Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj děvčata, nevím jestli jste se s tím už setkaly ale dneska mě bylo až do breku
a z některých reakcí lidí se mi chtělo
.
Jeli jsme s manželem a malým navštívit manželovo rodiče - bydlí v okresním městě.
Zajeli jsme ještě do krámku a pak k nim na návštěvu kolem nemocnice. Kdybychom jeli přímo k nim, přes nemocnici bychom nejeli.
A jak jedeme kolem té nemocnice, před námi jela červená Felicie, najednou začala blikat a něco objížděla. Jela jsem za ní cca 5m, Felicie jede dál a já koukám co to objíždí
na silnici leží postarší člověk v pyžamu a nemocničním županu, nohy na chodníku, tělem a hlavou přímo do silnice- obličejem k silnici, na zemi ležel pytlík na moč, nehýbal se a na něm byl převrácený vozík
. Felicie byla v tahu, kolem prošly 2 lidé na protějším chodníku bez povšimnutí, rychle jsem zastavila auto před tím pánem, zapla výstražná světla a s manželem hned k němu. Hned jak jsme k němu doběhli, vyšla z nemocniční brány mladá slečna nebo paní a když nás viděla okamžitě nám šla pomoc. U brány stáli cca 3 lidi / chlapi/ a ty dělali jako že nic
já jsem se s pánem nemohla moc tahat protože jsem na konci 7 měsíce ale na pána jsem promluvila, hned začal reagovat a s mladou slečnou-paní jsme ho posadili zpět do vozíku, byl potlučený, tekla mu z kolene a kotníku krev a chudák byl promáčený protože poprchávalo. Moc nám děkoval, prý se jel jen projet ale vzhledem k vysokým obrubníkům mu to sjelo a převrátil se. Bylo mi pána líto a největší vztek jsme měla na ty lidi z té Felicie. Udivuje mě, že kdyby tam člověk chcíp, tak ho tam nechají ležet asi aby ho sežraly supy nebo co
Najít tu Felicii někde dál v pangejtu tak na ně ani neplyvnu
omlouvám se že takhle mluvím ale dost mě to naštvalo.
Ještě, že se mnou jel manžel, nevím jak bych toho pána sbírala. Jsem ráda, že bydlím kde bydlím, protože když se tady něco takového stane, hned vám tady někdo pomůže, sice tady o vás ví každý všechno
ale raději to než aby nechali vozíčkáře na silnici.
Tam mi přijdou lidé z města nějací otupělí až hnusní / samozřejmě, jak kteří /chápu, že když bude ležet na zemi chlap jen tak- plno lidí si řekne, jé ten přebral nebo tak něco- to ještě chápu ale člověka v pyžamu a na vozíku mi hlava nebere.
Je to hnus, jak jsou někteří lidé lhostejní.
S manželem jste se zachovali správně, taky bych neváhala pomoct.
![]()
To je hrozný.. Kdybych něco takovýho viděla tak taky rozhodně pomůžu.
To je smutné, myslím, že to není o lidech z města, či vesnic, ale o lidech. Všude se najdou takový, kteří raději nevidí, neslyší, když je potřeba pomoct. Je hezké, že jsi pomohla. Zažila jsem to poprvé v Praze, když jsem tam za svobodna pracovala. Na chodníku ležel pán, lidé ho obcházeli, prý opilí. Volali jsme záchranku, ta přijela, prý asi infarkt, ale byl už mrtvý. Prý musí zavolat pohřebáky, tak tam ležel dál. Pak za mnou přišla jeho manželka, zda něco neřekl, nebo jak to bylo. Nebyla jsem schopna ji říct, že tam ležel tak dlouho. Po mateřské jsem chvilku dělala ve firmě, která sídlila na vesnici blízko našeho města. Do kanclu mě přišla paní, že potřebuje zavolat rychlou pro svého manžela. Řekla mě jméno. Druhý den mě volali z nemocnice, že zaplatím planý výjez. Byla jsem z toho v šoku. Pak jsem se dozvěděla od místních, že šlo o bratry, kteří bydlí kousek od sebe. Ten zdravý neřekl, že stejné jméno má vedle bydlící bratr, prý se spolu nebaví. Děs!!!
Víte, já se ani nedivím, že nějaký diabetik zemře na chodníku nebo někdo s infarktem. Nikdy se mi nic takového nestalo a když jsem kolikrát jela kolem bouračky a viděla, že už tam je sanitka, ulevilo se mi protože když jsem viděla ty auta a kolem to harampádí, člověk má najednou děsiví pocit až strach ale kdyby tam nikdo nebyl / sanitka, hasiči, policie/ zastavila bych i když největší strach bych asi měla třeba z těch utržených rukou nebo tak. Na druhou stranu si říkám, co kdybych tam byla já
chtěla jsem se zeptat, už jste někdo pomáhal u autonehody??? pro mě to dnes byla první zkušenost a jsem na sebe, manžela a slečnu-paní hrdá
jenže ještě teď se z toho třesu, kord po takový autonehodě, to člověk musí snad jít k psychiatrovi, když tam nedej bože jsou mrtví.
@Alčák1 čtu a nevěřícně kroutím hlavou
já bych určitě pomohla i tomu ožralovi, kdyby měl hlavu v silnici, nevím, kdo si osvojuje právo určovat, čí život má větší cenu
Tak obrovskou lhostejnost nechápu, nechápu, nechápu…
Udělala si dobře, jste s manželem správní lidé
jak vidíš, není to samozřejmost, bohužel…
@Alčák1 je to hnus a začínam se děsit co by se mnou bylo kdybych někde sebou sekla, jsem diabetik cukrovka momentálně neni ok. No počítam že by mě okradli ale zavolali by alespon záchranku nebo by si řekli že je to nějaká alkoholička
, ani nepomýšlím kdyby se mnou bylo jedno z dětí ![]()
Nastesti existujou lidi jako vy, kteri to maji v hlave srovnane a pomuzou! Vix takovych. To vas muze zahrat u srdce…:)) Ja pomahala pani co sedela nehybne na tram zastavce asi 3minuty. Byla jsem od ni daleko, ale lidi na ni koukaji a nic. Pribehnu k ni, zacnu ji probirat volam rychlou… a az kdyz zacnu ja, tak je najednou kolem hejno lidi co chteji radoby pomoct, kdyz do te doby cuceli a vyhlizeli tramvaj. Mela mrtvici a vsechno dobre dopadlo ale jak dlouho na te lavicce sedela, nevi nikdo… Hnus. Proste si rikate co se komu stane, tak hroznyho, ze nedokazou ty lidi pomoct, to si mysli ze chytnou lepru nebo co?? ![]()
Tak jsme lidi a měli bychom si pomáhat. Každý může někdy potřebovat pomoct, copak si to ti bezohlední neuvědomují? A jako druhá věc, ze zákona je to naše povinnost. Ale ostatní jsou asi tak bezohlední, že ležící člověk přes silnici je pro ně jen překážka ![]()
Je super, ze jsi takto pomohla
já už volala 2× 155, jednou na benzince se starsimu panovi udelalo nevolno, nevedeli jsme, zda infarkt nebo neco jineho a pak podruhe o Velikonocich jsem z auta zahledla v pangejtu leziciho cloveka. Kolem jezdily auta, nikdo nezastavil. Já zavolala doktory, sice mi bylo jasny, ze je asi na mol, ale bylo hnusne, strasna zima, prselo. A co kdyby to nebyl alkohol ale neco jineho?
A vcera jsem mela opet akcni cestu autem, na rusne silnici behaly dve ovce, kousek od JZD. Tak jsem nevahala, zabrzdila, auto postavila do dvora a sup na silnici, zahanet ovce za branu
auta tam jeudi pekne rychle, mohla z toho byt slusna bouracka. A volala jsem policajty, at tam nekoho poslou a zajistej to. Predpokladam, ze majitel dostal aspon vystrahu, kdyz uz ne pokutu za verejny ohrozeni.
My máme také zážitek. Před 14 dny fakt při nás stál anděl strážný. Jedeme autobusem ze školy. Řidič tak prudce zabrzdil, že letěl 10m.syn i s kočárkem a i já. Kočárek se převrátil na bok. Naštěstí na té straně je polstrování. Starší syn 7let začal plakat. Měl strach o nás. Nikdo nepomohl!!!Lidi sedí a koukají. A dolů do kočárku dávám jídlo. To se rozletělo po busu též. Vyřešila jsem to tak, že když bus zastavil, řekla jsem staršímu, aby to jídlo posbíral, poněvadž já držela mladšího v náručí. Řidič busu nereagoval.Ani lidi. Mohl na zastávce. Když jsem to vyprávěla známým nikdo nechápal, že nikdo nepomohl, neřekl. Měla jsme naraženou ruku a děti naštěstí v pořádku.
Tahle lhostejnost, když jde o život, nebo o zdraví je hrozná. A ještě snad horší, než neposkytnout pomoc, je takové to parazitování na cizím neštěstí- tuhle jsem viděla, jak hasiči a záchranáři loví pána z pod tramvaje. Pán byl v šíleném stavu…a kolem stál dav a natáčel si to na telefony. Nebo jakýsi dědeček- „koukej, Davide, vidíš, támhle ujela tramvaj pánovi nohy…“ fakt nevím, kam to spěje.
Je fakt, že mě točí i daleko menší bezohlednosti. Třeba zrovna před týdnem jsem na parkovišti u hotelu zapadla s autem do bahna- já ani ne měsíc před porodem, v autě dvouleťáka. Dvě hodiny jsem tam šaškovala, nosila kameny pod kola, apod., kolem chodili samí lepší pánové, vždycky se v bezpečné vzdálenosti (abych náhodou po nich něco nechtěla) zastavili a čuměli na mě s výrazem- holka, ty máš ale blbej den. Ani jeden se nenabídl, že by mi pomohl- já teda chápu, že to není ničí povinnost tahat cizí auto z bahna, ale zase když vidí těhotnou ženskou s děckem v nouzi…taková promarněná příležitost být za hrdinu…
@Eliezer
Napsala bych stížnost na řidiče. Když už jezdí jako prase, že převrhne kočár a ani se nenamáhá ujistit, jestli jste všichni OK, případně ti pomoci uvést vše do původního stavu, pojeb od nadřízeného si zaslouží. V Praze na to má dopravní podnik přímo na stránkách formulář, já takhle psala asi před rokem na řidiče pochvalu, uvedla jsem den, čas a číslo linky a přišla mi odpověď, že si dotyčného vyhledali a že dostal speciální prémie…takže někdo to tam asi čte a není zbytečná ztráta času tam své zkušenosti, ať už pozitivní, či negativní, napsat.
Ja asi pred dvema lety pichla, doslo mi, ze tvarit se bezradne mi nepomuze, vyhlidla jsem si nejblizsiho chlapa a on mi rezervu prehodil a byl moc mily.
Ono nekdy neni od veci otevrit mluvidla a kdyz je clovek o pomoc pozadan a je mu projevovan vdek, to se hnedka pomahal lepe. Lidi taky maji svuj program, proc by se vnucovali, ze…
Samozreme lezici clovek, to je jiny level. Lidi se asi nechtej sami dostat do prusvihu, nevim. Taky jsem byla jedina, kdo kvuli skubajicimu se epileptikovi vystoupil z tramvaje… jednou jsem krisila padleho bezdomovce v metru - dve deti, jedno na kocarku. Pobliz stojici mladik se zmohl na to, ze zavolal zachranku, ale nemocnyho se nedotkl, stal tri metry od nej, takze jsem ho musela opravovat, kdyz jim hlasil, ze nedycha atd
bylo to tragikomicky. Alespon teda volal, osttani chodili kolem. Ja teda teda pomuzu, ale tehda jsem hudrovala jak spacek a na zjisteni funkci jsem si dala ruku do igelitaku ![]()
pred par lety nam kvuli nezajmu okoli bloudil celou noc po praze devadesatiletej deda. my presne nevim, co se stalo, ztratil se, rano se sam nasel (zapnul si telefon a prijal hovor), byl zkrvavenej, asi musel nekde upadnout, zmatl se a pak bloudil. A krvavej dedek je divnej, ze jo…radeji se mu vyhneme.