Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Samozřejmě že trávíme čas s dětmi. To je ale čas s dětmi a není to stejné. Tam jedeme v módu máma a táta a není prostor přepnout. Mně to nestačí, být spolu jenom jako rodiče.
Já ti nevím, ale celé to vyznívá tak nějak křečovitě - popravdě, někdo mi zadat do časového harmonogramu povinnou vycházku, aby " teda jako ten vztah ", tak mi bude i půlhodina připadat nekonečná. Naopak, když je mi s někým fajn, můžu s ním trávit x hodin a pořád málo ![]()
Zájem a chuť s někým být podle mě nejde nadiktovat, naplánovat, vyžádat… je, nebo není.
Mně se líbí, jak píše @řeřicha - z času stráveného společně s dětmi by mohlo přece vyplynout to „společné poštuchování“, smích, pohoda, témata k hovoru ![]()
Rozhodně bych šla raději cestou v pohodě i s dětmi, než sami dva, kteří si nemají co říct a v duchu počítají minuty do konce „povinného trávení manželského času“.
@Dája999 píše:
Já ti nevím, ale celé to vyznívá tak nějak křečovitě - popravdě, někdo mi zadat do časového harmonogramu povinnou vycházku, aby " teda jako ten vztah „, tak mi bude i půlhodina připadat nekonečná. Naopak, když je mi s někým fajn, můžu s ním trávit x hodin a pořád málo
Zájem a chuť s někým být podle mě nejde nadiktovat, naplánovat, vyžádat… je, nebo není.Mně se líbí, jak píše @řeřicha - z času stráveného společně s dětmi by mohlo přece vyplynout to "společné poštuchování“, smích, pohoda, témata k hovoru
Rozhodně bych šla raději cestou v pohodě i s dětmi, než sami dva, kteří si nemají co říct a v duchu počítají minuty do konce „povinného trávení manželského času“.
Já jsem nezadala povinnou vycházku. On se ptal, jak konkrétně si to představuju. Tak jsem konkrétně řekla, že půl hodina týdně by měla být zvládnutelná a že můžeme třeba tohle… Nevím, jak to máte vy, ale i odborníci doporučují, aby si partneři našli nějaký čas JEN NA SEBE, aby si vytvářeli společné zážitky. Rodiče jsme, budeme a snad i dobří. Dětem se věnujeme, podnikáme s nimi toho spoustu, ale jako partneři jsme se totálně odcizili a ono to nevyplyne samo, ta pohodička a pošťuchování. Já ho vnímám jen jako otce našich dětí. Hádám, že i on to má podobně se mnou a pak další čas s dětmi nám dvěma jako partnerům nijak nepomůže. Ohledně dětí, organizace, logistiky a celkově provozu domácnosti toho namluvíme dost, mně jen přijde, že to je celé takové prázdné a neumíme už spolu vypnout a jen tak se bavit o ničem. Takoví křečci v kleci. Abychom byli perfektní rodiče a vše bylo pořešené doma a v práci, zapomněli jsme na sebe jako na partnery a nevím, zda je cesty zpět ![]()
No, je mi to líto, ale prostě z toho co píšeš, tak s tebou trávit čas nechce, něco tam nefunguje. Troufám si říct že ve většině manželství prahneme po tom dat děti sem tam na hlídání a jet na společný večer, víkend, být milenci a ne táta a máma. Ale každý jsme tak jiný a znám chlapy a kamarády co prostě postrádají drive a třeba právě ty za to vůbec nemůžeš a jen se zoufale snažíš. Umíte jeden druhého od srdce rozesmát třeba? Už to stačí abych byl s někým rád
@Energy píše:
