Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nerada cestuji - jsem divná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Tajemnadama
19.2.24 18:42
- Citovat
- Upravit
19.2.24 18:52
@Anonymní píše:
Ahoj,
předem se omlouvám za anonym, ale vyskytuje se tu pár lidí z mého okolí, kteří úplně nemusí vědět, s čím mám problém.
Momentálně studuji, je mi 22 let, žiju s rodiči, dvěma sourozenci. Zároveň částečně pracuji. Nemám přítele.
Ve svém volném čase se ráda vzdělávám i v jiných věcech, než v oboru, který zrovna studuji. Mám ráda jakýkoliv pohyb, takže nesedím na zadku. Zároveň si ale ráda čtu a mám ráda dny, kdy se člověk poflakuje jen tak doma.
Už odmala jsem byla vychovávána v módu, že jakmile je volno (prázdniny, prodloužený víkend), musí se někam jet. Moře, hory, zahraničí. Pořád jsem někde byla. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji, jsem za tu možnost vděčná.
Nicméně čím jsem starší, tím zjišťuji, že mi tento styl života úplně nevyhovuje.
Na vysoké se teď řeší různé výjezdy do zahraničí (erasmus atd.) a všichni okolo mě jsou natěšení na moment, kdy odtud budou moct odjet.
Když se mě zeptají, kam pojedu já, tak jim řeknu, že já na tohle moc nejsem. Abych to vysvětlila: tady doma (myslím ČR a hlavně Prahu) mám všechno - rodinu, přátelé, rozjetou kariéru, svůj zajetý rytmus. A úplně nevidím smysl v tom, že bych se měla sbalit, všechno tady nechat a na rok (nebo třeba jen půlrok) odjet někam, kde nic nemám a všechno bych musela „budovat“ od začátku. A pak to tam zase zanechat.
Jakmile bylo po zkouškovém, všichni prchli do zahraničí. Já jsem si raději v klidu oddychla doma, podnikla pár výletů po okolí, obešla si Prahu.
Nejsem prostě typ člověka, co se sbalí na týden svého volna a vlastně ho celý projede s vyplazeným jazykem, jen aby něco viděl a zažil (nehledě na to, že dle mého názoru člověk musí strávit v dané zemi delší dobu a vyhnout se typickým turistickým místům, aby danou zemi poznal).
Respektuju, že ostatní to mají jinak. Ale respektu se mi bohužel nedostává nazpět. Když skoro komukoliv řeknu, že prostě nerada cestuji, že si raději odpočinu doma, nebo v létě odjedu na samotu na chalupu, dívají se na mě jak na mimoně.
V rodině se je to to samé. Neustále dostávám otázky, že kdy odjedu jako au pair do zahraničí (jen z toho důvodu, že tazatel tam sám byl). Nebo kam pojedu na erasmus (ne otázka jestli, ale rovnou otázka kdy). Od prarodičů mám pocit, že je to zločin, že nevyužívám té možnosti někam vyjet. Nesetkala jsem se s člověkem, který by mě plně chápal nebo měl dokonce stejný názor jako já.
Myslím si, že můj postoj je zároveň ovlivněn tím, že jsem introvert a po celém týdnu stráveném mezi lidmi opravdu netoužím vyhledávat přeplněná turistická místá. Nevím. Možná jsem vážně moc pohodlná, nevděčná nebo cokoliv ostatního z toho, jak mě lidi citují. Zároveň ale cítím, že jedu na 100 % - škola, práce… a potřebuji taky nějaký čas jen tak pro sebe - miluji procházky.
Budu ráda za každou reakci - snažím se si to v sobě nějak srovnat.
Zakladatelko problém není v tobě ale spíš v tom že máš zrovna okolo sebe netolerantní lidi kteří prostě neberou jiný názor nebo úhel pohledu na danou věc.
Já jsem popravdě taky člověk, který si raději odpočine doma nebo na chatě než aby se s vyplazeným jazykem někam hnal aby byl takzvaně aktivní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 18:56
Řekla bych okolí, tak jak to je. Že jsem ráda doma a nemám potřebu někde pořád rajzovat. Toť vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 19:14
Proč divná? Prostě tě to neláká, toť celé..někdo to má tak, někdo onak..to že já miluji cestování neznamená, že to musí milovat všichni ostatní.. prostě svým pseudo kamarádům nebo známým řekni, že to tak máš a hotovo..co je komu po tom..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cizinka 999
19.2.24 19:16
@Anonymní píše:
Ahoj,
předem se omlouvám za anonym, ale vyskytuje se tu pár lidí z mého okolí, kteří úplně nemusí vědět, s čím mám problém.
Momentálně studuji, je mi 22 let, žiju s rodiči, dvěma sourozenci. Zároveň částečně pracuji. Nemám přítele.
Ve svém volném čase se ráda vzdělávám i v jiných věcech, než v oboru, který zrovna studuji. Mám ráda jakýkoliv pohyb, takže nesedím na zadku. Zároveň si ale ráda čtu a mám ráda dny, kdy se člověk poflakuje jen tak doma.
Už odmala jsem byla vychovávána v módu, že jakmile je volno (prázdniny, prodloužený víkend), musí se někam jet. Moře, hory, zahraničí. Pořád jsem někde byla. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji, jsem za tu možnost vděčná.
Nicméně čím jsem starší, tím zjišťuji, že mi tento styl života úplně nevyhovuje.
