Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@omites díky za zajímavý tip, ale pro mne teda je to čajíček.
Prostě mne - matku harcovnici, co přelouskla RaR, Děti potřebují hranice, Karpa, Matějčka, Aldort a emimino
, tak mne tohle prostě neohromí. ![]()
Dostala jsem se k třetí kapitole a končím - uplatňovat partnerský přístup prostě za každých okolností nejde - přesně jak píše Lama Lama. Jsou situace, o kterých se nediskutuje - např. o tom, že se rodiče neplácaj.
Ta slečna mi přijde, že děti vlastní nemá, prostě lehce nedůvěryhodná, i když sympatická (jo a ty pohyby jí poradil kdo?
)
Mě tedy tento přístup velmi oslovuje, ale leckdy mi velmi nejde. Ono má jít o partnerský vztah ve smyslu komunikace, ne? A v těch videích Katka říká, že situace má být příjemná pro obě strany - dítě ale samozřejmě i rodiče. A určité hranice jsou samozřemě třeba i v „nevýchově“ ![]()
Zajímá mě, zda někdo prošel tím jejich kurzem, či o tom uvažuje - já ano ![]()
Fanči já o tom taky uvažuju, zdá se mi to super, mám 11-ti letého syna, na kterého nic neplatí, zkoukla jsem zatím ty přístupná videa a zkusila to na něj a zdá se, že by to mohlo fungovat, tak do toho asi půjdu i když ty peníze ![]()
@Lencidlo napíšu SZ
A tak to vypadá, že mamky, co prošly Nevýchovou, už nehledají „rozumy“ na eMiminu
Kdyby náhodou tu někdo byl, tak mám jen technickou otázku ohledně kurzu.
Já stránky nevýchovy taky sleduju. Je mi jedno, zda paní mává rukama a zda má děti, ale to co říká funguje. Se syny jsme k podobným závěrů také dospěli a funguje velmi dobře.
Já taky sleduji, ale jak píši maminky výše, nejsem zastánce toho, že dítě je 100% rovnocenný partner rodičům. Pokud by nebylo potřeba vychovávat-ukazovat mu hranice atd., pak by ani s rodiči vyrůstat nemuselo, ne? Mohlo by třeba od tří let už samostatně fungovat.
Mě se líbí přístup v komunikaci, určitě je v dnešní době moc smutné, že ta komunikace v rodinách moc nefunguje a hodnoty jsou nastaveny krapet jinde, než tomu bylo dříve. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že dítě musí umět poslechnout, jeden čas jsem s dětmi řešila vše „v dobrém“ - pro obě strany, domlouváním, ale když porušily domluvu, pak musel přijít trest. Protože přirozený důsledek jim bych třeba v tu chvíli šumák a když zjistily, že při porušení dohody se vlastně až tak nic moc neděje, začaly to pomalu zkoušet, kam až to půjde. Já tedy razím teorii - naslouchat, snažit se pochopit a domluvit se na řešení, ale jsou situace, kdy i dítě musí vědět, že když rodič řekne „ne“, tak to platí a žádné diskuze. Ať se mu to líbí nebo ne. Ono na všechno neustále hledat společné dohody a řešení je hodně vyčerpávající, čehož si asi paní Katka vědomá není, protože zřejmě tu zkušenost nemá. ![]()
Podle mě není udávání hranic v rozporu s myšlenkou nevýchovy, jen jde o to, že dítěti vysvětlím, proč jsem tam tu hranici udělala, vysvětlím důsledky a chci aby se k tomu nějak vyjádřil. No tak to je teorie, ale v praxi mi často dojde trpělivost a zakážu přikážu atd. Vždycky se mi to ale vrátí a řešení je pak ještě nadýl.
Mě to z toho webu a jejích prezentací teda úplně nevyplývá. pořád říká, že na všem je třeba se dohodnout. Nikde není řečeno, co teda dělat, pokud má jí dítě ráno do školky a za žádnou cenu nechce a já potřebuji jít do práce. Stejně tak když musíme jít nakoupit, je potřeba uklidit jeho hračky…
V RaR mi přeba přijde, že tamjsou obě dvě strany - já respektuji dítě, ale i dítě musí respektovat mně. U nevýchovy mi tam ta druhá část nějak chybí. Nebo jsem dávala blbě pozor. ![]()
Ona to tam někde vysvětluje. Prostě mu vysvětlíš, že do té školky jít musí nebo nakoupit a zeptáš se proč nechce a zkusíš mu s tím pomoct. Nejde o to mu všechno dovolit, ale důvěřovat mu. V tomhle případě mu důvěřovat, že jen nedělá naschvály, ale má nějaký důvod, proč jít nechce.