No, je mi to líto, ale prostě z toho co píšeš, tak s tebou trávit čas nechce, něco tam nefunguje. Troufám si říct že ve většině manželství prahneme po tom dat děti sem tam na hlídání a jet na společný večer, víkend, být milenci a ne táta a máma. Ale každý jsme tak jiný a znám chlapy a kamarády co prostě postrádají drive a třeba právě ty za to vůbec nemůžeš a jen se zoufale snažíš. Umíte jeden druhého od srdce rozesmát třeba? Už to stačí abych byl s někým rád
Po pravdě já si to taky myslím. A pořád to v sobě řeším, protože nevím, proč. Kde se stal ten zlom, kdy jsem přestala být zajímavá a ta, se kterou chce něco podniknout, ne ta otrávená ženská doma, kterou vždy najde tam, kde má být a na zábavu jsou ostatní. A právě s tím smíchem mě to před rokem ťuklo, když jsme někde byli a viděla jsem, jak se umí bavit a smát s ostatními a pro mě zbývá jen řešení provozu a kritika. To jsem mu tenkrát i řekla a s tou kritikou i ubral, ale ne tím, že to tak necítí, spíš už to tak otevřeně neventiluje
. Já vím, že co teď píšu, je jeden velký partnerský průser, no ale co už ![]()
Já ti asi rozumím, ale čas pro sebe máte večer a můžete navázat ne ty denní aktivity… Jako že se zasmejeme spolu tomu, co byli během dne, načež ty navážeš: „no a to si představ, že…“ a už se bavite dal… A nebo teda doporučuji hru 13.komnata, ta je na rozhovory super. Ale pokud máte společně volné večery, tak by ten společný čas neměl být problém.
@Anonymní píše:
@Martha03 do poradny nepůjde a upřímně, ano, rezignovala jsem. Proč bych měla být ten tahoun pořád jen já? Proč bych měla jít do poradny sama, když nám teče do bot oběma? Já bych chtěla vidět z jeho strany trochu snahu, ne že se teda milostivě zúčastní a odtrpí to. A tím nemyslím jen tu poradnu, tím myslím vše kolem nás dvou. Poslední dobou mně přijde, že včetně sexu
No upřímně, ty nejsi ten tahoun, to jen z tvého pohledu. Z jeho pohledu je ten tahoun on, ten, který nevyrábí zbytečné problémy a je rád za spokojený vztah. Máš potřebu neustálého vzrušení a dobrodružství, najdi si někoho, kdo stejný zájem sdílí.
@zoidberg píše:
No upřímně, ty nejsi ten tahoun, to jen z tvého pohledu. Z jeho pohledu je ten tahoun on, ten, který nevyrábí zbytečné problémy a je rád za spokojený vztah. Máš potřebu neustálého vzrušení a dobrodružství, najdi si někoho, kdo stejný zájem sdílí.
Hele fakt Ti přijde jeden společný víkend ročně a třeba jednou za dva měsíce večeře/kino taková rozmařilost, vzrůšo a dobrodružství? Myslím ve dvou s partnerem. V daleko větším rozsahu si on podniká s kamarády a je to v pořádku, nemám s tím problém. Jen teda je fór mě v jedný větě říct, že by hrozně rád se mnou něco podniknul, ale bohužel není čas jo a Máńo, abych nezapomněl, ve čtvrtek přijedu z práce asi až po osmý večer, zabalíme to s klulama trochu dřív a zajedeme něco vylézt na skálu. Asi má pravdu @Energy, problém má se mnou a ne v tom, že by chtěl klid domácího krbu.
@Anonymní píše:
Hele fakt Ti přijde jeden společný víkend ročně a třeba jednou za dva měsíce večeře/kino taková rozmařilost, vzrůšo a dobrodružství? Myslím ve dvou s partnerem. V daleko větším rozsahu si on podniká s kamarády a je to v pořádku, nemám s tím problém. Jen teda je fór mě v jedný větě říct, že by hrozně rád se mnou něco podniknul, ale bohužel není čas jo a Máńo, abych nezapomněl, ve čtvrtek přijedu z práce asi až po osmý večer, zabalíme to s klulama trochu dřív a zajedeme něco vylézt na skálu. Asi má pravdu @Energy, problém má se mnou a ne v tom, že by chtěl klid domácího krbu.
