Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Tosidelassrandu píše:
Já jsem ženská, ale cizi děti mi taky trochu vadí/nezajímají mě/ vyhýbám se jim. U chlapů je to celkem normální taky. Proč to považuješ za problém?
Pro mě je třeba nepředstavitelný něco omlouvat tím, že je to chlap, tak je to normální. Chápu, že to má každý jinak, i vy. Můj přítel má právě děti rád a na všechny je strašně hodný, my žádný nemáme, takže když jdeme na návštěvu a je tam dítě, tak je schopnej dělat i čajový dýchánky.
Má mateřský pudy místo mě. ![]()
Já to mám podobně jak vy, chvilka mi stačí, ale pak už jsem otrávená.
@Prosimklid píše:
@Gabriela2033Brr, takovej výlet bych si nechala ujítNe, upřímně, vzhledem k jejich věku a krátkosti vztahu nevidím důvod, proč by měl být přítel zatahován do nějakých rodinných vztahů.
Ha, já asi upřímně taky.
Já to chápu no, ale nějak rozumím i slečně, protože ona je očividně hodně rodině založená a to samý čeká od partnera. Já bych se na jejím místě spíš bála, jestli ty děti opravdu JEDNOU bude chtít, aby (jak tady už bylo psáno) jí ve 35 neřekl, že se na to ještě necítí. ![]()
@Anonymní píše:
Ano chtěl by vlastní ale až později.. což já za to jsem ráda, já chci děti taky o dost později..
Sliby se slibuji…
A taky : Slibem nezarmoutiš.
Řiď se podle sebe. Ty to dítě budeš nosit, rodit, pečovat o něj… Nemuzes čekat tak dlouho jako chlap. Ale nenut ho do toho. Buď sám usoudí že už je čas a nebo včas vycouvej.
Hele, já do svých 29 let děti nemohla ani vidět. A i teď miluju ty své dvě vlastní, mám ráda ty malé v rodině a snesu děti svých kamarádek-některé méně a některé více. Jenže je všechny znám od mimin a je to o to jednodušší. Ostatní děti mě štvou, v lepším případě mi jsou jedno. Třeba má tvůj přítel podobné nastavení. Uvědom si, jste spolu půl roku, kolikrát toho sviště viděl? Taky to může brát tak, že vám krade společný čas
vůbec bych se ho nesnažila měnit, je to jeho věc. Pokud on sám děti jednou chce, je to ok. Jasně, že záruku ti nikdo nedá ![]()
Já přítele chápu. Jsem stejná jako on ![]()
Je mi 30+ a cizí děti prostě nevyhledávám, jejich přítomnost mě znervózňuje a jsou mi fakt protivné ![]()
Jakmile je to dítko starší, viz neteř od mého přítele, tak je to tragédie. Jsme spolu 3 roky a malou znám od jejích 4 let. Jsem k ní taky pořád odtažitá a vůbec mi její přítomnost není příjemná.
Jediný s kým to trochu jde, je syn kamarádky, které znám od miminka, vozila jsem ho, párkrát přebalila, tak trochu vím jak funguje
Takže vlastní dítě chci, chci ho brzo, těším se na něj, protože věřím tomu, že když bude mé a bude od miminka, budu vědět „co s ním“ ![]()
Já teda nechápu, proč si musí hledat cestu k synovci přítelkyně, se kterou je celkem krátkou dobu
Já třeba cizi děti taky nemusim, snažím se jim vyhýbat co to jde
úplná noční můra, když na mě začne mluvit třeba nějaké dítě na hristi, nebo když vedu syna do školky. D svoje děti miluju, mame hezké vztahy, jsou mym smyslem života, ale cizi děti ve většině případů nemůžu vystat, včetně těch co jsou v rodině (od manzelovo bratranců apod). Každej proste není z dětí poprděný, hlavně jestli mate jiné společné zájmy, rozumíte si a případně jak by se stavěl k vlastním dětem no.
Hele, chlapi jsou tak trošku jiní v tomhle.
Já jsem ženská a k cizím dětem nemám žádný kladný vztah
Pokud je teda nepotkávám často a nějaký si k nim nevytvořím.
Já mám o dost starší sourozence, oba měli děti už když jsem byla v pubertě. Takže jsem se s miminama i dětma setkávala a věděla jsem co a jak. Můj manžel se ale s dětma - opravdovýma miminama setkal až nějak kolem 35 let, když měl první dítě jeho nejlepší kamarád.
Tehdy jsem se tomu strašně smála. Za boha se nechtěl mimina ani dotknout, protože ho poláme a nebo mu spadne. Malým dětem se snažil vyhýbat, netušil jak se s nima bavit a zkoušel dělat vtipy, které je ale spíš zděsily ![]()
Své děti miluje. Těch cizích už se tolik neštítí, když už to doma natrénoval ![]()
Ne vždycky je to o tom, že chlap ženskou jenom ujišťuje, že ano později, později… K rozhodnutí mít děti je třeba dozrát.
