Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnáším svou tchýni
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
26.3.12 11:38
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 11:59
Oujé, soucítím, mám to samé…je to někdy docela peklo…neohlášené návštěvy, věčné telefonáty, rady, vychloubání se známým, že je dítě celý tatínek (ona si o to prostě vyloženě řekne), pořád by chtěla být s mimčem a nehledí na to, že jsme prostě nová rodina…když se jí něco řekne, urazí se…manželovi pak dělá hystericky plačící scény..manžel naštěstí stojí za mnou, ale přeci jen, je to máma…
Taky nevím jak to řešit, hádat se s ní nechci, ale tohle se prostě věčně nedá…nemám na to pomalu nervy 
Ale bojím se něco říct, protože v tu ránu budu ta nejhorší snacha na celém světě…nebo když něco řeknu, že se mi nelíbí, tak to bagatelizuje, slovy „ale prosim tě…“ …
- Citovat
- Upravit
26.3.12 12:08
@Anonymní píše:
Oujé, soucítím, mám to samé…je to někdy docela peklo…neohlášené návštěvy, věčné telefonáty, rady, vychloubání se známým, že je dítě celý tatínek (ona si o to prostě vyloženě řekne), pořád by chtěla být s mimčem a nehledí na to, že jsme prostě nová rodina…když se jí něco řekne, urazí se…manželovi pak dělá hystericky plačící scény..manžel naštěstí stojí za mnou, ale přeci jen, je to máma…
Taky nevím jak to řešit, hádat se s ní nechci, ale tohle se prostě věčně nedá…nemám na to pomalu nervy
Jééé, tak to my máme taky, celý tatínek. Nejlepší bylo asi v půl roce: no, teď je trošku do maminky ale ono se to ještě změní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
P28
26.3.12 12:12
Holky, klid. Jasně, některé tchýně a matky radí víc, některé míň, ale nemyslej to zle. Poznatky se mění, takže těžko jim zazlívat některá doporučení, která nejsou úplně ok. Stačí se podívat na lepek/nelepek. Ještě před 10 lety se lepek nedoporučoval snad do dvou let a teď zas co nejdřív. Uvidíme jak to bude s lepkem za dalších 10 let. Ohledně četnosti návštěv ať s ní promluví manžel, že potřebujete trochu soukromí, ale zbytek holt překousnout, nebo taky jemně naznačit přes manžela, ale rozhodně nelze očekávat, že přestane radit. Ale vychovala tvého muže, tak to asi nebude úplně tragická osoba. Chce to toleranci na obou stranách, ale vím, že to může být těžký.
- Citovat
- Upravit
26.3.12 12:23
Ahoj, bohužel naporadím jak na tchýni, ale mám podobnou až na ty návštěvy. Ty rady v miminkovském věku už jsem nějak přežila, ale přicházejí nové a ještě „lepší“. Zrovna v sobotu jsme byli všichni i s našima u nás na zahradě. starší syn se ráno tvářil, že mu není dobře, že snad bude i zvracet, tak jsem nasadila dietu. Rohlík, na oběd vařené brambory a jelikož mu už od toho ránanic nebylo, tak měl povolené na svačinu to co my, takový jakoby jablečno pudinkový dort s piškotama, ale BEZ šlehačky. Ostatní měli se šlehačkou. On s tím bez problémů souhlasil, chutnalo mu to, ale tchýně si neodpustila - chudáčku ty to musíš jíst jen tak, ani šlehačku ti nedají. no musela jsem hooodně zhluboka dýchat, abych něco neřekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 12:25
@Andrejka__20 píše:
Jééé, tak to my máme taky, celý tatínek. Nejlepší bylo asi v půl roce: no, teď je trošku do maminky ale ono se to ještě změní
U nás je to ještě lepší. Malý je celý po mně a mojí mamce. Hlavně i povahově se strhává do mně. Když jsem se to odvážila tchýni říct, tak mi odpověděla, že po mně není a nebude, že to je po její dceři (mé švagrové)
