Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@veruhub a zdá se ti, že se s tím starším už dá mluvit? S naší mladší si tu dohodu moc představit nedkážu, papouškuje co řeknu já nebo brácha, ale že by přišla se svým řešením… I starší mi přijde kolikrát na tu vlatní nápad s řešením ještě na hraně. ve spoustě situací jo, v jiných není šance, je zaseklý a odmítá komunikovat.
Nevím jak u online kurzu, ale u toh fyzickéhoje podmínka dítě 5-10 let. tak předpoládám, že je tedy pro tu věkovou kategorii celá nevýchova koncipovaná. To mimochodem považuju za trochu „vychcané“
- dítš už vyrostlé z první puberty a přiom ještě ne v té pravé pubertě. ![]()
@omites píše:
Narazila jsem na jednu zajímavou stránku, nedá mi to, se o ni nepodělit. Často se tu řeší výchova dětí a tady jsou zajímavé videoblogy.
Stránka je zde
Nevytvořila jsem ji, nelobuji pro ni. Jen jsem na to dneska narazila a pani mě velmi zaujala. Mrkněte.
uprimne nevim, co te zaujalo ![]()
@svycarka píše:
uprimne nevim, co te zaujalo
Mě třeba nezaujala až tak ta obecná část, protože tu jsem si promyslela už dřív a způsobem pro mě přijatelnějším (to teď mluvím o projevu autorky, který je mi bohužel celkem nepříjemný), ale některé z drobností, nad kterými jsem dřív nezapřemýšlela. Třeba naposledy to, že když dětem dám nějakou samostatnou práci/zábavu, tak by to mělo být proto, že chci, aby to udělaly, a ne proto, abych je zabavila a měla čas pro sebe. Aby pak neměli pocit, že cokoli po nich chci, je jen snaha se jich zbavit.
@veruhub Ahoj, to mám často i teď se starším dítětem (4,5). Na začátku buď mlčení, nebo odpověď úplně mimo (postavíme kosmickou loď a odletíme…). Prostě pořád opakuju, že to je třeba vyřešit/odejít/atd. A že já nevím, co s tím, že mám návrh, ale to on neakceptuje, tak ať mi pomůže vymyselet, jak to udělat. Někdy to trvá opravdu dlouho, a je to na palici (včera, při vysokých horečkách opět nechtěl antibiotika - zabralo to cca 20 minut).
Hodně asi záleží na tom, jak zvládá v tomto věku komunikaci. A dle tomu to přizpůsobit. Jen ty totiž nejlíp víš, nebo zjistíš, jak s ním komunikovat. Držím pěsti, ať se daří.
@veruhub píše:
Ahojte, tak to tady sleduju a čtu a stále čekám, že by se někdo mohl ozvat, kdo už si zaplatil ten on-line kurz a chtěl by se podělit o dojmy, jak teda vypadá a co je v něm tak zázračně účinného. Já už jsem dost nalomená, že si jej zaplatím, ale stále trochu váhám… Doma máme 2 rarachy, 3 roky a 1 rok a začíná to být hodně divočina, starší má teď nějak extra umocněné období vzdoru a vztekání, mladší už taky začíná a jsme dost bezradní, jak na ně. Snažíme se o co nejvíc respektující výchovu, ale zatím nám to moc nejde, hlavně já jsem hodně vznětlivá a netrpělivá, dohody se starším mi prostě nejdou, když se ho zeptám, co by navrhoval, tak buď neřekne vůbec nic anebo úplně nějakou „blbost“ mimo téma, asi nechápe, co po něm v tu chvíli chci a to se dost divím, protože je na tom komunikativně docela dobře, normálně se dokáže docela slušně vyjádřit, co chce a potřebuje. Právě to mě usvědčuje v tom, že pravděpodobně ty dohody dle Nevýchovy dělám špatně a zajímá mě, jak správně na to…neporadí nikdo? Jsem fakt ochotná dát ty peníze za kurz, jen bych potřebovala ujistit v tom, že budou dobře investované…
Ahoj,
já se chystám zaplatit kurz, až budu mít volné peníze. Doufám, že už to bude za měsíc
.
Potřebuju se nutně naučit, jak dělat dohody, když jsem rodič policajt
. Prostě nevím, jak to mám udělat
.
Jinak mám doma knihu Respektovat a být respektován, četla jsem jí už asi 4×. Celkem rozumím těm příkladům, které jsou v knize hojně uvedeny, ale nějak jsem to nedokázala uvést do praxe. A už vůbec u malých dětí. Ty moje jsou v druhé třídě, tak je velká šance, že se s nimi půjde nějak dohodnout (tedy až budu vědět jak).
Když jsem se nedávno zeptala kluka, jak by on řešil nějaký problém, tak na mě koukal, jako bych spadla z Měsíce
. Jeho odpověď byla, že neví
.
Ahojte holky děkuju moc za reakce, neměla jsem zatím čas sem kouknout, tak proto jsem nereagovala, teď odjíždíme pryč, tak se ozvu až v úterý. Mějte se, hezké Velikonoce.
Shlédla jsem, ale nic nového, objevného v tom nevidím
Jsou to myšlenky z jiných knih a od jiných lidí splácané dohromady do „kurzu“. Navíc se mi nelíbí, že paní hodně mluví obecně, dává velmi málo praktických příkladů, nedokáže konkrétně odpovědět na konkrétní otázku-na většinu otázek odpoví neurčitou frází, která je sice hezká, ale sama o sobě nikomu nepomůže
Možná, že v placené sekci kurzu je to lepší, ale mám z ní pocit, že vydělává spíš na těch přejatých a načtených frázích než na konkrétních dovednostech
Abych nebyla příliš kritická, tak poslouchá se to hezky, určitě to neuškodí, ale pokud se někdo zajímá o výchovu déle a přečetl opravdu odborné knihy, tak mu paní neřekne nic nového.
Taky jsem jedno video viděla myšlenka je zajímavá…četla jsem pak i diskusi pod videem a z ní vyplynulo, že autorka zatím žádné děti nemá, tak mě to trochu odradilo, ale zase ostatní ji tam hájili, že má několik let praxe s prací s dětmi, tak nevím ![]()
Každopádně mi připadá, že se to za všech situací aplikovat nedá a hlavně pokud má někdo zlobivější, paličaté dítě (což já mám) tak to chce mít hlavně pevné nervy na to vysvětlování, což tedy upřímně moc nemám ![]()
Takže souhlasím s tím, co tu k tomu píše @Lama Lama
@Lama Lama s naším tříleťákem se už práveže dřív dalo docela dobře domluvit, ale poslední asi mesíc se to zhoršilo tak, že v jednom kuse kňourá, fňuká, vzteká se skoro vždy, když mu něco nejde nebo se mu děje něco nepříjemného (nejvíc tehdy, když mu mladší brácha kazí hraní a stále mu do všeho vrtá-to starší začne ječet a mlátit sebou o zem), až ho to přejde, snažím se mu říct, co bych teda chtěla já, pak mu dám prostor, aby řekl co on a právě v tom je ten kámen úrazu-asi moc netuší, co po něm chci, možná nejdřív vůbec nevěděl, o co mi jde, když na tenhle způsob komunikace nebyl zvyklý, dřív jsem prostě jen vyzvídala, co se stalo, v čem je problém a hned nastolila své řešení a plán, jak to bude…možná se teď hlavně potřebuje srovnat s tím, že chci po něm jeho názor. Když dám příklad, ráno vstaneme, chce si jít hned hrát..já mu řeknu, že bych potřebovala, aby se vyslíkl z pyžama a oblíkl domácí věci a pak se ptám co by potřeboval on-tak mi řekne, že si chce hrát, na to, jak bychom to vyřešili řekne, že si ještě pohraje a pak se půjde oblíct…jenže tohle mi řekne a pak si hraje a hraje a zas ho musím upozornit, na čem jsme se domluvili, tak to pak hraní stejně protahuje, já začnu na něj naléhat, že ruší dohodu a už jsme oba tam, kde nechcem, být, musím mu třeba 3× zopakovat, že se má vyslíct…no prostě, nějak není schopen tu dohodu dodržovat a v pravou chvíli začít plnit i tu svou část dohody…jak píšeš, asi je
to koncipováno spíš pro starší děti, ale když Katka z Nevýchovy pořád slibuje, jak už parádně s tříleťákama je možné se dohodnout..já vím, asi se to jiank nedozvím než si zaplatit ten kurz
@batist s tou kosmickou lodí jsi mě rozesmála
, ale nějaké obdobné nereálné návrhy můj tříleťák občas taky hází do éteru. Vím, že je to hodně individuální, jak jsou děti vyzrálé a schopné komunikovat, asi jsem se nechala moc unést představou, že se v klídku spolu domluvíme, když jen budu vědět, jak na to, což Katka z Nevýchovy pořád slibuje…jak sama píšeš, trvá to někdy hodně dlouho, než spolu problém vyřešíme..taky musím pořád dokola opakovat a připomínat a právě to mi přijde otravné, že to tak nemá být, že by dítě prostě po té „zázračné správně vedené Nevýchovné dohodě“ mělo vědět co má dělat a chtít to tak, že by ty naše opakovačky měly odpadnout a bylo by to rychle vyřešené, co já vím. Jako je pravda, že se já jako vyjednávač cítím o něco líp, ale když je málo času, tak to pak stejně končí nátlakem z mé strany a zvýšeným hlasem nebo zcela nerespektujícím chováním, že mladého chytnu za ruku a dotáhnu do chodby a přikážu třeba oblíkat se a dohoda a dobrý pocit z ní je v čudu ![]()
@IvaX že nemá Katka své děti ji vyčítá hodně lidí, možná na tom opravdu něco bude, jak už kdosi psal v nějaké diskuzi(už mi to splývá dohromady), že se děti k matce a maceše taky chovají rozdílně ![]()
asi bychom si mohly podat ruce,
můj tříletý syn je hlava skopová, stejně jako já a když si každý stojíme za svým(buď v rámci snahy o dohodu nebo někdy/často i mimo ni), tak je to fakt neřešitelné. Navíc teď má zase to své obdodí, že se snaží všechno negovat, takže třeba dnes při loučení před spaním nepřestal oponovat a když mu s manželem říkáme při odchodu z pokoje, že dobrou noc a máme Tě rádi, tak na nás vybalí „Nedobrou a Nemáte“
…když opozice, tak z gruntu ![]()
Pro všechny čtivé
, dnes jsem narazila na docela plodnou diskuzi k Nevýchově, jen jsem to prolítla, myslím, že jsou tam zajímavé postřehy
http://baby-cafe.cz/…se/167/48968
s tou kosmickou lodí jsi mě rozesmála, ale nějaké obdobné nereálné návrhy můj tříleťák občas taky hází do éteru. Vím, že je to hodně individuální, jak jsou děti vyzrálé a schopné komunikovat, asi jsem se nechala moc unést představou, že se v klídku spolu domluvíme, když jen budu vědět, jak na to, což Katka z Nevýchovy pořád slibuje…jak sama píšeš, trvá to někdy hodně dlouho, než spolu problém vyřešíme..taky musím pořád dokola opakovat a připomínat a právě to mi přijde otravné, že to tak nemá být, že by dítě prostě po té „zázračné správně vedené Nevýchovné dohodě“ mělo vědět co má dělat a chtít to tak, že by ty naše opakovačky měly odpadnout a bylo by to rychle vyřešené, co já vím. Jako je pravda, že se já jako vyjednávač cítím o něco líp, ale když je málo času, tak to pak stejně končí nátlakem z mé strany a zvýšeným hlasem nebo zcela nerespektujícím chováním, že mladého chytnu za ruku a dotáhnu do chodby a přikážu třeba oblíkat se a dohoda a dobrý pocit z ní je v čudu
Myslím, že občas cítím přesně to, co jsi zde popsala. Na druhou stranu, já jsem asi nečekala, že to půjde rychle (a ono ani nejde). Takže to mě naštěstí až tak neštve a nepřekvapuje. Problematické jsou ty chvíle, kdy opravdu člověk někam spěchá atd. Já se to snažím řešit tak, že když skutečně spěchám já (nikoli dítě třeba do školky, kam se těší), tak se chystáme pro jistotu dřív, abych nutit nemusela. Nepovede se mi to vždy, ale většinou ano.
Dnes se mi třeba stalo, že bylo třeba se rychle ráno obléct, abychom stihli před školkou kontrolu u lékaře. Ve školce měli jít do muzea. Dítě se šprajclo, tak jsem prostě přijala, že do muzea nepujde, když to nestihne, a nehodlám se tím trápit. Nakonec jsme to stihli, ale jen tak tak, uvědomil si asi v půlce chystání, že mu na tom záleží, a že já opravdu za něj rozhodovat nehodlám.
@veruhub No právě si myslím, že je to prostě něco jiného mít několikaletou praxi se spoustou cizích dětí a pak jít domů, vypnout, odreagovat se a pak jít „nevychovávat“ cizí do práce…Než když máš svoje dítě 24 hod. na krku bez toho odreagování se, a pak měj nervy se pořád na něčem domlouvat s někým, kdo se domlouvat ani nechce
Myslím, že dost záleží na povaze dítěte a rodiče, já se přiznám, že ty nervy prostě nemám
Tvůj příklad z uspávání je trefný, u nás ze momentálně za všech okolností neposlouchá, nebo to udělat neumí ![]()
@svycarka píše:
uprimne nevim, co te zaujalo
přesně taky nechápu, ale zas jako vejdělek na tahání peněz z lidí dobrý ![]()
už jsem na to narazila dřív a řešili jsme to v soukromé diskuzi, kde jsem napsala k tomu jen toto a platí to stále ![]()
tak jsem si to přečetla a nic objevnýho v tom teda nevidim
a už vůbec nechápu, proč bych jako za něco takovýho měla platit
- navíc 5 tisíc za kurz
tak jak to tam píšou to dělám odjakživa (apospoň se snažim
) - navíc mě se vůbec nelíbí tyhlety rádoby rady, že jako platí na všechny, když každej jsme neopakovatelnej originál a neustále dochází k jiným situacím…
Dávám dohromady lidi, kteří by šli společně do on-line kurzu Nevýchovy, abychom se mohli o částku kurzovného rozdělit. Čím víc nás bude, tím levnější bychom to měli (Celková částka je 4800 Kč). Do konce května bych to ráda uzavřela. Pište prosím soukromé zprávy, ať to pak mohu dát dohromady. Věřím, že nás bude víc…
Díky za případné rozšíření skupinky