Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: VíceÚplně tě chápu, ten krok do neznáme je těžký, ale stojí to ve výsledku za to! Mně bylo 24 když jsme se rozcházeli, takže skoro stejně jako tobě, a taky jsem si říkala, nedělám chybu, najdu si ještě někoho, nejsem moc stará začít nový vztah, však ve výsledku nebyl ten vztah tak hrozný, ne? A nebudu lhát, ze začátku to bylo těžké, najednou člověk bydlí sám, nikdo ho doma nečeká, ze začátku sem cítila hroznou osamělost, musela jsem si zvykat být sama se sebou. Bývalý se snažil, přesvědčoval, ale já sem věděla, že se stejně nezmění a vše zůstane při starém, bylo mi ho hrozně líto na jednu stranu, protože mě měl rád a ublížila jsem mu, ale já už pak jeho ne.
Po nějaké době jsem začala randit, potkala spoustu různých chlapů, což bylo fajn, člověk potká jiné lidi, ví jak se kdo chová a nechová, co by mu třeba vyhovovalo a nevyhovovalo, získá zkušenosti. Zpětně vidím, že díky tomu vztahu jsem alespoň získala představu o tom, co ve vztahu chci a co ne.
Teďka už mám rok skvělého přítele (mimochodem přes Tinder
) a cítím, že vše jde tím správným směrem. Takže jsem ráda, že sem sebrala odvahu a z toho vztahu odešla.
(btw. později jsem zjistila, že bývalý si našel po našem rozchodu nějakou slečnu, která se s ním rozešla ze stejných důvodů jako já a stejně se za nos nechytil a je pořád stejný, takže mě to akorát utvrdilo v tom, že jsem udělala dobře)
Sama vis, ze ten vztah je o ničem, jinak bys tady nepsala, všichni jsme ti to potvrdili, ale konečný krok je stejně na tobě.
Pokud se s ním rozjedes, bude to bolet, budeš si říkat, jestli jsi udělala dobře a mít rozpruplne pocity, především kdyz jste spolu tak dlouho.
@donutka01 píše: Více
Velmi hezky a pravdivě napsáno. Každý z nich dopěl jiným směrem.
@Anonymní píše: Více
Ahoj, jsi mlada a chytra, nic ti neuteklo. Zivot neni o tom odfajfkovavat si cíle, sle je dobry premyslet trosku dopredu.
Za me ty mas zijes uplne v jinem vztahu než tvůj pritel. Chceš neco budovat, mit nejakou casovou osu a ramec, kdy se vezmete a budete mit deti. On životem nejak proplouva. Pro tebe je to „dost dobrý“ na to abys s nim zůstala kvůli nainvestovanemu casu, ale nemyslim si, ze ho fakt milujes…
Rozmysli jsi, co od zivota chces a jak ti vyhovuje jako clovek. Jestli ho milujes jako fakt milujes, tak a nim zůstaň. Ono prava laska je dost vzacna vec. Jestli si chces plnit životní plany, tak to ale nebude ten spravny partak. A ve finale většině lidi stačí ke spokojenosti nějaký spolehlivý partner, co je denne nerozciluje, a jsou happy.
Edit: Poznatek z mého dosavadniho zivota je ze fakt strašná spousta chlapu nemam moc zivotni drive a staci jim tak nejak vegetovat. A zustanou s holkou, ktera moc neprudi a tu jejich pohodu jim nekazi. Proste jsou lini na zmenu.
Je hezké, zakladatelko, že jsi ve svém mladém věku tak zodpovědná, jen tak dál! ![]()
Jste spolu sedm let, jak on se za ty roky změnil, jak ses změnila ty? Máš z toho pocit, že dospívá anebo je pořád stejný? Jestli se moc nezměnil, nemá cenu doufat, že se v budoucnu tak zásadně změní. Ten vztah ti rozhodně dal mnoho užitečných zkušeností do budoucna, ale už jen založení této diskuze je náznak toho, že tohle je konec, víc ti dát nemůže. Dále tví rodiče. Podle toho, co píšeš, jsi zažila krásný příklad toho, jak by vztah fungovat neměl. Zúroč všechny tyhle tvé poznatky a promysli si, co od života a od vztahu očekáváš. Udělej seznam požadavků, co nechceš, udělej si seznam požadavků, co od partnera očekáváš. Já myslím, že víš moc dobře, co je správně a co ne, jenom tě možná brzdí zkušenost, že nemůžeš mít všechno. To asi opravdu ne, ale… je to tvůj život, víš, jak ho chceš žít a zkrátka hledej toho, kdo tu tvou představu bude s nadšením sdílet! Co je asi nejdůležitější? Zodpovědnost, ochota komunikovat a dělat kompromisy, řešit problémy a podporovat se ve svých zájmech, společně se posouvat dál… nic z toho v tomto vztahu nevidím. Že rád pomáhá zvířátkům apod. je sice hezké, ale to raději chlapa, co se o zvířata nezajímá, ale je ochoten řešit problémy. Jsou vlastnosti, které prostě u partnera nesmí chybět, a jsou další, které si lze odpustit. Musíš si to sama urovnat, co je pro tebe opravdu podstatné a co méně. ![]()
Podle mě a i podle jiných, ty máš opravdu na lepšího chlapa!
Tak hodně štěstí! ![]()
Prosím tě, k čemu ti je takový přítel? Fakt se chceš zahrabat od mladých let v nefunkčním vztahu? Jdi od něj.
Myslím, že nebýt bydlení od jeho táty, tak ti nic nedává. Připadá mi, jako bys popisovala stěně. Ne chlapa. Tenhle chlapec se ukáže až ve chvíli, kdy budete řešit nějaký větší problém. Což ale už může být pozdě, aby ses s ním rozešla. A že máte stejný pohled na život a rodinu - to se to povídá a souzní… když o nic nejde. To mají na začátku skoro všichni, ale potom skutek utek, zejména u lidí, co jsou líní zvednout zadek. Určitě by chtěl jednou dvě děti a staral by se poctivě půl na půl. A kde by na to vydělal, ti řekl?
Jak sama píšeš - něco se ti na tom nezdá - to je pochybnost. A máš obrovskou výhodu, že jsi mladá, zatím bez závazků…takže s tím můžeš rychle něco udělat. A to rázně. Věř mi, že po 25 letech se to dělá velmi, velmi špatně
K práci moc není a peníze neudrží, resp. ještě má dluhy. Tohle opravdu není partner pro život. Místo partnera by sis vzala dítě o které se budeš muset starat za cenu malých něžností sem tam… to je trochu málo Ženská potřebuje zázemí, jistotu, pocit bezpečí a u Tebe tohle asi moc není…
Takže radím vzít nohy na ramena a co nejrychleji
nezmění se, s nezodpovědným prvním manželem jsem ztratila 15 let, pořád jsem doufala, že se to jednou musí změnit, zlepšit. nezlepšilo se nikdy nic, naopak se všechno mezi námi zhoršovalo. sex taky skoro nebyl. měla jsem odejít dřív nebo spíš neměla jsem si ho vůbec brát. neuměla jsem si představit, že půjdu do nejistoty, ale ve třiceti jsem si už byla jistá, že s ním dál být nechci. ještě jsme spolu pár let bydleli, ale jen jako spolubydlící. vydržela jsem dlouho, protože dcera měla kousek školu, kroužky, kamarády. ty děti nemáš, být tebou, teď nic neřeším, jen dokončení studia. a pak bych odešla. s člověkem, který neví co chce, nechce nic moc dělat, dělá dluhy - s tím se nežije dobře