Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mé dítě v noci nespí a bojím se, že ani nikdy nebude
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.4.19 08:44
Naši kluci taky špatně spí. Čtyřletej už občas prospi celou noc, ale často chce tu napít, tu přikrýt, tu se bouchne, je mu zima, horko…prostě vždycky má nějakej důvod, proč se vzbudit. Naštěstí většinou za chvíli usne, ale jsou i dny, kdy za ním lítám co pár minut a ve výsledku si ve 3 ráno usmyslí, že je vyspanej.
Mladší dvouletej je jinej kalibr. Spaní celou noc je zbytečný, lepší je budit se každou hodinu nebo třeba 3 hodiny v kuse hysterický ječet, pak hodinu spát a začít nanovo. Ve dnech, kdy spi o neco lip, se zpravidla budi starsi. A ted cekame dalsi, takže já už jsem smirena s tím, že se vyspím až za 10 let. Chce to být hodně venku, vzduch mi na únavu pomáhá. A občas kofein.
Je To blbý a sakra dlouhý období a u nás bude jen hůř, ale musí se to přežít. Když je nejhůř a vidim, ze vyloženě prudi, nechám je pořvat. Mladší má teď období vzdoru a tříska to s nim i v noci. Miluju děti kolem 2 a půl roku 
Tak hodně štěstí a spánku všem spolutrpicim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 08:45
@nozu viz ta fotka, kterou jsem tam dala. Neřekl to hned, jenže bohužel si ta jeho metoda začala žít vlastním životem a to že o několik let později řekl, že to není dobré, už nikdo moc neřešil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 08:46
Soucítím, znám to. První prospanou noc měly děti (vyjma novorozeneckého období, kdy paradoxně spaly parádně) až dlouho po třetím roce věku. Do té doby syn cca dva roky se budil pravidelně celou noc po 20ti minutách a další rok pak třeba už „jen“ 3× za noc. Dcera byla lepší, ta spala do dvou let tak se 2ma vzbuzeními (někdy kojení, jindy jen nemohla znovu zabrat) a dodnes (4 roky) se často jednou za noc vzbudí a přijde k nám 
Zkoušela jsem vše, co jsem kde načetla, co mi kdo poradil i co mě tak napadlo, vyjma dle mě nechutné Estivilovy metody (plakat jsem nechala, ale byla jsem u nich), a nezabralo nic. Až čas. Pevné nervy a ať máte brzy klidněji.
PS: mě se ty děti narodily necelé 3 roky po sobě, takže já defacto 6 let nevěděla, co je to pořádný spánek Ale jakmile jsem přestala kojit, už jsem si začala užívat nocí, kdy jsem je šoupla babičce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.19 08:48
Asi si o Eastvilove metodě doopravdy zjistím co to pujde a zkusime to.
Těm, které píšu o tom že kvůli tomu nechtějí druhé, které trpí naučenou nespavosti a jsou/byly v nervech i když dítě konečně uslo ( protože ono se muže kdykoli na jak kolik dlouho zase vzbudit), děkuju. To je to v čem se nacházím. Nakonec usnul před 4h a já až půl 5 a v 7h byl na nohách. Mohla jsem usnout dřív, manžel nakonec choval, ale to není tak jednoduché.
O houpani v Hačce v tomhle věku jsem neslyšela, tak se na to taky podívám. Děkuju
- Citovat
- Upravit
2.4.19 08:51
@Rive Potvrdilo se, co si myslím od začátku. Nechat miminko/batole uplakat se do spánku samotné ve své postýlce je podle mě zvěrstvo největšího kalibru. A to jsem o té metodě hodně četla, takže to fakt není neznalost, vím, jak se má „správně“ aplikovat. Nedovedu si představit, že bych něco takového dítěti udělala a to jsem jinak poměrně drsná matka 
Dokázala bych si představit aplikovat to na to tříleté dítě, které už chápe, že maminka je vedle v místnosti, třeba něco dělá, ale je nablízku. Miminko to nechápe a musí být podle mě strašně vyděšené a frustrované, ve stresu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.19 08:55
Docela jste mě uklidnily, že to taky špatně psychicky dáváte, asi před dvěma týdny jsem měla období, kdy jsem v devět usla, v deset se vzbudil malý a já už jsem nezabrala, do toho zimnice a dost strašné myšlenky. Malý se budí co dvě hodiny na kojení, ale pořádně vztekle, otevře oko a začne ječet na celé kolo. Manžel si myslí, že jsem blázen, posílá mě za psychiatrem, ale mám pocit, že jsem opravdu jiný člověk, když se aspoň trochu prospím. Po probdělých nocích vidím všechno absolutně beznadějně, občas se profackuju, když už mám pocit, že to fakt nejde a malý se vzteká a vzteká. Do toho všichni chtějí, abychom začali pracovat na dalším, že už jsem stará, což je pravda, ale představa, že to budou dva křiklouni mě děsí. A na úplné dno mě pak dokážou dostat rady typu jsi matka, to je tvůj úděl se obětovat přece. To miminko potřebuje uklidnit, musíš to vydržet za každou cenu. Tak sis ho neměla dělat, když o nezvládáš. Jiné to dávají, tak je to v tobě. Vím, že je to pravda, ale nepřidává to.
