Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
No tak u nás to byl obvykle monolog a typu:,,ne, ne do močáku ne, to už si snad děláš prdel… ale jó, to víš že Tě sklepu…, tak hele, uděláme dohodu, ty přestaneš a já Tě jednou nenechám týden pokaděnýho jak jsem slibovala včera, jo?"
Tak u nás si s pupíkem povídá tak akorát dcera teď
Když jsem čekala jí tak z mojí strany či manžela taky nic.. a nepřijde mi na tom nic divného ![]()
S miminkem v prvním těhu jsem komunikovala spíš vnitřně, mluvila jsem na něj fakt je občas, ale hodně jsem si zpívala.
s druhým jsem nemluvila prakticky vůbec ani vnitřně ani nahlas. a po porodu je miluju oba naprosto stejně takže v tomhle to nevězí
@Vlaďuša píše:
Já si taky pořád říkám, že to třeba ještě přijde a když na, tak i tak budu mít po porodu miminko ráda a ono mne. Akorát mě hrozně stresuje a s…, jak mi všichni říkají, že je to hrozně moc důležité, že se může stát, že si ke mě pak to miminko nevytvoří vazby nebo nedejbože o něj přijdu…![]()
proboha kdo ti tohle říká
tomu nevěř, takový bludy. Mimčo tě slyší, nemlčíš přeci celý den a vazbu si k tobě udělá tím jak ho od porodu budeš milovat a objímat ![]()
Já teda na břicho nemluvila, nejsem blázen
ale když mě mrňous bolestivě kopnul, tak jsem ho okřikla jménem, to jo
takže možná blázen jsem
![]()
@MarDen No, právě, manželovi to celkem jde. Ne, že by si povídal s břichem pořád, ale občas ho pohladí a něco k němu prohodí. Proto jsem si pak připadala ještě hůř, že mi to nejde… ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, ja jsem v 26tt a taky mi to nejde… prijde mi to divny… vduchu k mimcu mluvim a rikam at nezlobi a tak, ale ze bych mu povidala, cetla pohadky a zpivala, to fakt ne… proste to tak necitim, tak to nedelam… asi budu taky spatna matka
V duchu s mimčem taky občas „mluvím“. ![]()
Kdo si s nepovídá s bříškem, když je v něm schovaný mimísek tak to potom má následky, nemá s miminkem tak dobrý vztah.
V 16. týdnu ještě ani těhotenské bříško nemáš. Takže třeba to přijde.
Já si začala „povídat“ až když byly fakt znatelné pohyby a já začínala mít pupek - jako že teď ať se raději hodinu nehýbe, neb není možnost záchodu. ![]()
Já si taky nepovídala, ani když jsme byli s mým břichem sami, přišlo mi to hrozně trapný. Až pak ke konci, když mě třeba kopla, tak jsem malou oslovovala, jinak ne. Kamarádka, matka třech dětí říkala, že si nepovídala moc s dětma ani po narození, že jim radši zpívala, že jí nebavili ty trapné monology ![]()
Já si moc nepovídám ani s miminkem… ani se starší jsem to nějak neuměla… užívala jsem si jí, miluji je oně, ale do určitého věku jsem si ní třeba lehla, dělala kraviny, ona se smála, ale že bych s ní povídala… to ne.
@natyber To víš, jsem učitelka v MŠ, takže moje vzdělanější, starší a „moudřejší“ kolegyně. Pokaždé se mě některá z nich zeptá: „A s miminkem si doufám povídáš?!“ a pak začne celý ten monolog, proč to musím dělat.
@Vlaďuša ježišmarijá, co je to za lidi, co ti říkají, že si k tobě miminko nevytvoří vazby a že o něj přijdeš??? Ty bych hnala, magory ![]()
@natyber souhlas, mně tuhle malej narval zadek pod žebra a hlavu na močák, tak jsem si s ním taky povídala - „mohl bys tu p.del dát laskavě někam jinam?“ ![]()
Hlavní je, že ho miluješ.
zatím se s manželem snažíme, ale taky si nedokážu představit, že bych s příškem vedla sáhodlouhé rozhovory, nebo mu předčítala. Max k němu prohodím nějakou tu „provozní“ větu asi stejně jako na naše 2 fenky. Holt celý dny o samotě (manžel je dlouho v práci) se na mě podepsaly a začínám trpět samomluvou… teda NaPsyMluvou.
![]()
Ještě mě brácha vždy říkal - a muziku mu pouštíš? Beethoven je dobrý aby jí pak šla matika…no taky jsem to nedělala… ![]()
Já jsem si s bříškem asi nijak nepovídla…zvlášť takhle „na začátku“…povídat (lamentovat
) jsem spíš začala až mě beruška začala pěkně kopat
ale ani tak jsem to nějak „nepřeháněla“…asi na to nemám povahu
dělaj co je ti vlastní, miminko ví že ho miluješ, ikdyž mu to neříkáš
![]()