Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevýchova - web
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.6.14 00:23
@batist píše:
Obecně lidé příliš netuší, co to hyperaktivita znamená. Slyšela jsem to 2 roky v kuse, že mám hyperaktivní dítě. Lidi asi mate to slovíčko aktivní.
zřejmě jo. Je neposedný, hodně situací ho spíš nudí. Takové ty, jak si dospělí myslí, že dítě má sedět a šoupat nohama. Tak to on rozhodně sedět nebude a já to po něm ani nechci.
Na druhou stranu, začali jsme dodržovat pravidlo, že první jsem já s manželem a syn až druhý. Takže manžel přijde domů, první dá pusu mě, pak synovi. Uděláme si třeba kafe, sedíme u stolu, debatujeme. Přiletí syn a začne nám skákat do řeči. Řeknu, že teď mluvím s tatínkem a jestli nám něco chce říct, tak musí počkat.
Byla jsem na jedné přednášce, kde to psycholožka doporučovala. Že děti nejdřív prskají, ale pak se uklidní a jsou daleko spokojenější, když vidí, že maminka s tatínkem mají spolu hezký vztah. Nehledě na to, že dítě jednou vyletí z hnízda a kdo mi tady doma zbude? Krabičkující manžel v úplně jiné místnosti? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:27
@omites píše:
Na druhou stranu, začali jsme dodržovat pravidlo, že první jsem já s manželem a syn až druhý. Takže manžel přijde domů, první dá pusu mě, pak synovi. Uděláme si třeba kafe, sedíme u stolu, debatujeme. Přiletí syn a začne nám skákat do řeči. Řeknu, že teď mluvím s tatínkem a jestli nám něco chce říct, tak musí počkat.
Byla jsem na jedné přednášce, kde to psycholožka doporučovala. Že děti nejdřív prskají, ale pak se uklidní a jsou daleko spokojenější, když vidí, že maminka s tatínkem mají spolu hezký vztah. Nehledě na to, že dítě jednou vyletí z hnízda a kdo mi tady doma zbude? Krabičkující manžel v úplně jiné místnosti?
To se mi moc líbí! 
Zažila jsem totiž rodinu s velmi inteligentní 7letou holčičkou, která dospělým neustále skákala do řeči a přerušovala je svými dotazy a její rodiče, místo toho, aby ji nějak stopli, jí vždy dotazy ihned a obšírně zodpověděli, asi aby nestrádala ve vzdělávání. Výborně se s rodiči v její přítomnosti mluvilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:28
@omites píše:
zřejmě jo. Je neposedný, hodně situací ho spíš nudí. Takové ty, jak si dospělí myslí, že dítě má sedět a šoupat nohama. Tak to on rozhodně sedět nebude a já to po něm ani nechci.
Na druhou stranu, začali jsme dodržovat pravidlo, že první jsem já s manželem a syn až druhý. Takže manžel přijde domů, první dá pusu mě, pak synovi. Uděláme si třeba kafe, sedíme u stolu, debatujeme. Přiletí syn a začne nám skákat do řeči. Řeknu, že teď mluvím s tatínkem a jestli nám něco chce říct, tak musí počkat.
Byla jsem na jedné přednášce, kde to psycholožka doporučovala. Že děti nejdřív prskají, ale pak se uklidní a jsou daleko spokojenější, když vidí, že maminka s tatínkem mají spolu hezký vztah. Nehledě na to, že dítě jednou vyletí z hnízda a kdo mi tady doma zbude? Krabičkující manžel v úplně jiné místnosti?
Pusu u nás dostane ten, kdo si přijde první . Ale do řeči si neskáčeme. Tedy dítě samozřejmě ano, ale stejně jako ty mu vysvětlím, že teď mluvím s někým jiným a až pak se budu věnovat jemu. Úplně stejně po něm ale ani já nepožaduju okamžitou pozornost, když zrovna něco důležitého dělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:31
@robínek píše:
U toho mě napadá, že se u dětí pořád mluví o jejich právech a pocitech, ale práva a pocity snad mají i rodiče, ne? Proč by si matka měla nechat líbit, že vypravuje dítě 1,5 hodiny do školky, když je jasné, že to zvládne za kratší dobu? A proč by se měla nechat terorizovat záchvaty vzteku? Už takhle je výchova dětí dost náročná, nevidím důvod, proč se nechat buzerovat od nějakého mrňouse.
A to já ráda mluvím i o svých pocitech. Když mě děti vytočí, tak jim to řeknu. Myslím, že je důležité, aby dítě vědělo, že mě naštvalo, ublížilo atd. S tím vypravováním je to těžké - bezdůvodně to nedělá. Takže buď ostranit důvod, nebo holt vysvětlit, že i přes důvod se školka konat bude, protože jinou variantu nelze vymyslet. Buzerovat se nenechávám od nikoho, ani od dětí, ale dlouhé vypravování kamkoli za buzeraci nepovažuju, to je fakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:32
@robínek krabičkující manžel = ťupající do mobilu 
@batist u nás by tedy pusu dostal první pes. 
Hned za ním syn. Ale tatínek řekne, že první pusa patří mamince a že hned další bude jeho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:35
@omites
No vida, na psy jsem zapomněla. Naštěstí neskáčou, takže pusa není, jen pohlazení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:35
Ještě jsem slyšela, že je potřeba výchova „Cukr a bič“. Když je něčeho málo nebo naopak přespříliš, ani výchově to nepřidá. A dítě s benevolentní výchovou pak vezme samopal a jde postřílet učitelky. (to nejsou má slova).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:36
@batist
To jo, ale tou buzerací u vypravování se někam jsem myslela ty situace, kdy se dítko má oblíkat, ale lítá po chodbě jako blázen a nechce se nechat chytit, pak zase rozhází boty po předsíni, místo toho, aby se obouvalo atd. Jasně, že je to bezva hra, ale když za pár minut jede autobus a mně z toho tečou nervy, tak to s ním hrát nebudu. Tudíž pohrozím, že bude na zadek a do minuty je dítě samo oblečené a stojí u dveří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:37
Já bych to pro tuto noc zakončila tak, že jsem taky jenom člověk.
Dobrou noc dámy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:39
@omites Dobrou noc. Já bohužel ještě musím chvíli pracovat, takže odpočinek ještě chvíli musí počkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:43
@robínek
Také bych na běhací hru po předsíni nepřistoupila. Nevím, jak to vlastně u nás funguje, ale když něco takového nastane (a občas nastane), asertivně (opakováním dokola) upoutám jeho pozornost a vysvětluju a vysvětluju . A někdy vybouchnu. Za což se pak dítěti omluvím a vysvětlím mu, proč se mi to stalo, a co mi vadilo. Hlavně na sebe nešiju bič v tom, že bych byla nucena s dítětem odejít během 10 minut. V časovém stresu se jedná těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 06:34
Ještě mě tu někdo naťuknul s těma učitelama. Na střední jsme měli Paní učitelku třeba Brtovou byla strašně hodná, snažila se vše řešit po dobrém, když jsme si při hodině povídali tak nám řekla že nic nebudeme umět, tak at si alespoń povídáme potichu. Ukázková nevýchova. Pak jsme tam měli druhou učitelku třeba Stránskou, bYLA hodně auoritativní, když jme zlobily nebo se neučily sázela nám koule jednu za druhou. Ve výsledku to bylo tak hodná paní Brtová skončila na psychiatrii, protože jí měli žáci těžce u prele, výkřiky typu vyliž si, k tabuli nejdu ty kráo a podobně byli na denním pořádku, z jejích hodin si pamatuju prd a celkově mě nic nenaučila, nenastavila nám hranice. Paní učitelka Stránská měla na svých hodinách absolutní ticho na její hodiny jsme chodili vždy připravení, vše nám vysvětlila, nebyl se problém na cokoliv zeptat. Její předmět si pamatuju dodnes a vážím si jí mnohem víc, než milé Brtové, která sice byla hodná, ale do života mi dala prd
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 08:10
@batist píše:
@robínek
Také bych na běhací hru po předsíni nepřistoupila. Nevím, jak to vlastně u nás funguje, ale když něco takového nastane (a občas nastane), asertivně (opakováním dokola) upoutám jeho pozornost a vysvětluju a vysvětluju
Tak to obdivuju, ale já bych to nedala, pořád něco dokola opakovat, to mám v práci - ve škole, že furt dokola opakuju a vyžaduju, doma chci mít klid, nervy mám jen jedny Takže my jsme schopné odejít během těch 10 minut, jednou se dítě (3 roky) proběhne po chodbě, pak řeknu, že to už stačilo, pokud toho nenechá, tak pohrozím plácnutím, dítě přestane lítat, vezme si oblečení a většinou je připravené dřív než já - já se pak ještě aspoň 2× pro něco vrátím a dítě mi připomíná, co mi ještě chybí, takže ten prudič jsem ve výsledku vlastně já, no jsem prostě sklerotik
Jako neříkám, že dokola vysvětlovat něco nejde, pokud na to někdo má čas a nervy, tak to asi fungovat může, ale u sebe vím, že bych to prostě nedala a bouchla bych asi každé ráno. Takhle dokola jsem něco opakovala jen okolo toho 1. a 2. roku dítěte, aby pochopilo, že se něco nedělá. Teď už to pochopilo, tak to zopakuju max.2×. Můj způsob je asi dost autoritativní, zato to probíhá v klidu a obě odcházíme v pohodě a s úsměvem, na to plácnutí totiž v 90% případů vůbec nedojde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
