Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám vlastní domácnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.12.13 09:42
Na to se, myslím, nedá říct nic jiného než že kdybys bydlela ve svým, skončí to. Z vlastní zkušenosti vím, že čím víc se setkávám s rodiči, tím víc mi do všeho kecají. Pokud nemáš prostředky na vlastní bydlení, tak asi holt budeš muset počkat do doby, než budeš chodit do práce a na vlastní bydlení si vyděláš. 
Jinak nevím. Ono to nestačí, když jim řekneš, že ti to vadí. Já to znám… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.13 09:42
Co zkusit šetřit a až se povede dostatečná částka, tak se odstěhovat? - aspoň do garsonky, ale lepší jak nic. Nebo zkusit chodit do práce - aspoň brigády nebo tak - jestli je mamka ochotná pohlídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.13 09:43
Hm, tak to bych teda taky nesnesla.
fakt by ti to finančně nevyšlo na pronájem něčeho úplně malinkého? Třeba 1+1?
A nepřemýšlela jsi nad nějakou brigádou na pár hodin? Pro malou zjevně hlídání máš (jak máma tak brácha by určitě hlídali) a s nějakou tou korunkou navíc by se ti pronájem určitě líp táhl, co? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.zizi
17.12.13 09:46
Kdyz ji maji tak radi, tak at ji pohlidaji a ty bez do prace…jinak moje mamka me taky neustale buzeruje kvuli male a to s nami nezije 
…nesmis si to tak brat
- Citovat
- Upravit
17.12.13 09:48
Tak urcite si na nervy z toho, ze nemas vlastnu domacnost, skus si po troche setrit a nieco male najst, alebo zbalit chlapa…
Inac s tym vyrvavanim v postylce nesuhlasim a bratovi by som radsej podakovala, ze nenecha malu plakat, ked ty mas zrovna robotu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.13 09:49
@Anonymní píše:
Mám svoji maminku ráda, ale tímhle mě prostě ničí a myslím, že si to ani neuvědomuje, i když už jsem ji mockrát vysvětlovala, že jsem dospělá a starám se o sebe a dceru sama a dobře…
No, sice to asi slyšet nechceš, ale evidentně nejsi schopna se o sebe a o dceru sama postarat, takže než toho schopna budeš, tak to holt musíš přežít, dokud se neosamostatníš a nenajdeš si vlastní bydlení, tak budeš pořád její dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.13 09:51
Vydrz… vyresi to vlastni bydleni. Jina rada neni.
A muzou hlidat a ty si bez vydelavat…
Příspěvek upraven 17.12.13 v 09:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.13 09:51
Něco podobného řeším taky a nevím jestli spálit mosty nebo ne. Jen s tím rozdílem, že je to můj byt je mi o 10 let víc a děti už taky nemám nejmenší. Nastěhovala se mi sem moje matka, myslela jsem si že na nějáký čas to prpblém nebude, jenže mi to hodně přerostlo přes hlavu. Je tady už dva roky a nechystá se odejít občas mám pocit že je jak parazit 
na nájem nepřispěje na jídlo nepřispěje, vlastně vůbec na nic všechno platím já. Došlo to tak daleko, že má pořád jen nějákej problém stará se o věci do kterých jí nic není a má pocit že je to její domácnost a ona bude o všem rozhodovat no hádky každej den. Mě nezajímá, že má dluhy který si opět nadělala, chci prostě žít normálně a tohle už je moc… No takže jestli nechceš dopadnout podobně, (už ani nehlídá) najdi si někoho s kým si pronajmeš byt a bojuj na vlastních nohách 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.13 09:53
Co na to říct, snad jen aby jsi si co nejdříve nastavila mantinely, oni to rozdýchají neboj, hlavně co nejdříve. Já jsem si nechala mluvit do výchovy, chodu domácnosti, investic, práce,… prostě do všeho 10let, ikdyž jsme bydleli zvlášt tak jsem se nechala i po telefonu ovlivnit, po každé návštěvě u našich jsme se s manželem akorát pohádali, protože maminka mi kladla na srdce, abych udělala věci přesně tak jak říká, po těch letech mi došlo, že stále žiju se svou matkou, ikdyž mám už svoji rodinu. Letos jsem to už nevydržela a rozsekala to, ale výsledek ještě není, to bude na dlouho, protože po těch letech už druhá strana nechápe nebo nechce pochopit co mi vlastně vadí.