- Citovat
- Upravit
2.4.19 08:56
@Anonymní píše:
Díky, rada slyším,ze jsou i jiné ženy. Bohuzel, pro me opravdu intimní tema. Párkrát už jsem si vyslechla věty typu „každá zvládne druhý a Ty ne“," přehánís, že decka nespi je normální" apod.
A tak asi zvládne, já bych to taky zvládla, ale za jakou cenu? Nechci, děkuju. Jsem prostě pohodlný sobec, přiznala jsem si to, smířila se s tím a kupodivu se mi tak žije velmi dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 08:58
@Anonymní píše:
Ahoj holky, je 2:44 ráno a já ( teda vlastně teď už muž) uspávam od pulnoci dítě. Je mu rok a půl a spal celou noc 1× v srpnu 2018 bez nadsázky. Psychicky to nezvladam, nejsou to zuby, není sám v noci, vyzkoušela jsem vsechno a upřímně hlavou už se mi honí, ze mu dám důvod( ještě nikdy nedostal ani přes ruku, ale teď od toho nemam daleko) vím ze ho nic neboli, proste nemůže usnout a tak nemuzem spat ani my, noc co noc, chce chovat, chce drzet, ale chraň bůh když se to neděje, dostane zachvat až se pozvrací ( jako před chvili). Doopravdy to je už nesnesitelný a já stejně jak ho miluju, tak ho v noci už nenávidím. Proste nezvladam ???????????????? zažil to někdy někdo? Jak tomu dítěti vysvetlit, že v noci všichni potřebuji spát a ze už je těžký na chování?
A jak dlouho tento stav trvá? Od narození?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 08:59
@unuděná píše:
@Rive Potvrdilo se, co si myslím od začátku. Nechat miminko/batole uplakat se do spánku samotné ve své postýlce je podle mě zvěrstvo největšího kalibru. A to jsem o té metodě hodně četla, takže to fakt není neznalost, vím, jak se má „správně“ aplikovat. Nedovedu si představit, že bych něco takového dítěti udělala a to jsem jinak poměrně drsná matka
Já bych na to hlavně neměla nervy, není nic horšího, než když mi brečí dítě a já k němu hned okamžitě nemůžu. U druhého už jsem trošku otupělá, ale když brečelo první, tak mi opravdu bylo fyzicky špatně.
Taky mám nespavé děti, takže se nám nejvíc vyplatí spát všichni na jedné hromadě.
