Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevýchova - web
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.8.14 16:41
@Veverka1979 Chápu, že máš takový postoj. Ono je možná těžké si představit, že to funguje. Ale je to tak. Respektive, z tohoto webu jsem viděla velmi málo, skoro nic, spíš tak nějak shrnutí principů. Já osobně za prvé nemám na sledování čas, a hlavně mi nesedí slečna Katka, není mi příjemné sledovat její projev. Ale ve skutečnosti vedeme doma výchovu bez fyzických trestů (a pokud nám někdy opravdu neujedou příliš nervy), tak i bez křiku, vyhrožování, zakazování, trestů (nefyzických) atd. A fungujeme dobře, řekla bych. Ano, je to náročnější na organizaci, ale já se prostě nedokázala ztotožnit např. s tím, že je v pořádku dítě plácnout jen proto, že stojí naproti mě a křičí, že se mu něco nelíbí (nebo, že něco chce). Kolikrát by mě pak proboha musel plácnou manžel (netvrdím, že křičím tímhle způsobem, ale rozhodně se v hádce, když už na ni přijde, nechovám vždy jako rozumný dospělý).
A nemyslím si, že dítě je malý dospělý. Myslím si jen, že si zaslouží stejnou úctu jako dospělý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.14 20:30
@robínek
Tak jsem teď shlédla části dvou videí - 5 způsobů jak neudělat dohodu a Jak říct dítěti, co dělá špatně…z obou 10 minutových (nebo kolik to má) jsem vydržela asi tři minuty. Když pominu, že mě vytáčí šermování rukama a celkově neverbální komunikace, je mi nepříjemný i projev, kdy dotyčná prezentuje velice nespisovně, což u oficiální prezentace fakt nechápu. Hovorová čeština je něco jiného, ale tohle je hodně neprofesionální. Ale hlavně, spousta řečí, které tam vede, jsou fakt naprostý nesmysl. Jako třeba, když dítěti říkám, že něco dělá špatně, z mého pohledu ho vychovávám (kdo jiný by mu taky řekl, kde je ta norma, co je špatně a co ne), kdežto paní tvrdí, že mu tím dávám najevo, že ho nemám ráda (!!!). Bože, obávám se, kolik rodičů na to „skočí“, protože je to zdánlivě pohodlnější…no, nechtěla bych se pak ocitnout v situaci, že budu dvě hodiny debatovat s potomkem o tom, co navrhuje, že bude mít k obědu, když nechce mnou uvařené jídlo a pod. Za mě zásadní a velké - TAKTO NE…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.14 20:34
@batist
Nezlob se na mě, myslím, že v mém postoji má dítě rozhodně úctu, respektuji jeho potřeby, přání, ale nebudu se podřizovat jeho výmyslům, pokud jdou proti nutným zásadám. A už vůbec nechápu, proč stavíš dítě na stejnou úroveň, jako jsi Ty a manžel. Jsou situace, kdy prostě musí dostat přes ruku nebo na zadek, protože není dospělé, jako Ty nebo manžel, tudíž nemá zážitky, zkušenosti a dovednosti odpovídající dospělé mentalitě. Jsou situace, kdy moje dítě dejme tomu někoho uhodí a když v tom chce pokračovat a nepomůže vysvětlení, že to dotyčného bolí, tak holt dostane přes ruku. To dítě v tom absolutně nevidí to, máma mi říká, že nemám nikoho bouchat a sama bouchá, ale vidí v tom to - au, to bolí, tak to už asi fakt dělat nebudu (mluvím o skutečně malých dětech)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.14 21:30
@Veverka1979 To jsou moudra. 
Co si pamatuji, když jsem byla plácnuta určitě jsem si neřekla, že dělám něco špatně. Ale že mě rodiče nemají rádi, když mě bijí. A přemýšlela jsem jak jim to vrátit místo nějakého kajání. Svému dítěti nehodlám takovouhle vadnou výchovu předávat dál. Asi nejsi sama se svou výchovou moc spokojná. Jinak by tě ty videa tak nedráždili. Koukla bys minutu, vypla, a žila dál bez potřeby své rozhořčení šířit dál. Co tě nutí pustit si další a napsat další příspěvek? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.14 22:13
@Veverka1979 píše:Pokud jsi z mého příspěvku pochopila, že tvrdím, že nemáš dítě v úctě, tak jsem to nejspíš napsala nesrozumitelně. Psala jsem o sobě, že to, jak se chovám pro mě znamená vyjádření úcty k dítěti. Nemyslím si, že někdo jiný to nemá jinak, já však to mám právě takto.