Já bych spíš řekla že problém je, že nemáte společné zájmy. Proč nejdeš lézt na skálu s ním? Prostě dělat kompromisy, jednou půjdeš dělat něco ty s nim co baví jeho, pak zas půjde dělat on něco co baví tebe. Na každého zrovna tankuje procházka po lese nebo sedět v kině ![]()
@Kriss Tina píše:
Já bych spíš řekla že problém je, že nemáte společné zájmy. Proč nejdeš lézt na skálu s ním? Prostě dělat kompromisy, jednou půjdeš dělat něco ty s nim co baví jeho, pak zas půjde dělat on něco co baví tebe. Na každého zrovna tankuje procházka po lese nebo sedět v kině
sedět v kině nás baví oba, máme podobný vkus. Když jsem mu navrhla hory společně, nejevil zájem. Samozřejmě nebudu v takové kondici jako kámoši nebo on, když chodí pravidelně trénovat. Ale neřekla bych, že to je ten problém. Prosím, nevkládej do té situace to, co tam není. Není to o tom, že jeho by k smrti nudilo kino, ale já na něm trvala a naopak nebyla otevřená čemukoliv jinému, co baví jeho.
Já myslím, že nejlepší je si sednout a promluvit si o tom s ním… Mě taky pomáhá, když mám nějaký problém (ať už se to týká čehokoliv) tak si to napíšu na papír… nebo dotyčnému pošlu E-mail, zprávu atd… buď, že chci o problému promluvit osobně nebo pokud není možnost, tak vše napíšu a pošlu mu to… Ono je těžké tady něco soudit, když k tomu nemůžou svůj názor říct tvůj partner. Třeba má opravdu nějaký problém… a bojí se říct… Nebo třeba už prostě láska vyprchala… Ale tohle všechno si musíme mezi sebou říct, nějak řešit a třeba potom jít dál.. buď spolu nebo každý zvlášť…
Myslím, že těmi malými krůčky by mělo být nejprve mluvení, pak až nějaké výlety.
Chodit někam sama za zábavou nebo za koníčky bys neměla proto, abys mu něco demonstrativně ukazovala, ale abys s ním měla o čem mluvit. Půjdeš dvakrát v týdnu na pilates, jiné cvičení, do knihovny, na houby do lesa nebo já nevím co, přijdeš a máš zážitky, o kterých mu můžeš povykládat.
A to samé u něj. Asi bych se začala hodně zajímat, co dělal v práci, na čem konkrétně pracuje, co zrovna čte za knihu, co se v ní stalo, když včera zrovna četl, (to jsou jen nápady, nevím, co tvůj manžel z tohohle dělá nebo nedělá) nebo jak se mu povedlo to a tamto opravit a vůbec nevadí, že tomu nebudeš rozumět, klidně ho popros, ať ti to vysvětlí ještě jednou, že tomu moc nerozumíš a tvař se zaujatě. Chlapovi by to mohlo zalichotit a třeba se rozkecá a pak i ty společné výlety nebudou utrpení, když se budeme moct bavit o čemkoli. A najednou budou i témata na rozhovory při večeři. ![]()
Pokud se máte rádi, tak to nevzdávej, hlavně to chce spolknout svoje ego - mně ta situace nevyhovuje, tudíž já budu ta, co s tím začne něco dělat a nebudu kvůli tomu naštvaná.
@Anonymní píše:
Hele fakt Ti přijde jeden společný víkend ročně a třeba jednou za dva měsíce večeře/kino taková rozmařilost, vzrůšo a dobrodružství? Myslím ve dvou s partnerem. V daleko větším rozsahu si on podniká s kamarády a je to v pořádku, nemám s tím problém. Jen teda je fór mě v jedný větě říct, že by hrozně rád se mnou něco podniknul, ale bohužel není čas jo a Máńo, abych nezapomněl, ve čtvrtek přijedu z práce asi až po osmý večer, zabalíme to s klulama trochu dřív a zajedeme něco vylézt na skálu. Asi má pravdu @Energy, problém má se mnou a ne v tom, že by chtěl klid domácího krbu.
