Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Virginia to je fakt, s malým prckem můžeme rozumovat jak chceme, jak dítě roste tak už to vidíme jinak vč. mě, taky jsem měla plno keců před rokem/dvěma co by kdyby a teď radši mlčím ![]()
@Virginia to máš to samé jako hyperaktivita, takhle se dneska rikal pomalu kazdemu diteti ze ji hyperaktivni pritom to je diagnoza ktera ma daleko zavaznejsi projevy nez jen to ze dite chce porad behat a neposedi..
@ppalea píše:
@rozmary a tim ze ho zavres samotne do pokoje to pochopi?
Já ji právě do pokoje samotnou nezavírám, má ADHD a věř mi že spoustu věcí nepochopí ani v 8 letech, tyhle děti bývají emocionálně labilní a jediné co v tu chvíli cítí je vztek, jakmile do ní začnu kýblovat nějaké rozumy zacpe si uši a řve jak tur nech mě, trvá to třeba čtyři hodiny, než jí docvakne že to co dělo bylo špatně, potom se s ní o tom můžu bavit, ale hodně zkráceně, aby to pobrala. Tím jsem chtěla říct, že ne na každé dítě zabere když mu rozumě vysvětluješ proč nemohlo tohle a tamto ![]()
@ppalea píše:
@Virginia to máš to samé jako hyperaktivita, takhle se dneska rikal pomalu kazdemu diteti ze ji hyperaktivni pritom to je diagnoza ktera ma daleko zavaznejsi projevy nez jen to ze dite chce porad behat a neposedi..
To je svatá pravda, jenže tohle jsou prvotní projevy, které se vidí u těch mrňousů, postupem času se přidávají další a další.
@Virginia píše:
Mi přijde, že ADHD má snad každý druhý dítě, i když postihuje méně než desetinu dětí, a svede se na něj kde co.
Ne, že to nemůže mít zakladatelky dítě, ale o kdejakém rozmazlenci se tvrdí, že je chudák nemocnej.
Tohle bych před pár lety napsala úplně stejně jako ty, teď v tom žiju a věř je je to nemoc a pro rodiče je to fakt napalici ![]()
@rozmary jenze ja tu psala ze pokud tam ma dite nejakou diagnozu tak je to uplne neco jineho… ![]()
@rozmary v kolika letech se na to prislo, ze je prcek hyperaktivni? a jak se na to prislo, omlouvam se, mozna si to psala, ale ja uz se v tom ztracim, ted me spis zajima vse o ADHD, po dovce jdeme na kontrolu k dr. tak se na to vsechno optam a uvidime… protoze presne, vysvetluju vysvetluju ale on nic nic jen ignorace, takze jak se rika, nevzdavat, ale pak to uz vzdam a to by vzdal kazdej… obcas mam pocit, ze bych vylitla z kuze a pomohl by mi boxovaci pytel a nebo hodne hlasity rev z okna, ale je pravda, ze jsem to nezkousela, pocitam do deseti casto a taky nic:D
@rozmary píše:
Tohle bych před pár lety napsala úplně stejně jako ty, teď v tom žiju a věř je je to nemoc a pro rodiče je to fakt napalici
Ale vždyt já připouštím, že to je nemoc. Jen píšu, že se za to dnes schová kde co. Synovec ADHD má - dnes je mu už dvacet, diagnostikovali mu to v době, kdy se to zdaleka neřešilo tak jak dnes, je fakt jiný.
Naproti tomu sestřenice má čtyři děti a ze všech udělala magory. Doslova. Nejčastější slova jsou - zalezte, neotravujte, nelítejte, neřvěte, zaražte, vypadněte - no to bych psala do rána. Neudělá si na ně čas, nehrála si s nima, jakýkoli projev „živosti“ je brán jako zlobení, tahá je po psychiatrech pro jejich údajnou hyperaktivitu. Divím se, že nejsou přivázaní doma u topení. Vykládá, jak mají ADHD, jak jsou hyperaktivní, nezvladatelní. Jsou to jen děti, které se nemůžou chovat jak děti a tak „zlobí“. Dnes už jsou větší a to, jak se matka může podepsat na dětech mě děsí. Přitom žádnou oficiální diagnózu nemají.
Zatímco ze synovce vyrostl slušnej hodnej chlap, jen trochu „jinej“.
Byla od mala vzteklá negativistická, ve třch letech už jsem žádala doktora ať nám dá dop. na psych vyšetření, nedal, že nevidí nic zvláštního, ve čtyřech letech jsem šla znovu a to doporučení si vydupala. U psych nám řekli, že je nadprůměrně inteligentní a má nízký sociální cítění, tj. že je přehnaně hravá, má svůj svět, nevnímá okolí, na úrovni tříletého dítěte, inteliugencí na školáka, diagnoza žádná, že z toho vyroste než půjde do školy. Kontrola byla dva měsíce po nástupu do školy, šup a už se to vezlo, ADHD porucha soustředění, teď je ve druhé a už to bylo natolik nezvladatelné že je na lécích. Pokud chceš vědět víc písni SZ. ![]()
@ppalea píše:
@rozmary jenze ja tu psala ze pokud tam ma dite nejakou diagnozu tak je to uplne neco jineho…
Tak malá 2,5 když dostane amok, stačí ji jen ukazat prstem a ví že má zajet do pokojíčku a přijít až bude v klidu, aniž bych ji někde musela zavírat, nebo jí vysvětlovat, proč něco nemůže, většinou je do minuty spátky a v pohodě, to jen k tomu jak je každé dítě úplně jiné.