@batist
Nezlob se na mě, myslím, že v mém postoji má dítě rozhodně úctu, respektuji jeho potřeby, přání, ale nebudu se podřizovat jeho výmyslům, pokud jdou proti nutným zásadám. A už vůbec nechápu, proč stavíš dítě na stejnou úroveň, jako jsi Ty a manžel. Jsou situace, kdy prostě musí dostat přes ruku nebo na zadek, protože není dospělé, jako Ty nebo manžel, tudíž nemá zážitky, zkušenosti a dovednosti odpovídající dospělé mentalitě. Jsou situace, kdy moje dítě dejme tomu někoho uhodí a když v tom chce pokračovat a nepomůže vysvětlení, že to dotyčného bolí, tak holt dostane přes ruku. To dítě v tom absolutně nevidí to, máma mi říká, že nemám nikoho bouchat a sama bouchá, ale vidí v tom to - au, to bolí, tak to už asi fakt dělat nebudu (mluvím o skutečně malých dětech)…
Je samozřejmě otázka, co jsou to nutné zásady. Každý to má asi nastaveno jinak. Rozhodně zastávám názor, že jsou věci, které je potřeba udělat, a které jsou důležité, stejně tak jako existují pravidla, která je důležité dodržovat. Rozdíl v nás dvou je v tom, jakým způsobem dítěti ta pravidla a ty hranice nastavujeme.
Tobě funguje jedna věc, mě druhá. Ale rozhodně bych si netroufla tvrdit, že někdo musí používat jen mou metodu.
A už vůbec nechápu, proč stavíš dítě na stejnou úroveň, jako jsi Ty a manžel. Jsou situace, kdy prostě musí dostat přes ruku nebo na zadek, protože není dospělé, jako Ty nebo manžel, tudíž nemá zážitky, zkušenosti a dovednosti odpovídající dospělé mentalitě.
Tuto větu asi nechápu správně. Pro mě je tak nějak samozřejmé, že dítě je u nás na stejné úrovni jako dospělá osoba. Ne, že by mělo znalosti a zkušenosti, ale je hodno stejného zacházení. Nechápu, proč by muselo dostat přes ruku, když to jde jinak. To, že někdo něco neví, nezná, nechápe neznamená, že s ním budu zacházet jako s méněcenným. Ale jak říkam, asi jsem to celé pochopila špatně, protože mi to přijde trochu vytržené z kontextu.
Bouchací období jsme doma měli, a ustáli jsme ho bez jediného plácnutí. Ale ne každý to chce takto dělat. Jak už jsem psala i jinde. Z mého pohledu je nesmyslné dítě plácnout, abych docílila toho, že má pochopit, že plácat se nemá. Jestliže se dítě učí nápodobou, tak potom vzkaz který mu dávám je ten, že silnější může plácnout slabšího (ať už fyzicky, nebo morálně). A to opravdu nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 13:03
@Veverka1979
Tak to máme z videí stejný pocit, máchání rukama, projev, já se na to prostě nemůžu koukat. A co je na webu písemně, to se mi taky nelíbí, je to takové umělé. Přitom bych se ráda něco o tomhle způsobu výchovy dozvěděla, ono inspirovat se člověk může aspoň něčím. Zatím mi sice připadá, že nám naše výchova funguje, dcera 3,5 roku je velmi snadno zvladatelná, nevzteká se, dá si říct, nemáme konflikty. Nebijeme ji, ale občas plácnutí po zadečku dostala - situacích, kdy se jí víc jak 3× řeklo, že něco dělat nemá, ale stejně v tom pokračovala, ale to bylo ve věku kolem těch 2 let, teď marně vzpomínám, kdy jsme ji plácli naposledy. Nemáme problémy s tím, že by se nechtěla oblíknout, nechtěla si jít umýt ruce, frfňala u jídla, nechtěla jít spát, to je všechno „nacvičené“ a ona ví, že to tak bude a proč. Ale sama na sobě cítím, že mi strašně vadí jedno takové asi typické holčičkovské chování a totiž kňourání, že něco chce nebo se jí něco nedaří, to fakt vidím rudě a jsem pak na dceru dost drsná (slovně, ne fyzicky). Není to často, ale prostě se mi vždycky nedaří pořád opakovat něco ve stylu „já vím, že bys ten balónek moc chtěla, ale teď to prostě nejde atd.“ Asi proto, že jinak jsem od ní zvyklá, že se s ní dá dohodnout jako s dospělým a tohle mi jde děsně na nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 13:46
@batist píše:A nemyslím si, že dítě je malý dospělý. Myslím si jen, že si zaslouží stejnou úctu jako dospělý.