To, že se ti něco nelíbí je v pořádku, každý má právo být nespokojený a to nehodnotím. Jen jsem úplně alergický na to, jak se někdo nazývá tahounem a zachráncem, protože jeho pohled na věc je jediný správný. Nemusí být. Znám klidné a pevné vztahy u lidí, pro které je největší dobrodružství obout si doma papuče a zatopit v krbu. Nikdo nemá právo posuzovat to, jak má vztah vypadat a pokud si někdo něco vyprojektoval a není to podle jeho představ, tak ať si najde jiného, ale ať se nenazývá tahounem.
@Margit. Tomanova platí rada promluvit si i v případě, že to řešíme minimálně rok (tu a tam) s tím, že se nic neděje? Já jen že tohle je dobrá rada pro ty, kteří si nic neumí říct a dusí to v sobě. On vše ví.
@sisifa máš pravdu, začnu víc podnikat sama. Bohužel ten čas opravdu není neomezený, čili výsledek bude ten, že nebudeme spolu trávit už skoro vůbec nic. Na druhou stranu buď se něco stane a on přehodnotí, nebo se nic nestane a já se nebudu cítit takhle blbě.
@zoidberg asi máš největší pravdu. On je takhle spokojená a já nemám právo to takhle veheměntně vyžadovat. Promluvili jsme si, spíš teda jsem promlouvala až do zblbnutí, asi i jsem byla s tím dost často otravná. No a nic se nezměnilo, což je asi ta nejpádnější odpověď. Pravda, nejsem tahoun, jsem jen nespokojená. Budu muset něco pro sebe udělat sama, třeba budu pozitivnější a zlepší se to i mezi náma.
@Energy píše:
No, je mi to líto, ale prostě z toho co píšeš, tak s tebou trávit čas nechce, něco tam nefunguje. Troufám si říct že ve většině manželství prahneme po tom dat děti sem tam na hlídání a jet na společný večer, víkend, být milenci a ne táta a máma. Ale každý jsme tak jiný a znám chlapy a kamarády co prostě postrádají drive a třeba právě ty za to vůbec nemůžeš a jen se zoufale snažíš. Umíte jeden druhého od srdce rozesmát třeba? Už to stačí abych byl s někým rád
Podepisuji a souhlasím s každou větou.
Taky je mi zakladatelky líto, chápu, co jí chybí, ale jeden z páru vztah nevytvoří, když druhá strana nemá zájem.
A taky znám chlapy, kteří si „pořídí rodinu“, jsou spokojení, že funguje, ale ten OPRAVDOVSKÝ ŽIVOT je dál mezi kamarády, btw věta o tom, jak dorazí pozdě, protože jsme se domluvili s klukama a trošku si zablbneme na skále - adrenalin a drive, jak píšeš, to jsou přesně koníčky, ve kterých jsou typy s potřebou vzrušení a dobrodružství.
Nic proti jakémukoli koníčku, nebo způsobu života - jen by bylo fajn, kdyby si „dobrodruzi a celoživotní kucíí“ dokázali srovnat v hlavě, že když mě baví jet adrenalinovou a zábavnou celoživotní sólojízdu, pak ji tedy jedu, ale je ode mě sobecké chtít, aby ten druhý pouze přihlížel a pro něj zbylo jen " postaráme se o rodinu, když mi vyjde čas " a tu prima zábavnou část si budu žít jinde a s jinýma.
Osobní zkušenost nemám, ale jsem dost blízko a jejich ženám fakt není co závidět.
Samozřejmě že trávíme čas s dětmi. To je ale čas s dětmi a není to stejné. Tam jedeme v módu máma a táta a není prostor přepnout. Mně to nestačí, být spolu jenom jako rodiče.