Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevýchova - web
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.6.14 23:39
@batist TOhle je přesně, co nám psycholog doporučoval. Hlavně s dítetem mluvit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:44
@batist píše:
Souhlasím s tím, že to určitě zafungovalo. Jen by mě zajímalo, jak to vnímáte Vy. Myslíte si, že pochopil, že to bylo špatné (to co dělal), nebo se jen bojí trestu, protože teď vlastně netuší, zda přijde. Ono je opravdu asi hlavní otázkou, čeho chce rodič dosáhnout. Pokud poslušnosti, pak je odpověď asi jednoznačná.
netuším, co se mu honí hlavou. Netuším, zda jsem ho nějak zablokovala. Jestli ano a bude to chtít řešit, můžeme zajít třeba na kineziologii. Nebo on až bude velký.
Ale tady už to začínalo být psycho. 2 měsíce neskutečného řevu, kňučení, histerčení,… Hledala jsem, jak to zvládnout, zkoušela všelijaké postupy. Měla jsem přečtené nějaké ty výchovné knížky. Zřejmě budu lepší teoretik než praktik. Ale mého tříleťáka nechávaly tyhle postupy chladným. Nebo spíše byl stále rozpálený do ruda.
Já mám nervy taky jenom jedny a neustálý řev skrz každou krávovinu mě neuvěřitelně deptal. Zkoušela jsi se vypravovat do školky 1,5 hodiny? Všechno špatně, furt nějaké kňourání. Jen obléct nám trvalo půl hodiny. Dalších 10 minut jsme scházeli z prvního patra do přízemí. Vstávali jsme v 6,30 a skoro nestíhali školku na 8,15 (nejzašší termín, kdy ho tam můžu přivést).
Mám dokonce pocit, že když jsem tvrději nastavila hranice, je nějak šťastnější. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:44
Já psycholog nejsem, takže nemůžu soudit, co je správně a co ne. Jak jsem psala někde výše, beru to podle toho, jak by to působilo na mě. Když je mi mizerně, neskutečně mě štve, když někdo popírá legitimitu mých pocitů - tak už se nezlob, tak už nebuď smutná - nebo když je zlehčují - však to není tak hrozné, jiným je hůř, už to určitě nebolí tolik atd. Prostě mi pomáhá, když mě okolí pochopí, nebo se o to aspoň snaží. Nemám jiná východiska a zkušenosti, než předpokládat, že moje děti to mohou mít podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:49
@batist Tak češi jsou národem ovcí, protože nejsou zvyklí a naučení se postavit za to, co si myslí. Samozřejmě jsou vyjímky, ale obecně, když mluvim o svých zažitcích ze školy. Učitele mě v luxu nechápají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:51
@omites píše:
netuším, co se mu honí hlavou. Netuším, zda jsem ho nějak zablokovala. Jestli ano a bude to chtít řešit, můžeme zajít třeba na kineziologii. Nebo on až bude velký.
Ale tady už to začínalo být psycho. 2 měsíce neskutečného řevu, kňučení, histerčení,… Hledala jsem, jak to zvládnout, zkoušela všelijaké postupy. Měla jsem přečtené nějaké ty výchovné knížky. Zřejmě budu lepší teoretik než praktik. Ale mého tříleťáka nechávaly tyhle postupy chladným. Nebo spíše byl stále rozpálený do ruda.
Já mám nervy taky jenom jedny a neustálý řev skrz každou krávovinu mě neuvěřitelně deptal. Zkoušela jsi se vypravovat do školky 1,5 hodiny? Všechno špatně, furt nějaké kňourání. Jen obléct nám trvalo půl hodiny. Dalších 10 minut jsme scházeli z prvního patra do přízemí. Vstávali jsme v 6,30 a skoro nestíhali školku na 8,15 (nejzašší termín, kdy ho tam můžu přivést).
Mám dokonce pocit, že když jsem tvrději nastavila hranice, je nějak šťastnější.
Spíš mě asi zajímalo, jak to bereš ty. Jestli jsi s tím sama spokojená, tak je to pak přece v pořádku, a co tady říká kdokoli jiný, může být jedno.
A ano, zažila jsem dlouhé vypravování do školky xkrát. Na druhou stranu, postupem času se doba na vypravení do školky zkracuje a domluva je jednodušší. Silné nervy rozhodně nemám, ale tak nějak mi to stojí za to, tak se snažím. Hranice nenastavuji až tak já, spíš se snažím, aby dítě pochopilo, jak to v životě funguje - takže jsou prostě věci, které jsou potřeba - chodí se do školky, do školy, do práce. Může se stát, velmi vyjimečně, že se tam nejde, ale většinu času je to takto třeba, tak se lidi dohodli a dodržují to. Další hranice nám nastavuje morálka atd. Domácí pravidla se snažíme nastavit tak nějak dohromady, ale samozřejmě, že my rodiče jsme v tomto částečně vůdčí, i když spíš jen tím, že předkládáme víc návrhů a víc připomínáme dodržování dohod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:51
@batist píšu, že to s ním rozebírám. Stále nabízím řešení, říkám, že ho poslouchám. Dávám na výběr, ptám se, jak to chce vyřešit on, co navrhuje.
