Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám žádnou hodnotu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
5.6.24 21:00
Ještě dodám..
mám chvíle, kdy bych se nejraději vymazala ze života, jak mi je ze sebe samé trapně (a vlastně někde v hloubi si uvědomuji, že není proč, ale nějak to nedokážu přebít..) Vymazala bych si nejraději všechny sociální sítě, aby nikdo nemohl dohledat, kdo se za mým jménem skrývá.
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
5.6.24 21:36
Buď v klidu, chlapi nemají zájem o úspěšné a schopné ženy, útočí to na jejich ego a ukazuje jejich vlastní neschopnost.
Takže když chlapovi navykladas, jak jsi neschopná, bude se v 90 % tetelit blahem (jestli je to pravda, je fuk, hlavně když tomu budete oba věřit). 
Mimochodem na hledání toho chlapa moc dlouho nečekej, ve tvém věku už ženský vybírají poslední použitelné kusy a za pár let zbyde v 99 % jen odpad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.24 21:40
Myslím, že by ses měla objednat k psychologovi, abyste zjistili, kde přesně je problém a mohla si s tím něco udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.24 21:50
Mně připadá, že věci odkládáš, že je na všechno času dost. Jenže teď je zrovna čas nejvyšší, na co čekáš. S dobrým příjmem si poříď bydlení hned, klidně nejdřív menší a už budeš splácet. Začni se poohlížet po dobrém partnerovi, než se poznáte a něco spolu zažijete, bude nejvyšší čas i na založení rodiny. Co koníčky a volný čas, rodina? Práce je zřejmě v pohodě, když tě baví a mají tě tam rádi. To bude asi tvá silná stránka. Zapracuj na ostatním, co podle tebe potřebuješ ke spokojenosti, a jak toho budeš dosahovat, bude se zvyšovat i tvůj pocit spokojenosti se sebou a naplnění 
- Citovat
- Upravit
5.6.24 22:01
Reknu ti tajemstvi - i kdyby ses rozkrajela, vzdycky budou na svete lepsi nez ty 
A taky pravdepodobne existuje nekdo, kdo se na tebe podiva a rekne si “Ty kraso, ta je uplne husta, co dokaze, oproti ni jsem nula.” Tak to proste je. Kdyz se prestanes srovnavat s ostatnimi, ulevi se ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.24 22:16
Tak já tě naopak obdivuji. Já jsem příklad té druhé třicátnice. Taky si připadám jak nic. Bakaláře jsem nedokončila, protože jsem ve druháku otěhotněla a od té doby jsem buď těhotná nebo na rodičovské 
Je mi 30 a odpracovaný mám rok v „podřadném“ zaměstnání. Za ty roky se jen starám o děti, nedělala jsem si kurz, nezkusila jsem žádné studium, neměla jsem ani brigádu, protože peněžně se máme dobře a nebylo to potřeba. Ale čím více se blíží konec rodičovské, tím víc na mě jde úzkost, protože nemám vlastně nikomu co nabídnout. Nic neumím, neznám. Připadám si hloupá. Ach jo. A to jsem chtěla studovat, cestovat. Teď už to nedoženu a čeká mě do konce života jen dřina.
Ty máš vše ještě před sebou. Měla by sis zkusit najít partnera, ať nejsi na ten život tak sama a nevymýšlíš zbytečně kraviny. Nemá cenu se s nikým porovnávat, hromada lidí bude vždycky lepších. Dokázala si toho hodně, si úspěšná, máš se v životě dobře, cestuješ. Já myslím, že na sebe můžeš být pyšná Kéž bych byla alespoň trošičku tolik ambiciózní jako ty 
- Citovat
- Upravit
5.6.24 22:19
Měla by si zjistit, kde pramení ta nejistota v samu sebe. Tipuju, že v dětství. Nebyl tvuj táta orientovaný na výkon? Zkus psychoterapii. Věřím, že ti pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.24 22:23
@Anonymní píše: Více
Mě je 32 let a taky nemám rodinu ani vlastní dům.. Moje matka to ještě podporuje, když mi říká, že jsem v životě nic nedokázala. Myslí tím děti a dům.
No, mám práci kde jsem doposud spokojená, ale měním ji. A spoustu nacestováno.
Radu nemám. Sama se v tom občas plácám. Asi jen doufat a věřit, že bude lépe. A začít si uvědomovat co chceme a jít si za tím - koníčky, vzdělávání apod..