@rozmary Ano na nektere deti zabírá strach.. Já ale nechci aby se me můj syn bál…
krom toho má hodny vysoko prách bolesti tak to bych ho musela zmlátit nejdriv do bezvedomi aby dostal strach..
Nicmene si myslim, ze by to slo i tak aby se nebala a nemusela byt na negativny pocity sama..
Ale rozmary to nema cenu, my se v tomhle proste neschodneme.. A stejne to kazda udelame po svem..
@ppalea hele a proč strach? proč by se jí měla bát, někdy se dítě zlobí, vzteká, proč mu dělat obecenstvo? Ono totiž obvykle starší dítě ve chvíli, kdy si myslíš, že to nějak vyřešíš, začne dělat ten cirkus ještě stokrát větší.
Já s rozemary souhlasím, ve chvíli, kdy s dítětem není řeč - a to fakt není, naopak měli tendenci začít něco ničit a vybít si ten vztek maximálně, jsem je po upozornění vzala - bez křiku a výčitek - a odnesla do jejich pokoje, s tím, že mohou kdykoli přijít. Párkrát fňukli, nebo si pořvali a pak přišli. Nepředpokládám, že měli strach, nebo nevím co.
To dítko povyroste a bude rafinovanější, pětileté dítko se nijak nehroutí strachy (není-li bito, nebo nějak psychicky týráno), naopak, každý ústupek a nekonzistenci v názorech ti dá pěkně sežrat.
Hysteráky řeším-neřeším několik let. Přijde mi, že mají fyziologickou příčinu - když je dcera unavená, zasekne se na nějaké blbosti, zacyklí se v hysteráku a nedokáže přestat. Vůbec nevnímá, ječí, kope kolem sebe, kouše, vydrží hodiny. Dokola opakuje svůj požadavek. Nemá cenu ji usměrňovat, vůbec nevnímá, zpětně to komentuje tak, že se nemohla uklidnit, chtěla, ale nemohla. (Ještěže si barvím vlasy, určitě tam jsou první šediny).
Prevence - hlídám, aby nebyla unavená, přetažená, ale když už dojde na hysterický záchvat - jsem úplně bezradná, nedokážu ji z toho vytrhnout. Pomáhá režim, je to lepší od té doby, co chodí do školky. Popravdě si začinám myslet, že si za to můžeme sami, je to první dítě a moc milované (ve spoustě situací jsme se v dobré vůli sami stavili do pozice otroků) a vztahy mezi námi rodičemi nejsou růžové (každý milujeme dceru, ale my dva… no takové citové ochlazení), nepřizpůsobili jsme se režimu dítěte - celé její miminkovství jsme pořád cestovali, studovali, pracovali, ona byla všude s náma - i na přednáškách, i v galerii, i na koncertě, nemáme babičky ani hlídání, jsme často utahaní oba. Takže z mého pohledu doporučení: aktivně si hrát s dítětem, vyhradit si čas jen a jen pro něj - stačí třeba i půlhodina denně, který bude patřit aktivně jen jemu, zapojovat ho do každodenních činností - ať si připadá důležité u věšení ponožek apod., pokusit se utvořit usínací rituály - naprosto neměnné a všichni v rodině musí táhnout za stejný provoz - i tatínek, i babičky. Držím palce, kdyby vás něco napadlo, jak to celé zlepšit do budoucna, budu vděčná (vím, že něco už bylo promeškáno).
@ppalea píše:
@rozmary Ano na nektere deti zabírá strach.. Já ale nechci aby se me můj syn bál…krom toho má hodny vysoko prách bolesti tak to bych ho musela zmlátit nejdriv do bezvedomi aby dostal strach..
Nicmene si myslim, ze by to slo i tak aby se nebala a nemusela byt na negativny pocity sama..Ale rozmary to nema cenu, my se v tomhle proste neschodneme.. A stejne to kazda udelame po svem..
Nemá mít z čeho strach, je hodná, na zadek snad ještě ani nedostala, jenom chápe že když se vzteká, tak je ošklivá a nebudu se s ní bavit. Zrovna tak když se vztekám já, příjde za mnou a říká mi mami nekřič, seš ošklivá.
@Virginia Kdyz mi nekdo napise ze staci zvednout prst a dite v amoku se samo sebere a jde do pokoje bez recit tak to bude pravdepodobne tim ze ho nekdy pred tim serezala a prte uz vi co bude kdyz zvedne prst..
Neumim ci vysvetlit co jineho by dite v afektu primelo k tomu aby se balo zvednuteho prstu a samo se sebralo a slo do pokoje..
tak proto strach