Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymkaa3 Ahoj,
jse samozřejmě smutné, že zažíváš takové chování od mamky, která je tvým nejbližším člověkem.
Nepíšeš, kolik ti je let. Pokud ještě bydlíš u rodičů, pak se svěř tátovi, případně někomu z rodiny, nebo se obrať, klidně anonymně, na linku bezpečí a popovídej si s nimi.
Těžko posoudit, zda tvá zášť vůči bráchovi je oprávněná nebo ne, ale bylo by fajn mít s ním hezký vztah.
Jak s oblibou říkám - své chování, jednání ovlivníš, druhých ne.
Tobě ještě není 18? Udělala bych všechno proto, abych se co nejdřív mohla odstěhovat. Takže po střední škole do práce a do spolubydleni. Je mi tě líto, tvá matka je opravdu póvl, omlouvám se za ten výraz, ale to nejde nazvat jinak. Rodinu si člověk nevybírá a mnohdy je člověku po omezení kontaktu bohužel na světě líp.
Nebudu opakovat příspěvky, ale dodám, ať je jednání v tvé rodině příklad jak to nemá fugovat. dO BUDOUCNA svou rodinu, vztahy založ na jiném přístupu, kominikaci… Teď přeji hodně síly
Je hrozné, jak se matka chová. Na to nemá nikdo právo. Opravdu by bylo nejlepší najít si brigádu, šetřit a vypadnout, jak jen to půjde. Taky jsem odešla od rodičů brzy (a rozhodně pro míň, než co zažíváš Ty) - v lecčems je to hodně tvrdé, ale nikdy jsem ani na vteřinu nelitovala…
Máš několik možností. Bud jit do detskeho domova na vlastní žádost, nebo zacit chodit na brigady, šetřit si na účet a osamostatnit se co nejdřív. Odejít z domu v osmnácti a požadat o výživné dokud budeš studovat. Rodiče jsou povinni ti přispívat. Já zvolila variantu odchodu v 17ti a domluvila se s otcem na mesicnim prispevku. Nase vztahy se hodne zlepsily postupněm. Na VS jsem mela stipendium a brigadničila jsem, co to šlo. Nastesti jsem studovala v Praze, kde bylo dost pracovních příležitostí. Ještě můžeš matku nahrat na mobil, až bude mít další vystup a jít na OSPOD, nebo jí tím vyhrožovat. Ale já bych osobně odešla, co nejdřív to bude možné.