Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Brontik píše:
Tak říkej „moje drahá polovička“.
no to nelze použít vždy
kor když je dusno ![]()
Zvykneš si. Týden je fakt hodně málo. Já se pletla tak půl roku. A občas se mi to stalo i tak po roce. Kámoška mi říkala, že si zvykala rok. A u mě to bylo podobné. Cítila jsem se zvláštně s tím novým jménem. Jako bych to nebyla já. A maličko vytržená ze své rodiny (od sester).
Ale časem ten pocit vymizel. Zvykla jsem si a teď už mi to ani nepřijde. Zvlášť když mám dítě. Jmenujeme se doma všichni stejně a to je prima.
Vdaná jsem 2,5 roku.
@Plomba píše:
Týden je máloTo přijde po pár podpisech a telefonátech
Teď si ale představ, že u nás manželova strana ani neví, že jsme svoji (po dvou letech manželství), takže musim pořád přepínat do rodného jména
A kvůli práci taky ještě používám staré jméno, takže jsem občas jako schizofrenik… Já jsem TA, teda pardon TA.
A proč to manželova rodina neví?
V klidu, ono se to jednou vyjimečně i stalo mojí tetě, když jsme byly na poště, něco podepisovala a něják se zapomněla a po 27 letech manželství se podepsala dívčím příjmením ![]()
Já jsem asi měsíc po svatbě volala do práce a představila jsem se svobodným jménem
šéfová se tak smála, že vůbec nemohla mluvit ![]()
Je zvláštní, že jako devatenáctiletá holka pro cizí automaticky byla „pani“ a teď, když je mi 26 a všude chodím s kočárkem, mi prodavačky i doktoři říkaji slečno ![]()
Ále klid. Já se ještě tři měsíce po svatbě do telefonu v práci představila „Firma xy, Sv - zásek - Nováková, dobrý den.“ Mám to dodneška na talíři v žertu, protože manžel u toho byl ![]()
Ja jednou pribehla do ordinace, objednana a zrovna volali me jmeno, tak bezim a ve dverich se srazim se sestrenici, ktera se taky hnala dovnitr. Sranda byla, ze jsme se jmenem, ktere volali uz nejakou chvili nejmenovaly ani jedna a volali uplne jinou pani. Diky za anonym, tahle prihoda se jiste vice lidem nestala. Zakladatelko, zvyknes si.
Anonymně, kvůli manželovi.
Já jsem vdaná sedm let a doteď jsem si na nové příjmení nezvykla, resp. zvykla jsem si a nedělám chyby, ale vůbec se mi nelíbí a cítím se i trapně, když to příjmení musím vyslovit, přesto že je úplně normální. (I když za svobodna jsem měla mnohem hezčí a byla jsem na něj hrdá)
Už před stavbou jsem věděla, že se mi nikdy nebude líbit, ale svoje jsem si nenechala, protože by mi vadilo, aby se děti jmenovaly jinak než já, tak jen kvůli tomu ![]()
Je to normální
U nás si nemohl zvyknout ani manžel..asi pul roku po svatbě jsme šli do kina, lístky jsme měli zarezervované, on je šel vyzvednout a já mu říkám, že rezervace je psaná na mě. Tak on nakračel k poladně a že ma dva listky na jmeno Vopičková. Já se jen zčala smát, on co je? Tak mu říkám, víš zlato, já jsem už půl roku Vokurková ![]()
Zena, ktera si spatne zvyka na (ci dokonce nechce jen) manzelovo prijmeni podvedome odmita jeho energii (ci karmu nove rodiny). Zena, ktera se nechce vzdat rodneho prijmeni zase nema vyresenou rodovou karmu. Byl to i muj pripad. Po svatbe jsem mela obe prijmeni (od prvniho dne jsem je pouzivala bez problemu), ted se budu prejmenovavat, necham si pouze manzelovo. Ale musela jsem si v sobe hodne veci vyresit nez jsem k tomuto rozhodnuti dospela a citila se pripravena sve rodne prijmeni opustit. Nikomu to necpu, ale zkus se na to podivat z tohoto pohledu, treba neco zajimaveho odhalis ![]()
Týden je fakt málo, já měla týden po svatbě dovolenou, takže jsem si nezvykla ani omylem, a pak ještě tak měsíc v práci jsem zvedala telefony a hlásila se jako za svobodna. Ani ne tak proto, že bych si v tu chvíli nové příjmení nevybavila, ale naprosto mi to nešlo z pusy. A mluvit o manželovi jako o manželovi mi taky vůbec nešlo. Jsem vdaná necelých 7 let, vdávala jsem se až ve 30 letech, ale myslím, že už nějaký ten rok mi už zní mé dívčí příjmení napůl cize, už se tak vůbec necítím. Novým příjmením jsem si polepšila počtem písmen (zkrácení), ale vysvětlovala jsem způsob psaní u dívčího, vysvětluju i teď
.
Vzhledem k tomu že mě díky staršímu dítěti oslovují jeho příjmením, které má po otci, tak vlastně slyším a všechno
Občas když se mi nechce do telefonu říkat dobrý den Nováková, volám kvůli Černému… se představím rovnou jako Černá
. Nedělá mi to problémy. Často vyřizuju něco i za mamku, protože jí je blbé někam volat, a ona se taky jmenuje jinak než já…
Spíš mám problém když a mě někdo zavolá křestním jménem. Jak ho často neslýchám tak mi trvá než reaguju ![]()
Si zvykneš. Jinak já si chci nechat moje i jeho příjmení ![]()
@Anonymní píše:
Anonymně, kvůli manželovi.
Já jsem vdaná sedm let a doteď jsem si na nové příjmení nezvykla, resp. zvykla jsem si a nedělám chyby, ale vůbec se mi nelíbí a cítím se i trapně, když to příjmení musím vyslovit, přesto že je úplně normální. (I když za svobodna jsem měla mnohem hezčí a byla jsem na něj hrdá)
Už před stavbou jsem věděla, že se mi nikdy nebude líbit, ale svoje jsem si nenechala, protože by mi vadilo, aby se děti jmenovaly jinak než já, tak jen kvůli tomu
Jsem ráda, žes to napsala… Já jsem vdaná osmnáct let a stále cítím to samé a myslím, že si ani po těch letech opravdu nezvyknu. Strašně moc si přeji zpět své jméno i když manžela miluji. Možná bych si opravdu něco měla vyřešit, jak tu psala Teddie.
Já si na nové příjmení zvykla cca po dvou měsících, stále ale slyším i na rodné. Moje rodina si na moje příjmení nezvykla doteď, manželova strana rodiny si zvykla cca po půl roce ![]()
Každopádně kdybych teď, po cca 10 měsících měla někde napsáno rodné příjmení, asi už bych se sama divila ![]()
Takhle přivodila málem maminčině švagrové hodná kolegyně infarkt.
Maminka volala do práce „Je tam AB?“ a použila samozřejmě příjmení zasvobodna.
Načež kolegyně: „Tady žádná taková nepracuje!“
A maminka se vyděsila, že švagrovku vyhodili…