Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja jsem byla kdysi kompenzacne neverna. Muz se mnou dlouhodobe nespal, neobjal, stydel se za me atd. Tak jsem si trochu nahonila ego s nejakym absolutne nedulezitym borcem. Pak jsem to sama utla, protoze to moc nepomohlo, mela jsem rada muze. Chci tim rict, ze ten chlap neni dulezity, jen to byla naplast na bebi, ktera se uz davno vyhodila. Ver, ze zensky, kdyz se zabouchnou, tak jsou schopne odejít. Neodesla, miluje te, urcite mate i dobry sex, ma motivaci, urcite jsi ji presvedcil, ze ji miluje. Takze zadny duvod pokracovat a nevernice to neni.
A ty brouky v hlavě - racionalne vis, ze ona te o sve vernosti a loajalite absolutne nema jak přesvědčit. Iracionalne - pomucka je za kazdou cenu odvadet myslenky. Doporucuju na youtubu prednasku Jeronyma Klimese pro studenty ČVUT o partnerskych vztazich. 2.cast je o nevěře a jak ji zvladnout. Kdyby se nedalo, tak psycholog. Za me ale nic moc, jsem schopna je prechytracit a houst si to sve. Je to jen v tve hlavě!
Fakt je to teď o tvojí hlavě ![]()
Já kdysi byla ve stejné situaci jako ty.
Základ je si rozmyslet, co tedy chceš a podle toho se pak zařídit dál. Pokud chceš vztah udržet, tak si prostě napřed vědomně a časem nevědomně musíš svoje žárlivé pocity potlačovat. Řekni si, že se rozhodla zůstat s tebou, tak tedy zůstává a je potřeba postupně důvěru obnovit.
ANo, bude to chvíli trvat, ale na druhou stranu to, že jí to budeš další rok při každé příležitosti omlacovat o hlavu, tím si moc nepomůžeš.
Takže zkus to brát tak, že se stalo, promluvili jste si o tom, třeba ste i probrali, kde byl problém a ten vyřešili (?) a pokud se z toho nechceš zbláznit, tak prostě musíte začít s čistým štítem. Tabula rasa.
Jde to, jsme toho s partnerem živým důkazem ![]()
Tim ze to dusis se to v tobe hromadi a pak exploduje. Vznikaji hadky a zacarovany kruh. Musis prijit na jiny zpusob vybiti
me pomahalo koupit si hromadu obycejnych taliru a vsechny je na dvorku rozmlatit na kusy
zkus nejaky sport, doporucuju squash, tam vypnes a vymanis se z frustraci
vim jak je to narocny, ten hnusnej pocit v zaludku co trva a nechce zmizet. Ale pokud to chces zachranit tak naopak zvolni, nebud z toho v kreci a venuj se sam sobe. Az kdyz si to srovnas v hlave, budes schopny odpustit a nechat to byt.
Někdy nevím, jestli je to žárlivost a nebo vztek. Ale ano, problémy jsme probrali, vyřešili a snažíme se. Někdy bych řekl, že jsme na tom líp než předtím, ale to je nejspíš vzhledem k situaci zkreslený pohled.
V každém případě jsem rád, že tu nejsou lidé píšící, ihned odejdi atd.
Z
Nemusi to byt zkresleny pohled, nektere pary to tak maji, ze je nevera znovu nastartuje
Pokud se oba snazite a chcete to spravit, neni duvod odchazet, takove veci se proste deji. Kdyz to ustojite, budete pak mit mnohem silnejsi vztah a budete vedet, ze spolu dokazete preklenout i ta horsi obdobi, ne jen ty sluncem zalita ![]()
@Anonymní píše:
Nemusi to byt zkresleny pohled, nektere pary to tak maji, ze je nevera znovu nastartujePokud se oba snazite a chcete to spravit, neni duvod odchazet, takove veci se proste deji. Kdyz to ustojite, budete pak mit mnohem silnejsi vztah a budete vedet, ze spolu dokazete preklenout i ta horsi obdobi, ne jen ty sluncem zalita
přesně…
u nás se tím (pro někoho možná paradoxně) hodně vyčistil vzduch i ohledně jiných věcí.
A narozdíl od jiných párů, můžeme říct, že už sme si užili to „v dobrém i zlém“ a přežili to ![]()
Zakladateli, jen dodám, že určitě bych s plozením dětí počkala až do doby, kdy si to v sobě fakt srovnáš, jinak by situace, o které píšeš, právě mohla nastat. Takže teď se hlavně do ničeho nežeňte a nechte situaci uklidnit a sednout ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den,jsme spolu s partnerkou v dlouhodobém vztahu. Začali jsme spolu velmi brzo, byli jsme pro sebe co se sexu týče prvními. Bohužel se u nás objevily nějaké problémy, které nikdo neřešil a nechali jsme to jenom tak plynout. Spíš z nezkušenosti, než nechuti. Najednou se hodně změnila, já už to nevydržel a udeřil. Zjistil jsem, že si půl roku píše s ex, kterého deset let neviděla. Dotáhli to až na čtyřdenní pobyt na hotelu, kde asi víte co se dělo. Promluvili jsme si o tom tak, nějak s rozumem, ne tedy na první pokus, ale to je jasné, byl jsem velice rychle sbalený. Přiznala, že se chtěla rozejít a odjet za ním do ciziny, že ho miluje, že s ním spala. Říká, že mě miluje a nedokázala odejít právě kvůli tomu. Bohužel toto jí došlo až v momentě, kdy jsem řekl, že odcházím. Říká, že se viděli jen jednou. Že tam, kde jsem selhával já, tam byl on. Povýšili mě v práci, já se snažil na pozici udržet, a jaksi jsem nějakou dobu žil prací. Nakonec jí to zmohlo. Když jsem to zjistil. Přestala s ním komunikovat. Docela se snaží. Snažíme se oba plnit věci, které nám ve vztahu vadili. Problém je, že když jsme spolu, je to super. Pak jsem v práci a můžu se zbláznit. Dusím to, nechci ten vztah poškodit víc, než je. Bohužel jsou dny, které jsou super a najednou mi to nedá a je z toho hádka, nemůžu to zastavit. Příjde mi, že mám strach s ní být šťastný, moc v to totiž nevěřím. I tak ji miluji a nechci odejít. Bohužel najednou je tu to riziko, co když se to stane v budoucnu znovu? Nechtěl bych aby mi moje děti dával ve dveřích jinej chlap, protože podruhé se s tím prát nechci a nebudu. Je vůbec možné, že i přesto, co se stalo, kdy miluje jiného (nemyslím si, že to zmizí jen tak), mě má vůbec ráda? Má s tím někdo zkušenost? Nevím, jak se z toho vyhrabat…?
Děkuji, Z
Ahoj,
rozumím, že je to těžké. pro funkční spokojený vztah je potřeba veliká vzájemná důvěra, a tvou důvěru partnerka velmi poškodila. A je obtížné ji v sobě přesvědčivě zase vybudovat.
Sám nevím, jestli bych to n tvém místě zvládnul. Asi bych ale zkusil pragmaticky si říct, co proti téhle velké kaňce stojí za přednosti partnerky, jejíž reakce byla mimochodem velmi správná - tedy okamžitě utnula s tím pánem kontakt. Pokud ti vyjde, že je hodně věcí, které lze použít jako argument pro to, abys tomu dal šanci, tak ji tomu dej. Ikdyž to musí vést k tvému vnitřnímu peklu. Čas ale pracuje na tvé straně, zapomenout to asi nepůjde, ale přijdou dny, kdy na to myslet nebudeš. Pak možná týdny a měsíce. A partnerka, zdá se, je opravdu poučena a uvědomila si váhu vztahu. Nakonec to může, ať se ti to teď nezdá, vše zahrát ve tvůj prospěch…
@Mar__tanka1983 píše:
přesně…
u nás se tím (pro někoho možná paradoxně) hodně vyčistil vzduch i ohledně jiných věcí.
A narozdíl od jiných párů, můžeme říct, že už sme si užili to „v dobrém i zlém“ a přežili toZakladateli, jen dodám, že určitě bych s plozením dětí počkala až do doby, kdy si to v sobě fakt srovnáš, jinak by situace, o které píšeš, právě mohla nastat. Takže teď se hlavně do ničeho nežeňte a nechte situaci uklidnit a sednout
no, jedna z věcí, kterou jsme řešili byla svatba a děti. Prý to chce delší dobu, já bohužel taky. Jenže naše komunikace byla tam, kde byla. Takže se nic takového nestalo. Teď určitě nic takového řešit nechci. Je to všechno relativně čerstvé. A rád bych se rozhodoval sám za sebe, ne někoho a něco dalšího.
@Anonymní píše:
no, jedna z věcí, kterou jsme řešili byla svatba a děti. Prý to chce delší dobu, já bohužel taky. Jenže naše komunikace byla tam, kde byla. Takže se nic takového nestalo. Teď určitě nic takového řešit nechci. Je to všechno relativně čerstvé. A rád bych se rozhodoval sám za sebe, ne někoho a něco dalšího.
ježiš, tak z tohohle odstavce moc nechápu, co tím chce básník říct ![]()
Každopádně, svatba a děti teď rozhodně nejsou na pořadu dne. Naopak, kdyby ses teď vytasil s prstenem, může si ona myslet, že to děláš jen proto, abys jí udržel…no prostě naprd.
Fakt tomu dej čas, zbytečně se v tom neráchej (ve tvých pocitech ukřivděnosti a žárlivosti), jdi si zaběhat, nebo na ten squash, dostaň to ze sebe, ten vztek.
No a ono se to vyvrbí, za měsíc, dva, tři to vykrystalizuje
jestli chceš zůstat nebo ne.
Udělala to jednou, udělá to klidně po druhé. S takovou bych nebyl.
@Mar__tanka1983 píše:
ježiš, tak z tohohle odstavce moc nechápu, co tím chce básník říct
Každopádně, svatba a děti teď rozhodně nejsou na pořadu dne. Naopak, kdyby ses teď vytasil s prstenem, může si ona myslet, že to děláš jen proto, abys jí udržel…no prostě naprd.
Fakt tomu dej čas, zbytečně se v tom neráchej (ve tvých pocitech ukřivděnosti a žárlivosti), jdi si zaběhat, nebo na ten squash, dostaň to ze sebe, ten vztek.
No a ono se to vyvrbí, za měsíc, dva, tři to vykrystalizujejestli chceš zůstat nebo ne.
řešili jsme to, při té naší rozmluvě o problémech atd… pak při debatě co dál jsme tohle tak nějak odsunuli na jindy:)
@tomklaza píše:
Udělala to jednou, udělá to klidně po druhé. S takovou bych nebyl.
stejně tak, udělala to jedna, udělá to jiná. Čemu chceš v dnešní době věřit? Sou lidi, kteří to považují za osobní zklamání a už to příště prostě nejde.
@Premek_Orac proto nechci nic řešit násilím. Je totiž jediná věc, která z mého pohledu stojí za mínusem. To je ta, kterou teď řeším. A na té si svůj podíl asi nesu sám.
Především jsem chtěl vědět, jestli to někdo rozchodil a jde to dál v pohodě. Vidím, že jo. Děkuji všem co odpověděli.:)
Z
Panebože, co řešíš? Někdo ti přefiknul přítelkyni a ona s tím souhlasila…
Taková by u mne měla do minuty sbalenou igelitku a za další 3 minuty bych měl výměněnou fabku v zamku. A jednal bych stejně i kdybych s ní měl děti. Ty bych milenci pověsil na krk
Dobrý den,
jsme spolu s partnerkou v dlouhodobém vztahu. Začali jsme spolu velmi brzo, byli jsme pro sebe co se sexu týče prvními. Bohužel se u nás objevily nějaké problémy, které nikdo neřešil a nechali jsme to jenom tak plynout. Spíš z nezkušenosti, než nechuti. Najednou se hodně změnila, já už to nevydržel a udeřil. Zjistil jsem, že si půl roku píše s ex, kterého deset let neviděla. Dotáhli to až na čtyřdenní pobyt na hotelu, kde asi víte co se dělo. Promluvili jsme si o tom tak, nějak s rozumem, ne tedy na první pokus, ale to je jasné, byl jsem velice rychle sbalený. Přiznala, že se chtěla rozejít a odjet za ním do ciziny, že ho miluje, že s ním spala. Říká, že mě miluje a nedokázala odejít právě kvůli tomu. Bohužel toto jí došlo až v momentě, kdy jsem řekl, že odcházím. Říká, že se viděli jen jednou. Že tam, kde jsem selhával já, tam byl on. Povýšili mě v práci, já se snažil na pozici udržet, a jaksi jsem nějakou dobu žil prací. Nakonec jí to zmohlo. Když jsem to zjistil. Přestala s ním komunikovat. Docela se snaží. Snažíme se oba plnit věci, které nám ve vztahu vadili. Problém je, že když jsme spolu, je to super. Pak jsem v práci a můžu se zbláznit. Dusím to, nechci ten vztah poškodit víc, než je. Bohužel jsou dny, které jsou super a najednou mi to nedá a je z toho hádka, nemůžu to zastavit. Příjde mi, že mám strach s ní být šťastný, moc v to totiž nevěřím. I tak ji miluji a nechci odejít. Bohužel najednou je tu to riziko, co když se to stane v budoucnu znovu? Nechtěl bych aby mi moje děti dával ve dveřích jinej chlap, protože podruhé se s tím prát nechci a nebudu. Je vůbec možné, že i přesto, co se stalo, kdy miluje jiného (nemyslím si, že to zmizí jen tak), mě má vůbec ráda? Má s tím někdo zkušenost? Nevím, jak se z toho vyhrabat…?
Děkuji, Z