- Citovat
- Upravit
5.6.24 22:24
Já si myslím, že je chyba, že svojí sebehodnotu čerpáš jen v zaměstnání. To není tvoje rodina, blízcí a co vidím, když dojde k nepříjemnostem, tak kolegové si hrabou na svém písečku a člověk tu útěchu nachází u nejbližších. Proto bych, být tebou, všechno soustředila spíš na svůj osobní život, pokud tedy tu rodinu chceš mít.
Jak už někdo psal, s léty se ten výběr potenciálních partnerů podstatně zužuje. I když najdeš, pořídit si rodinu taky chvíli potrvá. Abys pak za dvacet let sice nebyla na výborném postu v zaměstnání, profesně sama se sebou spokojená, ale doma tě nečekala jen kočka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.24 22:26
@Afrikana píše: Více
Přesně tak. Neurčuj svojí hodnotu podle ostatních. Pokud to nedokážeš sama, tak psycholog.
I u mě je spousta lidí nade mnou, ale i pode mnou, ať už se to týče vztahů, majetku, zaměstnání. Já sama jsem spokojená, neustrnula jsem na místě, mám nějakej základ, ale nejdůležitější je, že jsem spokojená JÁ. Nemá smysl se srovnávat s ostatníma. To si myslím, že je hodně dobrý se naučit, a čím dřív to člověk pochopí, tím líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.24 22:29
@Anonymní píše: Více
Prosím tě, ty máš taky všechno před sebou. Máš aspoň maturitu, na tom se dá stavět, nejsi úplně neschopná. Peněžně se máte dobře, můžeš si najít nějakej půl úvazek kde se nebudeš dřít. Ale toho s tímto nastavením mysli těžko dosáhneš, tak na tom začni postupně dělat a uvidíš, že to nebude tak horký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
6.6.24 00:31
@AnoNe Souhlasím. Mně je 40 a jsem smířená, tě budu už navždy sama. Teď jsem čerstvě po rozchodu a ex-přítel na mě nenašel nic hezkého. Raději budu sama…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, pro začátek, jsem sama, je mi třicet… svůj dosavadní život jsem věnovala studiu (ing+phd) 9a následně práci, abych byla fakt dobrá, zaměstnanec byl se mnou spokojený a byla si tzv jistá v kramflecích, a věnovala jsem tomu všechno na úkor sebe samé, vztahů a zájmů. Čím dál tím víc mi dochází, že to, jak se mám ráda a sebe si vážím je závislé na tom, jak dobrá jsemj v práci (protože to je vlastně to jediný, co v životě mám, drží mi nad vodou a na čem mi záleží). A v mém zaměstnání jsou se mnou sice spokojení, řekla bych, že mě i mají rádi, dostávám pravidelně odměny, které u nás rozhodně nejsou samozřejmostí a často služebky do zahraničí. ALE. Když se porovnám s lidmi co pracují ve stejném oboru, ale např. někde jinde… jsem úplně mimo, úplně dole.. jsou v práci mnohem lepší. A mě to vnitřně ubíjí, snižuje sebevědomí.. že vlastně oproti ostatním nemám žádnou cenu a je to jakoby mi moje podvědomí šeptalo do ucha, at si o sobě nic nemyslím, že v porovnání s jinými jsem úplný NIC.. já vím že pro některé z vás je tohle úplná hloupost, ale když já nic jiného nemám, to jak se mám ráda závisí vlastně jen na tomhle, tím sama sobě udávám svojí hodnotu a beru to tak, že když v tom stojím za nic v porovnání s ostatními, stojím za nic celkově, říkám si, že pak musím být k smíchu jak neschopná jsem.. i když někde v hloubce vím, že tohle přece neurčuje, jaký je člověk a jakou má hodnotu, já to bohužel takhle nastavené mám, občas mám takový stavy, že se na sebe ani nemůžu podívat do zrcadla, protože moje hlava mě samu sebe akorát ponižuje jako,,podívej se na sebe, styd se".. nějak tápu.. v životě, ve všem.. jak mám zapracovat na své sebehodnotě? jak se mít ráda (a svůj život) i když v porovnání s ostatními a životy ostatních (kteří mají rodiny, vztahy, děti, vlastní baráky) jsem vlastně úplný nic? jasně, život je dlouhý, rodinu ještě můžu mít, baráček je v plánu taky (výdaje nemám téměř žádné, hypotéka v plánu) ale když na tohle vždy jen pomyslím, říkám si, kdo by mě vlastně chtěl..je mi smutno, potřebovala jsem to s někým sdílet a budu ráda, když se najde alespon jeden člověk, který mi poradí.. díky všem..