Jinak zakladatelko, chce to klid. Ta moje citově vydírá. Dáme takové jméno? Nikdo ho nebude mít rád. Nedávám čaj? Bude postižený. Dělám tohle? Nebude mě mít rád, ale jenom ji… Nechci tohle? Bude mít z toho doživotní následky…
Většinou všechno s úsměvem odkývu a myslím si něco o pr.eli.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 12:30
já musím říct, že se obávám taky rad a tipů od ní,snažím se taky si něco myslet o zadnici 
,ale někdy je to fakt těžké, ona má dny a dny bohužel 
jinak včera mi poslala knihu čekáme dítě z roku 75…a to jsem skoro na konci těhu, není to prima 
,jsem to ani neotevřela a je to tu ve stole aby můj viděl,jak to bude s ní 
- Citovat
- Upravit
26.3.12 12:59
hele a hlapovi musíš udělat scénu jinak mu to nedojde, já prostě jednou přílítla domu seřvala ho ak malýho haanta a je klid- naštěstí i jemu leze jeho matka na nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 13:13
@Kristaa píše:
Já takovéto věci řeším útokem. Zatnula bych na pár dní zuby a dělala jí to samé. Přepadovk, volala bych jí, radila, jak á prát prášky a kam si doma v kredenci dávat hrnce, jaké má prací prášky atd atd. Nepustila bych jí ke slovu a radila ptákoviny… Třeba jí to dojde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 17:04
Tchyně
Nevím, čím to je, ale tchyně snachu vždycky snáší podstatně hůř, než tchyně snáší zetě… I já měla problém s tchyní, navíc jsme bydleli v polovině RD(neb 1/2 byla její a 1/2 manžela), za celý život jsem vlastně neudělala nic správně, děti jsme neměli mít,nejdřív vlastně jen jedno, nic cokoliv jsme si pořídili, nebylo správné(a to měla ještě 2 dcery), dárků jsme dětem pod stromeček dávali podle ní příliš, teď bych měla jít do práce a teď zase - když už jsem se do práce vracela - jsem měla být radši doma, atd. atd. Ze všech tří svých dětí asi měla ráda nějakým způsobem všecky, ale nejvíc švagrovou - tu až opičí láskou… Snažila jsem se vycházet s ní slušně, nabulila jsem se kvůli ní moc a věřila, že někdy pochopí, že ji mám ráda tak, jako mamku(která zemřela a ani neviděla naše druhé děcko). Myslím, že to nikdy nepochopila. Moje sestra, když ji uviděla, mi řekla - má zřejmě z tebe strach - takový, který si nechce přiznat, jsi samostatná a ona cítí, že už nebude mít na svého syna takový vliv…
Dnes s odstupem vidím, že to byla přesná diagnóza. Tchyni využívala nejvíc její nejmilovanější dcera, dokonce ji přesvědčila na čas odejít z domku bydlet do garsonky (v domě, který vlastnila švagrová)- ukázalo se, že bude potřebovat pomoci v obchodě… To trvalo cca 5-6 roků. Pak už obchod zrušili, tchyně také začínala víc marodit… A potom nám(tak jak jsme ji navštěvovali)sdělila, že bude muset jít do DD, že to s dcerou objíždějí. Pak se pro jeden rozhodli - dodnes nechápu, proč se nerozhodli pro dům s pečovatelskou službou, který byl v místě. A že se tam tchyni nechce. Upřímně všichni - my i rodina druhé švagrové - jsme ji přesvědčovali, ať tam tedy nechodí, že není problém vrátit se do domku(úprav by bylo třeba jen málo), tedy k nám, nebo že je bezproblémů se u ní, když jí zle, střídat - dospělých už nás bylo na celý týden… Tak že jo. Za dva dny oznámila, že odchází do DD, že jí to její nejmilejší dcera vyjednala.....
Prostě - nedokázala říci NE. Jezdili jsme za ní, co to šlo, manžel se s tím špatně vypořádával, že maminka v DD a že jí tam de fakto „šoupla“ ta, kterou ona nejvíc milovala.
Za necelé čtyři roky zemřela. Nikdy v DD být nechtěla, byla naň příliš mladá - duchem určitě. Bohužel, poslouchala, nebo spíš nedokázala se vzepřít té, kterou milovala nejvíc.
