Neskutečná averze na tchýni

Anonymní
25.5.21 09:11

Neskutečná averze na tchýni

Vím, že to je stokrát opakované téma, ale já už prostě fakt nemůžu a nemám to absolutně s kým řešit. Nevím, co se sebou a s celou situací dělat. Možná jsem přecitlivělá, ale jsem zralá na psychologa a pokaždé, když ji mám vidět, se mi dělá neuvěřitelně špatně. Omlouvám se, že to bude asi dlouhé.
Naše vztahy byly ze začátku výborné, jako bychom si sedly na první dobrou. A pak asi po roce vztahu to přišlo. Tchýně, když to nejméně čekám, se najednou do mě opře kvůli absolutním hloupostem. Jednou jsme jí jeli s manželem navštívit, že byla nemocná. Nevěděli jsme přesně kdy, manžel jí napsal, že navečer, přijeli jsme v šest a totálně nás sjela jak malé spratky, že se stresuje celé odpoledne, kde jsme, jestli jsme normální atd. Strašně nepříjemná byla, potom nás nutila jakoby se nic nestalo jíst koláč, ale tvářila se jak kakabus a atmosféra byla příšerná. Jindy na rodinné oslavě, když jsem řekla, že příští víkend jedu s kolegyněmi na lyže, na mě přede všemi vyjela, jak si to vůbec můžu dovolit, opustit tehdy ještě přítele na celý víkend, že mám být s rodinou a že tohle jí přijde jako strašné chování si někde jezdit. Tehdy jsem se zvedla k odchodu. Přítelovi to bylo úplně jedno, že jedu na víkend s holkama pryč. Nebo třeba teď nedávno udělala nepříjemnou scénu, že jedu s dcerou za svými rodiči. Jako cože? Já je vidím jednou za dva měsíce, bydlíme daleko, a když se tam chci jedno odpoledne zastavit, tak má kecy? Ona vnučku vidí co dva týdny. Strašně mě s tím naštvala, zvlášť argumentem, že moji rodiče mají dětí dost, takže naši dceru vidět nepotřebují. :pocitac: :pocitac: A v podobném duchu se to vleče už asi rok a půl. Jak jsem jí na začátku věřila a přišla mi fajn, tak veškerá důvěra je pryč a myslím, že už ji nikdy nevybuduji zpátky. To prostě nejde. Postupně na ni získávám čím dál větší alergii, která začíná být pro mě až nezvladatelnou. Začínám si všímat i dalších věcí, například tento víkend si hrála s mojí dcerou a řekla jí, že doufá, že se naučí mluvit dřív než manželův syn z prvního manžel, že ten se naučil mluvit pěkně pozdě. A ten syn (5 let) tam seděl na gauči a poslouchal to :pocitac:. Já byla tak v šoku, že jsem jí nedokázala setřít, ale příště si na ni něco přichystám. :cert: Mně přijde, že jí vůbec nedochází, jak těmi svými kecy může okolí ubližovat. Co si z toho asi to 5 leté dítě odnese? :zed:. Hrozně ráda komanduje a rozkazuje, já se nenechám, tak koulí oči. Manžel například řekl, že chce jet se synem na kolo a ona hrozně direktivně, že teda pojedou, až ona odpoledne odjede. Vůbec žádná zdvořilá otázka, návrh, jestli by nejeli až později. Prostě ona zavelí a basta. Já na takovéhle jednání nejsem zvyklá, nikdy nikdo se mnou takhle v životě nejednal a nehodlám si na to zvykat. A co mě ještě třeba vytáčí, že když se vítá s manželovým synem, tak se ho ptá, jestli mu chyběla, jestli jí má rád, a jestli se mu stýskalo. A ptá se, dokud jí to všechno neodkýve. Přijde mi to manipulativní a vydírající. :cert: Je rozvedená, koníčky nemá, ven nechodí, chlapa nechce. I vlastní děti štve, ale jsou zvyklí, je to máma, že jo, takže to nevnímají jak já, navíc mají jinou povahu, jsem asi citlivější a nedokážu jen tak na něčím mávnout rukou.
Vždy, když máme jet na chalupu, je mi zle, nechce se mi jíst, buší mi srdce, vyhýbám se jí, jak jen to jde. Ale ono to moc nejde, je tam jen jedna miniaturní společná kuchyňka, do které se musí buď přes jednu nebo přes druhou ložnici :zed: :zed: Teď zas manžel, že tam spolu všichni pojedeme v červenci na týden. Už teď se mi chce zvracet, vůbec se netěším a chci, aby už bylo po té,, dovolené". Co mám dělat? Já v téhle napjaté atmosféře nemůžu žít. Nevím, jestli budu zvládat odepisovat, až se malá vzbudí, ale třeba se tu nějak inspiruju, jak dál. Díky.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
