Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevýchova - web
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kobea
2.4.14 12:52
- Citovat
- Upravit
2.4.14 16:53
@Kobea Ja myslim, ze urcite. Osmilete deti jsou uplne nekde jinde nez batole. S dcerkou je nejvetsi problemn, kdyz po obede nechce spat, to je pak protivna z unavy a domluva bez sance, starsi deti uz to takhle nemivaji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 17:19
@Lama Lama píše:
Mě to z toho webu a jejích prezentací teda úplně nevyplývá. pořád říká, že na všem je třeba se dohodnout. Nikde není řečeno, co teda dělat, pokud má jí dítě ráno do školky a za žádnou cenu nechce a já potřebuji jít do práce. Stejně tak když musíme jít nakoupit, je potřeba uklidit jeho hračky…
V RaR mi přeba přijde, že tamjsou obě dvě strany - já respektuji dítě, ale i dítě musí respektovat mně. U nevýchovy mi tam ta druhá část nějak chybí. Nebo jsem dávala blbě pozor.
Ahoj, vidím, že se setkáváme už v druhé diskuzi týkající se výchovy. Jen mě napadlo, že o tomhle přesně jsem pochybovala taky, tím tedy myslím jak dítě přimět k něčemu, co se prostě musí.
Já konkrétně jsem si ještě nejdřív rozdělila věci na musí být a nemusí být (ty rozházené hračky bych rozhodně jako musí být neviděla). No a odchod do školky a k doktorce - používám to, že nechám dítě ať mi navrhne řešení.
Včera byla u nás obrovská scéna, syn má 39 horečky už několikátý den a šprajcnul se, že nebude brát antibiotika. Chápu, že v jeho situaci, kdy je mu blbě a ten sirup je vážně nechutný, se snažil bránit. Tak jsem ho požádala, ať mi navrhne, co mám dělat, když má nemoc a doktorka řekla, že toto je způsob, jak se vyléčit. Řekla jsem, že nevím, co s tím udělat. Trvalo to cca 5 minut, pak se uklidnit, přestal ječet a brečet, a řekl, že to teda sni, ale chce to hodně zapít. Takhle mi to funguje i se školkou atd. Je to jen na vyzkoušení, netvrdím, že je to zabere u všech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 17:30
@batist píše:
Ahoj, vidím, že se setkáváme už v druhé diskuzi týkající se výchovy. Jen mě napadlo, že o tomhle přesně jsem pochybovala taky, tím tedy myslím jak dítě přimět k něčemu, co se prostě musí.
Já konkrétně jsem si ještě nejdřív rozdělila věci na musí být a nemusí být (ty rozházené hračky bych rozhodně jako musí být neviděla). No a odchod do školky a k doktorce - používám to, že nechám dítě ať mi navrhne řešení.
Včera byla u nás obrovská scéna, syn má 39 horečky už několikátý den a šprajcnul se, že nebude brát antibiotika. Chápu, že v jeho situaci, kdy je mu blbě a ten sirup je vážně nechutný, se snažil bránit. Tak jsem ho požádala, ať mi navrhne, co mám dělat, když má nemoc a doktorka řekla, že toto je způsob, jak se vyléčit. Řekla jsem, že nevím, co s tím udělat. Trvalo to cca 5 minut, pak se uklidnit, přestal ječet a brečet, a řekl, že to teda sni, ale chce to hodně zapít. Takhle mi to funguje i se školkou atd. Je to jen na vyzkoušení, netvrdím, že je to zabere u všech.
když já se přiznám, že na to zkrátka nemám nenergii. S tím lékem jo, taky se snažím domluvit, většinou to klapne, ale u všech odchodů, nemám na to sílu, nebaví mi to. 
Jestli na to někdo má, obdivuji to. Ae pro mě je v tomdle ohledu dost stěžejní, že dítě sem tam prostě funguje podle mámy. Abych se za každé situace pořád domlouvala a domlouvala… Zkrátka " nevýchovný " způsob je bezva na spousty situací, ale jet v takovém modu 24/7/365, to fakt nedám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 17:41
@Lama Lama Já se ti ale vůbec nedivím. Já rozhodně netvrdím, že se mi toto daří pořád. Jsem celkem zaneprázdněná, občas místo spánku doháním práci, takže jedu jednu dvě nocovky v kuse, to pak lítám jako čertík z krabičky. Spíš jsem to myslela tak, že způsob výchovy jsem si zvolila, že se to občas (někdy častěji) nedaří, je přirozené. A s tím, nechat řešení na dítěti - mě samu opravdu strašně překvapilo, že to funguje. Což jasně ukazuje, že ještě nejsem tam, kde jsem si předsevzala být, protože bych to měla brát jako samozřejmost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 17:50
Starší má 4,5 a mladší 2. Takže jsem teprve na začátku a jsem si toho vědoma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 17:59
@batist píše:
Hm, ale řekla bych, že vražednější rozestup.
proč? pro mě by to bylo vražednější s větší rozetupem. vrátit se ted od tříleťáka k miminu, to by mi zabilo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 18:25
@Lama Lama Tak teď to bude asi už lepší, to je pravda. Já myslela spíš ten začátek. I těch 2,5 mi přišlo ještě málo. Čím později, tím je to pravděpodobně větší výhoda. Já teda plánuju další, tak prubnu, co vydržím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 18:34
Začátek byl v pohodě. Mimino bylo v poho. Největší masakr byl od jeho roka do roka a půl. To už starší byl jednak už uvědomělejší a tuši odkud vítr vane, mimino už nebylo placka, začalo chodit a škodit, k nějakému společnému hraní to nebylo. Od toho roka a pl už se nechala k nějaké společní hře zorganizovat, staršího už semtam poslouchala, tak se to začlo lepšit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 19:06
Já asi měla nejhorší to období, kdy bylo druhé dítě malinké. Byl nedonošeny, narodil se o 2 měsíce dřív, a byl celkem nespavec. Takže bylo třeba ho nechat mezi vojtovkou trochu vyspat atd. a to teda nešlo, protože jsme měli garsonku a se starším jsem tenkrát vůbec nevěděla, jak se domluvit. Navíc v noci vstávání co cca 2 hodiny až do roku a půl, takže únava veliká, a do toho práce. Tehdy mi došlo, že jsem na ně furt jen protivná, a že by bylo dobré se nad sebou zamyslet . Tož tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.14 23:50
Ahojte, tak to tady sleduju a čtu a stále čekám, že by se někdo mohl ozvat, kdo už si zaplatil ten on-line kurz a chtěl by se podělit o dojmy, jak teda vypadá a co je v něm tak zázračně účinného. Já už jsem dost nalomená, že si jej zaplatím, ale stále trochu váhám… Doma máme 2 rarachy, 3 roky a 1 rok a začíná to být hodně divočina, starší má teď nějak extra umocněné období vzdoru a vztekání, mladší už taky začíná a jsme dost bezradní, jak na ně 
. Snažíme se o co nejvíc respektující výchovu, ale zatím nám to moc nejde, hlavně já jsem hodně vznětlivá a netrpělivá, dohody se starším mi prostě nejdou, když se ho zeptám, co by navrhoval, tak buď neřekne vůbec nic anebo úplně nějakou „blbost“ mimo téma, asi nechápe, co po něm v tu chvíli chci a to se dost divím, protože je na tom komunikativně docela dobře, normálně se dokáže docela slušně vyjádřit, co chce a potřebuje. Právě to mě usvědčuje v tom, že pravděpodobně ty dohody dle Nevýchovy dělám špatně a zajímá mě, jak správně na to…neporadí nikdo? Jsem fakt ochotná dát ty peníze za kurz, jen bych potřebovala ujistit v tom, že budou dobře investované…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Taky už jsem si nechala poslat nějaká videa a přišla mi nabídka na on-line kurz. Ale zatím na něj nemám dostatek peněz. Mám dvojčata druháky, tak očekávám, že s nimi bude lepší dohoda, než s menšími dětmi
. No, naděje umírá naposled, že… 
.