Nezdá se mi jedním švihnutím po zadku nějaký zdeptaný.
Musela byste to tady zažít. Ty neustálé výbuchy vzteku, kdy nevěděl, co se sebou a já nevěděla jak na něj. I Katku jsem zkoušela, byla mi houby platná.
A podívat se, jak se chová teď. Jak na ty výchovné metody reaguje teď a daleko lépe spolupracuje.
U nás prostě bylo nutné ukázat, kde ta hranice je. Teď můžu zkoušet aplikovat různé benevolentní postupy řešení a on se kupodivu chytá a spolupracuje.
Zažil někdo 2 měsíce vzteku od rána do večera? Já si vždycky tak oddechla, když jsem ho předala do školky. Přijde vám tohle v pořádku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:53
@annaei píše:
@batist Tak češi jsou národem ovcí, protože nejsou zvyklí a naučení se postavit za to, co si myslí. Samozřejmě jsou vyjímky, ale obecně, když mluvim o svých zažitcích ze školy. Učitele mě v luxu nechápají.
Je pro mě těžké to takto zobecnit, protože kolem sebe zas tolik „ovcí“ nemám. Na druhou stranu ale také žiju tady v ČR, takže nevidím to, co ty asi ano. Žila jsem v zahraničí 2 roky a návrat nebyl jednoduchý. Nicméně nic nebylo černobílé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:53
@omites Tak pak chápu a i je normální, že už ti bouchli nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:54
@omites děkuji za beza tip…taky mi to přijde zajímavé…zavím mám batole ale zkusím něco aplikovat třeba na přítele 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:54
@batist Takhle to zní hezky, ale žijeme ve společnosti i s jinými lidmi a musíme se neučit přizpůsobit. Když je někdo vedoucí, musí se nějak rozhodnout e nemůže své rozhodnutí konzultovat s každým podřízeným. Lidé mají různé názory a neškodí, když se už v dětství je naučíme respektovat. I když se nám nelíbí. Vždy je nám někdo nadřízený a má právo trvat na plnění svého nařízení.
Když někdo bude pořád tato nařízení napadat a pitvat, mohlo by se také stát, že už nebude mít koho poslouchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:54
@batist mě když sledovala třeba moje mamka, tak konstatovala, že mám dost dobré nervy, že ona už by ho zmydlila daleko dřív.
Jak se cítím já? Nebyla jsem na sebe pyšná. Ale když vidím, jaká změna nastala, souhlasím s vytýčením hranice. Vnitřně jsem se s tím srovnala tak, že pokud je bloklý, pak to bude už jeho práce, nechat se odblokovat.
Mimochodem, zřejmě jsem ho zablokovala už v břichu, takže bude mít v životě hodně co řešit, pokud se tím bude chtít zabývat. Přece jenom je to chlap. A profiluje se jako velmi silná osobnost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:57
@wiki čiki píše:
@omites děkuji za beza tip…taky mi to přijde zajímavé…zavím mám batole ale zkusím něco aplikovat třeba na přítele
na přítele zkus aplikovat systém otázkování. Je to docela zábavné, nutí tě to vykomunikovat různé věci. Nejsou to jenom suchá konstatování, ale ptáš se na jeho názor, jak on to vidí, co navrhuje. Vtahuješ ho do dialogu a projevuješ zájem.
Stále se učím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:58
@omites Já ale opravdu nesoudím. Jestli jsme měli 2 měsíce vzteku, nejsem si jistá, ale od malička nám všichni říkají, že to máme hrozně těžké, a jak to s ním zvládáme atd (teď už tedy ne, dá se s ním opravdu velmi dobře domluvit), ale byla vztekací a válecí období, bylo dlouhodobé bouchací období atd. Opravdu nemůžu srovnávat náš případ s něčím, o čem nic nevím. Z pár vět se toho moc poznat nedá.
Vím, že s ním mluvíte atd. Myslím, že je to skvělé. Na druhou stranu si vždycky vzpomenu na diskuze, které se zde objevují - scénář je jednoduchý - muž uhodí poprvé (a možná i naposledy) svou ženu. Já prostě nechápu, kde je rozdíl. Proč dítě se uhodit může a dospělý ne. Naprosto otevřeně ale přiznávám, že jsem také své dítě párkrát plácla, než jsem došla na to, že to takto prostě dělat nechci a nemůžu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.14 00:00
@batist Tak jsou vyjímky, ale chodim do mezinárodní školy a vidim ty rozdíly. Obecně nikdo z nás čechu se moc neprojevuje. A i školní zvyk v čechách se vše učit nazpamět a nic nevymyšlet. Postupně se to mění, ale bude to trvat dlouho.
Lidi i obecně se začínají ptát, proč věci se dějí, jak se dějí. Furt mam pocit, že to je málo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