TETMA - nikdy bych chlapovi kvůli tchyni scénu nedělala - ten to má totiž vždycky nejhorší - každý chlap má k matce jiný vztah než k otci, a pak se musí zastat manželky a má dát jedné nebo druhé za pravdu? - MUSÍ BÝT DIPLOMAT. A snachy - nejlepší je, myslet si své a dělat si to podle svého a přejít to úsměvem… V nejhorším si opakovat v duchu, že jednou třeba taky budu tchýně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 18:36
Judito ,až oříjdeš 7 dní v týdnu z práce domu , chlap ti bude ležet celej den v postely ,protože on chudáček byl den před tím v práci a tchýni budeš mít nasranou v bytě denně -po 12nácti hodinách u lidí s mentálním postižením na tebe ta stará rebeka začne řvát jaktože její miláček nemá uvařeno a jaktože nemáš vyžehleno a na co si vyrt stěžuješ - po měsíci řveš po chlapovi taky a bylo to to jediný co pomohlo od tý doby mám klid 
… a když bába zkoší se nám nasrat do bytu hodně rychle s ní vymetu. Pokuď myslíš,že jsem špatná OK ,ale já to tchýni na měsíc pošlu a pak mi tady něco piš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 19:54
@tetma píše:
Judito ,až oříjdeš 7 dní v týdnu z práce domu , chlap ti bude ležet celej den v postely ,protože on chudáček byl den před tím v práci a tchýni budeš mít nasranou v bytě denně -po 12nácti hodinách u lidí s mentálním postižením na tebe ta stará rebeka začne řvát jaktože její miláček nemá uvařeno a jaktože nemáš vyžehleno a na co si vyrt stěžuješ - po měsíci řveš po chlapovi taky a bylo to to jediný co pomohlo
Tetmo, myslím, že to Judit myslela dobře, proč se hned rozčiluješ?
- Každý nemá chlapa který se nechá seřvat jak harant
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 20:04
@Andrejka__20 píše:
Tetmo, myslím, že to Judit myslela dobře, proč se hned rozčiluješ?
- Každý nemá chlapa který se nechá seřvat jak harant
já se nerozčiluju ..jen přesněpopisuju sitauci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 13:53
Pro TETMu: Andrejka má pravdu, myslela jsem to dobře. Vůbec nemyslím, že jsi špatná, to v žádným případě. Jen jsem popsala svůj případ. Dnes to vidím už s odstupem, ale případy jako: Když chceš ušetřit, musíš vařit- (odjížděla jsem do práce v půl páté a vracela se v pět, někdy ale taky v sedm) - Teplé večeře musíš vařit… Když jsem uvařeno měla (děti v pubertě) - Tak jsem ti, hochu, přinesla tudle polívku, tu máš rád… Nebo - byl únor, ale už vykouklo slunko, šlapu kopec s taškama a co nevidím - tchyni na „našem“ okně a když dojdu, praví: Jsem ti chtěla pomoct, budou velikonoce. Ty se zlobíš? Už mně ty nohy nesloužej, uf, ty záda..... Nebo, obdobně jako jsem tu v příspěvcích četla, bylo u nás - měli jsme návštěvu, bylo asi 19,20 a ona přišla pro kluka, když ho tedy v těch sedm nedokážu uložit… Návštěva jen koukala! Můj muž neřekl k tomu nic moc - mámu prostě poslouchal, i když si to nikdy nechtěl přiznat.
Kamarádka mne třeba taky upozorňovala, že tchyni potkala s naším malým a s dcerou - šli ze školky (holka ho vyzvednout uměla a daleko to tedy nebylo) - ale babička to musela „zkontrolovat“, načež pak té mojí kamarádce pravila, že „mladá je zase v práci“. To byla, jen v kostce, „záškodnická“ činnost mojí tchyně. Přišla jsem z práce a hlásila, že kluk byl na ní takový a makový. A TY HO NEPOTRESTÁŠ? Já na to: Jako proč? Mně nezlobil, Vás zlobil v deset dopoledne a to mu mám naplácat v půl pátý odpoledne?Já tu mám dělat gestapo a Vy tu sladkou hodnou babičku? Na chvíli byl klid, na dlouho ale ne.
Později jsem se dozvěděla, co všecko se o mne ve čtvrti povídá, taky se mne přímo ptali, zda se budeme rozvádět..... No, tohle dost přestřelila, bylo to její zbožné přání, ale, naštěstí, můj muž si uvědomil, kdo ho vlastně víc potřebuje a jak, aniž si to snad i uvědomovala, ubližuje babička. Nevím, zda jí to někdy řekl, taktik není.
