Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nenávidím otce mého dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.8.17 21:24
Natlačila jsi do dítěte chlápka, se kterými jsi měla neshody již dříve. Šest let je stejnej, s dítětem ti to najednou strašně vadí. Co si o tom myslím? Nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 21:25
Byl takový před dítětem a je pořád stejný, jestli jsi čekala zázrak v podobě toho že se změní tak jsi hodně naivní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
26.8.17 21:26
Začali jste špatně a špatně pokračujete. Podle mě nejste ani jeden zralý na soužití a rodičovství. Buď si dejte poradit od odborníka a nebo jděte od sebe.
- Citovat
- Upravit
26.8.17 21:27
Co na to říct no, píšeš že neshody jste měli vždy ohledně jeho požadavků ohledně úklidu, vaření, sexu a tak všeobecně. Myslela sis že když bude dítě že se změní? Buď se oba hodťe do klidu, nebo se rozejděte. To má vaše dítě vyrůstat v tomhle? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 21:30
Vis, tvuj pritel je patrne desny, ale vinu na rozbitem vztahu a diteti bez otce budes mit ty. Ten muz je totiz 6 let stejny, presto jsi s nim splodila dite, ted zjistis, ze s muzem nemuzes zit a diteti ted ty vezmes tatu. Porad ten stejny rozvodovy/rozchodovy scenar
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.17 21:33
@Tereza1986 píše:
Když dítě nechtěl, tak se to dalo čekat.
To nikdy neřekl ze ho nechce, chtěl ho těšil se na nej, miluje malou to vidím. Jen proste není schopen se vzdát svých věci jako hraní her a ponocovani. Není schopen se toho vzdát ani částečně.
@arinecka píše:
Co na to říct no, píšeš že neshody jste měli vždy ohledně jeho požadavků ohledně úklidu, vaření, sexu a tak všeobecně. Myslela sis že když bude dítě že se změní? Buď se oba hodťe do klidu, nebo se rozejděte. To má vaše dítě vyrůstat v tomhle?
Ne nechci ji nechat vyrůstat v tomhle ale nemyslím si ze by se to nedalo změnit spis nevím jak k ty změně podnítit jeho. Já chci i jsem se snažila ale když nepřišel výsledek tak jsem snahu vzdala.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
26.8.17 21:39
Jen chci jeďte říct ze o peníze se stará jsme zabezpečení. Malá má všechno co potřebuje.
Jen mě štve ze si tady připadám jak bych se starala o kojence a k tomu o nezvladatelneho totálně neschopného pubertaka…
- Citovat
- Upravit
26.8.17 21:42
@Anonymní píše:
Jen chci jeďte říct ze o peníze se stará jsme zabezpečení. Malá má všechno co potřebuje.Jen mě štve ze si tady připadám jak bych se starala o kojence a k tomu o nezvladatelneho totálně neschopného pubertaka…
O toho puberťáka se staráš už léta. Čí je to problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.17 21:46
Jako bych částečně četla svůj „život“…u nás je to podobné a vygradovalo to tak, že se za měsíc i s rok a půl starou dcerou stěhujeme od jejího tatínka pryč. Bohužel. Nebo možná bohudík. U nás je zase problém ten, že on měl vždycky rád svůj klid, prázdnej byt, uklizeno a s příchodem dítěte mu prostě ruplo v bedně, neustále jenom uklízí nebo hraje počítačové hry, zakazuje dceři sahat na hračky, které před chvílí uklidil, pořád se jenom hádáme, několikrát se mi rozbrečel, že co máme malou, tak to psychicky nezvládá, začal brát drogy, k čemuž se sám přiznal, je pořád negativní - všechno a všichni mu vaděj, takže není na co čekat… Podotýkám, že je nám oběma přes 30. Žádní nerozvážní „puberťáci“. Než abychom tu u něj s dcerou trpěly obě, tak půjdeme od něj. A už se moc těším a on taky. Prostě to se stává. A kdyby měl člověk přemýšlet dopředu o tom, jakou má ten člověk povahu a jestli neni hloupost si s takovým člověkem pořizovat dítě - o tom se přemýšlet ani nedá, to by spoustu z nás to dítě nikdy nemělo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 21:46
@hanka.br. píše:
O toho puberťáka se staráš už léta. Čí je to problém?
Já vím ze můj, neříkám ze je to problém někoho jiného.
Také jsem psala ze říkal jak se změní a já fakt doufala ze když bude mít zodpovědnost za dítě tak dospěje. Asi ano jsem najivni ale už se to stalo.
Já prosím o radu jak z toho ven. Jak podnítit aspoň snahu ke změně z jeho strany. Nepotřebuji aby jste mě tady osočovali.
Sama si to vyčítam už několik týdnu.
