Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Izumi Miyako jinak není normální každej den brečet, jako každá máma jsem si taky poplakala, když byly těžký dny a chlap v prdeli, ale každý den fakt ne - měla bys brát antidepresiva a když už ne kvůli sobě, tak kvůli tomu mimču, protože dlouhodobě ho takhle vypsychovaná matka poškodí ![]()
Já taky nemám hlídáni, ale casto s malym jezdim pryc..pres den. Aspon do nakupaku, kdyz je hnusne. Kdyz jsem s nim zasita doma tak jsem taky zpruzela ![]()
@EmmaAnna píše:
@Doe_Jane no jo, ale s jak starým dítětem? já jsem kojila co tři hodiny i více pomalu do roka, pak se to teprve začalo trochu klidnitje fakt, že jsem párkrát odstříkala, ale bála jsem se, aby malá neeodmítala prso
od narození fungovala i odsávačka, mi šlo hlavně o to ať já jsem v pohodě a nezcvoknu
Proč vlastně musíš bydlet s rodiči?
Nemáš kamarádky? Když ne hlídací, tak aby si s tebou zašly na procházku, prostě pokecat?
U vás je hlavní problém tvoji rodiče, teda tvoje matka a tvoje emoční nestabilita.
@pikola píše:
U vás je hlavní problém tvoji rodiče, teda tvoje matka a tvoje emoční nestabilita.
no to teda
pročítám její diskuze, tvl co to je… ![]()
@Doe_Jane já jsem se jí bála dát flašku, aby to nebyl konec kojení…do příkrmů bych třeba já osobně flašku nedala ![]()
ale tu hodinu mi mimo spurty holka bez krmení vydržela, takže vozily kamarádky i chůva kočárek
Co psycholog popr. psychiatr? Mela bys zacit nekam dochazet, trva to uz dloho. Urcite by ti to pomohlo a citila by ses lip. Na to jina rada asi neni. Zajdi si za obvodakem, sver se mu at te na někoho odkaze.
Ono bohužel u tebe je to způsobené spíš tvými psychickými problémy, tvojí ne moc dobrou rodinnou situací, tím, že jsi mladá a sama. Takže to spíš zkus řešit s tím psychologem/psychiatrem a uvidíš, že se všechno zlepší
.
@Doe_Jane píše:
Nechápu jak někdo může říct že nemá hlídání ani na minutu a jak vůbec takhle může fungovat vztah? mi se to mluví, máme fungující babičky, ale kdyby ne, tak mám kamarádky, které samy o sobě mi to nabízejí (ještě jsem jejich hlídání neuvyužila) a stokrát bych radši zaplatila nějaké paní na hlídání než abychom s manželem nikde nechodili sami, to je fakt na palici..
my si chodíme na večeře, do kina, na skleničku, minimálně 4× do měsíce
Me mama zacala hlidat az nekdy od 8m nahoru, do te doby jsem na to byla sama plus manzel. On teda pomahal hodne, ale byla jsem tam hotova, ze mi to nestacilo.
Ja bych teda kamaradky neobtezovala a chodit po restauracich, kdyz vim, ze moje non stop urvane dite prave nejake moji kamaradce nici nervy, to bych nedala. Jen jednou jsem takto pozadala kamosku, jestli by 3h nepohlidala, sli jsme s manzelem na film. Kdyz jsme se vratili, byla mala prave v razi a rvala. Kamaradka vypadala velice stastne, ze jsme se vratili. Sice nerekla nic, ale ta uleva v jeji tvari byla neprehlednutelna.
@Izumi Miyako, neboj, ono se to zlepsi na tom roku. Mala zacne komunikovat, hrat si sama a i to jeceni se zlepsi. Ten prvni rok je HODNE NAROCNY.
@Izumi Miyako píše:
@Sexynohy Je fakt, že mě poslední dobou trápí silný zánět zubu a v noci nespím bolestí.
Otec dítěte je vysmátej a v klídku.
Nemyslela jsem zub, myslela jsem to podezření na autismus/asperger (už si to přesně nepamatuji).
Užívej si s dítětem. Já byla na dítě taky sama a mám pár tipů jak se nezbláznit. Dítě mít u sebe v noci v posteli - tak se nemusí v noci vstávat ke kojení a dítě spí i déle než kdyby spalo v postýlce. Spánek to je základ. Hodně pít a hodně jíst - když se kojí je to nutnost. Ráno přebalit, nakrmit dítě, nakrmit sebe a vypadnout ven a vrátit se večer. Celý den v parku neskutečně zabíjí splín. Vezmi si s sebou knížku, jídlo, pití, dečku, plínky, vlhčený ubrousky a zásobu vyvařených dudlíků a vzhůru do parku. Tam můžeš chodit a poslouchat přitom hudbu nebo audioknihu se sluchátkem v jednom uchu a dítě spí nebo si hraje s hračkama v kočárku nebo leží na bříšku a kouká se po okolí z kočárku, větší dítě do golfek a ještě větší na hřiště mezi ostatní prťata. Když máš pocit že už tě klepne tak začni zpívat - dítě tím možná neuklidníš ale sebe ano - alespoň mně to tak fungovalo. Hodně si s ní povídej, hodně jí vyprávěj a hodně jí pusinkuj. Myslím, že za týden tohohle ti bude líp i bez psychologa.
Já si myslím, že tvůj problém bude trošku hlubší než jen vyčerpání z péče o dítě, které zažila snad každá máma. Už několikrát ti tu v dobré víře radily ženský návštěvu psychologa a zkusit si o tom popovídat s odborníkem, ovšem na to nereaguješ, tak nevím, jakou pomoc žádáš… Vypovídat se? To by bylo v pohodě, ale u tebe si myslím, že by nebyla od věci odborná pomoc.
Pletu se nebo jsi to ty co ma problem s rofici, partnerem i ditetem?
@pikola píše:
U vás je hlavní problém tvoji rodiče, teda tvoje matka a tvoje emoční nestabilita.
Je to ona, diky nebyla jsem si jista. Chudak dite ![]()