Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
podle toho co pises neni problem v tom ze ho neumis zaujmout ale v tom ze je workoholik
Jenika: myslíš, že to lepší nebude? Miluji jej a moc pro mě znamená. On tvrdí, že mě má rád, ale takto mu to vyhovuje. Nyní co jsem s ním mluvila po telefonu, tak byl u nás ve městě umýt auto, ale nemá čas se stavit. Řekla jsem mu, že si zvykám hrát druhé housle a řekl mi, že si mám zvykat na co chci. Myslím si, že on to se mnou také neměl jednoduché, ale rozhodně jsem nikdy nebyla tak odtažitá ![]()
Holka tohle v životě opravdu chceš?práce bude vždycky před tebou..a pokud jsi z branže budeš ve finále nešťastná, jak tě bude shazovat..a nakonec s ním budeš pouze z pocitu, že takhle neschopnou by přece nikdo jiný nechtěl..je to tvuj život, a chapu i to, že ho nechceš opustit, - u mě to bylo taky takové, ale jak bude definitivně pryč všechno z tebe spadne. Ted si říkáš, že to jsou jen nervy, ale ve skutečnosti už je v tom psychika a ta tě položí na dno. Psychicky i fyzicky.
Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale slyšela jsem, že ho nepodporuji. Pro něj jsem v jeho očích asi zla mrcha, která mu vyčítá jeho práci, ale myslím to s ním dobře a on to asi nevidí nebo nechce. Nebo jak to holky vidíte?
@Anonymní píše:
Jenika: myslíš, že to lepší nebude? Miluji jej a moc pro mě znamená. On tvrdí, že mě má rád, ale takto mu to vyhovuje. Nyní co jsem s ním mluvila po telefonu, tak byl u nás ve městě umýt auto, ale nemá čas se stavit. Řekla jsem mu, že si zvykám hrát druhé housle a řekl mi, že si mám zvykat na co chci. Myslím si, že on to se mnou také neměl jednoduché, ale rozhodně jsem nikdy nebyla tak odtažitá
Chyba není v tobě,ale bohužel našla sis nevhodného partnera pro společný život.Jemu to opravdu vyhovuje,myslím,že mu lhostejná nejsi,ale bohužel práce je a bude na prvním místě.A to nezměníš ani ty,ani žádná jiná.Takového člověka nikdo nezaujme tak,aby dokázal žít i jiný život než jen prací.
Dva naši kolegové-pracuji jako obchodní zástupce-jsou podobný.Jeden je rozvedený,vychovával sám dvě děti.Syn v pubertě odešel,toulá se,snad je nyní ve vazbě,dcera nakonec odešla k matce.On se podruhé oženil s mladší partnerkou,mají dcerku 6 let.On se kvůli rodině snažil,chtěl mít spokojenou manželku i dceru,ale nepodařilo se to.Jednou se „přemohl“,odjel s rodinou na dovolenou a stále volal holkám do kanceláře a zjišťioval,kolik mu udělaly objednávek,zda je někde nějaký problém…a třetí den nevydržel a sbalil rodinu a jeli domů.Od té doby neměl jeden jediný den volna.Manželka už skučí-i když je zajištěná,má skoro vše na co si vzpomene,on jí má opravdu rád-tak přesto začíná uvažovat o odchodu od něj.Sama vidí,že ho nezmění,rodina nezná výlety,dovolený,kino,divadlo,zábavu…je jen práce a práce.
Druhý kolega je také jednou rozvedený,podruhé ženatý,bez dětí.Když se před rokem složil z toho,že neměl 10 let jeden jediný den dovolený,tak sdělil,že žijeme jen jednou a dopřeje si víc kratších tuzemských pobytů.Takže v květnu odjel s manželkou na tři dny,v červnu také…a tím to skončilo a zase jede v jednom zápřahu bez jediného dne volna.
Takže nečekej změnu,nečekej radu a uvažuj,zda by ti takový život nevadil.Pokud nevadil,tak se smiř s tím co je,nechtěj ho měnit a užívej si pěkné společné chvíle.
