Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Anonymní píše:
@Gabriela2033S přítelem jsme spolu půl roku.. já vím je to krátká doba.. On v rodině nemá žádný menší děti… Možná jsem to špatně napsala ne že by je neměl rád ale nemá k ním cestu.. já bych chtěla pomoc mu ti cestu najít.. Chová se k ním hodně odtažitě a vyhýbá se jim.. přítelovi bude letos 27 let.
Mě cizí děti nikdy nezajímaly (a to ani ve věku 27 let, kdy by mi už teoreticky měly tikat biologické hodiny), zajímá mě až to vlastní a to ani tak nejsem extra poprděná matka. Takže chápu, že ani ne 30letého kluka netankuje tvůj synovec.
Nelamala bych to, ja miluju svoje dite, ale cizi..nemam k nim vztah a i se jim vyhybam, kdyz mam hlidat kamaradkam, tak pohlidam, ale uz koukam po hodinach, kdy to skonci. Strjne tak, kdyz si chce dcera pozvat kamaradku, nejlepe, kdsz nebudu doma ![]()
@Anonymní píše:
@Gabriela2033S přítelem jsme spolu půl roku.. já vím je to krátká doba.. On v rodině nemá žádný menší děti… Možná jsem to špatně napsala ne že by je neměl rád ale nemá k ním cestu.. já bych chtěla pomoc mu ti cestu najít.. Chová se k ním hodně odtažitě a vyhýbá se jim.. přítelovi bude letos 27 let.
a proč to tak hrotíš? jsem žena a mám 6leté dítě, své dítě miluju, cizí děti nesnáším, a jen kvůli svému dítěti „snesu“ jeho kamarády, cizí děti mě nikdy nebraly, neobdivuju cizí miminka - a nevím, jak bych brala, kdyby se mě někdo v tomto „snažil pomoci najít cestu“ - asi bych dotyčného poslala rychle do pryč
@stinga píše:
a proč to tak hrotíš? jsem žena a mám 6leté dítě, své dítě miluju, cizí děti nesnáším, a jen kvůli svému dítěti „snesu“ jeho kamarády, cizí děti mě nikdy nebraly, neobdivuju cizí miminka - a nevím, jak bych brala, kdyby se mě někdo v tomto „snažil pomoci najít cestu“ - asi bych dotyčného poslala rychle do pryč
Souhlas, zavání to fanatismem - cestu hledají křesťani
Mít v 27 takový vztah a vedle sebe chlapa, který mi „hodlá pomoct najít cestu“, tak mu naopak rychle najdu tu jeho - a to směrem ode mě. Zakladatelko - nemáš žádné právo někoho tlačit do nějakých pocitů a už vůbec si nárokovat jeho city k tvýmu malýmu příbuznému.
@Prosimklid píše:
Souhlas, zavání to fanatismem - cestu hledají křesťaniMít v 27 takový vztah a vedle sebe chlapa, který mi „hodlá pomoct najít cestu“, tak mu naopak rychle najdu tu jeho - a to směrem ode mě. Zakladatelko - nemáš žádné právo někoho tlačit do nějakých pocitů a už vůbec si nárokovat jeho city k tvýmu malýmu příbuznému.
Presne, at je rada, ze ma se synovcem sama hezky vztah..proste on to ma jinak a kdovi, treba ma i duvid proc ho nemusi a nebo to ani neni nemusi, ale proste k nemu vztah nema..
Já jsem ženská, ale cizi děti mi taky trochu vadí/nezajímají mě/ vyhýbám se jim. U chlapů je to celkem normální taky. Proč to považuješ za problém?
@Anonymní píše:
Dobré ráno,mám úžasného přítele nemůžu si stěžovat… Ano jsou dny kdy to nejí růžové ale neměnila bych. Jen já mám v rodině od sourozenců spoustu dětí (vlastní nemám a zatím nechci, na tom jsme se shodli s partnerem).. Můj přítel ale děti moc nemusí nemá k ním žádný kladný vztah, a já děti miluju. Synovec je můj závislák na mě a já na něm… potřebovala bych radu jak udělat, aby si přítel našel cestu k dětem..?
Děkuji moc, krásný den.
To je tezke, ja mam rada deti, ktere jsou " vychovane a umeji se chovat" pletu holkam copanky s klukama neci jineho, ale nedavam deti urvane, hyperaktivni apod i kdyby byly z nejblizsi rodiny, tak ani omylem nechci ani videt.
@Tosidelassrandu píše:
Já jsem ženská, ale cizi děti mi taky trochu vadí/nezajímají mě/ vyhýbám se jim. U chlapů je to celkem normální taky. Proč to považuješ za problém?
Asi tak, možná je spíš problém u zakladatelky - trochu mě děsí, co si představit pod pojmem „synovec je závislák na mě a já na něm“. Moje sestra, když měla malé mimino, a mě bylo plus minus kolem 25, tak mě nechávalo vcelku chladnou - dokázala jsem ocenit, že je vcelku roztomilé, rozhodně si nedokážu představit, že bych měla být na něm v té době závislá (nebo ono na mě - od toho mělo to dítě svoji matku), takže ve finále může být patologický vztah na straně zakladatelky. Doufám, ze jde o pořádnou hyperbolu.
@Anonymní píše:
Dobré ráno,mám úžasného přítele nemůžu si stěžovat… Ano jsou dny kdy to nejí růžové ale neměnila bych. Jen já mám v rodině od sourozenců spoustu dětí (vlastní nemám a zatím nechci, na tom jsme se shodli s partnerem).. Můj přítel ale děti moc nemusí nemá k ním žádný kladný vztah, a já děti miluju. Synovec je můj závislák na mě a já na něm… potřebovala bych radu jak udělat, aby si přítel našel cestu k dětem..?
Děkuji moc, krásný den.
Jste spolu půl roku a už nejsou všechny dny růžové??? To teda nevidím moc dobře, to zní jako po patnácti letech manželství…
@Tosidelassrandu píše:
Já jsem ženská, ale cizi děti mi taky trochu vadí/nezajímají mě/ vyhýbám se jim. U chlapů je to celkem normální taky. Proč to považuješ za problém?
Jo a ještě když to přiblížim tvojí situaci. Můj manžel měl dvě neteře už když jsme se poznali. Naštěstí on se s nima nesetkával tak často, ale fakt jsem se jim vyhýbala, co to šlo a nějak extra ráda jsem je neměl. Nemám je v oblibě do dneška. Tak ho, prosim tě, do kontaktu nenuť. Je to fakt nepříjemný.
Proč mu chceš ukazovat nějakou správnou cestu? To je fanatismus…jak to nešlape podle mé cesty, tak ten dotyčný je na špatné cestě…tak šup, já si tě panáčku už vychovám správně. Totalitní myšlení, brrr…Zažila jsem tyhle tlaky na sobě a vím, že předělat něčí nastavení v podstatě nejde.
@Prosimklid píše:
Asi tak, možná je spíš problém u zakladatelky - trochu mě děsí, co si představit pod pojmem „synovec je závislák na mě a já na něm“. Moje sestra, když měla malé mimino, a mě bylo plus minus kolem 25, tak mě nechávalo vcelku chladnou - dokázala jsem ocenit, že je vcelku roztomilé, rozhodně si nedokážu představit, že bych měla být na něm v té době závislá (nebo ono na mě - od toho mělo to dítě svoji matku), takže ve finále může být patologický vztah na straně zakladatelky. Doufám, ze jde o pořádnou hyperbolu.
Ta část s tím, jak jsou na sobě závislí, mě taky dost zarazila. To mi taky přijde spíš jako dost nezdravej a podivnej vztah.
@Tosidelassrandu píše:
Ta část s tím, jak jsou na sobě závislí, mě taky dost zarazila. To mi taky přijde spíš jako dost nezdravej a podivnej vztah.
Asi to nemyslela doslovně.. spíš mi to zní tak, že s ním ráda tráví čas a chtěla by ho vzít někam na výlet i s přítelem. Tolik bych to nehrotila.. synovec s ní asi nebydlí, tak ta závislost taková nebude. ![]()
@Gabriela2033 píše:
Asi to nemyslela doslovně.. spíš mi to zní tak, že s ním ráda tráví čas a chtěla by ho vzít někam na výlet i s přítelem. Tolik bych to nehrotila.. synovec s ní asi nebydlí, tak ta závislost taková nebude.
Brr, takovej výlet bych si nechala ujít
Ne, upřímně, vzhledem k jejich věku a krátkosti vztahu nevidím důvod, proč by měl být přítel zatahován do nějakých rodinných vztahů.
A jak by sis představovala, že by se měl přítel k synovci chovat? Ve 27 letech? Když spousta chlapů v tomhle věku ještě i tvrdí, že děti ani nechtějí?
Já třeba některé synovce vůbec nemusím a to mám děti 3, zbožňuju je a s dětmi jsem i pracovala. Ale že bych měla nějaký fanatický vztah k synovcům, to fakt ne. To mám radši některé děti kamarádů. Záleží prostě na dítěti a ani tam to není, že bych byla závislá na cizím dítěti, to mi přijde trochu choré.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat