Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mě jo skoro 41 a manžel s adolescentním synem mi říkají Phoebe…
Co víc dodat.
Tohle není o věku. Znala jsem sedmdesátiletou paní a blbla jak sedmnáctka. A nebyla za diblíka, což bylo úžasný. Třeba se mi to taky podaří. ![]()
Pájinko, já se naopak už teď těším, až si budu hrát
Ne teda já, ale syn, samozřejmě ![]()
Já zatím svoje dítě teprve čekám, ale v práci se musím chovat normálně a tak pak taky občas řádím.
Přesně jak jste popisovali, netykavky, obrubníky, zamrzlé louže atd. Je dobrý sledovat obličeje a výroky tak 15 letých dětí, „Co blbne?“
Pochybuju, že mě to porodem přejde.
Veruš1 píše:
Pájinko, já se naopak už teď těším, až si budu hrátNe teda já, ale syn, samozřejmě
No já se na to taky těším, třeba zrovna právě na to, že pojedem někam na dovču a já s ním budu řádit na tom tobogánu někde v aquaparku ![]()
Pájinka25 píše:Veruš1 píše:No já se na to taky těším, třeba zrovna právě na to, že pojedem někam na dovču a já s ním budu řádit na tom tobogánu někde v aquaparku
Pájinko, já se naopak už teď těším, až si budu hrátNe teda já, ale syn, samozřejmě
Když mu byli dva měsíce, byli jsme na Matějský
Byla s námi moje mamča, hlídala kočár a my jsme se vyřádili na Boosteru a dalších podobných atrakcích ![]()
Taky si ve svém pokročilém věku lepím takové ty plastové modely letadýlek, tanků, vláčku a já nevím čeho…
Připadám si nenormální, ale užitečný. Zvlášť když vím, že se v této disciplíně pořádá republikový šampionát ( a ne jenom jeden…) a největší machři v takových disciplínách jsou pak dobří i v ledasčem jiném. A tak nějak tajně doufám, že jednou mezi mládeží z této komunity vyroste člověk, co bude v tomto státě striktně prosazovat dodržování zákonů i obyčejných pravidel slušnosti. A že se dostane do funkce, kde k tomu bude mít potřebné páky.
Díky lidem, které jsem časem poznal - a kteří byli stejně „praštění“ - máme jakžtakž uchovanou kolektivní paměť (bez ohledu na snahy vykladačů našich dějin
) A víme, co máme dětem říct, když se jednou zeptají, co dělá slušného člověka slušným člověkem. No mohlo to taky dopadnout jinak, ale díky těm „praštěným“ máme to, co máme… ![]()
Já jsem spokojená už teď, že si aspoň můžu stavět kostky
Na pouť se chystáme na jaře, taky už se těším ![]()
Aspero, porodem to nepřejde ![]()
Zamrzlé louže jsou moje, kloužu se i s kočárem…a to jsem obtloustlá čtyřicátnice
![]()
Bílé kuličky nenechám na pokoji a kdybych věděla, jak vypadá netykavka, prásknu si taky ![]()
laducho: nejbližší netýkavky u vás myslím rostou v lese za Svatým Kopečkem… A pak Litenčická pahorkatina, Chřiby a Ždánický les. Anebo na druhou stranu na Valachy…
Hledej, pátrej…
a najdeš.
sieta.m píše:
Ano mám to stejné s tím rozdílem, že mně je 34. Když se narodil syn, za pár dnů jsem měla 25 a taky jsem měla pocit, že bych měla být už jiná a s těžkým srdcem jsem vyměnila kroužek v nose za pecku. Teď už mám děti 2, na rockové festivaly vezmu občas syna sebou a nevidím v tom problém. Ale já jsem praštěná i tak jinak. Třeba jdu kolem toho keře s bílýma kuličkama a musím jich pár rozšlapat,až pak mi dojde, že mi není náct a otáčím se, jestli mě nikdo neviděl. Nebo, když vidím pěkně úzký vysoký obrubník, neudržím se a projdu se po něma je toho víc. Taky by mě zajímalo, za jaké hranice by se už nemělo jít,aby člověk nevypadal jak přestárlý diblík, toho se bojím.
Chm, taky šlapu na kuličky, chodím po obrubníku. A po tom obrubníku jsem schopná jít a jednou rukou vedle sebe vézt kočár. ![]()
Gino: Netýkavky taky, to lítám po lese a křapu je. ![]()
Emilie: A ty jsi vystihla tu spontánnost, ta mi hrozně chybí.
laducho: "Takhle vypadá. ":http://botany.cz/…-parviflora/
Ale je potřeba najít zralou, pěkně naducanou a pak krásně vystřelí. ![]()
tak se přidávám do klubu
taky mám občas problém s tím, že mě okolí vnímá jako neustále prdlou teď už maminu dvou dítek, dokonce když jsem byla s dětma na hřišti a půjčila si tam tříkolku a jezdila jak blázen, ptali se mě asi 15 ti letí kluci, jestli je to moc veklý opruz hlídat mladší sourozence
tak to jsem se fakt nasmála, je mi 29 let, ale asi opravdu vypadám na míň ![]()
davmi: No tak to je paráda, ten dotaz mlaďochů. ![]()
Dcera tady má houpacího koně a kdybych věděla, že mě ta polystyrenová potvora unese, tak bych se zhoupla. ![]()
Mimochodem do hračkářství chodím mooooc ráda. Teď aspoň vypadám, že vybírám něco pro dítě. ![]()
To co tady popisujete, snad proboha nesouvisí s dítětem, ne?! ![]()
To je čistě věc temperamentu, osobnosti, chování…a to se snad s porodem nemění?
Maximálně je člověk víc unavený
ale nemění temperament, přece? Kdo jste na takový blábol přišly?
Tak teď už neanonymně - jsem ráda, že se diskuse chytla a jsem ještě radši, že je nás víc. Hřeje na duši, že mi nehrabe samotné a že nejsem divná, když mám radost z každé hovadiny, miluju hračky a chci dělat to co „zamlada“ - jak jsem popisovala v úvodním příspěvku. Šlo mi o postoje okolí a o vlastní pocity. Že okolí něco očekává a já nejsem ochotná to splnit, i když mám někdy pocit, že už mě to trochu začíná válcovat, ale snažím se bránit zuby nehty.
Ad výroky mlaďochů… včera jsme byli v kině na Piráty z Karibiku a byli jsme tam nejstarší (teda pokud nepočítám doprovody přítomných dětí) a též jsme neušli pohledům pubertální mládeže.
A ad růzé zábavné rostliny… znáte takové to lepivé? Roste to u cest… manžel nikdy nepochopil, co na tom vidím a proč to po něm hážu.