32733
25.5.21 09:17
@Anonymní píše:
Vím, že to je stokrát opakované téma, ale já už prostě fakt nemůžu a nemám to absolutně s kým řešit. Nevím, co se sebou a s celou situací dělat. Možná jsem přecitlivělá, ale jsem zralá na psychologa a pokaždé, když ji mám vidět, se mi dělá neuvěřitelně špatně. Omlouvám se, že to bude asi dlouhé.
Naše vztahy byly ze začátku výborné, jako bychom si sedly na první dobrou. A pak asi po roce vztahu to přišlo. Tchýně, když to nejméně čekám, se najednou do mě opře kvůli absolutním hloupostem. Jednou jsme jí jeli s manželem navštívit, že byla nemocná. Nevěděli jsme přesně kdy, manžel jí napsal, že navečer, přijeli jsme v šest a totálně nás sjela jak malé spratky, že se stresuje celé odpoledne, kde jsme, jestli jsme normální atd. Strašně nepříjemná byla, potom nás nutila jakoby se nic nestalo jíst koláč, ale tvářila se jak kakabus a atmosféra byla příšerná. Jindy na rodinné oslavě, když jsem řekla, že příští víkend jedu s kolegyněmi na lyže, na mě přede všemi vyjela, jak si to vůbec můžu dovolit, opustit tehdy ještě přítele na celý víkend, že mám být s rodinou a že tohle jí přijde jako strašné chování si někde jezdit. Tehdy jsem se zvedla k odchodu. Přítelovi to bylo úplně jedno, že jedu na víkend s holkama pryč. Nebo třeba teď nedávno udělala nepříjemnou scénu, že jedu s dcerou za svými rodiči. Jako cože? Já je vidím jednou za dva měsíce, bydlíme daleko, a když se tam chci jedno odpoledne zastavit, tak má kecy? Ona vnučku vidí co dva týdny. Strašně mě s tím naštvala, zvlášť argumentem, že moji rodiče mají dětí dost, takže naši dceru vidět nepotřebují. :pocitac: :pocitac: A v podobném duchu se to vleče už asi rok a půl. Jak jsem jí na začátku věřila a přišla mi fajn, tak veškerá důvěra je pryč a myslím, že už ji nikdy nevybuduji zpátky. To prostě nejde. Postupně na ni získávám čím dál větší alergii, která začíná být pro mě až nezvladatelnou. Začínám si všímat i dalších věcí, například tento víkend si hrála s mojí dcerou a řekla jí, že doufá, že se naučí mluvit dřív než manželův syn z prvního manžel, že ten se naučil mluvit pěkně pozdě. A ten syn (5 let) tam seděl na gauči a poslouchal to :pocitac:. Já byla tak v šoku, že jsem jí nedokázala setřít, ale příště si na ni něco přichystám. :cert: Mně přijde, že jí vůbec nedochází, jak těmi svými kecy může okolí ubližovat. Co si z toho asi to 5 leté dítě odnese? :zed:. Hrozně ráda komanduje a rozkazuje, já se nenechám, tak koulí oči. Manžel například řekl, že chce jet se synem na kolo a ona hrozně direktivně, že teda pojedou, až ona odpoledne odjede. Vůbec žádná zdvořilá otázka, návrh, jestli by nejeli až později. Prostě ona zavelí a basta. Já na takovéhle jednání nejsem zvyklá, nikdy nikdo se mnou takhle v životě nejednal a nehodlám si na to zvykat. A co mě ještě třeba vytáčí, že když se vítá s manželovým synem, tak se ho ptá, jestli mu chyběla, jestli jí má rád, a jestli se mu stýskalo. A ptá se, dokud jí to všechno neodkýve. Přijde mi to manipulativní a vydírající. :cert: Je rozvedená, koníčky nemá, ven nechodí, chlapa nechce. I vlastní děti štve, ale jsou zvyklí, je to máma, že jo, takže to nevnímají jak já, navíc mají jinou povahu, jsem asi citlivější a nedokážu jen tak na něčím mávnout rukou.
Vždy, když máme jet na chalupu, je mi zle, nechce se mi jíst, buší mi srdce, vyhýbám se jí, jak jen to jde. Ale ono to moc nejde, je tam jen jedna miniaturní společná kuchyňka, do které se musí buď přes jednu nebo přes druhou ložnici :zed: :zed: Teď zas manžel, že tam spolu všichni pojedeme v červenci na týden. Už teď se mi chce zvracet, vůbec se netěším a chci, aby už bylo po té,, dovolené". Co mám dělat? Já v téhle napjaté atmosféře nemůžu žít. Nevím, jestli budu zvládat odepisovat, až se malá vzbudí, ale třeba se tu nějak inspiruju, jak dál. Díky.