Tvého přítele bych k ničemu nenutila, pokud nechce tak nechce a ať si klidně drží odstup. Třeba, pokud se bude často vídat s tvou rodinou, nebo synovcem, si k němu nějaký vztah vytvoří sám. Ono je to fakt o tom, že spíš neví, než že tě automaticky hned musí tahat za nos.
A to, že není poprděnej z cizích dětí z něj automaticky dělá syčáka?
Kamarádka taky řekne, že svoje děti miluje, ale ostatní usoplence nemusí. Já třeba cizí děti nemám ráda, neumím to s nimi, neumím obdivovat každej jejich prd, ale svou neteř naprosto zbožňuju a nemyslím si, že bych proto byla zlá a vztahu neschopná
Jen klidně přiznám, že vlastní děti nejspíš nechci. Tvůj přítel je možná nechce taky, ale na druhou stranu, co ti má po půl roce říct?
„Jasně zlato, jsme spolu půl roku, je mi 27, uděláme si dítě 15.6.2024“? Znám kluky v jeho věku, který k dětem dokopaly jejich manželky/partnerky a nevěřila bys, jaká chyba to byla. Ani s vlastními to neumí. Ty, jestli chceš o přítele přijít, tak mu neustále cpi svoje neteře a synovce, demontruj mu, jak jsou geniální, roztomillí, krásní a nejlepší na světě a ideálně do něj ještě huč, jaká to bude krása, až si uděláte taky miminko. A za měsíc ti problém „Přítel nemá rád děti, co s tím?“ sám odpadne ![]()
Proč by si měl hledat cestu k cizím děckám? Ty to vidíš asi jinak, protože je to tvoje rodina, ale ne jeho (jste spolu teprve chvíli navíc). Nevím, mi třeba přijde zase zvláštní být závislák na synovcích a neteřích. ![]()
Ne každej dělá nuti muti, tuty fruty na cizí parchanty.
Když ho budeš nutit do vztahu k cizím dětem, otrávíš ho na max.
Další diskuze, kde zakladatelka nedostala odpovědi, které chtěla, tak už raději nereaguje. ![]()
@Anonymní píše:
Dobré ráno,mám úžasného přítele nemůžu si stěžovat… Ano jsou dny kdy to nejí růžové ale neměnila bych. Jen já mám v rodině od sourozenců spoustu dětí (vlastní nemám a zatím nechci, na tom jsme se shodli s partnerem).. Můj přítel ale děti moc nemusí nemá k ním žádný kladný vztah, a já děti miluju. Synovec je můj závislák na mě a já na něm… potřebovala bych radu jak udělat, aby si přítel našel cestu k dětem..?
Děkuji moc, krásný den.
Hlavně aby ta tvoje cesta nevedla ke konci vztahu… ![]()
@Anonymní píše:
Ano chtěl by vlastní ale až později.. což já za to jsem ráda, já chci děti taky o dost později..
Tohle je red flag jako kráva!!! Častá odpověď na téma děti u chlapů, které děti nebudou chtít mít nikdy a budou to pouze odkládat a nikdy nebude ten správný okamžik.
Jednou to bude práce, cestování, kamarádi, koupě nemovitosti auta, prostě vše bude překážka pro dítě.
Jinak já cizí děti taky nemusím a vřelé vztahy mám pouze se svými dětmi a jakési mírnější vztahy s dětmi v rodině.
Cizí děti spíše ignoruji a je mi velmi nepříjemné, pokud mě někdo nutí cizí dítě chovat, reagovat na něj, či ho chvíli hlídat, hlavně ty malé.
Tak nějak jsou děti v rodinném okruhu odtrostlejsi a beru je tak, že se do nich nestarám, nesnažím se je vychovávat, napominat, atd., neteř k nám normálně chodí, ale nepotřebuje už žádnou zvláštní péči.
@Gabriela2033 píše:
Psala, že se zatím shodli na tom, že s dětmi počkají, tak asi chce.
Souhlasím s tím, co píšeš, na druhou stranu, je to její synovec, ke kterému se chová odtažitě. Nemusí se chovat bůhví jak, ale je to dítě od její rodiny a ona s ním chce očividně trávit čas.
Já nevím no, já bych hodně přemýšlela, jestli by se pak nechoval odtažitě i k vlastním dětem.
Me synovec taky vůbec neoslovuje a ani jako mimino jsem ho snad nepochovala
a svoje děti miluju ![]()
@Tosidelassrandu píše:
Další diskuze, kde zakladatelka nedostala odpovědi, které chtěla, tak už raději nereaguje.
Ale no tak
… vždyť tady napsalo tolik lidí.. než by se tím prokopala, tak je tu do noci.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat