Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, kde brát energii (mám toho moc)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.6.14 19:15
Bych nevařila každý den teplý jídlo, neuklidila, a když by si stěžoval, tak ať si uvaří a uklidí sám, chodíš do práce, staráš se o dceru a ještě celou domácnost a co dělá muž? Nevím tohle bych si líbit nenechala, ať se taky zapojí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:23
To je jak u nás 
Zrušit teplý jídlo, zahradu, úklid. Dělat jen to nejnutnější. Den není nafukovací a ty natahovací.
Pokud celý den nejíš a pak se nacpeš sladkým, tak budeš čím dál tím víc unavená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:26
Souhlasim s ostatnimi. Cast uklizecich a varicich aktivit zrus, zapoj vic manzela. Takto to dlouhodobe nezvladnes a sladkosti nejsou reseni, budes po nich fakt unavenejsi, tlustejsi, deprimovanejsi. Malou rano nestihne hodit parkrat do skolky on?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
KackaDoup
23.6.14 19:29
@Anonymní píše:
Nastoupila jsem do práce. Strašně jsem se těšila, ale bohužel vše není tak, jak jsem doufala. V práci panuje nic moc atmosféra, lidi se tam spíš nemají rádi a pomlouvají se, o nějaké chuti spolupracovat si můžu nechat jen zdát. Doufala jsem, že se v práci odreaguji od domácnosti, ale bohužel spíš je to další psychický stres. Dceři je teprv 2,5 roku. Ve školce se jí naštěstí líbí. Ale: ráno vstanu v půl šestý, přichystám sebe a dceru, což není jen tak, zatím si sama neudělá nic, a když, tak to trvá hrozně dlouho, pak jedeme autem do školky a do práce, kdy malá si sama do auta nesedne, do sedačky se nepřipoutá, do toho pořád hlídám, aby mi někde nevlítla pod auto, neposlouchá atd… V práci 8 hodin makačka, pak zase pro malou a autem domů, cestou nakoupit. Doma přichystat teplý jídlo, vybalit baťůžek. Do toho malá potřebuje pořád moji pozornost, když celý den byla ve školce. Mám malou zahrádku, takže po nějakém lehčím úklidu, umytí nádobí apod. jdu zalívat zahradu. Večer malou koupu, chystám na spaní, uspávám. Chodí spát kolem půl desátý a to už jsem taky tak unavená, že se mi nedaří zůstat ještě vzhůru a psát bakalářku, kterou mám odevzdat v září. Takto jedu už druhý měsíc a pomalu mi dochází, že jsem si nabrala moc. Nemám bohužel nikoho, o koho bych se mohla opřít a to bohužel ani manžela ne. On není podporující typ, k tomu razí názor, že „co nemůžeš změnit, na to nemá cenu si stěžovat“, k tomu do práce dojíždí vlakem a jezdí domů v době, když už jsme doma a je uvařeno.
Abych měla energii, tak se cpu sladkým, nemám kolikrát ani chuť na pořádný jídlo, čas na pořádný jídlo. Prostě si nemůžu v klidu sednout k jídlu a jíst, nepobíhat kolem malý, nezvedat telefony nebo neřešit, na co jsem ještě zapomněla. Takže přibírám, což je hrozný.
Vím, že by mi k uvolnění pomohl sport a nějaký klid (koukat na filmy a tak), ale čas není prostě vůbec na nic. Co byste mi poradili v mé situaci, já fakt nevím, jestli si na tohle tempo zvyknu.
cpat se sladkym misto plnohodnotnym jidlem je cesta do pekel…budes z toho mit jen zdravotni problemy.
- Citovat
- Upravit
23.6.14 19:31
Taky bych se pokusila přehodit na manžela část prací. Třeba tu zahradu nebo večerní péči o dceru (koupání, ukládání). Nevařit každý den, nenakupovat každý den, plánuj si vaření dopředu a nakupuj najednou třeba na tři dny, manžel pak může cestou domů třeba jenom koupit pečivo.
Nevím, jak pracujete o víkendech a jak je na tom manžel se schopností postarat se o dceru úplně sám, ale co si vyhradit jeden den nebo alespoň půlden z víkendu pro sebe? Manžela s malou pošli na výlet, na koupák, do herny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:33
@Anonymní píše:
Nastoupila jsem do práce. Strašně jsem se těšila, ale bohužel vše není tak, jak jsem doufala. V práci panuje nic moc atmosféra, lidi se tam spíš nemají rádi a pomlouvají se, o nějaké chuti spolupracovat si můžu nechat jen zdát. Doufala jsem, že se v práci odreaguji od domácnosti, ale bohužel spíš je to další psychický stres. Dceři je teprv 2,5 roku. Ve školce se jí naštěstí líbí. Ale: ráno vstanu v půl šestý, přichystám sebe a dceru, což není jen tak, zatím si sama neudělá nic, a když, tak to trvá hrozně dlouho, pak jedeme autem do školky a do práce, kdy malá si sama do auta nesedne, do sedačky se nepřipoutá, do toho pořád hlídám, aby mi někde nevlítla pod auto, neposlouchá atd… V práci 8 hodin makačka, pak zase pro malou a autem domů, cestou nakoupit. Doma přichystat teplý jídlo, vybalit baťůžek. Do toho malá potřebuje pořád moji pozornost, když celý den byla ve školce. Mám malou zahrádku, takže po nějakém lehčím úklidu, umytí nádobí apod. jdu zalívat zahradu. Večer malou koupu, chystám na spaní, uspávám. Chodí spát kolem půl desátý a to už jsem taky tak unavená, že se mi nedaří zůstat ještě vzhůru a psát bakalářku, kterou mám odevzdat v září. Takto jedu už druhý měsíc a pomalu mi dochází, že jsem si nabrala moc. Nemám bohužel nikoho, o koho bych se mohla opřít a to bohužel ani manžela ne. On není podporující typ, k tomu razí názor, že „co nemůžeš změnit, na to nemá cenu si stěžovat“, k tomu do práce dojíždí vlakem a jezdí domů v době, když už jsme doma a je uvařeno.
Abych měla energii, tak se cpu sladkým, nemám kolikrát ani chuť na pořádný jídlo, čas na pořádný jídlo. Prostě si nemůžu v klidu sednout k jídlu a jíst, nepobíhat kolem malý, nezvedat telefony nebo neřešit, na co jsem ještě zapomněla. Takže přibírám, což je hrozný
Vím, že by mi k uvolnění pomohl sport a nějaký klid (koukat na filmy a tak), ale čas není prostě vůbec na nic. Co byste mi poradili v mé situaci, já fakt nevím, jestli si na tohle tempo zvyknu.
sama se nepřipoutá, všechno jí trvá, neposlouchá… Co by jsi jako po dvouapůletým dítěti chtěla? Aby rovnou uměla to auto řídit?
Já mám tříletku, od dvou a půl chodím do práce na před pátou,( kolektiv absolutně šílenej) dělám i víkendy, svátky nesvátky, na chlapa se můžu s odvedením do školky spolehnout tak max. 3 x do měsíce, jinak je to na starší dceři, já přebírám celou agendu po odpoledních - převážně s malou trávím ca 2 hod denně po školce na hřišti, nakupuji, vařím, zajištuji chod kolem 4 lidí a ještě přitom stíhám háčkovat a aspoń 3 x týdně se hejbat-běh, nebo cvičení.
Na co si stěžuješ? Na splíny?
Zahod´ je, přestan´se litovat a hledat problémy, kde nejsou
Ničeho nemáš moc. Lidi jsou na tom „hůř“.
Příspěvek upraven 23.06.14 v 19:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:33
@Bersaba píše:
Taky bych se pokusila přehodit na manžela část prací. Třeba tu zahradu nebo večerní péči o dceru (koupání, ukládání). Nevařit každý den, nenakupovat každý den, plánuj si vaření dopředu a nakupuj najednou třeba na tři dny, manžel pak může cestou domů třeba jenom koupit pečivo.
Nevím, jak pracujete o víkendech a jak je na tom manžel se schopností postarat se o dceru úplně sám, ale co si vyhradit jeden den nebo alespoň půlden z víkendu pro sebe? Manžela s malou pošli na výlet, na koupák, do herny…
Přesně tak, se slovy: „Co nemůžeš změnit, na to nemá cenu si stěžovat.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.14 19:34
S tím jídlem je to těžký. Ona malá ve školce jí to, co jí dávám, je to taková miniškolička bez jídelny. Muž ráno jezdí vlakem, do školky by jí dát nezvlád, neřídí auto. Když přijede domu, malá už musí být najedená. Takže se z toho vaření moc nevyvlíknu. Dělám toho víc než muž, to je jasné, ale když se ze mě stane stěžující se fůrie, tak si nepomůžu, ba právě naopak. Navíc, on vydělává asi tak dvakrát tolik, možná třikrát a v podstatě nás živí. Co můžu chtít 
- Citovat
- Upravit
23.6.14 19:35
Souhlasim s ostatnimi Jez alespon 5× denne mensi porce a aspon dvakrat tydne si najdi cas na nejaky cvico, vsak manzel malou muze vykoupat a ulozit Teply jidlo var jen o vikendech nebo at vari manzel, ale i bez tepleho se da zit, vsak mala ma teple ve skolce a ty s manzelem urcite taky
Uklizej obden a zahradku zalivej tez obden, nebo zapoj manzela…
Po skolce si s malou hrajte na zahradce(muzete spolu zalevat) a pak si dejte chlebik s necim a zeleninku 
To zvladnes 
Chce to zapojit manzela 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:37
Některá odpoledne ať malou hlídá manžel a věnuje se jí po té školce a ty v ten čas zkus nějaký relax - bazén, saunu, jógu, kafe s kámoškou - nabíjí to, vážně i když jsi jinak v jednom kole. Já jen kvůli své půlhodince cvičení ráno dobrovolně vstávám o hodinu dřív, což ty nemůžeš, protože už tak vstáváš brzo. Některé dny zruš úklid, ono se dá uklízet i obden 
Nevař teplé jídlo každý den, nebo si navař na více dní a jídlo zamražuj. A někdy večer po večeři naval veškerou péči o malou na manžela a ty piš tu práci Můj muž si bral dovolenou, když jsem potřebovala psát zásadní pasáže diplomky a malého mi nosil jen na kojení, podpořit tě prostě musí, ať chce nebo ne .. Pak samozřejmě můžeš vzít dovolenou i ty a v době, kdy je malá ve školce dohánět resty do školy. Však bakalářka zase tolik času nesebere, je to odborná práce poměrně malého rozsahu a nároky na ní nejsou nijak vysoké..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:40
Tak se s ním domluv, že zahrádku po příchodu zalije on Aspoň nějaká pomoc. Taky mám chlapa, co ráno odjede do práce a večer se vrátí, dost často po služebkách a tak, v domácnosti taky nepomáhá, ale zas lítá kolem baráku a nedělá vědu z toho, když je prostě doma někdy bordel a nebo není uvařeno, protože jsem prostě nestíhala V tomhle byste si měli utřídit priority. Nauč ho, že nejdůležitější je spokojená manželka, pak všechno funguje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:43
@berry4 píše:
Já mám tříletku, od dvou a půl chodím do práce na před pátou,( kolektiv absolutně šílenej) dělám i víkendy, svátky nesvátky, na chlapa se můžu s odvedením do školky spolehnout tak max. 3 x do měsíce, jinak je to na starší dceři, já přebírám celou agendu po odpoledních - převážně s malou trávím ca 2 hod denně po školce na hřišti, nakupuji, vařím, zajištuji chod kolem 4 lidí a ještě přitom stíhám háčkovat a aspoń 3 x týdně se hejbat-běh, nebo cvičení.