Takhle syn například včera ač byl hrozně unavený a tloukl špačky kudy chodil nechtěl za žádnou cenu jít spát. Byl tak unavený, že žádné kloudné odpovědi proč nechce jít se mi taky nedostalo, no a za deset minut zahlásil, že potřebuje na záchod, vykakal se pak šel sám spát.
Já teda jsem se s tím setkala několikrát v těch videích - Katka zdůrazňuje, že má být situace příjemná pro OBĚ strany - jak rodiče, tak dítě…
Ono to domlouvání se je ze začátku určitě těžké, když dítě není zvyklé do věcí mluvit. Ale myslím, že kdo to praktikuje, tak jde jen o cvik ![]()
Nicméně já mám s dcerkou- 4,5 roku problém, že z ní nedostanu její názor, takže jí něco zkouším nahovat, zda s tím souhlasí a doufám, že se „chytne“ a začne říkat, co chce. Někdy mám pocit, že jí tím otravuju, že se na něco furt ptám a chci to řešit… ![]()
@Lencidlo psala jsem Ti soukromou zprávu - zatím se mi ukazuje jako nečtená, tak připomínám - nechci otravovat ![]()
Tak jsem buď nemožná nebo na paní katka naivní představy. Když máme jít k doktorovi (příklad) tak naprosto chápu proč tam nechce. Nechtěla bych ani já. Mluvíme o tom. Vysvětlují. A stejnak nechce. Takžež nakonec řeknu že je to sice nepříjemný ale jít musíme. Příjemný to pro obě strany není. Partnersky přístup to není. Partnerovi bych řekla že je to konec konců jeho věc.
Další situace. Úklid hraček. Jsme domluveni že před večerníckém uklízíme. Když odmítá uklidit nestihne večernícek. Podle r a r OK. Ale podle katky to příjemná situace nebude
No nevím, třeba dneska moje mladší dítko nespalo po obědě, takže odpoledne unavené ztropilo vztekací scénu, že mu nešly sundat kalhoty. Řev jak blázen a vynucování si toho, abych mu je sundala. Chytla jsem ho a říkala mu, že když ječí, tak mu nerozumím, že jestli něco potřebuje, může to říct normálně. Řev, hysterák. Jsou situace, kdy se s dětma člověk dohodne vcelku bezvadně, ale jsou situace, které jsou z různých důvodů vypjaté a zajímalo by mě, jestli by paní Katka zvládla i v nich reagovat Nevýchovně. Ono když člověk přijde lehce znaven z práce a stačí, aby dvě děti zrovna hned potřebovaly řešit svoje „problémy“ a mít tu energii s nimi neustále něco řešit je někdy na budku. ![]()
Tohle se mi už taky několikrát stalo, Prostě mu s pochopením vysvětlím, že teď je mu hrozně, protože se odpoledne nevyspal a že za to ty kalhoty nemůžou. Zeptám se jestli chce pomoct, když mi odpoví pomůžu. Ale v žádném případě se na něj nezlobím. Prostě pro to mam pochopení, že je unavený a proto vyvádí. Navíc tím, že si uvědomí, že je mu na nic proto, že se nevyspal, pochopí i důvod proč si má jít odpoledne lehnout. Takže včera třeba syn prohlásil, že si jde dát 20 a já zrovna kojila mladšího tak šel do ložnice, zalezl do postýlky, přikryl se a spal.
Holka mi taky vyšvihla parádní hysterák, z únavy. Ale čekala jsem asi 15 min, jestli jí to přejde, furt ječela sama sama, ale zapnout jí to nešlo. Pak už se válela po zemi, přes nějaký pokus o zklidnění, vysvětlení to nevypadalo. Takže přišla na řadu fyzická převaha.
Nicméně mi nezbylo nic jiného, než jí násilím obout, zapnou bundu, popadnout a jít.
Nijak jsem se na ní nezlobila, ale i tak to partnerské řešení není. Jiné řešení mi ale nenapadá. Teda ne, že bych se tím nějak trápila, jen by mi zajímalo, jak si to představuje paní Katka.