Na vysoké se teď řeší různé výjezdy do zahraničí (erasmus atd.) a všichni okolo mě jsou natěšení na moment, kdy odtud budou moct odjet.
Když se mě zeptají, kam pojedu já, tak jim řeknu, že já na tohle moc nejsem. Abych to vysvětlila: tady doma (myslím ČR a hlavně Prahu) mám všechno - rodinu, přátelé, rozjetou kariéru, svůj zajetý rytmus. A úplně nevidím smysl v tom, že bych se měla sbalit, všechno tady nechat a na rok (nebo třeba jen půlrok) odjet někam, kde nic nemám a všechno bych musela „budovat“ od začátku. A pak to tam zase zanechat.
Jakmile bylo po zkouškovém, všichni prchli do zahraničí. Já jsem si raději v klidu oddychla doma, podnikla pár výletů po okolí, obešla si Prahu.
Nejsem prostě typ člověka, co se sbalí na týden svého volna a vlastně ho celý projede s vyplazeným jazykem, jen aby něco viděl a zažil (nehledě na to, že dle mého názoru člověk musí strávit v dané zemi delší dobu a vyhnout se typickým turistickým místům, aby danou zemi poznal).
Respektuju, že ostatní to mají jinak. Ale respektu se mi bohužel nedostává nazpět. Když skoro komukoliv řeknu, že prostě nerada cestuji, že si raději odpočinu doma, nebo v létě odjedu na samotu na chalupu, dívají se na mě jak na mimoně.
V rodině se je to to samé. Neustále dostávám otázky, že kdy odjedu jako au pair do zahraničí (jen z toho důvodu, že tazatel tam sám byl). Nebo kam pojedu na erasmus (ne otázka jestli, ale rovnou otázka kdy). Od prarodičů mám pocit, že je to zločin, že nevyužívám té možnosti někam vyjet. Nesetkala jsem se s člověkem, který by mě plně chápal nebo měl dokonce stejný názor jako já.
Myslím si, že můj postoj je zároveň ovlivněn tím, že jsem introvert a po celém týdnu stráveném mezi lidmi opravdu netoužím vyhledávat přeplněná turistická místá. Nevím. Možná jsem vážně moc pohodlná, nevděčná nebo cokoliv ostatního z toho, jak mě lidi citují. Zároveň ale cítím, že jedu na 100 % - škola, práce… a potřebuji taky nějaký čas jen tak pro sebe - miluji procházky.
Budu ráda za každou reakci - snažím se si to v sobě nějak srovnat.
Hele já mám dvě dcery, jedna do světa a druhá vůbec. Nesnáší moc změny, nové lidi atd. Má ráda to své jiste. Jses naprosto normální a ne jediná,
- Citovat
- Upravit
Zrzecka007
19.2.24 19:18
Miluju cestování 😊 ale je mi úplně jedno zda ostatní cestují nebo sedí doma, žiješ v podivné sociální bublině 
- Citovat
- Upravit
19.2.24 19:25
Miluju výlety, jedno- až třídenní, „velké“ cestování nenávidím a na dovolené jezdím defakto z donucení 
Na Erasmus bych se přesto
kousla a jela, to je asi jediná věc, kde lituju, že za mých studií neexistovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.24 20:53
Moc děkuji za vaše názory i zážitky a zkušenosti. Potřebovala jsem asi jen ujistit, že někdo to má stejně. Nebo naopak, že každý má na to jiný názor a je to naprosto v pořádku. Nějak se okolo mě v poslední době utahovala smyčka tohohle tématu. Dál si pojedu to svoje, a když budu potřebovat povzbudit, vzpomenu si na tuto diskuzi. Zároveň jsem otevřená tomu, že moje názory se třeba časem změní. Uvidím. Každopádně ještě jednou moc děkuji. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.24 23:09
Cestování se u nás přeceňuje s ohledem na minulý režim. Často slyším jako největší zlo, že jsme nemohli cestovat - přitom to je to nejmenší (z negativ minulého režimu). Od 90. let patří k bontonu uvádět jako koníček cestování… Je to tak trochu póza a důkaz svobody. Jasně, člověk by měl poznat svět a získat rozhled. Ale mnohdy i ten, kdo projel půl světa, je zabedněný hňup zahleděný do sebe.
Prostě si dělej co chceš.
Já jsem ráda cestovala dřív jako studentka, ale teď s dětmi mám všeho nad hlavu. Cestovat pro mě znamená cvičně uklidit byt, všechno naplanovat na ruzne varianty počasí, sbalit 4 lidi, po příjezdu zas vybalit a vyprat 10 praček prádla a vše uklidit. Na dovolenou si povinnosti vezu s sebou - vaření, uklízení, starost o děti. Ne, fakt mně to za ty „zážitky“ nestojí.
- Citovat
- Upravit
10.6.24 16:51
Cestování miluji hlavne lidé, co nenávidí svůj všední život a žijí pro pár týdnů v roce, co jsou na dovolené. Smutny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.24 16:56
@Annike píše: Více
Bobost, svůj všední život, rodinu, práci mám rada a přesto se nemůžu dočkat až pojedu ne dovolenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.24 21:27
@Alušáček píše: Více
Lzes sama sobě. Utíkáš před svým běžným nudnym životem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přesně. Ja nesnáším cestování. 14 dní před cestou mám nervy a je mi zle. Jsem šťastná doma.