- Citovat
- Upravit
17.12.13 09:54
Psala jsi, že to nechceš slyšet, ale opravdu nechápu, proč jsi si pořizovala dítě, když jsi bez chlapa a nezabezpečená. Co chceš jako teď slyšet?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.13 09:56
Jsi v blbé situaci, držená v šachu, protože nemáš kam jít. Možná by pomohlo, kdybyste si sedli všichni 3 dospělí a promluvili si o možnostech. Kdybys jim řekla, že uvažuješ o nějakém podnájmu, protože ti tohle všechno vadí, aby si uvědomili, že takhle to věčně fakt nepůjde. Nebo si domluvit určitá pravidla. Je to těžké, pro mamku jsi a vždycky budeš dcera, musí se umět odpoutat od toho, že už nejsi dítě, ale tím, že jsi u ní doma, je to pro ni také těžké. No a zkusit fakt nějaký podnájem hledat. Malinký, dvě toho zas tolik nepotřebujete, když budeš mít štěstí, najdeš něco, co se utáhnout dá a třeba by mamka občas pohlídala, kdyby sis našla nějakou brigádu. Jinou šanci asi nemáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Medžika
17.12.13 10:09
A co třeba azylový dům? Ale věř mi, že byt u mamky je lepší, nemáš tolik výdajů, a můžeš šetřit, na svou domacnost 
podej si žádost o byt, trvá to dlouho, ale jednou ti ho dají
Příspěvek upraven 17.12.13 v 10:12
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, předem se omlouvám za anonymitu, ale nemusí o mě všichni všechno vědět… je to pro mě citlivé téma. Jsem sama s dcerou 10. měsíců mě 21 a žiji ve společné domácnosti s mojí maminkou a starším bratrem. Nejsem v zase až tak hrozné finanční situaci, ale vlastní bydlení si prozatím dovolit nemohu a to je asi můj největší problém co mě trápí… Nemohu si zde zvyknout, že prostě nemám své soukromí, ale hlavně, že prostě nemám svoji domácnost, řeknu to na rovinu, připadám si jako úplný debil, už se necítím na to poslouchat jak se mám oblékat co mám jíst, jestli malá jedla spala… Mám svoji maminku ráda, ale tímhle mě prostě ničí a myslím, že si to ani neuvědomuje, i když už jsem ji mockrát vysvětlovala, že jsem dospělá a starám se o sebe a dceru sama a dobře… Já vím, teď tady někdo vyrukuje s tím, že jsem mladá a bez chlapa, tak co bych chtěla, ale v podstatě nic, jen svůj klid, mít vlastní koutek, chtěla bych se ráda vracet domů, připadám si jako bezdomovec… Měla jsem vlastní bydlení, ale to jsem v těhotenství opustila, z nemocenské to nešlo utáhnout… Občas tak koukám na ty věci v přepravkách, které nemám ani kam vybalit a je mi z toho na nic… Maminka je dlouhodobě na nemocenské, takže je většinu času doma, bratr se již několik let na víc neúspěšně snaží dokončit vysokou školu a zjevně ho to netrápí, takže se od nás nechává živit a je také většinu času doma. Neustále jsem sledovaná, zda dělám všechno správně, on malou bezmezně miluje, takže každé sebemenší napomenutí malé končí hádkou s ním… Pro příklad: Malá je teď veliký mamánek, je neustále za mnou, visí mi na noze apod, mě to nevadí, ono i s dítětem na noze se nechá udělat spousta práce, ale přece jenom ne všechno, takže když jsem chtěla setřít, dala jsem ji do postýlky, samozřejmě že řev… to je myslím si normální, jenže do dvou minut vždy přestane… jenže pokud to vidí on přiskočí hned k postýlce a začne ji vyndávat… slušně jsem ho požádala, at ji tam nechá, že se pouze vzteká… Následoval dost sprostý výlev o tom jak jsem strašná matka, že mu nemám co rozkazovat, co bude dělat… ale sakra je to moje dítě… Opravdu je to hrozné, když Vám někdo říká něco takového, já svoji dceru miluji, má všechno co potřebuje, ale zároveň prostě nechci aby z ní byl rozmazlený spratek. Myslím, že je to psané dost zmateně, klidně dovysvětlím, ani nevím jestli chci něco poradit… ale asi to prostě ze mě už muselo všechno ven.