Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevycházím s tchýní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.7.18 14:41
OBČAS ÁM POCIT, ŽE NĚKTERÝ LIDI JSOU PROSTĚ MIMO… chápu tě, tchýně má hold dost času, je zvyklá si poklábosit a ty prostě po práci nemáš náladu a ani chuť s ní trávit čas pořád, což je logické a tchyně hold bude mít s tímhle nejspíš problém, 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 14:44
@Anonymní píše:
Zdravím, chci se spíš asi jen vypovídat nebo zjistit, zda to někdo nemáte podobně. Momentálně s přítelem bydlíme u jeho rodičů, mělo to být na pár měsíců, ale už jsou to dva roky. Bohužel v malém přízemním domečku 3+1, máme jednu místnost, jinak vše společné. Přítelova rodina (rodiče a dva sourozenci) vede klasický vesnický styl života, všichni se schází každý den a kromě dvorku a zahrádky nemají žádné koníčky a záliby. Já už rodiče nemám, jen sourozence, bohužel jsem však zvyklá na úplně opačný styl života. Jsem spíše uzavřenější, pracuji poměrně dost, z práce jezdím kolem 6-7 hodiny a přítel také. Já navíc pracuji s lidmi a potřebuji po práci vypnout. Baví mě čtení, tvoření, sport a výletování. Během měsíce se máme s přítelem konečně stěhovat do pár kilometrů vzdáleného města. Do teď jsem si myslela, že s jeho rodinou vycházím dobře. Komunikace mně přišla naprosto v pořádku. Nevykecávám se s ní u kafíčka, ale to je dáno mou povahou, jsem v tomto spíše jako chlap, ale mluvím s ní slušně a respektuji ji. Minulý týden jsem se dozvěděla, že tchýně přítelovi hystericky brečela, že se s ní vůbec nebavíme a já s nimi vůbec nechci trávit čas a když celá rodina sedí na dvoře spolu, tak já tam nejsem a že mě pomlouvají i přítelovi sourozenci. A že jak se odstěhujeme, tak už určitě nebudeme jezdit a že si nemyslela, že její syn tak dopadne!!! Byla jsem z toho naprosto v šoku, upřímně jsem si doteď myslela, že se všemi vycházím dobře. Tchýně nepracuje a snad vidí, v kolik jezdím z práce a mně přijde logické, že po 10 hodinách v zaměstnání nemám chuť hned se všemi někde sedět a řešit vesnické drby. Navíc všechny víkendy trávíme s jeho rodinou. Sama mám pocit, že už bych si pomalu musela brát volno z práce, abych s nimi dokázala trávit ještě víc času. Přítelovi je to také líto, ale stojí za mnou. Prostě děláme co můžeme, snažíme se osamostatnit, věnovat se sami sobě, vyřešit budoucnost. Přítel doma pomáhá se vším každý den, je pro ně k dispozici pomalu 24 hodin denně, kdykoliv si něco vymyslí. No momentálně je v domě atmosféra na bodu mrazu. Navíc jsem zjistila, že jsem těhotná a samozřejmě radost mám, ale děsím se, jak to bude fungovat. Tchýně je zvyklá na každodenní styk s vnoučaty, ale mně přijdou optimální návštěvy tak 1× týdně. Nemyslím si, že jsem špatný človek. Žiji jak nejlépe umím, snažím se vydělávat, nechci být závislá na chlapovi, chovám se slušně, jsem dost samostatná a vlastně ani moc nechápu, co je špatně. Chvílemi si začínám myslet, jestli není problém v tom stěhování, že nebudou už mít syna doma a na zavolání, kdykoliv je potřeba. Každopádně ta její scéna mě dost ranila a momentálně nemám ani chuť jezdit z práce domů. A dost se bojím toho, co bude dál.
