Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@JanaDaR píše:
@Lucie_Sx léky na horečku podávám jen pokud tomu stav dítěte odpovídá - tedy neřídím se pouze číslem na teploměru. Věřím tomu, že až se pořeší vada, zlepší se stav postupně také. Udělali a vlastně stále děláme toho dost i mimo standardní medicínu, jen nemám chuť to vypisovat. No a nějak asi fungujeme, vždyť v tom jedeme čtyři roky.A třeba ty lázně? Tři a půl roku jsem nebyla ani v kině, natož tohle.
Ve tvých příspěvcích lituješ jen sebe, ani slovo o tom, chudák dítě, nebylo v kině, nebylo ve školce, nebylo nevím kde všude. Sobec, no. To nebude lepší nikdy.
@Kacabababa píše:
Ve tvých příspěvcích lituješ jen sebe, ani slovo o tom, chudák dítě, nebylo v kině, nebylo ve školce, nebylo nevím kde všude. Sobec, no. To nebude lepší nikdy.
@admin .. zaklatelka ředí aktivně problém s jinými uživateli a tohle troleni tu pořád jen oxiduje
@Kacabababa Dobrý den,
myslím, že jste zde napsala už dost. Jeden z vašich příspěvků jsem i smazala. Jasně, pravidla možná neporušujete, přesto bych vás ráda požádala, abyste se podobných příspěvků zdržela. Vašimi příspěvky zakladatelce nijak nepomůžete, zbytečně na ni útočíte, i když rádoby slušně. Banovat jako admin vás nemám za co, jako člověk vás ale žádám, abyste matce, která má nemocné dítě a je v těžké situaci ještě více nepřikládala.
Přeji vám hezký den a děkuji, že mému apelu vyhovíte.
Diana ![]()
@JanaDaR píše:
@FlorenceF Jenkins samozřejmě že nejsem v klidu, celkově bych ráda dělala jiné věci, než amatérskou zdravotní sestru. Někdy jsem fakt hodně naštvaná. Nemoc u něj dost možná opravdu stojí na vrozené vadě, kdy mu sekvence onemocnění a ne zrovna roztomilé léčby rozmlátila imunitu. Zde se pak dostáváme k jádru problému, že příčinu nejspíš nevyřeší ani čínská medicína, ani přístup skrze psychosomatiku, atd.
Zkus tu Celostní medicínu. Ta neřeší jen daný problém, ale celek. Takže se nebude soustředit na následek, ale bude pátrat po příčině.
https://www.celostnimedicina.cz/
@admin píše:
@Kacabababa Dobrý den,myslím, že jste zde napsala už dost. Jeden z vašich příspěvků jsem i smazala. Jasně, pravidla možná neporušujete, přesto bych vás ráda požádala, abyste se podobných příspěvků zdržela. Vašimi příspěvky zakladatelce nijak nepomůžete, zbytečně na ni útočíte, i když rádoby slušně. Banovat jako admin vás nemám za co, jako člověk vás ale žádám, abyste matce, která má nemocné dítě a je v těžké situaci ještě více nepřikládala.
Přeji vám hezký den a děkuji, že mému apelu vyhovíte.
Diana
Tak jo, že jste to Vy, Dianko
Půjdu se radši podívat na nějaký seriál, v poslední době se mi líbíl seriál Odhalení, o Gypsy a Rose. ![]()
@JanaDaR píše:
A třeba ty lázně? Tři a půl roku jsem nebyla ani v kině, natož tohle.
Proc nejdes ani do kina…? ![]()
@Lucie_Sx to bych tady také nerada probírala.
Prostě jsem víceméně pořád s dítětem/dětmi.
Máte hodně stresu, myslím mimo nemoci? Anebo naopak je synovi věnována větší pozornost, když onemocni?
@FlorenceF Jenkins píše:
Aha, rozumimto je silene
![]()
Kazdopadne to vypada na slusnou naloz pro celou rodinu.
Jeste me napadlo, ze ty se (zcela logicky) soustredis na tu nemoc jako na neco ciziho a oskliveho, co je potreba vymytit a pak bude dobre, resp. dobre podle vasich predstav. A uz ti z toho slusne hrabe. To taky chapu, ja jsem tehdy z toho byla nemocna sama
A co kdyz to nepujde nebo nepujde v nejblizsich letech? Ted behate po vysetrenich, imunologiich a hledate medicinsky klic. A co kdyz neexistuje (imunologicka lecba nezabrala)? Pak by mi to prislo jako ztrata obrovske energie, vcetne opakovaneho zklamani z nezdaru.
Co kdyby jste to alespon v nejakem horizontu treba 3 let prijali jako soucast zivota, neco typu kdyby byl clen rodiny najednou na vozicku. Tam taky neztracej energii metodama, jak sakra uz konecne zase chodit, abychom nemuseli prestavovat byt a kupovat predrazene upravene auto.
A tu energii vlozit do toho, jak si prizpusobit zivot, ktery bude spokojeny a vyrovnany i s tou ‚naší‘ nemoci. Vcetne toho, ze se nebudu soustresit jen na to dite, ale hlavne na sebe. Nebudu snit o dovolene u more, ale v laznich Jesenik, objevim potencial prace, ktera me bude naplnovat i z domova, preorganizuju oeci o dite tak, abych nejela na zalozni zdroj (ted to jeste vydrzim a odpocinu si, az tahle hruza skonci), ale byl to pro me udrzitelny zivot i s nemoci. Zni to asi absurdne, ale popremyslej o tom
To je úžasně moudrý příspěvek! Já si to snad někam zkopíruju, kdyby to nedejbože bylo někdy potřeba.
Zakladatelko, opravdu se nad tím příspěvkem výše zamysli. Psala jsi, že doufáš, že se to zlomí. Jenže co když ne, nebo co když ne tak brzy, jak by sis přála? Ty budeš zdrcená a dítě bude trpět pocitem selhání, neb to tvé napětí cítí. Je to určitě moc těžké, ale zkus to prostě přijmout.
Máš toho naloženo hodně. Podle mě by ale pro dítě bylo lepší, kdybys třeba přečetla o jednu odbornou publikaci méně a šla místo toho do toho kina. Sama píšeš, že se ztrácíš, to je ale špatně a dítěti tím rozhodně nepomůžeš. Abys mohla pomoci dítěti, musíš nejdřív pomoct sobě, asi jako s kyslíkovou maskou v letadle. Držím palce.
@Takco myslím, že tak běžně. Víc pozornosti pak určitě nemá, nepočítám nutné záležitosti kolem nemoci jako takové. I když jasně, v tom chumlu by to byla skvělá taktika, jak na sebe strhnout i něco navíc. Ale nemyslím si to. Ono je to jinak velmi veselé, usměvavé, společenské, pozitivní stvoření. Já takto nerada děti hodnotím obecně, protože některé věci vychází z jejich věku a rozumových schopností, ale tohle je skutečně „hodné“ dítě.
@JanaDaR píše:
@Takco myslím, že tak běžně. Víc pozornosti pak určitě nemá, nepočítám nutné záležitosti kolem nemoci jako takové. I když jasně, v tom chumlu by to byla skvělá taktika, jak na sebe strhnout i něco navíc. Ale nemyslím si to. Ono je to jinak velmi veselé, usměvavé, společenské, pozitivní stvoření. Já takto nerada děti hodnotím obecně, protože některé věci vychází z jejich věku a rozumových schopností, ale tohle je skutečně „hodné“ dítě.
A když se těší na nějaký program, akcí, setkání, je zdravější?
@Hibou ano, já to všechno dost intenzivně vnímám jako svoje selhání. Samozřejmě rozumově vím, že to není nejlepší cesta, na druhou stranu jsem zvyklá zvládnout všechno sama, je těžké to pustit. Jako třeba manžel s ním nechce být sám, když má horečku, což je zase dáno konkrétní (pro něj traumatickou) zkušeností. Tak to nějak táhnu sama.
@JanaDaR píše:
@Hibou ano, já to všechno dost intenzivně vnímám jako svoje selhání. Samozřejmě rozumově vím, že to není nejlepší cesta, na druhou stranu jsem zvyklá zvládnout všechno sama, je těžké to pustit. Jako třeba manžel s ním nechce být sám, když má horečku, což je zase dáno konkrétní (pro něj traumatickou) zkušeností. Tak to nějak táhnu sama.
Jenže tohle sebeobětování může skončit tím, že se zhroutíš, a nebudeš moct dělat vůbec nic. Což dítěti/dětem také neprospěje. Nebylo by lepší být na sebe trochu méně přísná a pokusit se nastolit udržitelný stav, ve kterém jsi aspoň trochu spokojená?
@Hibou já asi nemůžu být spokojená, když je děcku pořád všelijak, no. Je to sebedestruktivní nastavení, to je jasné. A ty kořeny všeho jsou hodně hluboko.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat