Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám se ráda?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.11.19 20:52
Mám to asi podobně, ale nebojuju s tím, taková prostě jsem. Když se člověk přijme, tak se s tím vším, co se dá označit jako negativa, žije MNOHEM líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.11.19 21:03
@Anonymní píše:
Prosla jsem terapii, hodne veci se napravilo ale tento problem ne, a nejak nevim kde vic zamakat. Jde o to, ze kdyz jsem v kolektivu kde nemam nejakyho cloveka ktereho znam tak najednou ztracim svoji,,pozici"v kolektivu. Kdyz nemam pocit ze jsem v parte, ze jsem oblibena tak nedokazu byt sama s sebou. Jsem zakriknuta, nekdy i urazena, nebavim se. Nechapu sve chovani, najednou mam pocit ze jsem se scvrkla sama do sebe a ta osoba kterou jsem je pryc, nemuze jit ven. Driv jsem to mela i kdyz jsme byli treba v kolektivu tri a ty dve se vice bavily a hned na mne padaly uzkosti a myslenky ze ja jsem ta nejhorsi mezi nima a ze mi to tim davaji na jevo(i kdyz to tak samozrejme neni) a ze mne nemaji radi. Potrebuji nestranny nahled. Diky.
Kolik ti je?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
11.11.19 14:35
Mě je čtrnáct a mam to taky. Vubec nevim proc, ale vzdycky se uzavru do sebe atd. Az do ted jsem to brala jako soucast sve povahy, ale kdyz to ctu, tak jsem se zamyslela a zkusim to nejak resit. Bohuzel taky nevim jak.
- Citovat
- Upravit
13.11.19 20:24
Já to v kolektivu vůbec neřeším. V práci teda. Někde venku jsem uvolněná, dokážu se bavit s každým, kdo má zájem se se mnou bavit a neodpovídá jen ano, ne. Pokud tam ten zájem necítím, tak radši sedím sama a pozoruju okolí. Ale já s tím nemám problém, nevadí mi být někde sama, vystačím si tak a buď si najdu někoho, s kým pokecám, nebo taky ne. Nenutím se do věcí, který mi nejsou příjemný.
Co se týče práce, tak tam jsem od toho, abych pracovala, ne abych hledala kamarády. Samozřejmě tam jsou lidi, který mám ráda a bavím se s nima, ale nevadí mi, že jdu na oběd sama, na cigáro sama, nebo že při práci spolu nemluvíme. Když se musím soustředit, tak nemluvím vůbec, kolegyně si zvykly.
Jsem taková. Nezajímá mě, co si o mně kdo vypráví, pokud to není samozřejmě člověk, na kterým mi záleží. A těch není zase tak mnoho - pár blízkých přátel, rodina a přítel. Jestli mě kolegyně v práci pomlouvají je mi srdečně jedno. Holt to mám nastavený tak, že pokud nemám co říct, tak neříkám nic, nejsem typ, co by vyprávěl historky, byl super bavič, mluvil jen aby nebylo ticho.
Přijmi se taková, jaká jsi. Proč by si měly říkat, že jsi nejhorší? Možná si jen víc sedly spolu, a proto se spolu baví víc, to ale přeci není nic proti tobě, ani to není nic špatnýho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosla jsem terapii, hodne veci se napravilo ale tento problem ne, a nejak nevim kde vic zamakat. Jde o to, ze kdyz jsem v kolektivu kde nemam nejakyho cloveka ktereho znam tak najednou ztracim svoji,,pozici"v kolektivu. Kdyz nemam pocit ze jsem v parte, ze jsem oblibena tak nedokazu byt sama s sebou. Jsem zakriknuta, nekdy i urazena, nebavim se. Nechapu sve chovani, najednou mam pocit ze jsem se scvrkla sama do sebe a ta osoba kterou jsem je pryc, nemuze jit ven. Driv jsem to mela i kdyz jsme byli treba v kolektivu tri a ty dve se vice bavily a hned na mne padaly uzkosti a myslenky ze ja jsem ta nejhorsi mezi nima a ze mi to tim davaji na jevo(i kdyz to tak samozrejme neni) a ze mne nemaji radi. Potrebuji nestranny nahled. Diky.