Primární problém je v tom, že bydlíte všichni na tak malém prostoru. Osobně by mě na společné bydlení s tchánovci/ani rodiči/ nepřesvědčil nikdo. Jako řešení vidím urychlené odstěhování se.Manžel by měl stát při tobě. Krom toho, ty svoji povahu nezměníš/proč taky?/,a buď klidně sama sebou. Tchýně si bude muset zvyknout, že na svoje vesnické drby si najde někoho jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 14:52
Těš se na stěhování a buď ráda, že budeš pryč. Proč se trápit tím, co si kdo myslí a jak se kdo chová. To neovlivníš. Samozřejmě, že jim vadí, že se stěhuje jejich syn pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.18 14:58
Děkuju za podporu 
Snad se to stěhováním zlepší. Navíc jsem teď dost dřela, ještě jsem si při práci dodělávala vysokou, v červnu jsem měla státnice. A přišlo mi to strašně líto. Dokonce mám pocit, že kdybych byla nějaká slepice, nechala se živit přítelem, a měla celý den čas vysedávat, tak jsem na tom v jejich očích líp než teď 
- Citovat
- Upravit
12.7.18 14:59
Nechápu co řešíš teď, když se stěhujete 
jo je vlastně potřeba si pěstovat tu správnou „alergii“ na tchyni a dopředu vymýšlet hororové scénáře, jak si bude uzurpovat vnouče 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 14:59
Jsem taky tchyne 
,ale nejsem silenec. Pochopitelne,ze na vině je stěhování,ztráta kontroly a doprosovani se jeho sourozenců,když bude potřeba s něčím pomoci. Toho si ale nevšímej. Ona časem rezignuje. Já vnoucata vidam, kdy si vnoucata nebo ja vzpomeneme. Ale obcas je potřeba je pohlídat,tak nastoupim a hlídám,čimz se většinou vyřeší to vzajemne vidani Ale máme s vnučkou náš den,kdy je vše dovoleno 
Jenom u toho nesmí byt rodiče. To je zase moje podminka
Nic si z toho nedělej a tes se z budoucího mimina. Ona i tchyně se zklidní. A hlavně se už odstehujte. Tchyni se zrejme honi v hlavě,ze jste u nich dlouho bydleli a ted,vy nevdecnici,se budete stehovat a takovou dalku a kontrola z její strany už nebude dennodenni
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 15:00
Ona si tchyně zvykne, až budete pryč… my bydlíme od našich daleko, ale když jsme u nich, jsme porad vsichni pohromade, na dvote, na zahrade, v lese. Me to nevadi, jsem zvykla, ale na manzela je to trochu moc. Tak mu občas "dám " volný víkend a jedu jen s dětma. Manžel nadšenej, naši mi s dětma pomůžou, takže já taky 
Navíc takhle kontaktní a ochonou babičku oceníš, až budou děti ve školce a škole a ty budeš potřebovat hlídání na prázdniny… vím o čem mluvím!
Takže bych doporučila si s tchyní promluvit, dát jí najevo, že proti ní fakt nic nemáš.
Chápu, že tě jeho hysterické chování ranilo, ale pokud to jen trochu půjde, zkus zavolat válečnou sekyru 
Příspěvek upraven 12.07.18 v 15:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 15:01
Takové společné bydlení nedělá většinou nikde dobrotu. Obzvláště když máte úplně jiné životní styly a priority. Jsem jako Ty; též toho moc nenamluvím; nevím o čem se bavit, mám ráda svůj klid a prostor. Základ je, že jsi slušná a udržuješ alespoň zdvořilostní konverzaci. Ona hlavně ta náhlá zášť bude nejspíše opravdu v něčem úplně jiném. Nejspíše v tom stěhování. Na tvém místě bych si dál jela podle svých zvyklostí, chystala se ke stěhování a neprohlubovala zbytečně konflikty. Dál buď slušná, ignoruj pomluvy. K těhotenství gratuluji. Každopádně návštěvy u rodiny vidím 1× do týdne jako optimální. Rodina už budete primárně Vy, tudíž se dle toho zařiďte a nemějte výčitky z ničeho. Bylo by dobré, kdyby se vás partner případně dokázal zastat. Budete teď mít jiné starosti, než intriky v jeho rodině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 15:20
@Anonymní píše:
Zdravím
Ona je celé dny doma, tak to nepochopí. A asi jí syn bude chybět. Chyba byla stěhovat se do pidibytu do jedné místnosti. Radši pronájem než toto…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 15:27
@Anonymní píše:
Zdravím
Tady je jádro pudla. To co Tobě přijde logické, jí nemusí vůbec docházet. Sama píšeš, že nepracuje, takže si třeba už nepamatuje, jaké to je přijet absolutně „vyflůslá“ z práce a těšit se jen do sprchy a postele.
Jde o to nepředpokládat automaticky o některých situacích, že to tchyně ví nebo se to dovtípí, ale říct jí ty skutečnosti z očí do očí - samozřejmě slušně. Jinak bude docházet k dalším komunikačním šumům.
No a pak rozhodně řešit vlastní bydlení. Nevím, jestli jsem počítala dobře, ale vychází mi, že u Vás bydlí v 3 + 1 šest lidí. Plus ještě za necelých devět měsíců přibyde další člen domácnosti. No potěš. To nemůže rozhodně skončit bez konfliktů. Navíc když s Tebou budou ještě mávat hormony.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 15:34
@tininas Sourozenci bydlí zvlášť, takže jsme v domě 4. To jsme se snažili i s přítelem jí vysvětlit, že prostě to není nic osobního, že chci jen po práci si odpočinout. Jenže ona si to prostě osobně bere, přitom víkendy s nimi normálně trávíme. A ještě teda dodala, že ona vychovala 3 děti a chodila do práce a tak unavená nikdy nebyla jak jsem já Navíc teď na začátku těhotenství jsem podstatně víc unavená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 15:49
@Liliy píše:
@tininas Sourozenci bydlí zvlášť, takže jsme v domě 4. To jsme se snažili i s přítelem jí vysvětlit, že prostě to není nic osobního, že chci jen po práci si odpočinout. Jenže ona si to prostě osobně bere, přitom víkendy s nimi normálně trávíme. A ještě teda dodala, že ona vychovala 3 děti a chodila do práce a tak unavená nikdy nebyla jak jsem já
Uvidíš, že s tím přestěhováním se vše vyklidní. Žádná kaše se nají tak horká, jak se navaří.
Důležité je, aby Vám to klapalo s partnerem a narodilo se Vám zdravé miminko. Ostatní věci jsou podružné.
Přeju rychlé stěhování a chladnou hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.18 16:18
@Anonymní píše:
Zdravím
Tak jí to jednoduše řekni. At si nemyslí, že ji nemáš ráda, ale že jsi z práce úplně ztahaná a potřebuješ vypnout. Ale jkdyby chtěla, tak třeba v sobotu na to kafe po obědě, ne? Jednoduše jí to vysvětli. Však s ní nemusíš drbat kdoví o čem, prostě si v sobotu můžete sednout a vykládat jí třeba, jakou má pěknou zahradu, ale že ty jsi prostě na zeleninu nešika a raději si s přítelem dáte trávu a houpačku a budeme odpočívat, protože on toho má taky hodně, tak aby byla doma pohoda. A klidně jí řekni - to víte že budete u nás vítaná, klidně v sobotu nebo v neděli budete jezdit,aneb my. A máš to. naznačíš, že nemá jezdit častěji, že nemáte čas, a že máš snahu. Klid.s
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím
, chci se spíš asi jen vypovídat nebo zjistit, zda to někdo nemáte podobně. Momentálně s přítelem bydlíme u jeho rodičů, mělo to být na pár měsíců, ale už jsou to dva roky. Bohužel v malém přízemním domečku 3+1, máme jednu místnost, jinak vše společné. Přítelova rodina (rodiče a dva sourozenci) vede klasický vesnický styl života, všichni se schází každý den a kromě dvorku a zahrádky nemají žádné koníčky a záliby. Já už rodiče nemám, jen sourozence, bohužel jsem však zvyklá na úplně opačný styl života. Jsem spíše uzavřenější, pracuji poměrně dost, z práce jezdím kolem 6-7 hodiny a přítel také. Já navíc pracuji s lidmi a potřebuji po práci vypnout. Baví mě čtení, tvoření, sport a výletování. Během měsíce se máme s přítelem konečně stěhovat do pár kilometrů vzdáleného města. Do teď jsem si myslela, že s jeho rodinou vycházím dobře. Komunikace mně přišla naprosto v pořádku. Nevykecávám se s ní u kafíčka, ale to je dáno mou povahou, jsem v tomto spíše jako chlap, ale mluvím s ní slušně a respektuji ji. Minulý týden jsem se dozvěděla, že tchýně přítelovi hystericky brečela, že se s ní vůbec nebavíme a já s nimi vůbec nechci trávit čas a když celá rodina sedí na dvoře spolu, tak já tam nejsem a že mě pomlouvají i přítelovi sourozenci. A že jak se odstěhujeme, tak už určitě nebudeme jezdit a že si nemyslela, že její syn tak dopadne!!! Byla jsem z toho naprosto v šoku, upřímně jsem si doteď myslela, že se všemi vycházím dobře. Tchýně nepracuje a snad vidí, v kolik jezdím z práce a mně přijde logické, že po 10 hodinách v zaměstnání nemám chuť hned se všemi někde sedět a řešit vesnické drby. Navíc všechny víkendy trávíme s jeho rodinou. Sama mám pocit, že už bych si pomalu musela brát volno z práce, abych s nimi dokázala trávit ještě víc času. Přítelovi je to také líto, ale stojí za mnou. Prostě děláme co můžeme, snažíme se osamostatnit, věnovat se sami sobě, vyřešit budoucnost. Přítel doma pomáhá se vším každý den, je pro ně k dispozici pomalu 24 hodin denně, kdykoliv si něco vymyslí. No momentálně je v domě atmosféra na bodu mrazu. Navíc jsem zjistila, že jsem těhotná a samozřejmě radost mám, ale děsím se, jak to bude fungovat. Tchýně je zvyklá na každodenní styk s vnoučaty, ale mně přijdou optimální návštěvy tak 1× týdně. Nemyslím si, že jsem špatný človek. Žiji jak nejlépe umím, snažím se vydělávat, nechci být závislá na chlapovi, chovám se slušně, jsem dost samostatná a vlastně ani moc nechápu, co je špatně. Chvílemi si začínám myslet, jestli není problém v tom stěhování, že nebudou už mít syna doma a na zavolání, kdykoliv je potřeba. Každopádně ta její scéna mě dost ranila a momentálně nemám ani chuť jezdit z práce domů. A dost se bojím toho, co bude dál. 