Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tak na miminko (venku) mluvím furt jelikož mi, i teď pořád, myšlenky a čas zabírá i ten první tak melu jak kolovrátek. Staršímu přistrkuju autíčka a na mladšího mluvím, pitvořím se aby byl v klidu když už ho omrzí ležet vedle nás v lehátku a jen koukat ![]()
Taky jsem si nepovídala..přišlo mi to divný. Trochu se to zlepšilo, jak jsem začala cítit pohyby.. ráno po probuzení, jsem třeba řekla - aa dobré ráno, už jsi taky vzhůru? Nebo později při pořádném kopanci, když jsem byla za volantem, jsem řekla -nono, dáš pokoj, řídíme.. Ale na nějaké rozpravy jsem taky nebyla. Pokud se na miminko těšíš, máš radost jak ti roste bříško, myslíš na něho s láskou, miminko to vnitřní positivní naladění cítí a je důležitější než nějaké vykládání a pouštění Mozarta
Ze všeho lze udělat věda.. Mně třeba s*** kecy o nutnosti bondingu hned po porodu a kojení pro tvoření vazby matka-dítě. Jsem nedonošená, po porodu se mnou hned šup do inkubátoru, dalších 5 týdnů se na mně maminka protekčně, že táta byl doktor, chodila dívat přes sklo, nějaké odstříkávání se před 35 lety nedělalo, o klokánkování tehdy nikdo ani neslyšel.. a s maminkou mám vztah výborný a nadstandartní. A moc si toho vážím.
@mila.dka1 počkej, jak budeš litovat až bude mít trable s matikou ![]()
Taky jsem si nepovídala s břichem, max jak už tu někdo psal, tak když opravdu výživně strkal nohy kam neměl, tak jsem prohodila něco ve smyslu ať toho nechá apod. Začala jsem na něj mluvit asi druhý den po porodu. A teď už vedeme rozhovory
Vždycky mi to přišlo divné když mi lidi mluvili s břichem a nebo když jsem měla mluvit na cizí dítě, prostě to přišlo až s tím mým ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem v 16tt. a nějak si neumím povídat s miminkem v bříšku. Všichni kolem mě mluví o tom, jak si s miminkem povídají/ povídali a jak je to strašně důležité. Mě to zatím, ale moc nejde.Měl jste to tak taky někdo? Myslíte, že to znamená, že budeš špatná máma nebo že miminko nebudu mít ráda? Miminko bylo plánované a já jsem šťastná, že to vyšlo…
Ahoj tak ja jsem si taky nepovidala dokud nezacalo kopat… Ted sem tam neco reknu, hlavne kdyz kope vecer a tak tak ho pokaram at si nezvyka…ale ze bych mu neco vypravela to fakt ne…
Já mám dvě děti a taky jsem to nikdy nedělala, ani nikoho neznám kdo by to dělal, teď je otázka, jestli jsou normální mluvilky nebo nemluvilky???
![]()
@Vlaďuša No to je v pohodě. Já byla na matiku dobrá a manžel zase ne, takže vím na koho to kdyžtak budu svádět..
![]()
přesně tak jsem to myslela
mě se vždycky zašprajcnul nohama do žeber a tam si pěkně lebedil, že jsem se kolikrát nemohla bolestí hnout a to jsem si s ním teda pěkně od plic popovídala ![]()
@zolycka právě, že bych se nerada nutila do nějakého žvatlání na břicho, když mi to nejde a bylo by to „falešný“… o miminku si s manželem a rodinou povídám, takže přeci musí slyšet a cítí, že se na něj těšíme… ![]()
S brichem nemluvim, nehladim, a ani nic jineho. Je mi nesympaticke. Tehotenstvi je pro me jedno velke utrpeni a beru ho jako nutne zlo. Vadi mi kdyz mi na bricho nekdo saha, kdyz se lidi ptaj kdy to bude a co to bude a proc tak brzy! A stejne jsem urcite skvela maminka!
Bože
v životě jsem svému břichu (resp. miminu v něm) nic neříkala.
Mimčo miluju a žádná psychická újma na něm zatím znát není
.
Jako nechápu, jak se dá objektivně dokázat blahodárný vliv povídání si s břichem na miminko
Neříkám - psychická pohoda, nestresovat se, zdravě jíst, to ano, ale povídání ![]()
Bud rada, ze nemas vymytej mozek jako nektere jine budouci maminky mimisku. ![]()
@Vlaďuša píše:
@natyber To víš, jsem učitelka v MŠ, takže moje vzdělanější, starší a „moudřejší“ kolegyně. Pokaždé se mě některá z nich zeptá: „A s miminkem si doufám povídáš?!“ a pak začne celý ten monolog, proč to musím dělat.
bych je nakopala do zadnice
příště jim řekni, že mu každý den recituješ a po večerech zpíváš operu, aby bylo hudebně nadané
![]()
@Lolllo já jsem ráda.
Akorát si vedle nich připadám jako sobecká, necitlivá a nemilující budoucí matka… ![]()