Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevýchova - web
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.6.19 21:29
Možno tie matky, ktoré majú divé deti tiež boli kedysi prísne, ale keď videli, že prísnosť nepomáha, tak rezignovali, prípadne si povedali, že sa nebudú rozčuľovať.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.19 00:52
@autorka44 píše:
Myslím si, že tie matky, ktoré majú nevychované decká, tak tú nevýchovu zle pochopili. Ja som si vzala z toho to, že dieťaťu neprikážem, ale poprosím, nejdeme v tej sekunde z ihriska, ked si zmyslím, ale poviem mu to pár minút vopred, plus keď ešte nebol na nejakej atrakcii, tak mu dovolím, dávam na jeho rozhodnutie v nepodstatných veciach - napríklad, či chce jablko alebo hrušku, ale v zásadných veciach, napríklad, ked musí užiť liek, musí byť po mojom. Len s tým rozdielom, že nerobím bububu ako donedávna, ale mu vysvetlím, že to treba. Tu som čítala, že vraj nejaká mama, ked jej dieťa povedalo, že nechce ísť k lekárovi, tak sa nešlo. Tak to radšej nekomentujem.
Už je to pět let zpátky, psala jsem to tu já. Přivlekla ho tehdy řičícího k telefonu, aby se dr. omluvil, že nemůže přijít - to byly ty důsledky, které si měl prožít na vlastní kůži. Šli tehdy další den, stejně tam nespolupracoval. Dnes jsou obě děti dávno ve škole. Maminka částečně z nevýchovy ustoupila s nástupem do práce, přeci jen na ty dvou a půl hodinové debaty o oblékání je méně času.
Já si pořád myslím, že jim nevýchova spíš uškodila, než pomohla. Vyžadují absolutní respekt, k ostatním ho ale moc nemají. Když jeden starší příbuzný jednoho napomenul (něco ve stylu zapomněl poděkovat, pozdravit atp - pro mne běžná situace, prostě připomenu, dítě to řekne a je to), byla z toho veliká scéna, co si to tento příbuzný dovolil, a že by se měl dítěti omluvit.
Pokud jde o přínosy nevýchovy - ano, občas si potřebujeme připomenout, že dítě je člověk, má své uvažování a pocity, může převzít zodpovědnost. Takové připomenutí se myslím hodí každému rodiči, aby si sáhl do svědomí.
Nicméně důsledné domlouvání se na všem od útlého věku - z mého pohledu - nevede ke kýženému cíli - sebevědomým a demokraticky uvažujícím lidem. Produkuje spíš sobce se strašně nízkou frustrační tolerancí. Jinými slovy, pokud nejde něco podle nich, strašně špatně to snášejí. A to je pro život obrovský hendikep.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.19 06:27
@madlicka píše:
Už je to pět let zpátky, psala jsem to tu já. Přivlekla ho tehdy řičícího k telefonu, aby se dr. omluvil, že nemůže přijít - to byly ty důsledky, které si měl prožít na vlastní kůži. Šli tehdy další den, stejně tam nespolupracoval. Dnes jsou obě děti dávno ve škole. Maminka částečně z nevýchovy ustoupila s nástupem do práce, přeci jen na ty dvou a půl hodinové debaty o oblékání je méně času.
Já si pořád myslím, že jim nevýchova spíš uškodila, než pomohla. Vyžadují absolutní respekt, k ostatním ho ale moc nemají. Když jeden starší příbuzný jednoho napomenul (něco ve stylu zapomněl poděkovat, pozdravit atp - pro mne běžná situace, prostě připomenu, dítě to řekne a je to), byla z toho veliká scéna, co si to tento příbuzný dovolil, a že by se měl dítěti omluvit.
Pokud jde o přínosy nevýchovy - ano, občas si potřebujeme připomenout, že dítě je člověk, má své uvažování a pocity, může převzít zodpovědnost. Takové připomenutí se myslím hodí každému rodiči, aby si sáhl do svědomí.Nicméně důsledné domlouvání se na všem od útlého věku - z mého pohledu - nevede ke kýženému cíli - sebevědomým a demokraticky uvažujícím lidem. Produkuje spíš sobce se strašně nízkou frustrační tolerancí. Jinými slovy, pokud nejde něco podle nich, strašně špatně to snášejí. A to je pro život obrovský hendikep.
Myslím si totéž.
Ono i to omlouvání se doktorovi po telefonu je podle mě špatně, dítě nemělo žádný závažný důvod nepřijít, navíc tím otŕavovali doktora, který nemá asi moc času na zbytečné telefonáty (a že ten telefonát nebyl hotový za minutu, aby byl srozumitelný, to se vsadím).