Na co si stěžuješ? Na splíny?
Zahod´ je, přestan´se litovat a hledat problémy, kde nejsou
Ničeho nemáš moc. Lidi jsou na tom „hůř“.
Hele, ale ty seš nadčlověk Oproti tobě jsme všichni chcípáci 
Jinak souhlasím. Mně nevleze do auta ani téměř pětiletej, nepřipoutá se, neoblíká ráno, páč by to bylo do oběda 
, takže se na něj taky nemůžu spolehnout a dělám to všechno já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 19:45
@Catus píše:
Hele, ale ty seš nadčlověk
Jinak souhlasím. Mně nevleze do auta ani téměř pětiletej, nepřipoutá se, neoblíká ráno, páč by to bylo do oběda
Jí ale pomáhají starší dcery, takže se jí to pak hážou vlny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
23.6.14 19:45
Nezlob se na mě, ale nezvládáš s jedním dítětem? Proč chodí malá tak pozdě spát? Proč ho uspáváš? 
Nechápu dnešní matky. Klidně mě tu ukamenujte, ale dnes máte spoustu vymožeností o kterých se nám, dříve narozeným ani nezdálo a stíhaly jsme hravě. Nechápu matky, které s miminem nic neudělají, stěžují si na nestíhání. Proboha co celý den děláte? Vypněte PC, nebo ho raději vyhoďte a času budete mít, že se budete nudou kopat do zadku.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nastoupila jsem do práce. Strašně jsem se těšila, ale bohužel vše není tak, jak jsem doufala. V práci panuje nic moc atmosféra, lidi se tam spíš nemají rádi a pomlouvají se, o nějaké chuti spolupracovat si můžu nechat jen zdát. Doufala jsem, že se v práci odreaguji od domácnosti, ale bohužel spíš je to další psychický stres. Dceři je teprv 2,5 roku. Ve školce se jí naštěstí líbí. Ale: ráno vstanu v půl šestý, přichystám sebe a dceru, což není jen tak, zatím si sama neudělá nic, a když, tak to trvá hrozně dlouho, pak jedeme autem do školky a do práce, kdy malá si sama do auta nesedne, do sedačky se nepřipoutá, do toho pořád hlídám, aby mi někde nevlítla pod auto, neposlouchá atd… V práci 8 hodin makačka, pak zase pro malou a autem domů, cestou nakoupit. Doma přichystat teplý jídlo, vybalit baťůžek. Do toho malá potřebuje pořád moji pozornost, když celý den byla ve školce. Mám malou zahrádku, takže po nějakém lehčím úklidu, umytí nádobí apod. jdu zalívat zahradu. Večer malou koupu, chystám na spaní, uspávám. Chodí spát kolem půl desátý a to už jsem taky tak unavená, že se mi nedaří zůstat ještě vzhůru a psát bakalářku, kterou mám odevzdat v září. Takto jedu už druhý měsíc a pomalu mi dochází, že jsem si nabrala moc. Nemám bohužel nikoho, o koho bych se mohla opřít a to bohužel ani manžela ne. On není podporující typ, k tomu razí názor, že „co nemůžeš změnit, na to nemá cenu si stěžovat“, k tomu do práce dojíždí vlakem a jezdí domů v době, když už jsme doma a je uvařeno.
.
Abych měla energii, tak se cpu sladkým, nemám kolikrát ani chuť na pořádný jídlo, čas na pořádný jídlo. Prostě si nemůžu v klidu sednout k jídlu a jíst, nepobíhat kolem malý, nezvedat telefony nebo neřešit, na co jsem ještě zapomněla. Takže přibírám, což je hrozný
Vím, že by mi k uvolnění pomohl sport a nějaký klid (koukat na filmy a tak), ale čas není prostě vůbec na nic. Co byste mi poradili v mé situaci, já fakt nevím, jestli si na tohle tempo zvyknu.