Tak s tímhle souhlasím. Jsem sice přesvědčená, že dítě mě poslouchat musí, protože jsem za ně zodpovědná, starám se o něj atd. a nebudu s ním diskutovat o tom, že se mě má držet za ruku při přecházení, že nemá do něčeho bušit tak, aby se to rozbilo atd. Ale zase když po dítěti chci, aby poprosilo a poděkovalo, tak ho taky prosím a děkuju mu, tím jsem asi pro svoje okolí divná zas já, že neřeknu jen „dej si věci na poličku“, ale že pokaždé přidám to „prosím“.
A mám ještě jednu poznámku, ono se tady kolikrát prezentuje plácnutí dítěte jako ta největší křivda, ale jsou i jiná ublížení. Teď mi jedna kamarádka vyprávěla o 10leté dceři své známé, jak je na mámu drzá, shazuje jí, odsekává atd. a to podle mě ještě v pubertě není. Její máma to komentuje slovy, že udělala ve výchově chybu, že jí kolikrát dřív chtěla plácnout, ale to by považovala za svoje selhání, tak její chování ironicky komentovala. Ovšem malé děti ironii nechápou a dcera prostě tenhle způsob vyjadřování odkoukala a teď to mámě vrací a je to děs. Ono tam toho bude asi víc, nejspíš i přehnané nároky obou rodičů na děti. Ale tohle je taky špatně, sice nechci svoje dítě bít, ale taky by se mi nelíbilo, kdyby mě někdo pořád ironicky komentoval, tak to prostě taky dělat nebudu, u dospělých jako u dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:00
@robínek
Ono je to částečne i o tom, jak se člověk chová ke svému okolí. Tak se potom také často chová ke svým dětem. Je to dáno asi spoustou aspektů, od povahy přes řebříček hodnot atd.
Zaujala mě věta, kterou jsi napsala - že jsi divná, když své děti prosíš. Co to je za okolí, kterému toto přijde divné? Opravdu to říkám s údivem, protože to nechápu.
Já své děti nenutím ani prosit, ani děkovat. Protože pokud jsem pokaždé řekla - jak se říká - či něco podobného, dítě bylo akorát zpruzené, že po něm něco chci. Takže ho nechám, ať se s tím vypořádá samo, a řeším to pouze příkladem, který dáváme my s manželem. A u nás to zafungovalo - od doby, co neprudím s prošením a děkováním, dítě prosí a děkuje samo, automaticky (jasně, že ne ve 100% případů).
Plácání je hodně široká kapitola. Respektuju názor ostatních, můj je v současné době „bez výjimek neplácácí“. Tvůj příklad chápu, vidím v tom ale opravdu jen další nevhodnou výchovnou metodu, kterou bych používat nechtěla, takže z mého pohledu to plácání neospravedlňuje (což asi ani z tvého).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:31
@hemera No, vzhledem k tomu, že mám vysokoškolské pedagogické vzdělání, sama se hodně zajímám o psychologii a hlavně, mám za sebou léta prezentovaní před lidmi, tak mě ta videa rozhořčila zejména z tohoto pohledu - úroveň prezentace. Promiň, ale na oficiálním webu by to mělo mít trochu jiný level. A já jsem se svou výchovou maximálně spokojená, s dcerou mám zdravý, pěkný vztah, jsem ráda za to, že se umí slušně chovat a nemusím se za ni stydět. Kdybych jí svým vymezováním hranic a ukazováním mantinelů tak strašně škodila, pochybuji, že by mi říkala, že mě má moc ráda nebo se mnou toužila sdílet své zážitky, pocity, měla potřebu mazlení…Mě moji rodiče taky občas pleskli a máme spolu pěkný vztah, respektující a rozhodně to na mně nenechalo špatné následky. Mám ve svém okolí skutečně pár příkladů dětí, kdy se občas výchovná nepraktikovala a ty děti jsou spratci, kteří akorát trápí své rodiče, učitele a veškeré okolí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:41
@batist
No moje okolí… radši nekomentovat 
Toho se právě docela bojím, my doma na sebe neřveme, nemluvíme sprostě, nenadáváme si, ovšem občas potřebuju hlídání a tam se dítko setká i s dost odlišným způsobem jednání (a slovní zásobou ). No snad si to nějak přebere, zas izolovat ji nechci.