Já jsem teda dost striktní matka, teď, když dcera chodí do školy, tak má určitou možnost výběru - třeba jí odpoledne připomenu, co má všechno do večera stihnout udělat, s tím, ať si to naplánuje, kdy to udělá a kdy si bude hrát. No ale stejně to musím kontrolovat, jestli to dělá, protože prostě půlku věcí zapomene a ve hře nevnímá čas, je to ještě dítě. Kdybych jí měla nechat si „vyžrat“ důsledky, tak to končí tím, že buď půjde spát později, protože si bude dodělávat úkoly, nebo ji budu muset ráno budit dřív, aby si je udělala. V obou případech to bude omezovat mě, pro ni to bude nepříjemné a pro všechny, kdo se budou muset druhý den potýkat s unaveným dítětem, taky.
S jejím zapomínáním to vidím ještě tak na 4 až 5 let, že ji budu muset kontrolovat. Ona je dost po mně, mně dávali rodiče dost velkou volnost, kdy si co udělám (asi spíš neměli čas a energii mě kontrolovat) a výsledek byl ten, že jsem to buď zapomněla, nebo odkládala a ve výsledku byla neustále ve stresu, že něco nemám nebo nestíhám, dcera je to samé. Takže tím dozorem si myslím, že jí dost věcí usnadňuju.
Ale jo, je třeba se chovat i k dítěti slušně, akorát je pořád třeba myslet na to, že je to dítě a nemůže být za sebe tak zodpovědné jako dospělý, to podle mě může být kolikrát až přetěžování.
A já osobně na dvouhodinové rozhovory ohledně příčin a důsledcích činů prostě nemám nervy a čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.19 22:48
Prečo keď niektoré tu Nevýchovutak kritizujete, som na stránke našla toto? "Před pár dny jsme byli cestou ze školky na hřišti, hned si tam začal hrát s nějakým pětiletým chlapečkem, honili se a pak přiběhli kousek ode mě a dělali, že střílí na skupinku maminek hned vedle. Řekla jsem Matějovi, že se mi nelíbí, když si hraje na střílení a míří při tom na lidi. On se zarazil a chvíli kouká a pak slyším, jak říká tomu chlapečkovi: „Mojí mamince se to střílení nelíbí, můžeme si hrát na něco jiného?“ Chlapeček vypadal trochu vyvaleně, ale řekl, že jasně, a oba spokojeně odběhli jinam a hráli si na piráty
Pak přišel k holčičce, asi roční, co ještě nemluvila, a říká jí: „Já bych chtěl na chvíli tvoji lopatičku, můžu si ji půjčit?“, ona nic, tak to zopakoval, zase nic, tak si ji zkusmo vzal a koukal, co ona. Když nic nedělala, tak s ní odběh a hrál si, za chvíli ji přines zpět a říká jí: „Děkuju“."
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.19 02:01
@autorka44 No, dítě, které se snaží předvídat, co se mamince nelíbí, bude asi dost vnímavé. Nebo se o tom bavili. Mimochodem v rodině s tuhým režimem by asi řekl to samé. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.7.19 13:01
Neviem, kde presne som na tejto stránke čítala o mame, ktorá bola s deťmi u klekára a tie deti boli VEĽMI divoké. Aj ja si mylsím, že vtedy bude žena za debila, či bude pokojná a nechá ich tak, alebo či bude kričať. Myslím si, že najlepšie je chytiť dieťa, pozerať mu do očí a hovoriť do duše, pokojne, no dôrazne. Aj keď nie vždy sa to dá.. buď je dieťa divoké už pridlho, alebo matka je unavená, atď…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.19 06:47
@madlicka píše:
Už je to pět let zpátky, psala jsem to tu já. Přivlekla ho tehdy řičícího k telefonu, aby se dr. omluvil, že nemůže přijít - to byly ty důsledky, které si měl prožít na vlastní kůži. Šli tehdy další den, stejně tam nespolupracoval. Dnes jsou obě děti dávno ve škole. Maminka částečně z nevýchovy ustoupila s nástupem do práce, přeci jen na ty dvou a půl hodinové debaty o oblékání je méně času.
Já si pořád myslím, že jim nevýchova spíš uškodila, než pomohla. Vyžadují absolutní respekt, k ostatním ho ale moc nemají. Když jeden starší příbuzný jednoho napomenul (něco ve stylu zapomněl poděkovat, pozdravit atp - pro mne běžná situace, prostě připomenu, dítě to řekne a je to), byla z toho veliká scéna, co si to tento příbuzný dovolil, a že by se měl dítěti omluvit.
Pokud jde o přínosy nevýchovy - ano, občas si potřebujeme připomenout, že dítě je člověk, má své uvažování a pocity, může převzít zodpovědnost. Takové připomenutí se myslím hodí každému rodiči, aby si sáhl do svědomí.Nicméně důsledné domlouvání se na všem od útlého věku - z mého pohledu - nevede ke kýženému cíli - sebevědomým a demokraticky uvažujícím lidem. Produkuje spíš sobce se strašně nízkou frustrační tolerancí. Jinými slovy, pokud nejde něco podle nich, strašně špatně to snášejí. A to je pro život obrovský hendikep.