- Citovat
- Upravit
26.8.17 21:49
Ahoj, je mi to moc líto vůči tobě i malé, ale podle mě, on absolutně není šťastný a otevřeně bych mu řekla, že tohle nemá cenu a skoncila to s nim. Malá potřebuje péči a hlavně pozornost, ona je na 1.miste a to je potreba si uvedomit. Ne on. Ona. Nekteri chlapi to proste nechapou a spatne se prizpusobuji tomu, ze najednou oni nemaji stoprocentni peci a vlastne tak trochu zarli na tvoji pozornost ditete. Taky odmita se vzdat sveho pohodli ve prospech male a to je snad to nejhorsi. Je to sobec. Musi si uvedomit, ze tim, ze se narodilo dite, musi dospet on. Ne ze si sedne ke hre a bude cumet do toho do rana! To je tak bezohledne! Ja bych ho vyrazila, pokud by se nevzpamatoval. A to on se spis nevzpamatuje. Jak muze si s nekym volat nebo byt hlasity kdyz mala spinka? To chces aby mala vyrustala v rodine, ktera kasle na jeji potreby? Takovej milacek co ma jen vas a nic este nechape? Tohle by me pichlo u srdce. Ted musite koukat predevsim na blaho ditete. Jestli ti na male zalezi, proste se s nim rozejdi. Me kdyby pritel rekl jedinkrat sproste, je konec. Tohle si proste milujici clovek nikdy nedovoli. Radeji bych byla v pohode s malou sama, a nasla pro ni casem tatu co si nepusti treba nahlas radio kdyz spi, nebo nehraje hru jak 10.ti lety dite, nez byt s takovym X co mu zalezi jen na sobe. Vzdyt ani nekouka na tebe. Prej ze varis spatne! At uvari on ne?? Mas toho nad hlavu a on ti ma pomoct a ne te jeste potopit. Delej jak myslis, ale ja byt tebou, opustim ho. Casem to totiz muze byt jen horsi a on pak muze male taky nadavat nebo ji i ublizit. Vubec bych ho nenechala s ni samotneho. Treba by si chtel zrovna hrat hru a ona by zaplakala, ze chce pochovat a on by ji jako okrikl ted ne?? Nebo by s ni zatrasl? Vazne. Pryc od nej a hlavu vzhuru! Hlavni je aby byla spokojena mala a ty. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, chci se nejspíš trošku vyzpovídat. Jedná se o hodně citlivé téma tak proto ten anonym.
S přítelem jsme spolu šestým rokem, před pěti měsíci se nám narodila dcera- plánovaně.
Vždy jsme spolu měli určitě neshody týkající se většinou jeho požadavků ohledně úklidu, vaření, sexu a tak všeobecně. První 4 roky jsem nepracovala- nebylo to potřeba. Před dvěma lety se poměry malinko změnili, partner musel do jiné práce, kvůli nemoci a tak jsem si také našla práci, přestěhovali jsme se do menšího a levnějšího bytu a tam po půl roce pocali dítě. Asi jsem s dítětem po pěti letech trosku na partnera tlačila, ale pořad jsem měla pocit, ze ho taky chce a je připravenej.
Těhotenství bylo hodně stresující- refinancovani hypotéky, stěhování…
Nakonec jsem to zvládla a měla vše připraveno a ve velkém očekávání přivedla na svět holčičku.
A tak moje nenávist začala. Po šesti dnech kdy kvůli práci nemohl přijít
Do porodnice jsme přišli domu a od ty doby jde nas vztah úplně do haje. On není absolutně schopen se přizpůsobit tomu ze máme doma dítě, vůbec s ničím nepomáhá i když po cely těhotenství říkal jak se změní a bude se vším pomáhat. Když není v práci jen hraje hry nebo spí do oběda. Ruší mi malou večer u spaní tím jak si tady povídá na onlinu kolikrát opravdu do hluboké noci, třeba i do 4 do rána. Já se taky vůbec nevyspim. Kdyz je v práci tak jde spát normálně ale chrape tak hrozné ze jsem taky pořad vzhůru a stoucham do něho ať aspoň malou nevzbudí. Není ochotný dělat s ničím nic. Dalším myslím docela vážným problémem je jak se furt rozčiluje, nad úplně banálními věcmi a je schopen mi u toho úplně bezdůvodně docela hrubé nadávat a křičet i verejne na chodbě baráku a tak. Nemyslete si ze jsem mu 1000krat neřekla ze tohle si dovolovat nemůže, sliboval ze s tím něco udělá ze se změní, ze půjde k psyhologovi, ale skutek utek…
Už nevím co dělat, normálně ho nenávidím i jsem mu to několikrát řekla, netesim se až přijde domu ani ze se ráno vzbudí. Malý se věnuje když je doma tak maximálně 10 minut a to už asi přehráním.
Dávám mu tento můj postoj jasně znát, ale vede to jen k dalšímu osočování mě ze se chovam jak ****. Furt jen špatně uklizim, něco furt smrdí, jídlo je hnus a humus co se nedá žrát, oblečení má špatný… zkratka všechno špatně.
Přitom nic z toho neni pravda ví to jeho matka, vím to já i moje matka a když má dobrou chvilku vi to i on sám a přizná ze nemá pravdu a omlouvá se. Už několikrát jsem ale jeho omluvu nepřijala s tím ze se stejně nic nezmění když se to nezměnilo za 6 let.
Asi ani nemám žádnou otázku. Snad jen co si o tom myslíte? Je to unesitelne nebo nikoliv?