S tím prošením, já ho teda vyžaduju, buď klasickým „jak se říká“ nebo tak, že na ječení, že něco dítě chce, nereaguju, dokuď to neuslyším jako prosbu, ne jen jako ječení. Sice to „jak se říká“, slyší několikrát denně, ale zpruzená není, ona spíš zapomíná. Stejně jako jí 10× za den musím najít bačkory, tak zapomíná poprosit, příkladem jí jdu jak v bačkorách, tak v prošení 
S tím příkladem s ironií jsem to nemyslela tak, že by plácnutí bylo lepší, třeba by to psychiku toho dítěte poznamenalo taky nebo i hůř, je to prostě výměna špatného za špatné (ačkoli do určitého věku u některých dětí - záleží na povaze - si myslím občasné plácnutí po zadečku neuškodí). Jen jsem to uvedla jako příklad toho, že něco míň viditelného a jednoznačného než plácnutí může udělat taky dost škody.
No a s tím okolím to platí i obráceně, já teď docela nadšeně pozoruju, jak se starší dcera chová k miminku, jak se chová k dětem na hřišti a je to opravdu hezký, tak snad něco od nás odkoukala (ačkoli hodně je prostě dáno povahou).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:44
@batist Já přece netvrdím, že můj způsob výchovy je ten jediný správný a akceptovatelný. Ale bohužel jsem se setkala s tím, že děti, „vychovávány“ jen diskusí, přátelským rozhovorem a stavěním na stejnou úroveň s dospělým, jsou takové, že nedokáží ocenit tento přístup a chápat, co se po nich chce. Je to logické, jsou to děti, takže tím, že po nich chci, chovat se jako dospělý člověk (a to chci, když mu říkám věci - co navrhuješ, jak bys to udělal Ty..), na ně prostě přehazuji svoji zodpovědnost rozhodovat a vést. Dítě skutečně nemůže vědět, co je ten nutný mantinel. A co bude dělat ve škole? Myslím, že to bude pěkný šok..nebo ve školce. Učitelka zavelí, že se jde ven, toto dítě se sekne, že nejde a myslíš, že ona má prostor na to se ho ptát, co tedy chce dělat nebo co navrhuje? To fakt těžko..Dítě musí chápat, že je součástí komunity - doma, ve škole, v budoucnu v práci. Všude jsou nějaká pravidla a nějaké mantinely a všichni je musíme respektovat. My respektujeme potřeby a pocity dítěte - uděláme mu jídlo, adekvátně ho oblékneme, rozvíjíme jeho schopnosti, bráníme ho před „zlými“ věcmi. To je ten respekt k dítěti. Ale dítě zase musí respektovat pravidla a zásady, které obecně platí, bez debaty - logicky, ze svého dětského úhlu pohledu mu přijdou zbytečné, prudící, vadí mu. Ale ono prostě není schopné je posoudit. A co se týče fyzického trestu. Samozřejmě je to až ta úplně poslední varianta, v žádném případě nebiji své dítě jak žito. Nejprve v klidu vysvětlím, pokud to nepomůže, zvýším hlas a pokud ani to nepomůže, holt se pohrozí proutkem nebo vařečkou. A na to dojde opravdu zřídkakdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:44
Jak už jsem psala výše, chápu tvůj postoj a je fajn, že vám to společně doma funguje. Jediná věc, která mě zaráží u někoho, kdo je v psychologii a pedagogice vzdělán je tento úryvek ze tvého příspěvku
@Veverka1979 píše:
Kdybych jí svým vymezováním hranic a ukazováním mantinelů tak strašně škodila, pochybuji, že by mi říkala, že mě má moc ráda nebo se mnou toužila sdílet své zážitky, pocity, měla potřebu mazlení…
I silně týrané děti (což samozřejmě vůbec nesrovnávám s plácnutím, pouze použiji jako příklad) milují své rodiče a hledají vinu u sebe. Často čím víc dítě člověk trestá, křičí, atd., tím více k němu dítě lne, protože cítí, že je něco v nepořádku. Tímto nehodlám říct, že ve tvé výchově je něco špatného, jen nesouhlasím s argumentem, který jsi uvedla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:50
@Veverka1979
A kolik je dceři?