Do mne zase hustila moje sestra, abych nevylítávala jako čert z krabičky, abych si počítala do tisíce, abych hlavně si uvědomila, že je to jediná babička, kterou moje děti mají a že je to taky matka mého muže, že je holt taková, jaká je, že taky budu jednou tchyně - no, tohle mi mockrát musela opakovat, když jsem, abych se neustále nestresovala, už pomalu balila a byla ochotná jít bydlet kamkoliv, abych měla klid.....
No - nakolik se jí to podařilo,je k posouzení: Za tchyní jsem jezdila do nemocnice, (podařilo se mi ji zachránit při infarktu), starala jsem se tak, jako by to byla moje mamka. Později, když se dostala do DD(viz předchozí příspěvek), jsem jezdila i tam(přes špatné spojení bez auta). Většinou si všude lidi mysleli, že já jsem dcera, ne snacha.Taky jí to mnohokrát řekli.
Někdy jsme si své „bojůvky“ s tchyněmi sdělovaly s ženskýma v práci a taky, že bychom si to všecko, co u těch tchyní nesnášíme, měly psát, abychom se toho jednou mohly vyvarovat, až dojde čas…
Jediný recept, který zabral - dělala jsem si to po svém, někdy jsem musela být k jejím poznámkám hluchá (to mi dělalo největší potíž, mám hubu dost prořízlou), snažila jsem se s úsměvem (i když bych nejradši řvala). Postupně zjistila, že rozbít se jí to prostě nezdaří. Dopisy od sestry jsem si musela nechávat posílat do práce (korespondence i vše u nás projeto bylo x-krát, jednou jsem ji i její nejmilejší dokonce přichytila! - měly z toho nejmíň stejný šok jako já) - jen jsem se otočila a velice prudce zavřela dveře, beze slova…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.12 14:24
pro juditu
já se neurazila,ani jsme to nebrala jako že do mě narážíš,jen jsme ti ppsala svojí situaci -v něčem máme /měly jsme tchýně podobné,ale já musela udělat brajgl.
Měla jsem to o to horší,protože můj chlap na mě před tchýni používal věty ,ale mamka tě to chce naučit jak to máš udělat aby bylo uvařeno ,uklizeno, vyžehleno atd. a přitom on sám maloval obývák 4 dny vymaloval jednu stěnu a šel spát .Přišla tchýně a já dostala vynadáno proč jsem naštvaná vždyť ON HONZA CHODÍ TAKY DO PRÁCE já v tu dobu pracovala doopravdy 7 dní v týdnu 12náctky a on 4 dny v týdnu 10 tky.Očekával ode mě konfort ,že mu naberu jídlo donesu na stůl on se zvedne z postele dojde se najísta půjde si hajnout.Nikdy po sobě neuklidil ani oblečení do skříně, neodnesl talíř. Když jsem byla nemocná -zápal plic 40 cítky,tak mu vadilo,že ležím v pOstely a není ani nakoupeno přitom on přišel z práce domů a ŠEL SI LEHNOUT ráno vztal a prý jestli byCH mu udělala kafe a sedl si k počítači.když jsem ho poprosila,aby mi došel koupi grepy,tak nešel protože se PREJ BUDE VÁLET JAKO JÁ .Pak sem naběhla jeho matka ,že se prej pro nás s tím žrádlem táhne přes celý sídliště a jako proč teda aspoň neuvařím,že si můžu lehnout pak. Stejně prej v práci prd dělám a že jenda mě živý atd. V tu dobu jsem od něj neviděla ani korunu na jídlo a ještě jsem mu přidávala na nájem . Jídlo jsem platila pro nás dva. A poslouchala jsem tu věty co sis to jen našel když jsme otěhotněla musela jsme v 16 tt zůstat ze dne na den doma a jen ležet furt sjem měla na talíři jak moje tchýně pracovala do roztrhání těla,pomalu rodila v Jednotě v zadu na bednách od zeleniny atd. No bylo toho hooodně hooodně moc co jsem musela spolknout.
