Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, mě to přijde normální, svoje děti vychovali, mají svoje zájmy, pravděpodobně už i rádi sami svůj klid… v kontaktu s nimi jsou.
Nejspíš to bude tím, že je mají vlastně „doma“ a mají pocit, že vlastně můžou kdykoliv, takže na nějaké cílenější setkání nedochází.
Kdybyste bydleli na druhé straně republiky, tak by se to holt plánovalo, ale takhle v režimu „vlastně se vidíme pořád“ se to celé utápí v každodennosti.
Zkusila bych prarodiče zvát na společné akce - když jdete do s dětmi třeba do kina, zoo, na výlet - prostě společná rodinná aktivita a nabídnete to i jednomu či oboum prarodičům. Až si na to zvyknou, že je to prima, tak patrně začnou vymýšlet vlastní program.
Upřímně řečeno, chování tvých rodičů chápu a vnímám jako jejich plus. Vyhoví, když potřebujete, nevnucují se a neotravují. Stejně se nezavděčí a tebe to na ně mrzí. Pokud mají svůj život, své zájmy nebo pracují, nemůžeš po nich ještě navíc chtít, aby se ti starali o děti. Naopak bych takové soužití s prarodiči brala jako maximálně vhodnou variantu. Máte každý mít svůj život a na společných chvílích se vzájemně domluvit. Upřímně řečeno, kde ty vidíš problém, já vidím moudrost rodičů nechat vám samostatný život bez jejich zásahů.
Asi mají rádi svůj klid a i když jsou to hodní rozumní lidé, tak je vymýšlení aktivit pro děti vyčerpává.
Já bych to asi udělala takhle.
Byla bych spokojená, že mi pohlídají, když někam jdete a projevovala bych vděčnost. Zároveň bych vůbec neřešila, jestli tam děti celou dobu koukají na tv, pokud je zdravotně neohrožují, což jednou za čas s tv určitě ne, tak bych hlavně nic nekritizovala.
Pokud bych chtěla pěstovat nějak aktivnější vztahy, tak bych vymyslela aktivitu typu bazén, koupaliště a jednou za čas tam prarodiče pozvala a hrála si s dětmi společně s prarodiči.
Já vím, že si neodpočineš, ale nějaký vztah vybuduješ a třeba to bude časem, jak budou děti větší, samo od sebe lepší.
Aktivitu bych vymyslela nějak, aby to bylo rozumné, třeba koupaliště pro člověka, který se stydí v plavkách, není ideální. Stačí třeba procházka, dítě bude na druhou dospělou osobu nějak mluvit a vztah se bude budovat.
Víc asi nelze udělat, není to ideální, ale netrap se tím. Buď ráda, že vycházíte a že pomohou s hlídáním.
Příspěvek upraven 20.11.16 v 15:10
Ale oni jsou s vnoučaty prakticky denně. Proto sami neřeknou, pohlídáme vás. Jak píšeš, dítě jde za bábi a koukají na televizi. Ale já s babičkou odpoledne k večeru měla to samé. Sedli jsme si k televizi, povídali jsme si.
Ale bábi chtěla i svůj klid, takže soboty/neděle odpoledne stejně po obědě lehli oba důchodci a vstávali kolem 14-15 až si odpočali, tak se mi zase věnovali a já si sama hrála v obýváku s panenkami a vůbec mi to nevadilo.
Neboj, oni mají rádi vnoučata.
@j.a.n.i1 píše:
Nevím, mě to přijde normální, svoje děti vychovali, mají svoje zájmy, pravděpodobně už i rádi sami svůj klid… v kontaktu s nimi jsou.
Pro mě by bylo v pohodě, pokud by se dětem i třeba jednou měsíčně hodinu opravdu věnovali..hráli si, četli, vařili nebo třeba i procházka..prostě cokoliv, kdy se člověk dítěti opravdu věnuje..ale to se neděje..jinak nejsem zastáncem častého hlídání..my máme děti, my se o ně staráme..ale kontakt na úrovni tu si sedni a koukej na televizi mi prostě nějak přijde ne úplně v pořádku..
@Ou píše:
Nejspíš to bude tím, že je mají vlastně „doma“ a mají pocit, že vlastně můžou kdykoliv, takže na nějaké cílenější setkání nedochází.Kdybyste bydleli na druhé straně republiky, tak by se to holt plánovalo, ale takhle v režimu „vlastně se vidíme pořád“ se to celé utápí v každodennosti.
Zkusila bych prarodiče zvát na společné akce - když jdete do s dětmi třeba do kina, zoo, na výlet - prostě společná rodinná aktivita a nabídnete to i jednomu či oboum prarodičům. Až si na to zvyknou, že je to prima, tak patrně začnou vymýšlet vlastní program.
Právě mi to taky tak připadá..jinak o společné aktivity se snažím, ale nezájem ![]()
@hanka.br. píše:
Upřímně řečeno, chování tvých rodičů chápu a vnímám jako jejich plus. Vyhoví, když potřebujete, nevnucují se a neotravují. Stejně se nezavděčí a tebe to na ně mrzí. Pokud mají svůj život, své zájmy nebo pracují, nemůžeš po nich ještě navíc chtít, aby se ti starali o děti. Naopak bych takové soužití s prarodiči brala jako maximálně vhodnou variantu. Máte každý mít svůj život a na společných chvílích se vzájemně domluvit. Upřímně řečeno, kde ty vidíš problém, já vidím moudrost rodičů nechat vám samostatný život bez jejich zásahů.
Jenomže po nich nikdo nechce, aby se nám starali o děti! Nikdo po nich nechce, aby nám pomáhali a ulehčovali rodičovství..Jen jsem žila v domnění, že prarodiče jsou v životě dítěte důležití a čas strávený s nimi dítě obohacuje..ale to by se tomu dítěti taky museli opravdu věnovat a ne zapnout televizi..
Mame to stejne, akorat nebydlime spolecne, ale bydli 10min od nas. Trapi me to jako tebe, ale zmenit to asi nejde.Moje mama navic vyklada, ze ji deti nechci davat, asi je ji trapne, ze neni vidana s vnoucaty nebo nevim proc to dela. K nam nepachnou, sama mamka tak 1× mesicne a kdyz se sejdeme u nich nebo jinde, tak se detem nevenuji. Nenadelas nic ![]()
Potěší Tě, že moje důchodová tchýně bydlí de facto za rohem a za 3,5 roku neprojevila zájem vzít si sama od sebe vnouče ani jednou, hlídání při druhém pobytu v porodnici nám taky nikdo nenabídl a o ochotě hlídání kvůli společné věčeři či jinému programu se jí už ziňuje muž od jara a ona pořád „má něco na práci“.? ![]()
Druhá babička sice jeví sama od sebe větší zájem, ale dětí si užívá zatím pouze v naší přítomnosti.
Přežili jsme víc jak tří roky, přežijeme i do doby, než budou moct jet oba na tábor. Jen padla možnost dalšího sourozence, jelikož není jak dobíjet baterky a se třema dětma by to bylo asi opravdu o držku.
@Sany80s píše:
Asi mají rádi svůj klid a i když jsou to hodní rozumní lidé, tak je vymýšlení aktivit pro děti vyčerpává.
Já bych to asi udělala takhle.
Byla bych spokojená, že mi pohlídají, když někam jdete a projevovala bych vděčnost. Zároveň bych vůbec neřešila, jestli tam děti celou dobu koukají na tv, pokud je zdravotně neohrožují, což jednou za čas s tv určitě ne, tak bych hlavně nic nekritizovala.
Pokud bych chtěla pěstovat nějak aktivnější vztahy, tak bych vymyslela aktivitu typu bazén, koupaliště a jednou za čas tam prarodiče pozvala a hrála si s dětmi společně s prarodiči.
Já vím, že si neodpočineš, ale nějaký vztah vybuduješ a třeba to bude časem, jak budou děti větší, samo od sebe lepší.
Aktivitu bych vymyslela nějak, aby to bylo rozumné, třeba koupaliště pro člověka, který se stydí v plavkách, není ideální. Stačí třeba procházka, dítě bude na druhou dospělou osobu nějak mluvit a vztah se bude budovat.
Víc asi nelze udělat, není to ideální, ale netrap se tím. Buď ráda, že vycházíte a že pomohou s hlídáním.Příspěvek upraven 20.11.16 v 15:10
Nikdy jsem naše nekritizovala..popravdě mi nevadí, že kouká na televizi..ani jsem nikdy neřešila, co tam dítko jí atd..spíš bych čekala, že když už tam je, zahrají si aspoň pexeso nebo si budou povídat..o společné aktivity jsem se snažila, ale nezájem
mamka třeba jezdí ráda do lesa, kdysi jsme i hodně jezdili spolu, ale když se ji snažím vytahnout teď, dostanu košem..to samé procházka, nebo i když je pozvu na odpoledne k nám..pobydou třeba 10 minut a tradá pryč.. ![]()
@Anonymní píše:
Nikdy jsem naše nekritizovala..popravdě mi nevadí, že kouká na televizi..ani jsem nikdy neřešila, co tam dítko jí atd..spíš bych čekala, že když už tam je, zahrají si aspoň pexeso nebo si budou povídat..o společné aktivity jsem se snažila, ale nezájemmamka třeba jezdí ráda do lesa, kdysi jsme i hodně jezdili spolu, ale když se ji snažím vytahnout teď, dostanu košem..to samé procházka, nebo i když je pozvu na odpoledne k nám..pobydou třeba 10 minut a tradá pryč..
Kolik jim je?
Anonymni- neni absolutne zadna povinnost prarodicu se starat nebo si hrat s vnoucaty. Oni uz maji sve za sebou a treba chteji klid. Uvedom si, ze ne kazdy je zvedavy na deti. Mela bys je pochopit.
@Anonymní píše:
Jenomže po nich nikdo nechce, aby se nám starali o děti! Nikdo po nich nechce, aby nám pomáhali a ulehčovali rodičovství..Jen jsem žila v domnění, že prarodiče jsou v životě dítěte důležití a čas strávený s nimi dítě obohacuje..ale to by se tomu dítěti taky museli opravdu věnovat a ne zapnout televizi..
Důležití jsou v první řadě rodiče. Uvědom si, že mnoho dětí své prarodiče vidí jednou za čas - a mezi tím si i tito prarodiče rádi zapnou televizi. Nevidím důvod jim to vyčítat. Vidím, že soužití generací je opravdu problematické už jen proto, že si někteří mladí činí právo organizovat čas prarodičů a vyčítat jim odpočinek u televize ve jménu obohacení dítěte. To mi přijde pěkně hnusné.
Hezké nedělní odpoledne
prosím o anonym, je to pro mě hodně citlivé..
neříkám, že si je sami od sebe nevzali nikdy, ale za ty 3 a půl roku bych to spočítala na prstech jedné ruky..myslím situaci v duchu pojď, budu si s tebou hrát a věnovat se ti..občas vyplyne situace, že si třeba starší řekne, že chce za babičkou, to mamka většinou neřekne ne. Ale to je třeba jednou za 14 dní na 1/2 hodiny a stejně se tam třeba dítko jen kouká samo na televizi..tak jednou za měsíc vezme mamka starší s sebou na nákup..vím, že neexistují tabulky na to, kolik času je správné trávit s vnoučaty..ale vnitřně mě hrozně mrzí, že naši necítí sami potřebu s nimi být
staví se za námi třeba na 5 minut a to jim stačí..vím, že je to můj problém a nemohu a nechci nikoho nutit..ale zkrátka mě to trápí a nevím, jak si to v sobě otočit, aby mě to nežralo a brala to jako jejich mínus..na vnoučata se moc těšili a v životě by mě nenapadlo, že to bude takhle..přijde mi, že prostě hřeší na to, že se s nimi můžou vidět kdykoliv..ale skutek utek..jen ještě dodám, že máme opravdu hodné a bezproblémové děti, co typicky zlobí jenom rodiče a všude jinde jsou miliónové
díky za přečtení 
Vlastně ani nežádám radu, ale už se z toho potřebuji vypovídat..třeba se najde někdo, kdo zažil něco podobného..
Máme dvě malé děti (3 a půl a 17 měsíců) a bydlíme v dvougeneračním domě s mými rodiči. Máme svůj byt, jen společnou chodbu a zahradu. Musím zdůraznit, že klasické neduhy společného bydlení nás minuly a jinak funguje všechno na jedničku. Na všem se dohodneme a naše slovo má stejnou váhu jako slovo našich.
Ale co mě už delší dobu trápí..naši moc nemají potřebu trávit čas s našimi dětmi..pokud je jednou za čas poprosíme o hlídání, abychom si došli na večeři oslavit výročí, nemají s tím problém..samozřejmě hlídání, když jsem byla v porodnici atd. taky bez problémů..a myslím si, že kdybychom si řekli, nebyl by problém ani častěji. Ale sami prakticky vůbec zájem o to trávit s dětmi čas nemají