To s tím okolím mě taky napadá. Zastánci volnější výchovy často argumentují tím, že nechtějí ze svých dětí vychovat tupé ovce slepě vyplňující rozkazy třeba v totalitním režimu, ale tomu podle mě jde zamezit výchovou ke kritickému myšlení. Když si vezmu ty běžnější situace, tak já chci, aby mi moje děti někdo rád pohlídal, aby neměly s okolím a ve škole zbytečně problémy jen kvůli tomu, že jsou vnímané jako neposlušné (protože kdo z cizích s nimi bude mít víc trpělivosti než já a bude chtít pořád dokola něco vysvětlovat a argumentovat). Taky abych já s nima mohla kamkoli jít a tím pádem jsem já jako dospělý nebyla omezovaná, že třeba chci jít s dětmi do pěkné restaurace, ale nemůžu, protože by z ní děti udělaly kůlničku na dříví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 14:52
@Veverka1979
Ono to tak vyznělo, když jsi napsala, že někdy se prostě dítě MUSÍ plácnout, dát mu přes zadek. Ale ano, myslím, že chápu, co tím chceš říct.
Spíš mám dojem, že nechápeš způsob výchovy, o které mluvím já. Proč by v rovnocenné výchově neexistovaly hranice, mantinely, věci, které jsou vhodné a potřeba. Existují úplně stejně, jako v jakékoli jiné. Liší se to pouze způsobem, kterým je dětem představujeme.
Moje dítě chodí do kolektivu a nemá tam výraznější problémy. Stejně, jako je nemá doma. Jsou věci, které je třeba udělat, jako odejít do práce, protože jsem se dohodla, že tam budu chodit, a dohody se neporušují, aby si lidé mohli věřit. Když se dítě ráno nechce oblékat a já potřebuji odjet do práce, nechám tu zodpovědnost skutečně na něm, ať to vyřeší. Řeknu, že je třeba odjet, a že mi nepřijde jako dobrý nápad, aby šel do školky v pyžamu (apod.). Jak to vyřeší je jeho věc. Jsem ochotná ho vézt do školky v pyžamu a problém s tím opravdu nemám. Školu vybíráme podle tohoto přístupu, tedy rozhodně (pokud to vyjde) to nebude škola, kde se bez zjevných důvodů něco poručí a všichni to udělají. Nebude to škola, kde jsou 45 minutové hodiny po jednotlivých předmětech. Ale, věřím, že i kdyby byla, dítě by to, stejně jako ve školce vzalo. Protože je právě v jeho zájmu, aby se mu mezi kolektivem dobře fungovalo, tedy ono je zodpovědné za to, jak se chová. Předtím, než jsme tímto způsobem postupovali, nebyla jsem si jistá, zda dítě toto opravdu zvládne, ale jde to poměrně hladce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 15:15
@batist píše:
@Veverka1979
Moje dítě chodí do kolektivu a nemá tam výraznější problémy. Stejně, jako je nemá doma. Jsou věci, které je třeba udělat, jako odejít do práce, protože jsem se dohodla, že tam budu chodit, a dohody se neporušují, aby si lidé mohli věřit. Když se dítě ráno nechce oblékat a já potřebuji odjet do práce, nechám tu zodpovědnost skutečně na něm, ať to vyřeší. Řeknu, že je třeba odjet, a že mi nepřijde jako dobrý nápad, aby šel do školky v pyžamu (apod.). Jak to vyřeší je jeho věc. Jsem ochotná ho vézt do školky v pyžamu a problém s tím opravdu nemám. .
Počkej, to mě zajímá, ty jsi vážně odvezla syna do školky v pyžamu? nebo dej příklad, jak to u vás třeba někdy vypadlo, když syn nechtěl něco udělat a ty jsi ho nechala, aby si to vyřešil sám. To mi přijde zajímavější než teoretizování o výchovných principech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
