Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pismik
ahoj, tak jak jdou pravidla z kurzu v praxi?
ja se zatim prokousavam videjkama-ale casu moc neni, no ![]()
Na webu psali, že zítra bude workshop o miminkách ![]()
@kocka_on_the_road
uz jsem prihlasena, jen nevim jestli mala uz bude v 8 spat ![]()
Zdravim, prave zacinam kurz nevychovy, tak jsem zvedava, jak mi to bude fungovat. Zatim mi prijde, ze pro starsiho syna to bude perfektni (4, 5 roku), ale ze s mladsim (2, 5) moc domouva nebude…
Máte někdo zkušenosti s nevýchovou pro malé děti kolem 2 let?
Dobrý den, je tu někdo, komu funguje nevýchova u neročního dítěte? U nás tedy moc ne, i když vysvětluju, nebo se ptám, nic SAMOZŘEJMĚ z dítěte nedostanu, když ještě neumí komunikovat a vzteká se dál, když nedovolím něco, co zrovna chce. I přesto, že se mi tenhle styl výchovy poměrně líbí a chtěla bych ho co nejvíc praktikovat, přijde mi, že má smysl až tak ve věku, kdy se už dítě normálně domluví…
Překvapuje mě, kolik lidí tady haní něco, co vůbec neznají ![]()
Katka Králová sice nemá děti vlastní, ale vychovává děti partnerovy, což je možná ještě těžší.. každopádně to fakt není tak, že by to byla „pouhá učitelka“. Píšete tu taky o liberální výchově, kde si dítě může dělat, co chce. No, asi jste to úplně nepochopili. Tohle není o tom, že si dítě může poroučet. Je to o tom, že pokud se vzteká, nebo něco nechce, dává prostě signál. Vy se ho máte zeptat, v čem je problém a snažit se mu porozumět. Dokonce i když je to dítě, co ještě nemluví.
Pak máte dvě možnosti, jak se sdělením naložit. Buď mu vyhovět, zamyslet se nad tím, jestli to, co mu zakazujeme, nebo to, co odmítáme, je pro nás skutečně nějakou překážkou, nebo jestli je to problém (např. skákání do louže) a třeba situaci přehodnotit. Pokud ale uznáme, že to problém je, a máme pro zákaz relevantní důvod, měli bychom dítěti jasně vysvětlit (tak aby to pochopilo, ne tak abychom ho odbyli), co nás k tomu na čem lpíme vede, nebo mu sdělit něco ve smyslu: „Teď ti to bohužel nemůžu vysvětlit, ale večer ti to řeknu.“, a pak na svém stanovisku důsledně trvat.
Pokud se dítě i přesto vzteká, nebo trápí, neodháníme ho větama „Přijď až se uklidníš.“, protože tím přerušujeme naše vzájemné vazby, ale řekneme mu „Chápu, že tě to štve, nebo trápí, ale teď s tím nemůžu nic udělat. Pomohlo by mi, kdyby ses to pokusil zvládnout, jsem unavená. Myslím to dobře, bojím se o tebe, proto to na tom musím trvat.“
Takže nejde o to, že si dítě všechno vynutí, rozhodně ne. ![]()
Pro toho, koho to zajímá, doporučuju jednou za čas webinář, který je na webu nevýchovy zdarma (stačí se přihlásit na stránce mailem a pak na něj vždy přijde upozornění, občas ještě na zajímavý článek, ale nic jiného nechodí, nebojte
), a číst články, jde z toho hodně pochopit. A kdo se chce dozvědět víc, kurz rozhodně stojí za to. Je to sice drahé, ale v životě vyplácneme daleko větší peníze na různé blbosti a tohle fakt pomáhá
PS: A my máme zkušenost i s dítětem v pěstounské péči, kde to předtím byl výslovný horor
![]()
@NudeRose píše:
Překvapuje mě, kolik lidí tady haní něco, co vůbec neznají
Katka Králová sice nemá děti vlastní, ale vychovává děti partnerovy, což je možná ještě těžší.. každopádně to fakt není tak, že by to byla „pouhá učitelka“. Píšete tu taky o liberální výchově, kde si dítě může dělat, co chce. No, asi jste to úplně nepochopili. Tohle není o tom, že si dítě může poroučet. Je to o tom, že pokud se vzteká, nebo něco nechce, dává prostě signál. Vy se ho máte zeptat, v čem je problém a snažit se mu porozumět. Dokonce i když je to dítě, co ještě nemluví.
Pak máte dvě možnosti, jak se sdělením naložit. Buď mu vyhovět, zamyslet se nad tím, jestli to, co mu zakazujeme, nebo to, co odmítáme, je pro nás skutečně nějakou překážkou, nebo jestli je to problém (např. skákání do louže) a třeba situaci přehodnotit. Pokud ale uznáme, že to problém je, a máme pro zákaz relevantní důvod, měli bychom dítěti jasně vysvětlit (tak aby to pochopilo, ne tak abychom ho odbyli), co nás k tomu na čem lpíme vede, nebo mu sdělit něco ve smyslu: „Teď ti to bohužel nemůžu vysvětlit, ale večer ti to řeknu.“, a pak na svém stanovisku důsledně trvat.
Pokud se dítě i přesto vzteká, nebo trápí, neodháníme ho větama „Přijď až se uklidníš.“, protože tím přerušujeme naše vzájemné vazby, ale řekneme mu „Chápu, že tě to štve, nebo trápí, ale teď s tím nemůžu nic udělat. Pomohlo by mi, kdyby ses to pokusil zvládnout, jsem unavená. Myslím to dobře, bojím se o tebe, proto to na tom musím trvat.“
Takže nejde o to, že si dítě všechno vynutí, rozhodně ne.
Pro toho, koho to zajímá, doporučuju jednou za čas webinář, který je na webu nevýchovy zdarma (stačí se přihlásit na stránce mailem a pak na něj vždy přijde upozornění, občas ještě na zajímavý článek, ale nic jiného nechodí, nebojte), a číst články, jde z toho hodně pochopit. A kdo se chce dozvědět víc, kurz rozhodně stojí za to. Je to sice drahé, ale v životě vyplácneme daleko větší peníze na různé blbosti a tohle fakt pomáhá
PS: A my máme zkušenost i s dítětem v pěstounské péči, kde to předtím byl výslovný horor
![]()
Já jsem taky vychovávala dítě, které nebylo moje a brala jsem to, že ho vychovávám jako matka.
Ale vlastní dítě, to je prostě něco jiného. Být důsledný u partnerova či pěstounského je mnohem snazší ![]()
@Bábrdl Tak to absolutně nesouhlasím. Vzhledem ke zkušenosti s pěstounskou výchovou naopak vím, že u dítěte, které si může stěžovat na každou blbost sociální pracovnici, které vás nebere jako přirozenou autoritu („nejsi moje máma, tak mi nemáš, co nařizovat“) a má miliardu bloků z předchozí rodiny.. To fakt není snazší. Ani omylem.
@NudeRose souhlasím. Já mám zaplacený online kurz. Jsem u 4. lekce…je to běh na dlouho trať. Člověk se to musí učit… ale někdy vidím pokroky u svých holek. ale chce to hodně trpělivosti.
@fifinkaa chce to trpělivost a hlavně důslednost (především sama na sebe
).. držím palce, určitě vám to pomůže ![]()
@NudeRose
Za prvé nevím co je na této metodě, tak objevného. Nikdy by mě nenapadlo vydávat příkazy, které nemají smysl a důvod. Samozřejmě všechno vysvětluji.
Ale za druhé si myslím, že s příkazy, které ten smysl mít nebudou se každý člověk v životě setká víc než je mu milo. A často nezbývá než držet hubu.
V dnešním byrokratickém světě, se s tím setkáváme na každém kroku. V mém oboru opravdu hodně. A taky se musím vyrovnat / i když hodně těžko/. že plním nesmyslná nařízení od lidí, kteří o mém oboru nic nevědí. Ale pokud si chci zechovat práci, musím to dělat. Každý nemůže být vedoucí. I když i ten je na tom podobně.
Co si asi myslí taková učitelka, která denně vyplňuje nesmyslné kolonky a učí moderní blbosti, když má usměrňovat takové „nevychované“ dítě, které odmítá plnit, to co se mu nelíbí?
Myslím si, že tie matky, ktoré majú nevychované decká, tak tú nevýchovu zle pochopili. Ja som si vzala z toho to, že dieťaťu neprikážem, ale poprosím, nejdeme v tej sekunde z ihriska, ked si zmyslím, ale poviem mu to pár minút vopred, plus keď ešte nebol na nejakej atrakcii, tak mu dovolím, dávam na jeho rozhodnutie v nepodstatných veciach - napríklad, či chce jablko alebo hrušku, ale v zásadných veciach, napríklad, ked musí užiť liek, musí byť po mojom. Len s tým rozdielom, že nerobím bububu ako donedávna, ale mu vysvetlím, že to treba. Tu som čítala, že vraj nejaká mama, ked jej dieťa povedalo, že nechce ísť k lekárovi, tak sa nešlo. Tak to radšej nekomentujem.
@NudeRose píše:
@Bábrdl Tak to absolutně nesouhlasím. Vzhledem ke zkušenosti s pěstounskou výchovou naopak vím, že u dítěte, které si může stěžovat na každou blbost sociální pracovnici, které vás nebere jako přirozenou autoritu („nejsi moje máma, tak mi nemáš, co nařizovat“) a má miliardu bloků z předchozí rodiny.. To fakt není snazší. Ani omylem.
Ale to si nerozumíme.
Já nemluvím o tom, že je snazší ho vychovat nebo o jeho reakcích.
Mluvím o pocitech rodiče vs. nerodiče. Na cizí dítě je vždycky jednodušší být tvrdší a člověk nemá tendenci ho omlouvat, chápat jeho vrtochy.
Podľa názvu to naozaj znie tak, že decká si môžu robiť, čo chcú. Ja chápem nevýchovu tak, že dieťa si smie robiť, čo chce, pokiaľ pri tom neohrozuje zdravie, majeto a nervy svoje a svojho okloia. Čiže pokiaľ nebýva rodina na prízemí alebo v rodinnom dome, tak nebude lietať a dupať po byte, ale ak si chce namiesto poobedňajšieho spánku kresliť, je to jeho vec. Asi toľko.