A kdybys jí na ty nejapné otázky chytře :P odpověděla? Vypustila bys páru. Nepočítej, že všichni lidi kolem tebe budou jako ty. Prostě mají jiné názory. Na dovolenou, když ti je z ní fyzicky zle, bych asi nejezdila. Ale manžel asi nedá jinak. Tak bych si vzala sluchátka a lehátko, poprosila babičku o hlídání.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21446
25.5.21 09:17

Najdi si psychiatra a psychloga, protože tohle není normální. Není normální si prakticky bez důvodu na někoho vytvořit takovou averzi a takhle ji prožívat. Tchýně zas tak extra hrozná není, ty máš naprosto přehnanou a neadekvátní reakci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:22

@Russet No začínám to zkoušet, je to trochu lepší. Já ale neumím být moc asertivní.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:23
@Janli píše:
Najdi si psychiatra a psychloga, protože tohle není normální. Není normální si prakticky bez důvodu na někoho vytvořit takovou averzi a takhle ji prožívat. Tchýně zas tak extra hrozná není, ty máš naprosto přehnanou a neadekvátní reakci.

Samozrejme, ze to mozne je. Ja mam podobnou averzi na jednoho kolegu. Casem jsem zjistila, ze nas je vetsina, ktera se mu vyhyba, mladsi kolegyne zeny se ho dokonce stiti az boji.
A ver, ze Chocholouska fakt nepotrebujeme :mrgreen:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:25

@Janli no já nevím. Ta averze je fakt děsná, ale upřímně, tak jako ona se mnou nikdy nikdo v životě nejednal. Jak s malým fakanem, fakt. :roll: Bez důvodu vzniklé mi to tedy nepřijde, to by vůbec nevznikla. Do teď jsem s nikým takovýto problém v životě neměla. 8o

  • Citovat
  • Nahlásit
1003
25.5.21 09:28

Musíš se naučit být asertivní. Jiná cesta není.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21446
25.5.21 09:30
@Anonymní píše:
@Janli no já nevím. Ta averze je fakt děsná, ale upřímně, tak jako ona se mnou nikdy nikdo v životě nejednal. Jak s malým fakanem, fakt. :roll: Bez důvodu vzniklé mi to tedy nepřijde, to by vůbec nevznikla. Do teď jsem s nikým takovýto problém v životě neměla. 8o

Takových lidí ještě v životě potkáš…pokud se hroutíš z prvního z nich, tak hledej nápravu u sebe. Tchýni nezměníš, ale můžeš změnit svoje reakce…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:34

Já mám podobný problém s tchánem.
Je to takový generál, on se rozhodne a všichni se po… On něco načetl na internetu a všichni se tím musíme řídit. On všechno ví, všechno zná, od všeho má klíče a všude byl třikrát. Já jsem pro něj hlupačká co ještě nic nezná.
Záměrně mě provokuje blbýma kecma, protože ví, že já opravdu nedokážu sedět a všechno mu odkývat. Má prostě dar ve mě vyburcovat kompletně všechny moje agresivní sklony najednou.
Manžel, švagrová, švagr i tchýně se mi smáli, že „se nechám.“ Radili mi ho ignorovat. No snažila jsem se. Pouštět ty jeho kecy jedním uchem tam, druhým ven. Ale to prostě nešlo, nejde a nikdy nepůjde. Už mnohokrát jsem se s ním pohádala tak, že jsme na sebe byli i sprostí a to už se nelíbilo vůbec nikomu.
Byla doba, kdy jsem prostě nechtěla chodit ani na návštěvy, ani na grilovačky, nic… prostě se s tím člověkem nebavit. Jeho rodina mu řekla, že má držet zobák a neprovokovat, ale jsme prostě moc rozdílné povahy na to, abychom spolu vycházeli.
Nicméně po 10 letech jsme došli do stavu, kdy on moc dobře ví, že já se s ním sr*t nebudu (tak jsem mu to doslova řekla) a pokud bude mít blbé poznámky, tak mu je okamžitě stejně blbě vrátím. Máme mezi sebou takovou nevyřčenou dohodu, že se prostě necháváme žít.
Teď je vtipné to, že zbytek jeho rodiny si začal všímat, jak je nesnesitelný. Pro změnu začal jít na nervy jim. Oba dva jeho synové, kteří mi předtím radili ať „se tomu zasměju.“ Ho teď absolutně nemůžou ani cítit. Jeho žena ho vykope z bytu při každé příležitosti, ať má chvíli klid. A švagrová k nim s dětma už radši nechodí, protože (dle jejich slov) by musela začít chlastat.

