Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevlastní dospělá dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.5.12 18:16
Promiň, nějak jsem vůbec nepochopila co bys chtěla slyšet? 
Dcera má samozřejmě právo přijet za svým otcem i poprosit ho o peníze, na něm je jestli jí vyhoví.
Osobně bych byla ráda že si k sobě možná zase najdou cestu…
Jinak zkušenost mám, dcera mého muže je o necelý rok mladší než já, takže spolu máme vztah dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.5.12 18:36
@LucieMc
píšeš o naší ,,cizí,, Andulce?? Taky se jí v osmnácti rozsvítilo a zjstila, že tatík se na peníze hodí a že není špatné přijet a trochu ho ,,stáhnout,,… 
Chápu tě. Já taky odcházím, když slečna přijede. Stejně tak si nemají spolu co říct jako u vás.
- Citovat
- Upravit
sophinka
6.5.12 18:37
taky nevím co bys chtěla slyšet, asi se takto zrovna dcera necítí být vítaná …Když jsi mu řekla,že tvůj názor zná -to je jaký ? Dcer anemůže za to,že je na světě a že se její rodiče rozešli. Zasloužila by si vlídné přijetí a pocit,že je vítaná
- Citovat
- Upravit
6.5.12 18:55
@LucieMc píše:
Tak už nevím.....před dvěma měsíci se k nám pozvala dospělá (čerstvě 18) nevlastní dcera manžela. Po rozvodu neměla zájem ho vídat. Když už ji to trochu myslelo, tak si psala jenom o peníze. Jednou ji vezl 1000 na koncert asi 50km, dal ji je před kinem, tam spěchala s kámoškama a zase jel domů.
Nemají si spolu co říct. Když tu byla, jenom seděli a koukali na sebe.
Dneska jsem se těšila na pohodovou neděli mne, muže a malé. O půl 11 mi oznámil, že psala dcera, zda může odpoledne přijet. Řekla jsem mu, že můj názor zná. Nebráním mu ve styku s ní, ať s ní tráví času, kolik chce, ale já ji do své rodiny nechci.
Tak jsem dovařila oběd, aby se mohl najíst a jela jsem s malou ven. Strávily jsme sice ve dvou, ale krásnou procházku, kterou malá prospinkala.
Máte někdo obdobný případ ve svém životě?
Tak to máš docela blbé, že jí do rodiny nechceš, když je to dcera manžela.. to sis měla asi rozmyslet dříve než sis ho vzala.. teď už v tvé rodině je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
6.5.12 20:03
Já teda nevím, ale pochopila jsem, že je to manželova nevlastní dcera, kterou teda asi vychovával s předchozí partnerkou.
- Citovat
- Upravit
6.5.12 20:04
Myslím si,že by jsi ji přijmout měla.Zkus popřemýšlet trošku obráceně.Kdyby se stebou nedej bože rozešel,rozvedl (nechci nic přivolávat)a jeho další přítelkyně by chtěla to samé co teď ty.jak by bylo tvému prckovi a tobě?…to s těma dětma si myslím,je všude stejné…Taky máme dcerku skoro 15 letou dceru z prvního manželství a jsme ji dobří jen když chce,nebo něco potřebuje.Takže vím jek ti je,ale nikdy by mě nenapadlo říct,že jí tady nechci.Když nejsem s něčím spokojená nebo se mi nelíbí proberu to s přítelem a domluvíme se co a jak…A navíc nemůžu a ani nechci našeho Máťu připravit o ségru.Ať je jaká koliv.Tajně doufám,že se jí někdy rozsvítí…No necháme se překvapit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.12 20:16
@LucieMc píše:
DceraPříspěvek upraven 06.05.12 v 18:58
Nazdar Lucie, je škoda, že jsi svůj původní text vymazala a jen díky citaci u Kallkapa jsem zjistila o co původně šlo. 
Název této diskuse mne právě zaujal pro její název, protože mám vlastně jednu nevlastní dceru, syna, tři vnoučata a vlastního ročního syna!
Ráda bych Ti napsala, že tak trochu vím o čem mluvíš a musím Ti říci, že, bohužel, většině dětí jde často ve finále o to, jak dostat z rodičů co nejvíce peněz. 
Něco podobného jsem zažila, resp. teď zažívám se svým přítelem a jeho dcerou. Je čerstvě rozvedená, bývalý manžel se o ni vůbec finančně a o její děti nepostaral a platí jen co musí, tj. alimenty. Bohužel, celý rozvod jsem odnesla i já, protože se s dcerou přítele rozešel právě v den narození mého předčasně narozeného syna a já jsem si, mimo všech problémů, které jsem měla s malým, musela užít denodenní pláče a vzteky mého přítele, jeho dcery a celé jeho bývalé rodiny. Dostalo se to tak daleko, že přítel začal být na mě agresivní slovně a spělo to i k fyzickému kolapsu - zasáhlo to, že jsem s ním navštívila manželskou a předmanželskou poradnu a přestože nám tam nic chytrého neporadili, tak si můj přítel alespoň uvědomil, že fyzicky na mne už nesmí ani sáhnout a postupně se i zklidnil psychicky. Nicméně, po komplikovaném a složitém těhotenství, porodu a počátku mateřství, mi zůstane nadosmrti období po narození syna vtištěno jako období utrpení, nenávisti a bolesti, což si asi žádná máma, natož prvorodička nepředstavuje a samozřejmě ani nepřeje! Po tomto černém období, kdy jsme samozřejmě dceru dotovali, prakticky tento kruh nekončí a finančně jí pomaháme pořád, s tím, že teď už je dcera opět „na koni“ a dostáváme zase všichni od ní „sprchu“. 
Nepíšeš, jak máš starou holčičku, ale dovolím si dedukovat, že je maximálně párměsíční a v takovém případě i v nímám Tvou pozici úplně jinak, než když byste byli s manželem bezdětní. Ono totiž teď vnímáš, jako prvotní a zcela logicky, že byste měli být v první linii Ty a Tvé dítě, pak, jak vyplývá z napsaného, rozmarná dcera z prvního manželství Tvého manžela! 
Chápu, že se asi, svým způsobem, cítíš i se svým dítětem v ohrožení!
Můj názor je, že ať jsou příbuzní a netýká se to jen nevlastních dětí (dospělých i těch nedospělých) jací chtějí, vždy by měli mít ohledy na to, že teď jseš Ty jeho manželka a že Tvůj manžel má teď novou rodinu! A proč? No, protože, kdo by se měl teď o Tebe i Tvé dítě přednostně postarat? Dcera nemůže ždímat svého otce jen proto, že je to jeho dcera. Kdyby to totiž byla „hypoteticky“ Tvá dcera, tak by přece musela stejně tak vnímat jak finanční, tak i vztahové priority. Vždyť i ve „vlastních“ rodinách, musí kolikrát starší dítě počkat, než se maminka a tatínek postarají o mladšího sourozence.
Pokud se nechceš s dcerou manžela „kamarádit“ nemusíš, dej jí vědět, kde jsou její hranice a neustupuj! Promluv si s manželem a vysvětli mu, že sice chápeš, že svou dceru z prvního manželství miluje a „rozkrájel by se kvůli ní na nudličky“ (+ a má možná vůči ní i nějaký pocit viny), ale neznamená to, že vy - myšleno Ty a Tvá dcera, budete čekat a uhybat jeho dospělé dceři. Tvůj manžel musí pochopit, že má teď dvě dcery a novou manželku!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.14 10:46
nevlastni syn ma problemy
Prosim o zachovani anonymity, je to citlive tema. V pripade odtajneni budu nucena vse smazat.
Manzel si dela starosti o syna z prvniho manzelstvi. Je mu lehce pres dvacet a je to hezky a talentovany kluk, ale uz od skolnich let s nim jsou problemy. Na stredni musel opakovat rocnik kvuli spatnemu prospechu, sebral se pak a vyrazne se zlepsil a odmaturoval s nadprumernymi vysledky. Nyni je ve druhem semestru VS a situace se opakuje, ma nesplnene studijni povinnosti a bude opakovat rocnik. Na VS si nepodal sam ani prihlasku, vse mu zaridila matka a on to jen podepsal (prijimacky delat nemusel, neziji v CR a maji tam jiny system). Dle manzela se na zkousky nedostatecne pripravoval (nevim, zda je neudelal nebo tam radsi ani nesel).
Musim priznat, ze takoveto studium mi pripada zbytecne a pozastavuji se nad tim, ze dospely kluk se necha zivit od rodicu a chybi mu evidentne pocit zodpovednosti za vlastni jednani. Navrhla jsem, ze kdyz ho skola nebavi, ze by mel nastoupit do prace, ale manzel mu chce dat jeste rok sanci. Tvrdi, ze syn trpi depresemi a proto nezvlada studijni povinnosti. K doktorovi pry jit odmita. O svych problemech s rodici nechce mluvit, a kdyz, tak z nej vypadne nejaka banalita, kvuli ktere by se nehroutil snad nikdo. Z vnejsiho pohledu nema zadny duvod k trapeni, je bez vlastniho usili dobre materialne zajisteny, zdravy, hezky, chytry. Ale do hlavy mu nikdo nevidime…
Mate nekdo nejaky napad jak mu pomoci?
- Citovat
- Upravit
26.6.14 10:53
Ale ono je možné, že jestli je to citlivější jedinec na změny, tak to nezvládá z tohoto důvodu. Já měla na ZŠ samé 1, první rok na střední jsem myslela, že odtud odejdu, ale naštěstí jsem se zmátořila a pokračovala i odmaturovala s vyznamenáním. První rok na VŠ jsem se také učila špatně, měla jsem pocit, že nezvládám nic a měla jsem podprůměrné výsledky. Ale když jsem se trochu aklimatizovala, tak to zase vyletělo na jedničky, maximálně dvojky (dělám práva) a stíhám k tomu druhou VŠ a práci. V prváku to byl horor, myslela jsem, že skončím na psychiatrii
Jestli trpí depresemi a ne leností a pohodlností, tak bude potřebovat podporu. Rok bych mu ještě dala, víc už ne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
26.6.14 11:02
Třeba ho škola nebaví, maminka ho tam dovlekla za ruku…Co se ho tak zeptat, co by chtěl on? Jako myslet si, že mu pošlu peníze a to mu stačí, no nevím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.14 11:21
@radkka No, ale ty jsi se snazila a nenechavala jsi to vyhnit, to byla asi trosku jina situace.
@bamba To jsem rikala uz od zacatku, ze nema smysl ho nutit do skoly, kdyz se tam sam nijak nehrne. Ale kdyz se ho otec po maturite ptal, co by rad delal, tak pry v tom nemel jasno. Ta VS byla cesta nejnizsiho odporu. Oba rodice jsou uspesni VS a asi ho do toho v podstate dotlacili, na druhou stranu si nemyslim, ze by radeji chodil do prace (co si budeme povidat, v dnesni dobe s maturitou a bez praxe sance na alespon trochu slusne zamestnani nejsou vysoke).
Jinak abych upresnila, nemam na nej zadny vliv, navrhla jsem, aby k nam v lete prijel, ale nechce se mu. Spis nevim, co poradit manzelovi. Ja to absolutne nechapu, sama jsem musela v tomto veku pri studiu pracovat, nejsem z majetne rodiny. Nemela jsem cas travit hodiny ve svem pokoji u pocitace a zabyvat se blbostmi. Nicmene nechci byt k synovi hyperkriticka, spis bych rada, aby se z toho dostal, uz proto, ze jsme s manzelem meli na toto tema uz nekolikrat ostrejsi vymenu nazoru.
- Citovat
- Upravit
26.6.14 11:25
V prváku jsem byla na vyhazov, zachránilo mě jen to, že mám neuvěřitelnou pamět, uměla jsem i to, co jsem snad ani umět nechtěla. Já jsem se neučila záměrně, prostě takový blok. Kdybych neměla z hůry dáno, tak jsem vyletěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.14 11:48
Nezlob se, ale to je vec jeho rodicu. Mam pocit, ze Ti vadi, ze otec plati alimenty a dava synovi penize. Mela jsem stejny „problem“ se svou nevlastni mati. Mezi stredni skolou a vs jsem mela dva roky, kdy jsem se nedostala, kdyz jsem se pak dostala a uspesne studovala, mohla se zblaznit, ze mi tata zacal zase davat penize.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.14 11:53
Když přišel švagr s tím, že švagrová má deprese, že si s ní neví rady, dostala jsem i záchvat smíchu, protože znám švagrovou, klidnou, hodnou ženskou, učitelka, samý humor. vtip, oblíbená u svých žáků. Když se za půl roku pokusila o sebevraždu, humor nás přešel. Já jsem se s tím nikdy nesetkala a trochu jsem podceňovala tuto nemoc. Takže nepodceňovat, pokud má syn deprese. Jinak člověk má u cizího vždy jasno, jak by to mělo být. Horší je to u svého, prostě otec mu chce šance dát, a kdyby se jednalo o tvého syna, snažila by ses taky. Pokud je to s manželem důvod k hádkám, nechto na něm, nevyčítej jeho snahy. Ono i to, že má tebe může být truc, důvod k problémům. Děcka to vidí vždy jinak. A to, že je už dopělý neznamená, že vše ve vztazích chápe a bere. A nejvíc mě vadí tvoje věta, že z vnějšího pohledu nemá žádný důvod k trápení. Na to ale velmi pozor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
