Nemůžu unést smrt přítele

Anonymní
14.11.20 22:36

Nemůžu unést smrt přítele.

Dobrý večer. Před měsícem mi zemřel přítel, byl mladý, měli jsme spolu plno plánů a byli spolu dva roky. Nikdo tohle nečekal. Já se s tím nemůžu smířit a jít normálně dál. Někdy e snažím fungovat protože v práci prostě musím, ale jinak se obávám že mám deprese. Kolikrát nejsem schopná vstát z postele, umýt se, najíst, nic. Přestávám zvládat i základní věci jako se normálně udržovat, starat se o domácnost. a to jsem byla pěkná upravená ženská, pečlivá na pořádek, ráda zdobila sebe i byt. Teď nemám nic. Třeba jen sedím, nebo ležím, koukám do stropu nebo do zdi a brečím, nejde to někdy zastavit. Musím se přemlouvat abych vůbec vstala do práce. Včera mi došlo že už to musím celé řešit, protože jsem měla být ráno v práci v 6 hodin a bylo těch 6 a já ležela v posteli a nebyla schopná tam jít a nebo aspoň zavolat a omluvit se. Zavolali mi sami, šla jsem tedy a omluvila se pak. Teď tady sedím sama v jeho bytě, vím že budu muset odejít, protože mi ho tady všechno připomíná a navíc mi tady nic nepatří, ale to je ta druhá věc. Jenže nejsem schopná se zvednout a jít to začít řešit, něco hledat a tak. Totéž s tou léčbou. Vím že potřebuji k psychiatrovi a jsem nemocná. Jenže jak začít? Navíc se mi nechce. Někdy nemůžu spát, někdy naopak bych si nejraději lehla a už se nevzbudila. Nevím jak dál, je to začarovaný kruh ze kterého nevím jak ven. Jsem upatlaná, věci nepořešené, doma nepořádek. To co mě vždy rozčilovalo je mi teď úplně jedno. Stala se ze mě troska. Nevím jak to zvládnout, nemám nikoho kdo by mě vzal za ruku a řekl mi:" začneme tím a tím, tohle uděláme tak a tak". Prostě nevím…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
500
14.11.20 22:43

Postraumatická šoková reakce. U takového zážitku vcelku častá, zažila jsi strašný šok. Zavolej sem 222 586 768. Klidně hned. Je to krizová linka RIAPS, centra okamžité krizové pomoci. Oni jsou ti, co ti řeknou, co máš udělat, kam zavolat, kam jít. Pomůžou ti.
Už jen to, že jsi napsala sem, znamená, že alespoň něčeho schopna jsi, to je dobře. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1245
14.11.20 22:43

Kruci tak tohle je smutný :( K rodičům by jsi nemohla jít na nějakou dobu aby si nebyla sama a dala se trochu do kupy? Mamka by ti nepomohla objednat se k nějakému doktorovi? Radit si vůbec netroufám, ale co vím je, že by si neměla být pořád sama :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19719
14.11.20 22:53

Ja si tohle pamatuju u mamky, chodila asi 3 mesice uplne bez zivota, tenkrat s ni byla prakticky nonstop teta, cas to pomalu dal dohromady, musela si na tu myslenku zvyknout a překonat ten prvotni sok. Nesed sama v jeho byte, to je asi to nejhorsi co muzes delat. Fakt nemas nikoho? Rodice, sourozence, kamaradku? Nekdo kdo te podpoří, pomuze a rozptýlí strašně pomůže. hodne sil :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.11.20 23:00

@Kriss Tina Ale jo, rodinu mám, nemáme úplně nejlepší vztahy.

  • Citovat
  • Nahlásit
18327
14.11.20 23:07

Holka zažíváš jedno z nejhorších traumat v životě. A ještě je hodně brzo na to, abys byla se situací vyrovnaná. Vyhledej odbornou pomoc. V této situaci neodmítej prášky na uklidnění nebo antidepresiva. Vím o čem píšu. Náhle mi zemřela jedna ze životních kamarádek. Dodnes nejsem úplně smířená a je to několik let. Držím palce, aby ses srovnala. :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.11.20 23:18

@divine woman Děkuju, no bojím se že se z toho nedostanu nikdy úplně a že si to ponesu s sebou celý život. To není jako zlomená ruka co se srovná. Poznamená mě to do konce života.

