničilo první rok a půl, možná méně. Chtěla jsem prostě víc, mezi lidi, dělat něco užitečného, víc se realizovat, dělat i něco pro sebe a ne celý den poslouchat řev dvou dětí, utírat jim zadek a uklízet a vařit. Pak jsem si nějak zvykla, rezignovala, a našla si zábavu, která šla dělat i s děmi. A hlavně, děti čím jsou větší, tím víc se toho dá s nima dělat a vystačí si samotné, takže máš čas i na sebe.
A jak píše Emilie, ne každý je radostí bez sebe, že se z něj na dobu neurčitou stane chůva, služka a domácí otrok a chce víc. Takže spousta i mých kamarádek se vrátila na částečný úvazek do práce a jsou maximálně spokojené.
Malá má rok. O práci přemýšlím, ale nemá kdo hlídat…Myslím, že by to bylo hned lepší.