A pokud je tento stav pro tebe nepřijatelný,tak vztah ukonči,netrap se a určitě do cesty přijde někdo jiný.
Myslela jsem si, že je chyba i v tom, že jsme oba stejné znamení. A přesně to co jsem si přečetla o vztahu panna a panna na nás sedí. Já jsem si k tomu musela dojít (abych viděla ty své chyby), ale on k tomu podle mých známých musí teprve dojít. Byla jsi i u kartářky a ta řekla, že by nám to mělo vyjít a že si projdeme životní zkouškou a vypadá, že jí teď právě máme.
Mají tady pravdu. NEZMĚNÍ SE.Kamarádka má přesně ten samý problém, akorát je už dál. Mají dvě děti, jsou manželé. Jednu výhodu má v tom, že ona má vyšší vzdělální než on, v práci je ve vedoucí pozici, takže ji nechybí sebevědomí. Když je opravdu nejhůř, lítají doma talíře a prostě si sjedná pořádek. Na to aby mu došlo, že spolu nikam nechodí stačilo, když skoro rok jezdila na dovolené s kamarádkami, na výlety taky. Začal na kamarádky žárlit a pomalu se v tomto srovnal. Ale stejně to není nic moc. Je sice otec, který miluje své děti, obětavý někomu pomoct, ale práce v restauraci je prostě pro něj vším. Takže pokud nechceš celý život bojovat, jdi od toho. Je to vyčerpávající a uzavřený kruh, ze kterého se těžko bude vystupovat.
Jako bych četla svůj příběh. Přítel má také restauraci, je v ní od rána do noci. Přes týden se vrací po 22 h a pátky soboty po půlnoci. Volno má pouze v neděli. Také bych řekla, že je workoholik, ale poslední dobou vím, že mu nic jiného nezbývá než tam být pořád, aby vydělal trošku peněz. Mít restauraci je opravdu řehole. Máme spolu roční dítě a nějak se od sebe hodně vzdalujeme. Když přijde z práce, pouze čumí do pc nebo nadává na lidi
Je to špatný být s někým, kdo je workoholik, ale v této branži to bohužel jinak nejde. Já osobně jsem hodně nešťastná a pokud chceme být spolu, tak já chodím do restaurace vypomáhat. Nevím, co poradit, opravdu je to o ničem ![]()
Ráda bych mu chodila vypomáhat, ale,… Ve chvíli, kdy se opravdu nacpala celá hospoda, jsem mu řekla, jedeme tam a nezastavuj a on mě samozřejmě vysadil doma. Myslela jsem si, že jim třeba budu mýt sklo, … Bylo mi řečeno, že já u něj nikdy dělat nebudu. Prý abych mu nevyčítala, že jsem pro něj musela něco dělat. Takže to vlastně vypadalo, že s ním jsem jen kvůli penězům a jak se mám strašně skvěle.
Tak já si s prominutím myslím, že problémů máte až až není to sranda. Tak za prvé je evidentně workoholik, i když bych se zas tak nedivila tomu, kdyby za jeho nezájmem a stálou prací bylo i něco víc. Za druhé se mi vůbec nelíbí, jak tě kritizoval v tvojí restauraci, to je fakt ponižující a já bych takového chlapa nesnesla. Zkus si s ním třeba ještě promluvit, v klidu mu vysvětlit, co tě žere a uvidíš podle reakce. Ale já bych to taky neviděla na růžovou budoucnost. Pokud s ním zůstaneš, bude to pořád to samé, možná horší. ![]()
Holky asi se to vyřešilo ještě dříve, než jsem čekala. Dnes přišel s tím, že chce být sám věnovat se plně práci, že díky mě na to nemá vlastně čas. Že jsme vlastně jen kamarádi, kteří spolu mají občas sex. Miluji jej a moc to bolí, navíc jsem zjistila, že jsem těhotná a on děti nesnáší, takže mu o tom raději ani nebudu říkat. Pro něj jsou děti to co dělá bordel po hospodě, … chápu pro mě také, ale když jsem měla dítě půjčené od kamarádky, tak to bylo jiné, protože bylo samo a nechovalo se jak divá zvěř. Vím, že si miminko chci nechat.