Takže ti úplně rozumím. Jediná moje rada pro tebe je si říct „je to blbec“ a neřešit. Přestat ty její útoky brát osobně ale spíš jako její osobnostní charakteristiku, že je prostě hnusná na všechny bez rozdílu. Kup si hořčík a neřeš.
Anonym kvůli rodině, mohli by se v tom snadno poznat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:35

@Janli To je pravda, ale potřebovala bych vědět jak. Já prostě nevím, jak na to. Já se umím leda tak uzavřít, protože se cítím v té atmosfere nepříjemně. Jestli podle hesla jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá :nevim:. Naučit se nějak jí asertivně a slušně poslat do háje, ale jak, jak? Já nejsem vůbec pohotová a často mě v tu chvíli ovládne spíš zuřivost.

  • Citovat
  • Nahlásit
589
25.5.21 09:35
@Janli píše:
Najdi si psychiatra a psychloga, protože tohle není normální. Není normální si prakticky bez důvodu na někoho vytvořit takovou averzi a takhle ji prožívat. Tchýně zas tak extra hrozná není, ty máš naprosto přehnanou a neadekvátní reakci.

Mít úzkosti z konstantního rýpání je naopak zcela normální a kdo říká že ne, tak buď je sám ten rýpal a nebo si své pocity sám pro sebe popírá (denial, klasická psychologická obrana).

Psycholog by pomohl, ale úplně klidně stačí i obvoďák a pár tablet Lexaurinu, pokud to není moc často. Ona se nezmění, tvoje reakce je normální, ale bohužel dá se řešit jen na tvé straně a poměrně obtížně (neustálé nastavování hranic, povznášení se atd prostě vyčerpává).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25.5.21 09:38

Manželovi bych řekla, ať vezme děti a jede s maminkou na dovolenou sám, že nemám nervy na to, být tam s ní týden :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:39
@Anonymní píše:
Já mám podobný problém s tchánem.
Je to takový generál, on se rozhodne a všichni se po… On něco načetl na internetu a všichni se tím musíme řídit. On všechno ví, všechno zná, od všeho má klíče a všude byl třikrát. Já jsem pro něj hlupačká co ještě nic nezná.
Záměrně mě provokuje blbýma kecma, protože ví, že já opravdu nedokážu sedět a všechno mu odkývat. Má prostě dar ve mě vyburcovat kompletně všechny moje agresivní sklony najednou.
Manžel, švagrová, švagr i tchýně se mi smáli, že „se nechám.“ Radili mi ho ignorovat. No snažila jsem se. Pouštět ty jeho kecy jedním uchem tam, druhým ven. Ale to prostě nešlo, nejde a nikdy nepůjde. Už mnohokrát jsem se s ním pohádala tak, že jsme na sebe byli i sprostí a to už se nelíbilo vůbec nikomu.
Byla doba, kdy jsem prostě nechtěla chodit ani na návštěvy, ani na grilovačky, nic… prostě se s tím člověkem nebavit. Jeho rodina mu řekla, že má držet zobák a neprovokovat, ale jsme prostě moc rozdílné povahy na to, abychom spolu vycházeli.
Nicméně po 10 letech jsme došli do stavu, kdy on moc dobře ví, že já se s ním sr*t nebudu (tak jsem mu to doslova řekla) a pokud bude mít blbé poznámky, tak mu je okamžitě stejně blbě vrátím. Máme mezi sebou takovou nevyřčenou dohodu, že se prostě necháváme žít.
Teď je vtipné to, že zbytek jeho rodiny si začal všímat, jak je nesnesitelný. Pro změnu začal jít na nervy jim. Oba dva jeho synové, kteří mi předtím radili ať „se tomu zasměju.“ Ho teď absolutně nemůžou ani cítit. Jeho žena ho vykope z bytu při každé příležitosti, ať má chvíli klid. A švagrová k nim s dětma už radši nechodí, protože (dle jejich slov) by musela začít chlastat.Takže ti úplně rozumím. Jediná moje rada pro tebe je si říct „je to blbec“ a neřešit. Přestat ty její útoky brát osobně ale spíš jako její osobnostní charakteristiku, že je prostě hnusná na všechny bez rozdílu. Kup si hořčík a neřeš.
Anonym kvůli rodině, mohli by se v tom snadno poznat.

Díky za porozumění. Je fakt, že prostě taková je a budu jí muset,, naučit", že já jsem jiná a bude mě muset respektovat. Potřebovala bych asi taky přidat na sebevědomí a lépe si prosadit názory. Já se musím naučit s ní žít. Jseš dobrá, žes to zvládla. U nás teda leze někdy na nervy dětem už teď..

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:40

@Liberalissima Lexaurin je možná dobrý nápad :lol: :lol:.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.21 09:41
@orsulikova.zuzana píše:
Manželovi bych řekla, ať vezme děti a jede s maminkou na dovolenou sám, že nemám nervy na to, být tam s ní týden :mrgreen:

Nelze bohužel, dcera je zatím plně kojená.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat