Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neužívám si mateřskou, jsem stále naštvaná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.8.25 10:12
Já myslím, se přesně tohle zažívá hodně žen na mateřské. A hodně z nich by to nepřiznalo, protože by se bály, že budou vypadat jako špatné mámy.
Radu moc nemám. Ale přeju hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 10:23
Úplně ti rozumím 
Ten začátek byl strašný. Bylo to o tom jen nějak přežít den a další a další. Ale ono se to zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 10:24
@Anonymní píše: Více
To si všechno sedne neboj. Tohle je náročné období. Na manžela nebuď naštvaná, pro něj je to taky těžký. Když máte možnost hlídání, tak si udělejte pár hodin čas na sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.25 10:24
@Anonymní píše: Více
Jestli tě můžu uklidnit, měla jsem na mateřské (rodičovské) to samé. A to mám 3 děti. Ale prostě období mateřské pro mě bylo „za trest“, strašně mě to nebavilo. A taky jsem si připadala divně, protože všude jsem četla, že je to bezva čas, jsi s dítětem, chodíte na kroužky, do herniček… 3 roky doma jsem vydržela jen s prvním dítětem, u druhého jsem částečně pracovala od necelých 2 let, u posledního jsem pracovat nepřestala.
- Citovat
- Upravit
1.8.25 10:29
@Anonymní píše: Více
Ty to vlastně všechno víš. Přesně, jak píšeš, že víš, že ostatní to tak ani nemají. Já kojila do dvou, první hlídání bylo ve třech letech. Ty píšeš, že tebe by kleplo. Prostě jsme každá jiná. Ségra měla dítě v 18 a měla to podobně jako ty. Já si počkala do třiceti až budu opravdu chtít a na syna koukala jako na zázrak a koukám dodnes. Nešel mi ani zvednout hlas a nebylo ani proč. A to jsme žili ve stavbě s vařičem do zásuvky, peníze nebyly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 10:48
@Anonymní píše: Více
Asi to nechces slyset, ale to je i vekem. Ja mela kluka v 22 a asi jsem byla trpelivejsi a mela jsem take dost hlidani, kluk taky nekdy brecel, ale tak nejak pohoda. Ja byla pripravena na celodenni litani v kosili nocni bo nic nestihnu a..pohoda. fakt je ze kluk byl hodny. Jedl pravidelne vse co dostal, jedlik. V kocarku chrnel at ho vozil kdokoliv. V noci spal ve sve postylce. Mne tedy nevadilo ze nemam kamosky. Cetla jsem si knizkou v parku i s kocarkem. A pohoda pianko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 10:51
Ja nevim odkud se bere predstava, ze by si mel nekdo „uzivat“ materskou. Vzdyt je to peklo, permanentni sebepopirani, vysileni, stres. Jsi na tom jako vsechny, akorat jsi narazila na to, ze jsi mela predstavy. Ale ty byly tvoje a zcestne. Staras se o dite a resis bezne existencni starosti. To je zivot. Ten se zije, neuziva. Nahoru dolu. Prijde mi, ze vek na to mas, aby sis to uvedomila. Jeden psychiatr vypravel, jak za nim chodi zeny a rikaji, ze to je jen pradlo, jidlo, starosti, ze to je hruza a on jim rika, to neni hruza, to je zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 11:11
@Anonymní píše: Více
Možná ti měli rodiče říct, že život se neskládá jen z užívánį si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.25 11:16
Upřímně, kdybych byla doma sama jen s dětmi, nejspíš mě šlehne. Osobně si myslím, že doba, kdy lidé žili pospolitěji a o dítě se staralo více lidí, i když matka zejmona samozřejmě, byla mnohem lepší a přirozenější jak pro to dítě, tak pro tu matku.
Tvoje pocity chápu, vždy jsem měla celkem hodné děti, někdo by řekl pro začátečníky, ale i tak je to to jetěžší období v životě. A to toho mám za sebou fakt dost.
Výroků, že je práce náročnější se fakt směju a to jsem v životě měla i sakranáročnou práci, kdy bych snad ani nedošla domů, když bych bydlela na kopci. Mateřskou a rodičovskou považuji za náročnější.
- Citovat
- Upravit
andrasteia
1.8.25 11:30
@tini píše: Více
Tak ten psychiatr je teda de*il. Určitě doma nebyl s ditetem ani tyden.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.8.25 11:39
Jako bych slyšel svoji ženu. Ale máme větší dítě. Dost uvažuju o to, jaké to bude, když se pořídí další dítě. Ale všechno je problém, fakt všechno. Dítě se postaví do dveří, žena na něj chvíli mluví, aby popošlo a pak ho naštvaně zvedne. Nebo chtějí jít ven a dítě si hraje a neposlechne, že se má jít převlíknout. Tak ho žena zase naštvaně vezme.
V noci už naštěstí spí celou noc, ale když se nahodou probudí, tak to žena okamžitě a tvrdě pronese: Spi, krucinál!. Blbé to je v situaci, kdy se dítě budí proto, že bolí zoubky. Spíme všichni pohromadě a většinou to pak končí tak, že znova dítě uspávám já.
A upřímně? Tohle chování ženy mě neskutečně štve. Protože místo toho, aby s tím děckem víc mluvila, tak se k němu chová z pozice síly. Jasně, ne vždycky to jde, ale protože pracuju z domova a třeba mám hovor se zákazníkem a nejdřív začne slyšet žena a pak dítě, tak musím třeba i hovor přerušit. Je to dost nepříjemné a blbě se v takovém prostředí pracuje.
Zase na druhou stranu, při práci z domova můžu dost pomoct a hodně těch situací se „vyřeší“ v zárodku. Ale stejně je to dost protivné, když se jeden snaží pracovat a druhý je od samého rána naštvaný. A nerozumím tomu, dost věcí lze vyřešit jen tím, že prostě něco udělám, nebo udělám jinak.
Ale i z pohledu chlapa, když jedu do práce a vrátím se třeba v sedm večer vyřízený po intenzivních jednáních a do rukou se mi dostane dítě, které si hodinu při uspávání hlasitě brouká, v postýlce dělá blbosti a ne a ne usnout, tak si taky říkám: „Spi už konečně“ 
Ale tak nějak si tohle nedovolím říct nahlas. A po uspání přijdu do obýváku, složím se na gauč, abych vydechl a udělal si aspoň 10 minut takové mentální vypnutí, než se půjdu okoupat a spát, když v tom přijde žena a spustí „tady je takový bordel“
Rodiče taky pomáhají jak se dá, domluvit hlídání není většinou problém. Ale nevede to k žádnému zlepšení, často je to potom naopak ještě horší
Taky bych potřeboval poradit co s tím a jak ženě pomoct.
- Citovat
- Upravit
1.8.25 11:58
To tak ma ale prakticky každá, s tim se musí počítat předem no. Ja jsem takhle doma uz 10 let s menšími pauzami (mam víc deti) a je to chvilema na budku. Financne se propadne každá rodina, pokud se žena nevrací hned po mateřské do práce, to si člověk musí spočítat předem jak to s dítětem zvládne a nespoléhat se na nejaky slib o přidávaní platu
Mas hlídání, zdrave dítě, celkem dobry spánek, kontakt s lidmi, takže mas úplný luxus proti spoustě jiných matek. Je to o zvyku no. Ale jestli to nedáváš ted, kdyz mas jen ležící miminko, tak si pockej až začne lézt, běhat, odmlouvat a nebudes ho moct na vteřinu spustit z oci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 11:59
Vada
Já tohle fakt nepochopím 
Pořídím si dítě, zakladatelka navíc už ve věku, kdy by už opravdu mohla mít rozum a potom se strašně divím, že mě to omezuje, že nemám pohodičku, že je méně peněz, že že že… 
Děti mám tři už velké drtivou většinu času jsem s nimi než šly do školky byla sama a ano byly dny, kdy sem toho měla plné zuby a nebylo všechno zalité sluncem, ale bylo to občas.
Tuhle permanentní zpruzelost a věčný kňourání, jak se na té mateřské /todičáku všechno na houno fakt nepobírám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.25 12:00
@Anonymní píše: Více
No hlavně si nedělat další dítě když máš pocit, že to jedno tak nějak úplně nezvládá.
Jako ono je to na palici řešit pořád dokola jen a jen věci ohledně dítěte. Pořád dokola mu vysvětlovat to stejný. Každý den je plus mínus stejný, pořád to dokola.
Mě pomohlo začít pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, je to spis takova zpoved a zajimalo by me, zda to taky tak nekdo mate. Prupovidky “nemela sis porizovat dite” si nechte od cesty prosim.
Mam skoro 4mesicni holcicku, s manzelem nam je 37 let a mame ji nekolik let vymodlenou pres IVF. Porod nebyl jednoduchy, mela jsem velkou ztratu krve a hodne dlouho jsem se kuryrovala, byla jsem i nekolik dni na JIP… no a pak klasika, tady mas mimino a starej se, vsechny to znate. Sestinedeli bylo pro me peklo, to zotavovani z poraneni a rovnou 24/7 vc. noci starani se. A to mame malou na flasce, takze nekojim kazdou hodinu, nebudi se v noci tak moc jako jinym (me cca 3×-4× za noc), ale pres to vsechno jsem vyrizena, bez nalady, permanentne nastvana na manzela… manzel skvele pomaha, kdykoliv reknu, muzu nekam vypadnout a hlida on nebo rodina. To taky nema kazdy, a presto to na me doleha a nebavi me to. Mala je roztomila, furt se smeje, miluju ji, ale jsou dny a chvile (zejmena ty, kdy je mala z nepochopitelnych duvodu plactivejsi nebo mrzutejsi), a to nedavam. Manzel mel driv hodne home officu, ted jak naschval musi do prace furt a chodi z ni pozde. Do toho mame kocky, ktere miluju, ale evidentne zarli a jedna z nich nam zacala neustale utikat pryc (vencime na zahrade, nikdy nepreskocila plot, ted to dela porad). Proste nejak se nic nedari… ty finance jsou taky bida, manzelovi meli pridat, nestalo se, za chvili prejdu na rodicovskou a to bude teprve des… dalsi vec: driv jsme splou hodne spali, ted neni skoro nic, protoze (prekvapive) musim spat u male v pokojiku, protoze se x krat ta noc budi a z loznice bych tam furt litala… proste jsem si to cele predstavovala nejak jinak, mela jsem nacteno co jak budu delat… nedavam asi i tu samotu a izolaci - tuhle jsem potrebovala pro neco akutne dojet, ale manzel byl v haji s autem (mame momentalne jen jedno) a mala uz mela vecerni spanek, neslo to. Nebavi me jezdit tady sama s kocarkem, bydlime sice v Praze ale v casti s malou obcanskou vybavenosti, bud musim nekam kilometr dojit nebo popojet autobusem/autem… nacapavam se ze ty dny bez nalady jsem i nemila na malou. Ze ji treba reknu zvysenym hlasem “spi uz sakra”, i kdyz se treba smeje zrovna… nejsem vlastne spokojena vubec s nicim. Je ze me trochu i takova haklivka na to, ze treba kdyz nekam jdu, posloucham zleva zprava jak matka na matersky ma drepet doma a ne chodit s kamaradkama na kafe (uprimne - obdivuju vas kojici jak se od deti rok a vice ani nehnete, to by me kleplo)… a to jdu max 1×-2× za mesic, snazim se i dost udrzovat kontakty s lidma z prace, coz je ciste strategicke, aby mi tam drzeli mou puvodni pozici az se vratim, nemela jsem spatny flek. Vim ze reknete ze to je na antidepresiva, ale jako to si vezmu prasek a vse bude zalite sluncem a problemy se vyresi? Hypoteka zmizi, dite zacne v noci spat? Pochybuji. Ja nejsem plactiva nebo tak, neni to baby blues a vykyvy nalad. Spis jsem permanentne smutna a nestastna a na*rana…