Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@machy0906 píše:
Ahoj žadam o radu s partnerkou se hadame kazdý den jednou me podvedla a ja ji odpustil ale zapomenout nedokazu. Cekame ditě a ona mi pořad lže nejsem přes týden doma jezdim kamionem a jeji lži me vytačí. Nechci aby tím trpelo to dite. Poradte prosim
a v čem ti lže?
V tom kde a skym byla. V penězich a v maličkostech. Treba se bavim s kamošem co dělal o vikendu a on že byl na disce a že tam byla i ta moje a když se ji na to zeptam tak prý tam nebyla. Ale fotky z klubu nelžou
@machy0906 píše:
Nechci ji ublížit a miluji ji. Už několikrat sem se chtel zbalit a odejit jenže ta představa být bez ni je hrozná.
To je spíš něco jako Helsinský syndrom, než láska, ne? Vy*er se na ni proboha, dělá z Tebe akorát vola.
To jo.. A tehotna chodi parit?? Hm
dej ruce od ni pryc… K cemu zenska, ktera je tehotna a ani to ji nezmeni k tomu, aby byla uprimna, uvazovala jako vyspela zena, manzelka, budouci matka… Ta nemysli ani na klid rodiny, vlastne ani na to dite, kdyz tohle dela!!!
@machy0906 Bez ní Vám bude lépe… je spousta žen (dívek), které si svého milého váží. Lhát se nemá. Vždyť vztah bez důvěry není vztah.
Zdravím maminky,
využiji tématu a oživím ho svým dotazem - snad se dočkám nějaké rady. ![]()
Jsem maminka 5 leté princezny. V roce 2015 jsem se rozešla s jejím otcem pro velké neshody a hádky spojené s agresivitou a dalším asi tisícem problémů. Malá rozchod přijala dobře. Letos na jaře jsem se dala dohromady s novým partnerem, oproti mému ex je naprosto jiný, malou přijal výborně a malá jeho taky - začala mu sama říkat tatínku a jejich vztah je úžasný.
Bohužel můj nynější přítel nikdy s nikým nežil a posledních pár týdnů u nás často vznikají hádky kvůli malichernostem - nejvíce kvůli úklidu, protože přítel doma nikdy nemusel nic dělat. Naopak - svou rodinu má vycvičenou jak opičky, nikdo si mu nedovolí nic říct a všichni kolem něj chodí po špičkách už od dětství a jemu od dětství projde doma jakékoli chování. Přítel partnerovy mámy (v podstatě mé tchýně) kvůli tomu mého přítele ani nemá moc rád, protože tu mámu mockrát přítel trápil, urazil ji, byl k ní sprostý apod. Tchýně taky stojí na mé straně a ví, že jsou to s jejím synem nervy.
Nicméně jaká je vaše zkušenost s hádkami na začátku vztahu??? Já se s tím setkávám poprvé a je to pro mě vcelku nepříjemná zkušenost, se kterou nevím jak naložit.
Prostě partnerovi se nedá nic říct…okamžitě se urazí. Když mu chci říct, že alespoň základní úklid svinčíku PO NĚM SAMOTNÉM by byl na místě, je hádka. Už přestávám zvládat být tolerantní k jeho špíně a bordelu…to se fakt nedá jinak říct. Netěším se z práce domů, protože i když jsem denně 12h v práci, tak vím, že doma mě nečeká klid a pohoda, ale nová směna a to mě ubíjí. ![]()
Konflikty jsou stále častější a teď naposledy už byla naše hádka dosti vyhrocená. Dokonce mám pocit, že po ní moje city trochu ochladly…miluju ho a vím že on miluje nás, ale takhle se dlouho žít nedá. Naše houpačka dobrý - špatný - dobrý - špatný je snad nekonečná.
Přítel přiznal, že se musí změnit a že na mých požadavcích mu vadí zejména to, že ne že já bych to tak podala, ale on se cítí, jako kdyby když mě poslechne a vyhoví mi, že je podpantoflák.
Chápete to někdo??? Vyjít někomu vstříc znamená být pod pantoflem??
Chtěla bych našemu vztahu zase věřit, být šťastná…teď o něm od té hádky trochu pochybuju a čekám, kdy se to podělá. Nemám náladu na partnera, na sex…na nic. Začala jsem být trochu skeptik. ![]()
Normálně bych mu řekla, že se bojíte, že ho jednoho dne přestanete milovat, pokud nezmění svůj přístup…že už to pomalu začalo. Samozřejmě by to nemělo být v hádce…ale v klidu a o samotě jen s ním..
Jsi v podstatě nešťastná už na začátku vztahů. Co bude za pár let až zmizí zamilovanost a přijdou problemy? Myslím, že se takový člověk moc nezmění. Nejvíc mi asi vadí, že se chova hnusné ke své vlastní matce, to prostě svědčí o tom, že ani k tobe se nakonec nebude chovat líp.
@agnesold píše:
Zdravím maminky,využiji tématu a oživím ho svým dotazem - snad se dočkám nějaké rady.
Jsem maminka 5 leté princezny. V roce 2015 jsem se rozešla s jejím otcem pro velké neshody a hádky spojené s agresivitou a dalším asi tisícem problémů. Malá rozchod přijala dobře. Letos na jaře jsem se dala dohromady s novým partnerem, oproti mému ex je naprosto jiný, malou přijal výborně a malá jeho taky - začala mu sama říkat tatínku a jejich vztah je úžasný.
Bohužel můj nynější přítel nikdy s nikým nežil a posledních pár týdnů u nás často vznikají hádky kvůli malichernostem - nejvíce kvůli úklidu, protože přítel doma nikdy nemusel nic dělat. Naopak - svou rodinu má vycvičenou jak opičky, nikdo si mu nedovolí nic říct a všichni kolem něj chodí po špičkách už od dětství a jemu od dětství projde doma jakékoli chování. Přítel partnerovy mámy (v podstatě mé tchýně) kvůli tomu mého přítele ani nemá moc rád, protože tu mámu mockrát přítel trápil, urazil ji, byl k ní sprostý apod. Tchýně taky stojí na mé straně a ví, že jsou to s jejím synem nervy.
Nicméně jaká je vaše zkušenost s hádkami na začátku vztahu??? Já se s tím setkávám poprvé a je to pro mě vcelku nepříjemná zkušenost, se kterou nevím jak naložit.Prostě partnerovi se nedá nic říct…okamžitě se urazí. Když mu chci říct, že alespoň základní úklid svinčíku PO NĚM SAMOTNÉM by byl na místě, je hádka. Už přestávám zvládat být tolerantní k jeho špíně a bordelu…to se fakt nedá jinak říct. Netěším se z práce domů, protože i když jsem denně 12h v práci, tak vím, že doma mě nečeká klid a pohoda, ale nová směna a to mě ubíjí.
Konflikty jsou stále častější a teď naposledy už byla naše hádka dosti vyhrocená. Dokonce mám pocit, že po ní moje city trochu ochladly…miluju ho a vím že on miluje nás, ale takhle se dlouho žít nedá. Naše houpačka dobrý - špatný - dobrý - špatný je snad nekonečná.Přítel přiznal, že se musí změnit a že na mých požadavcích mu vadí zejména to, že ne že já bych to tak podala, ale on se cítí, jako kdyby když mě poslechne a vyhoví mi, že je podpantoflák.
Chápete to někdo??? Vyjít někomu vstříc znamená být pod pantoflem??
Chtěla bych našemu vztahu zase věřit, být šťastná…teď o něm od té hádky trochu pochybuju a čekám, kdy se to podělá. Nemám náladu na partnera, na sex…na nic. Začala jsem být trochu skeptik.
S podpantofláky se tady roztrhl pytel.
Tak, jak se chová vůči mamince, a svému okolí, se bude chovat i vůči tobě, a dceři. K čemu ti je takový partner,
který si po sobě ani neodnese hrnek? Věřím, že máš daleko na víc.
Radila bych pryč od něj pokud nemáš nervy s tím neustále bojovat. Buď musíš být prostě dominantnější, neřešit že se zase urazil a po malých krůčkách ho zvykat na jiný režim a nebo ho nech jít
Zdrhej, dokud je čas. Tak, jak se chová ke své matce, se bude chovat i k Tobě (a pravděpodobně ještě trochu hůř).
Ne nadarmo se říká, že se máš koukat po tom, jak se partner chová ke své matce, babičce a jaký byl vztah rodičů, s e kterými vyrůstal.
Trochu mi nesedí proč pětiletá na začátku vztahu začala říkat cizímu chlapovi tati?
Já byhc si s ním důrazně promluvila a řekla mu, že buď se dohodnete na pravidlech fungování a budete je dodržovat, anebo ať se sbalí a jde se svou špínou někam. V tomhle se nedá dlouhodobě žít a ani vychovávat dítě.
Pro příště doporučuji obezřetnější výběr partnera a teprve až si jej pořádně proklepneš bych zvažovala, zda jej vůbec dceři představím. Teta takto má vztah téměř čtyři roky a její děti partnera sice znají, ale seznámila je s ním až po pár letech a dodnes spolu nežijí. Vyhovuje to tak oběma.
Mno…poslední asi tři roky říkala tchýně, že se už chová líp a tchýně si je vědomá, že její výchova nevýchova bylo to nejhorší, co pro něj mohla udělat. Teď po té poslední hádce slibuje, že se bude snažit a že nás nechce ztratit.
Můj dobrý kamarád tvrdí, že se dokáže změnit a že to chce jen čas. Že za to, že ho máma špatně vychovala, on nemůže. Částečně s ním souhlasím - když si tchýně svého chlapečka nechala skákat po hlavě a nikdy nic nemusel, tak je to její problém.
@Kajuli Pokud jde o vztah dcery a jeho - dcera mu tak začala říkat asi kvůli tomu, že se s mým ex nevídá. Prostě a sprostě se na ni vykašlal v momentu, kdy zjistil, že ani citovým vydíráním mě nepřiměje se k němu vrátit a tak se vykašlal i na dceru. Mno a dcera mému partnerovi nejdřív samozřejmě říkala jménem, ale pak se jednou přeřekla a pak už párkrát. Pak jí přítel řekl, že mu nevadí, když mu tak bude říkat a dál už se to vyvinulo vlastně samo. ![]()
Přiznávám, že zpětně když se na to dívám, jsem jejich seznámení mohla odložit. To je pravda. Na druhou stranu chtěla jsem vědět, jak na něj dcera zareaguje. Přece jen více než rok mě měla sama pro sebe a tak jsem jí ho raději představila už na začátku jen jako mého kamaráda, abych zjistila co ona na to a jaký je jeho vztah k dětem. ![]()
K těm pravidlům…aktuální stav je takový, že mi sám řekl, ať mu napíšu úkolníček na ledničku co se doma má dělat a že se to naučí a bude to dělat tak dlouho, až si to zautomatizuje. Takže zase snaha z jeho strany je. Asi ho ta poslední hádka vyděsila stejně jako mě. ![]()
Prý když ho to nenaučila matka, tak se to naučí sám kvůli mě. Tak snad to tak bude. Chci mu věřit a strašně si přeju, aby se ze mě stal zase optimista v našem vztahu.