  • Citovat
  • Nahlásit
18327
14.11.20 23:22

Ono to časem přebolí. Ale bude to trvat. Já už nejsem žádná mladice a každé úmrtí někoho blízkého jsem prožíval trochu jinak. Ale čas vždy pomůže. Za rok bude dobře. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
500
14.11.20 23:26
@Anonymní píše:
@divine woman Děkuju, no bojím se že se z toho nedostanu nikdy úplně a že si to ponesu s sebou celý život. To není jako zlomená ruka co se srovná. Poznamená mě to do konce života.

Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že úplně nezapomeneš nikdy. Ale čas ty hroty otupí a v budoucnu z toho bude sice bolestná, ale už jen vzpomínka, která ti nebude bránit být znovu šťastná. Teď si to potřebuješ odtruchlit, je to důležitá součást procesu, která by neměla být zkracována. Úkolem antidepresiv je, aby bolest byla snesitelná a úkolem terapie je, aby netrvala dýl než je pro uzdravení duše nezbytně nutné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
270
14.11.20 23:31

Je mi moc líto, co se stalo. Je to hrozné a nespravedlivé, když odejde někdo blízký takto brzy a nečekaně. Hlavně na sebe nebuď přísná, měsíc je hrozně krátká doba, podle mne je to normální, ta fáze truchlení a neschopnost zařadit se zpátky do života, vždyť ti k tomu musí neustále utíkat myšlenky. Psycholog, psychiatr určitě v téhle nejhorší fázi pomůže, je dobře, že takto přemýšlíš. Psala si, že s rodinou nejsou moc dobré vztahy, tak někdo jiný? Kamarádka? Poprosit ji, že potřebuješ pomoci s praktickými věcmi, jestli by s tebou nekoukla na inzeráty bytů, nepomohla se stěhováním, neodvezla k doktorovi, aby ti dodala kuráž. V tahle těžkých chvílích není ostuda říct si o pomoc, od toho tu přátelé jsou. Jen na to nebuď sama. Ten zbytek, to chce čas, moc času, ale zvládneš to! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.11.20 23:34

Ahoj, vím čím si prochazis :( před 14 lety mi umřel partner na leukémii. Bylo to nejhorší období v mém životě. Naprosto chápu, že nemůžeš ani vstát z postele a jediné co ti dokážu poradit je - chce to čas. Zlepší se to. Pokud potřebuješ brečet, breč. Pokud potřebuješ křičet na celý svět, udělej to. Cokoliv co uvolní emoce. Můžeš zkusit psychologa ale mně osobně nepomohl, musela jsem si tím projít sama. prosim o zachování anonymy, velmi osobní.

  • Citovat
  • Nahlásit
870
14.11.20 23:37
@Anonymní píše:
@divine woman Děkuju, no bojím se že se z toho nedostanu nikdy úplně a že si to ponesu s sebou celý život. To není jako zlomená ruka co se srovná. Poznamená mě to do konce života.

Ano, už budeš jiná. Já jsem přežila dvě svoje lásky. Změní to člověku i pohled na svět. Ale dá se s tím žít. Je moc brzy, abys z toho byla venku, ale přijdou lepší časy. Hodně sil. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4334
15.11.20 00:56

Radu nemam. Len ze Ti posilam silu a podporu :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
60923
15.11.20 00:59
@Anonymní píše:
@divine woman Děkuju, no bojím se že se z toho nedostanu nikdy úplně a že si to ponesu s sebou celý život. To není jako zlomená ruka co se srovná. Poznamená mě to do konce života.

Ano, poznamená, ale přestane to tolik bolet.. A časem se to celé zlepší.. Zažila jsem.. Cca půl rok byl úplně šílený.. Ale postupem se to nějak uklidnilo.. Dneska je to už víc jak 20 let.. Umím s tím žít, i když vím, že to ovlivnilo hodně věcí :think: zavolej a linku pomocí, dojdi k dr.. A zkus oč nejdřív zmizet z toho bytu.. Nech si pomoct.. Čím dříve, tím lépe :think: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34868
15.11.20 04:24

Zajdi k lekari a nestyd se rict si o AD. Budou jen na prechodnou dobu a pomohou. Tim nemyslim leky typu Neurol, ale moderni AD. Drz se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama