Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím dospět - jsem sama?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
cher
29.7.11 20:44
Ano mám to stejné s tím rozdílem, že mně je 34. Když se narodil syn, za pár dnů jsem měla 25 a taky jsem měla pocit, že bych měla být už jiná a s těžkým srdcem jsem vyměnila kroužek v nose za pecku. Teď už mám děti 2, na rockové festivaly vezmu občas syna sebou a nevidím v tom problém. Ale já jsem praštěná i tak jinak. Třeba jdu kolem toho keře s bílýma kuličkama a musím jich pár rozšlapat,až pak mi dojde, že mi není náct a otáčím se, jestli mě nikdo neviděl. Nebo, když vidím pěkně úzký vysoký obrubník, neudržím se a projdu se po něm 
a je toho víc. Taky by mě zajímalo, za jaké hranice by se už nemělo jít,aby člověk nevypadal jak přestárlý diblík, toho se bojím. 
- Citovat
- Upravit
29.7.11 20:48
Anonymní píše:
Ahoj, dneska raději anonymně, neb se trochu stydím, že jsem praštěná. Nepotřebuji radu, jen chci vědět, jestli je tu někdo, kdo se cítí stejně. Je mi skoro 28, mám sedmiměsíční dítě. Přesto se pořád cítím jako ta „mladá holka“když jsem chodila na střední nebo když mi bylo 20. S manželem jsme se poznali, když mi bylo 17 - jsme oba hudebně založení a vždycky jsme chodili po koncertech a jezdili v létě na festivaly, já jsem malovala a fotila, oblíkala se výstředně. No já po tom toužím pořád a on taky, ale jaksi mi přijde, že okolí ode mě očekává, že už budu „rozumná“ a budu se věnovat jiným, seriózním věcem - a tak nějak je asi chápu. Dcerku určitě nezanedbávám, aby to nevyznělo zle, věnuju jí 24 hodin denně, doma vařím, peču, starám se o domácnost, předtím jsem byla zaměstnaná (jsem učitelka) - jako žádní brutální zevláci nejsme
to neni o tom zda dospet, clovek dospelej je, i kdyz je prastenej…ja jsem a nestydim se za to, jsem stejne stara jako ty a mam 8mi letou a 3 letou dcerku a ziju furt, obcas jdu i na dizu se pobavit, ale to neznamena ze je clovek nerozumny.To ze clovek se stane rodicem, neznamena, ze uz nema na nic pravo.Kazdy ma sve touhy a urco nejsme sami 
zivot se ma zit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 20:48
jaj..trefa do černýho 
před těhotenstvím věčně někde,doma minimálně,co jsem přišla z práce tak buď mezi lidi nebo jsem se věnovala svým koníčkům.s přítelem pořád někde na víkend pryč,dovolené,koncerty,večeře a pak ric pic bum bác,narodil se kulich a je to v tahu hlídání nemáme,přítel pořád v práci,páč se mnou už se zas tak vegetit nedá za 4 roky pojede synek na tábor,tak si to vynahradíme docela jsem si na to i zvykla,ale první půlrok byl fakt deprimující 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 20:50
sieta.m píše:
Ano mám to stejné s tím rozdílem, že mně je 34. Když se narodil syn, za pár dnů jsem měla 25 a taky jsem měla pocit, že bych měla být už jiná a s těžkým srdcem jsem vyměnila kroužek v nose za pecku. Teď už mám děti 2, na rockové festivaly vezmu občas syna sebou a nevidím v tom problém. Ale já jsem praštěná i tak jinak. Třeba jdu kolem toho keře s bílýma kuličkama a musím jich pár rozšlapat,až pak mi dojde, že mi není náct a otáčím se, jestli mě nikdo neviděl. Nebo, když vidím pěkně úzký vysoký obrubník, neudržím se a projdu se po něm
Taky to dělám - s obrubníkem a bílýma kuličkama a je toho i víc. Mi to přišlo normální. Nechci, aby si na mě lidi ukazovali a aby pak říkali dcerce až bude větší že má divnou mamku. Jako ten piercing… měla jsem obočí, na svatbě (před 5 lety) jsem si to vyndala a už nenandala zpět (bohýžel) a poslední dobou uvažuju, že si ho nechám píchnout znova, strašně se mi to líbilo. Jenže jsem tak na vážkách kvůli okolí a práci… ale zas mám tu ideu, že přece lidi se nemají soudit podle vzhledu. Jenže tak to nefunguje - bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 20:51
mimochodem..blbnu pořád jako puberťák,jinak žít ani neumím a ani nechci..přátelé co mě dlouho neviděli řekli,že jsem naštěstí pořád stejně prdlá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 20:51
Maddlen píše:sieta.m píše:Taky to dělám - s obrubníkem a bílýma kuličkama a je toho i víc. Mi to přišlo normální.
Ano mám to stejné s tím rozdílem, že mně je 34. Když se narodil syn, za pár dnů jsem měla 25 a taky jsem měla pocit, že bych měla být už jiná a s těžkým srdcem jsem vyměnila kroužek v nose za pecku. Teď už mám děti 2, na rockové festivaly vezmu občas syna sebou a nevidím v tom problém. Ale já jsem praštěná i tak jinak. Třeba jdu kolem toho keře s bílýma kuličkama a musím jich pár rozšlapat,až pak mi dojde, že mi není náct a otáčím se, jestli mě nikdo neviděl. Nebo, když vidím pěkně úzký vysoký obrubník, neudržím se a projdu se po něm
to nevim teda, od moji kamaradky mamka ma v jazyku a pod bradou pirsing a je ji 42 
a vypada to na ni dobre
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 20:59
LOL to znám, chodím v oblečení se snoopym, nosím kecky a kšiltovku, nejsem dospělá a asi nebudu, manžel orávě paří hry na mobilu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:05
No tak mně bude za měsíc 34 (fuj) a jsem si jistá, že mám zastydlou pubertu Doma taky funguju normálně jako matka od dítěte, ale když se párkrát za rok urvu na diskotéku, tak tam řádím jak v sedmnácti. Po bílých kuličkách šlapu každý rok, nemůžu projít kolem uzrálých netýkavek, abych jich pár s velkým potěšením nepráskla, dneska jsem sedíc s kolenama pod bradou na synově malém odrážedle honila po zahradě sousedovic dítě A když napadne čerstvě hodně sněhu, tak dokud nezválím celou zahradu, tak nejdu domů. A když jdu pak na procházku se psem a kolem vrat jsou hromady nahrnutého sněhu, tak do každý velký hromady prostě musím oběma nohama skočit a čím víc se tam zabořím, tím mám silnější mentální orgasmus (pardon to slovo jsem si vypůjčila ze sousední diskuze) 
Příspěvek upraven 29.07.11 v 21:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:06
Já jsem teda po tu dobu, co jsme doma, děsně zlenivěla. Zpohodlněla. Řada věcí, které jsem dělala před „dětma“, by s nima určitě šla, ale jak říkám, jsem pohodlná to absolvovat s nima. Chyběla by mi tam hlavně ta pohoda toho neplánování, neřešení, ale na to s prckama prostě nemám nervy. A jakmile začnu plánovat, budu se stejně nervovat, co když to nevyjde, jaké bude počasí a co pak … Teď jsme mělai s manželem vlastně poprvé od té doby opět volno jen ve dvou. Navrhovala jsem jiné strávení času, ale manžel to přehodil zpět - taky on s tím problém nemá, pravidelné pánské jízdy - a já si to fakt užila. Jen jsem cítila, jak jsem mimo. Myslím tím fyzicky. Neměla jsem natrénováno. Jinak si dovedu předtsvait, že jednou, až děti budou mít vlastní program, že se dovedeme vrátit ke svým aktivitám. A naopak - kdo dokáže tohle i s dětma (pokud to není diskotéka nebo něco podobného, prostě kam děti fakt nepatří), má můj hluboký obdiv. Bez ohledu na vizáž, styl či vyznání.
P.S. Naušnice z ucha šly taky. Ale důvod byl, že jsem za porod dostala nádherné „klasiky“, navíc jiné barvy než „pecičky“, tak holt šly …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:10
Mě je 26, mám 5ti- měsíční dítě. Taky jsem takovej ten typ - žádná ušlápnutá mamina. Není a nikdy pro mě nebyl problém jít třeba na horskou dráhu nebo se vyřádit v aquaparku. Když občas vidím takový ty „maminy“ jak jen sedí u brouzdálka a máčejí si nohy.............a hlavně pozor, aby si nemamočily vlásky 
já rozhodně ani ve 30 letech nebudu mít problém sjet se svým synem tobogán. Nebudu mít problém v tom, jít s ním třeba na hokejový zápas a vykřičet si tam plíce. Taky prostě nehcápu, jak se někdo může stát usedlou jen tím, že porodí dítě. Ale jsou takové ženy i před porodem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:12
Pájinka25 píše:
Mě je 26, mám 5ti- měsíční dítě. Taky jsem takovej ten typ - žádná ušlápnutá mamina. Není a nikdy pro mě nebyl problém jít třeba na horskou dráhu nebo se vyřádit v aquaparku. Když občas vidím takový ty „maminy“ jak jen sedí u brouzdálka a máčejí si nohy.............a hlavně pozor, aby si nemamočily vlásky
To se stalo mně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:16
Sieto 
, paráda, jsem takhle šla v zimě s kamarádkou (mě je 27, jí 21), obě s kočárkama a já viděla lehce zamrzlé louže a šup a už jsem je praskala, ona zírala, co blbnu , nebo na hlavní třídě po chodníku s ledovkou jsem si zklouzla i s kočárkem A kuličky si trháme vzájemně s chlapem (33) a hážeme si je pod nohy a dupeme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:16
Emilie píše:Pájinka25 píše:To se stalo mně.
Mě je 26, mám 5ti- měsíční dítě. Taky jsem takovej ten typ - žádná ušlápnutá mamina. Není a nikdy pro mě nebyl problém jít třeba na horskou dráhu nebo se vyřádit v aquaparku. Když občas vidím takový ty „maminy“ jak jen sedí u brouzdálka a máčejí si nohy.............a hlavně pozor, aby si nemamočily vlásky
co máš ny mysli? Že jsi se stala usedlou jo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, dneska raději anonymně, neb se trochu stydím, že jsem praštěná. Nepotřebuji radu, jen chci vědět, jestli je tu někdo, kdo se cítí stejně. Je mi skoro 28, mám sedmiměsíční dítě. Přesto se pořád cítím jako ta „mladá holka“
když jsem chodila na střední nebo když mi bylo 20. S manželem jsme se poznali, když mi bylo 17 - jsme oba hudebně založení a vždycky jsme chodili po koncertech a jezdili v létě na festivaly, já jsem malovala a fotila, oblíkala se výstředně. No já po tom toužím pořád a on taky, ale jaksi mi přijde, že okolí ode mě očekává, že už budu „rozumná“ a budu se věnovat jiným, seriózním věcem - a tak nějak je asi chápu. Dcerku určitě nezanedbávám, aby to nevyznělo zle, věnuju jí 24 hodin denně, doma vařím, peču, starám se o domácnost, předtím jsem byla zaměstnaná (jsem učitelka) - jako žádní brutální zevláci nejsme 
ale strašně mi chybí ta svoboda co byla, strašně bych ji chtěla zpět - já vím, že až malá povyroste tak se to zčásti vrátí (chcem ji pak k takovému životnímu stylu trochu přivést), ale já si nejsem jistá, zda vzhledem k věku už to ode mě není blbé. 
Cítíte se někdo podobně? Snad jsem to nenapsala zmateně. Díky a všem podobně postiženým držím palce ať to zvládají. Ten pocit je dost schizofrenní.