A pak když se narodil malej ,druhý den po příjezdu z porodnice mi umřela babička,já nekojila byla jsem z toho hotová a tchýně přišla a říká No už mi ho můžeš dát ( myslela syna) už jsi pro něj nepotřebná -to mu bylo 10 dnů a že si ho veme domů, načež ten můj blbec jako že jo že si prej aspoň odpočine ( on že si odpočine ode mě se očekával mega velký uklid uklizený domácnosti) a že si pro něj za 3 dny příjdu , řekla jsem NE oba se urazily ,já šla do kuchyně dovařit oběd a slyším jak malej pláče, chlap na mě začal řvát že malej řva ( seděl v křesle cca 1 metr od něj já byla v kuchyni na druhý straně bytu a najednou slyším tchýni jak na mě volá tak postaráš se o svoe dítě nebo si ho mám vzít domů, vždyť Honza jde taky do práce musí si odpočinout ( ten měsíc měl celý dovolenou aby mi jeho slovy VYPOMOHL V DOMÁCNOSTI) v tu chvíli mě poadl vztek jako nikdy dodnes se divým,e jsme jí nezabila vlítla sjem do obýváku a začala p obou řvát ,ale řvát - všechno jsem jim řekla hezky od plic, bábu jsem z bytu vyhodila , chlapa poslala do kuchyně ,e si uvaří , pověsí prádlo a vytře a ať mě nesere jestli to nebude .. Nikdy dřív ani později sjem tohle neudělala.5vala sjem po něm dobrou půl hodinu a od tý doby mám doma úplně někoho jinýho , rady maminky poslouchat nemusím. Za vnukem přijít může cenzurou projde všechno co mu chce dát čokolády vracím , já si odbydu jednu návštěvu v měsíci u ní s malým.Chlap se naučil uklízet si věci po sobě, umí oloupat brambory a dokonce zjistil,že má doma i šroubovák
Jinak tchýně mě sere permanentně, někdy zkusí ty její záškodnický fígle ihned na začátku s ní vyběhnu a je klid. Já mám zdraví jen jedno a to si ničet nenechám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Měla jsem to podobné… Hooodně vzdáleně, ale podobné. Ono většinou tchýně, maminky, tatínci, tcháni, mají pocit že ti mají pomáhat, radit, říkat ti co máš dělat, ale tchýně to mají blbé v tom, že jsou tchýně.
Prostě tchýně je většinou nepřítel 
Miminkovské období bylo na palici, nevěděla jsem si rady sama se sebou a nějaké rady od „cizí“ ženské byly spíš na škodu. Myslela jsem že ji zastřelím. Dnes má holka přes rok, bohužel averze zůstala. Já se samozřejmě usmívám, ona taky, ale obě asi víme. Bavíme se tak nějak všelijak, je to úplně jiný člověk než já - já jsem kamarádská, otevřená, bavím se narovinu…ona ne, dívá se pohledem jak břitva, do toho se usmívá, prostě přetvářka. Mě se ani nezptá jak se máme, co jsme dělaly, atd. Bavíme se jen o malé - jakože já informuju: už má další zoubek, dneska přešla pokoj, šikulka že? 
Tím naše konverzace končí, a jak se mám já taková otázka NEEXISTUJE 
Mrzelo mě to, dnes jsem s tím smířená. Jinak moje rada je - ignorovat. Nemůžeš jí říct narovinu nekecej mi do toho. Já tohle říct, můj se se mnou nebaví, tchán se se mnou nebaví, a narušil by se i ten náš vztah/nevztah. Nikdy nevíš, kdy ji budeš potřebovat! Pokud říká něco co se mi nelíbí, a není to na místě, tak jelikož se spolu bavíme minimálně dělám že neslyším. Zapojím se do hovoru manžela s tchánem a je to. Pokud by na něčem trvala jakože: dáš jí teda už to jídlo? Tak řeknu ostřeji nedám, teď měla svačinku. Tím to končí, ale popravdě, k tomuto jsme se ještě nedostaly. Málokterá babička chce mít v mamince svého vnoučka-vnučky nepřítele a i já nechci, aby malá vyrůstala v rodině kde maminka na babičku nadává, neváží si jí. Teď je to těžké období, zvykáme si na sebe, předpokládám že i vy se neznáte 10let 
Třeba to bude lepší…a třeba taky ne, uvidíš 
Sry za anonym, nikdy nevíš 