Právě, že nevychova vede i k respektu k ostatním. Pokud bude rodič plně respektovat osobnost svých dětí a nebude se je snažit ovládat a řídit, může pak i respekt vyžadovat a dítě to přjme, protože se mu respektu dostává a ví, co to znamená.
Zkrátka, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.19 18:18
@MartinPP to jsem v reálu neviděla. Naopak mám pocit, že tyhle metody mohou možná fungovat jako občasná inspirace - na něco. Ale jsou li pečlivě dodržované, ty děti jsou dost nesnesitelné. K rodičům se chovají bez respektu, bez empatie, u ostatních dětí jsou tito malí králové dost neoblíbení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.19 05:28
@madlicka píše:
@MartinPP to jsem v reálu neviděla. Naopak mám pocit, že tyhle metody mohou možná fungovat jako občasná inspirace - na něco. Ale jsou li pečlivě dodržované, ty děti jsou dost nesnesitelné. K rodičům se chovají bez respektu, bez empatie, u ostatních dětí jsou tito malí králové dost neoblíbení.
Respekt se nedá vynutit, respekt se dá jedině získat. A když si rodič vynucuje respekt silou (výhrůžkami, trestáním, zákazy), tak se dítě bude poslušně (ze strachu), ale ne s respektem.
Byl jsem minulý týden na dovolené v kempu. Pod stanem. A tam jsem krásně viděl, jak se kdo chová k dětem a jak se pak děti chovají k ostatním, když je rodiče nevidí. A nejagresivnější děti byly ty, které byly svými rodiči dirigováni. Všechno chtěli hned, nechtěli se dělit, byly arogantní vůči ostatním dětem. Měl jsem i štěstí na rodinu vedle našeho stanu, kdy rodiče se chovali „nevýchovně“ a tyhle děti byly nejspokojenější. Ve frontě na houpačku v klidu počkaly, až na ně přijde řada, normálně se s ostatními dětmi bavily. A pak tam byla jedna holčička, která jen stála pořád opodál, moc se nebavila, snažila se být neviditelná. A proč? Protože její babička ji pořád jenom peskovala, nadával jí řvala po ní.
Nejsem dokonalý a občas se stane, že mi taky ujedou nervy a na dceru se utrhnu. Pak počkám, až oba vychladneme, přijdu za dcerou a vysvětlím jí, proč jsem reagoval, jak jsem reagoval a omluvím se jí. A dcera dělá to samé. Taky je na mne někdy drzá (ne sprostá), tak ji nechám se vybouřit a když za ní nepřijdu já, abych se jí zeptal, proč na mne vyjela, přijde sama a vysvětlí mi to. A to je podle mne velmi dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.19 09:02
Jenom taková praktická: zajímalo by mě, jak děti nevýchovně vést k tomu, aby pravidelně dělalybnějaké činnosti typu uklízely si po sobé oblečení, hračky atd. S kamarádkami. jsme se shidly, že tyto činnosti naše děti. dēlají samy od sebe ve školce a v družině, foma až po Xtém připomenutí. U nás to musím neustále vyžadovat a končí to vyhrožováním, že pokud to neudělají, něco nebude. A tak he to každý den. Nějajé přirozené následky typy, že budou mít bepořádek a nenajdou svohe věci, to he jim fuk. Kdybych he nehlídala a nepeskovala, mám z domu do týdne smeťák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.19 14:03
Moje dieťa je stále netrpezlivé - asi to má po mne, že nevydrží čakať - ale teraz namiesto kriku na neho mu niečo zakážem pokojne. napríklad predtým, ked mu niečo nešlo a vrieskal, som aj ja začala a to boltom bol hardrockový koncert z toho. keď sa teraz nad niečím rozčuluje, tak mu poviem normálne, že bud sa ukladníš a ostaneš tu, alebo si chod kričať do svojej izby. Tiež nie som ochotná počúvať krik len preto, že mu nejde spojiť dva kusy hračiek z kinnderka. A niekedy to ani ja neviem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.19 14:04
Minule som mu jednu hračku kvôli tomu vyhodila. Aj to videl - ale nekričala som na neho, namiesto toho som ho objala, pohladkala, ale hračka zostala v koši. A neprotestoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pavel124
10.8.19 17:49
Predvčerom sme sa vrátili z „dovolenky“ - teda pre mňa to dovolenka nebola Dieťa robilo show v reštike - skrátka, keď už mal dojedené, tak sa prechádzal medzi stolmi a nahlas vyspevoval, ale nikto mu ne 
ale bavili sa na ňom aj tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