Ahoj holky,
řeším menší problémek. Nevím, zda je to jenom moje vina a nebo jsme na to opravdu oba dva.
Můj přítel vlastní restauraci a je vyhlášená v celém širokém okolí svým skvělým jídlem, personálem, prostředím, … Vše prostě báječné co se týká zaměstnání, ale po vztahové stránce je to už trošku slabší.
Náš vztah probíhal zpočátku skvěle, jezdil za mnou po nocích, snažil se se mnou být co nejvíce, ale tato pohádka se změnila v to, že ráno vstane, přijde do práce - napíše si objednávky, obvolá je, jede nakoupit potřebné suroviny, přijede z nákupu převlékne se jde pracovat na plac, večer se vrátí z práce zapne počítač a pokračuje opět v práci. Spí asi 6 hodin denně. Když už si našel pár dní času jeli jsme na dovolenou k moři. Naše společná dovolená probíhala asi takto, přijeli jsme k moři a první co bylo volal do práce, ubytovali jsme se další telefon, přišli jsme k moři další, dorazili jsme zpět na apartmán opět telefon a ještě jednou před spaním. (chápu, chtěl mít vše pod kontrolou, ale absolutně si nemohl odpočinout) a po třech dnech jsme se vraceli s tím, že to prostě déle nemůže vydržet. Naše společné výlety se změnily v nákupy do práce, když lítáme například po Makru a nakupujeme to co chybí. Jeho návštěva u nás doma probíhá tak, že se staví, pokud jede ukládat peníze do banky a nebo když mu už opravdu chybí sex a na otázku zda spolu nebudeme v noci slyším odpověď - není na to vůbec čas, jsem moc vytížený.
Byla jsem k němu už několikrát upřímná a řekla jsem mu, že nejde sedět jedním zadkem na více židlích, protože mi to tak připadá. Na mojí otázku co vlastně v práci dělá odpoví, že provozní věci a když se mu někdo řekne pane provozní, tak odpoví, já jsem jen číšník. Mám pochopení, že chce fungující podnik (sama jsem pracovala v restauracích a barech), ale čeho je moc, toho je moc.
Další naše neshody probíhali hned od počátku. Pracovala jsem na diskotéce - kdo to podle něj bylo špatné, absolutně to nemělo řád, … - (dala jsem v tomto za pravdu), - pak jsem přešla do restaurace, kam několikrát přijel a poslouchala jsem to je hnusný jídlo, to mi nechutná, to bych kuchaři omlátil o hlavu a neudělám to jen proto, že pracuješ, takto připravované latté bych Ti nedovolil a ten svařák z toho hnusu bych Ti vylil na hlavu, … - Porovnával se svojí pochopitelné, ale snad to jde říct i jinak. Jednoho dne při výčitkách mi praskly nervy a já řekla, že jeho práci upřímně nenávidím a on mi řekl, že jsem ho absolutně nepodporovala, … A stou podporou mi přišlo, že to řekl docela ošklivě, protože jsem mu při odchodu jednoho z členu personálu dala kontakt na kamarádku, která je vyučená kuchařka, později jsem se mu snažila dohodit další lidi a pro ulehčení práce na počítači jsem mu vytvářela tabulky, pro zjednodušení a zkrácení času. Přiznávám nechtěla jsem pak už jeho práci navštěvovat i kvůli jedné jeho kolegyni, protože jsem stále poslouchala její jméno a že tam nemůže být sama, …
Miluji jej, ale je tedy chyba pouze ve mě? Dávám si za vinu, že jej nedokážu zaujmout a získat jeho pozornost a být pro něj atraktivní a nebo jeho zamilovanost opadla a jsem pro něj už pouze jen kamarádka na sex?