I já si z dětství pamatuju, jak jsem spala sama v pokoji, byla tma, nikde nikdo a já jsem se bála a volala mamku přes celý barák a ta neslyšela, do teď, když jsem sama doma, tak musím mít v noci někde rožlé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:03
Náročné období…ale i když nebude spát NIKDY, tak pak už u toho aspoň nebudeš muset být 
Promiň trocha nadsázky. Mě se děti budily fakt hodně, dokud jsem kojila. Starší dokonce v noci spala čím dál hůř, čím byla větší a měla mě místo dudlíku. Jenže opravdu pomohlo odstavení(kolem toho 1,5) a do 3 dnů spaly celou noc. A ještě chci říct, že je rozdíl, když se sice dítě budí xkrát za noc, ale „cucne“ si a spí dál a ty dokážeš ještě poměrně dobře ten spánek navázat, než když je fakt vzhůru, delší dobu, uspáváš a sama se dostaneš do stavu, kdy jseš přetažená, nemůžeš usnout, nervózní, kdy zase začne, že ani nemá cenu spát…V prvním případě je člověk kupodivu docela odpočatý, i když nadává, jak se nevyspal a kolikrát byl vzhůru…v tom druhém je to opravdu mazec, natož dlouhodobě. Jak jsem pochopila, u Tebe je to ta druhá možnost. Z rad co tady padly, bych zkusila haku a možná nějaké Bachovy esence? Docela si to maminek chválí. Nebo čaje na dobré spaní, přímo dítku? Nastav si v hlavě opravdu to, že je to jen období, musíš vidět to světlo na konci tunelu. A spi přes den, kdy to jde. Zkus hlídání a spi. Nenervuj se, že nestíháš domácnost, výlety a já nevím jaké akce, jak všichni okolo. Hodně sil. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:06
@Rive Tak to mě zase až tak netrhá, pokud vím, že dítě nepláče zoufale, ale prostě třeba jen z nudy, rozčílení apod., tak jsem ho klidně chvilku nechala. Ale kdykoli se mi díte v noci ozvalo z postýlky, byl to pláč „mamí, kde jsi? přijď mě pomazlit a utěšit, něco se mi zdálo a bojím se tu“.Radši bych si ukousala nohu u pr.ele, než bych tam nešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:36
@terien píše:
A tak asi zvládne, já bych to taky zvládla, ale za jakou cenu? Nechci, děkuju. Jsem prostě pohodlný sobec, přiznala jsem si to, smířila se s tím a kupodivu se mi tak žije velmi dobře
Tak já jsem otěhotněla neplánovaně tři měsíce po porodu, v srpnu budu rodit, malé bude rok a necelý měsíc, nenadělám nic, musím si to vyžrat, na potrat bych nešla a teď už by to ani nešlo. Musím jen doufat, že bude spát lépe a když ne, tak horší než u první to asi být nemůže. Jako po dvou nebo třech letech od porodu bych už taky do dalšího nešla, uklidňuje mě jen to, že si to rychle odbydu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.19 09:42
@Průzkumník nespavec od narození, bylo obdobi kdy se jen zbudil na mléko, dudlik a spal dal ale to bylo od 6-9mesice, pak se to začalo horšit.
@Indrani spí ve své posteli v pokoji, kde je hned vedlo jeho postylky postel pro mě. Takže nespí sám, přímo ke mě do postele nechce.
@Anonymní píše:
Docela jste mě uklidnily, že to taky špatně psychicky dáváte, asi před dvěma týdny jsem měla období, kdy jsem v devět usla, v deset se vzbudil malý a já už jsem nezabrala, do toho zimnice a dost strašné myšlenky. Malý se budí co dvě hodiny na kojení, ale pořádně vztekle, otevře oko a začne ječet na celé kolo. Manžel si myslí, že jsem blázen, posílá mě za psychiatrem, ale mám pocit, že jsem opravdu jiný člověk, když se aspoň trochu prospím. Po probdělých nocích vidím všechno absolutně beznadějně, občas se profackuju, když už mám pocit, že to fakt nejde a malý se vzteká a vzteká. Do toho všichni chtějí, abychom začali pracovat na dalším, že už jsem stará, což je pravda, ale představa, že to budou dva křiklouni mě děsí. A na úplné dno mě pak dokážou dostat rady typu jsi matka, to je tvůj úděl se obětovat přece. To miminko potřebuje uklidnit, musíš to vydržet za každou cenu. Tak sis ho neměla dělat, když o nezvládáš. Jiné to dávají, tak je to v tobě. Vím, že je to pravda, ale nepřidává to.
Ať si to manžel taky vyzkouší. Ten můj se snaží pomahat, ono noci jako ta dnešní, kdy půl noci jsem u syna já a půl on, nejsou u nás až tak výjimečné. A ne nezvladam psychicky dobře X měsíců nespat.
Když byl kojenec tak jsem to hazela na prdiky, zuby, růstové spurty a rikala si, až začne chodit bude to lepší atd. A ono prd 
už to světlo na konci tunelu nevidim.
- Citovat
- Upravit
2.4.19 09:44
@Anonymní píše:
@Průzkumník nespavec od narození, bylo obdobi kdy se jen zbudil na mléko, dudlik a spal dal ale to bylo od 6-9mesice, pak se to začalo horšit.
A co se v té době dělo s Tebou, mužem - prostě prostředím ve kterém žil - žije?
Dítě jen zrcadlí.
Byl - je chtěný?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
