Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jste někdo rozhádaní s mámou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.11.16 20:41
@Anonymní píše:
Prosím anonymněRodiče jsou rozvedení, táta se pak podruhé oženil, ale stejně mu to nevydrželo. Možná proto jsem tak nějak víc stranila mamce a s tátou se stýkala málo. Hodně jsem za ní jezdila i s dětmi, zvala ji k nám domů. Jenže na jedné dovolené se projevila její hysterická povaha - byla na nás zlá, urážela se, trucovala, celou dovolenou pokazila - to se stát může. Jenže řeč s ní nebyla ani poté - věděla, co se stalo, nechce o tom mluvit, nechce se se mnou ani potkat, vyhýbá se (bydlí daleko, takže to není problém) a já jsem ztratila sílu se jí doprošovat. Jako dítě jsem to nevnímala, ale prý podobné hysterické scény dělala i tátovi na dovolené.
Jste tu někdo, kdo jste zabalil vztah s vlastní mámou? Urovnalo se to třeba po letech nějak? Já mám pořád i po třech letech šrám v duši a nějak tu bariéru nemůžu překonat. Trochu tomu pomáhá asi i to, že máma „pomáhá“ bráchovi s dítětem, ačkoliv moc dobře ví, že celou situaci v jeho rodině jen zhoršuje.
Já, moje máma je alkoholička, ona problém nevidí, já ano. Lže, využívá, podvádí, je zlá, pije i v momentě, kdy hlídala moje dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.16 20:42
To víš, holka zlatá, rodiče holt nejsou, jaké bychom je chtěli mít my.
Já mám s mojí mámou vztah asi takový, že když nezavolám já, tak ona ne. A když se jí vysloveně nenacpu na návštěvu, tak ona má tisíc výmluv, proč se jí návštěva nehodí. A mohu říci, že čím jsem starší, tím mám menší a menší motivaci ji vůbec vidět. Naše děti k ní logicky vztah nemají vůbec a já se obávám, že až nás jednou bude opravdu potřebovat, tak taky naprosto logicky nebude moc ochota z jejich strany jí jakkoliv pomáhat. Protože když jsem ji potřebovala nejvíc, tak ani jako máma, ani jako babička se prostě nekonala. 
- Citovat
- Upravit
13.11.16 20:45
Nejsi sama 
Se svou matkou se nevídám a nejsem v kontaktu od doby co jsem se odstěhovala z domu, tedy hned v 18ti. Nijak mě to netrápí. Je nám obou lépe, když se nemusíme zabývat jedna druhou. Nemám důvod ani žádné nutkání to urovnávat, ani po těch letech. Ona o mě nic neví, já o ní též nic. V životě jsou důležitější lidé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.16 20:46
@lleennttiillkkaa píše:
Já, moje máma je alkoholička, ona problém nevidí, já ano. Lže, využívá, podvádí, je zlá, pije i v momentě, kdy hlídala moje dítě.
Můžu se prosím zeptat, jak jsi poznala, že má mamca problém s alkoholem? Treba nějaká změna chování, vzhledu.. snad zakladatelce nebude vadit, že se ptám teď trochu mimo téma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.16 20:47
@Anonymní píše:
To víš, holka zlatá, rodiče holt nejsou, jaké bychom je chtěli mít my.
Já mám s mojí mámou vztah asi takový, že když nezavolám já, tak ona ne. A když se jí vysloveně nenacpu na návštěvu, tak ona má tisíc výmluv, proč se jí návštěva nehodí. A mohu říci, že čím jsem starší, tím mám menší a menší motivaci ji vůbec vidět. Naše děti k ní logicky vztah nemají vůbec a já se obávám, že až nás jednou bude opravdu potřebovat, tak taky naprosto logicky nebude moc ochota z jejich strany jí jakkoliv pomáhat. Protože když jsem ji potřebovala nejvíc, tak ani jako máma, ani jako babička se prostě nekonala.
zakladatelka
Že pracovala a cestovala a neměla na mě a děti čas, to neřeším, děti jsem si vychovala sama, babičku znají, ale taky nevyhledávají.
Spíš mě mrzí, že jsem kvůli ní měla doma docela dusno, a teď tohle. Nemám vůbec chuť ji kontaktovat. Něco se ve mně zlomilo. Prožívala jsem svoje nejhorší životní období a ona trucovala. A věděla, co se děje.
- Citovat
- Upravit
13.11.16 20:48
Ja jsem svoji rok nevidela. Ona rok nevidela me deti. Prohlasila tenkrat ze jsem dement a nemocna na hlavu, tak jsem to utla. Ona zajem taky nema. Nekdy me to mrzi, ze nevidi deti vyrustat. Hlavne syna, ten mel rok co ho videla naposledy, takze se za ten rok hrozne zmenil a on ji vlastne vubec nezna. Nemuze si ji pamatovat. Jeji skoda no. Ale vycitky svedomi mam ja 
Ale ji je to jedno. Za ten cely rok zadna snaha z jeji strany. Nezajem. Akorat ted v rijnu napsala sms, ze preje detem vse nejlepsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.16 20:49
@LadyJahoda píše:
Můžu se prosím zeptat, jak jsi poznala, že má mamca problém s alkoholem? Treba nějaká změna chování, vzhledu.. snad zakladatelce nebude vadit, že se ptám teď trochu mimo téma.
Matka pije už léta, řeknu já nevím 20 let. Asi 2× dokázala přestat, ale spadla do toho znova. Dřív to nešlo poznat tak často, nepila denně, musela toho vypít hodně, ale samozřejmě s postupem doby, to na ní bylo poznat po pár pivech a dneska už je ve fázi, že to poznám i po telefonu, případně první pohledem a stačí í jedno pivo. Jako bonus bere ještě léky na nervy, na srdce atd. Samozřejmě si prošla typickými fázemi ženy alkoholičky - schovávání alkoholu, pití potají, snažila se nás(mě a ségru) uplatit sladkostmi, abychom neřekly tátovi, že si koupila, případně, abychom nebyly naštvané.
Příspěvek upraven 13.11.16 v 20:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.16 20:51
@Anonymní píše:
To víš, holka zlatá, rodiče holt nejsou, jaké bychom je chtěli mít my.
Já mám s mojí mámou vztah asi takový, že když nezavolám já, tak ona ne. A když se jí vysloveně nenacpu na návštěvu, tak ona má tisíc výmluv, proč se jí návštěva nehodí. A mohu říci, že čím jsem starší, tím mám menší a menší motivaci ji vůbec vidět. Naše děti k ní logicky vztah nemají vůbec a já se obávám, že až nás jednou bude opravdu potřebovat, tak taky naprosto logicky nebude moc ochota z jejich strany jí jakkoliv pomáhat. Protože když jsem ji potřebovala nejvíc, tak ani jako máma, ani jako babička se prostě nekonala.
Mám to hodně podobně. Moje sedmiletá dcera viděla mojí mámu za život tak asi desetkrát, a to je její jediné vnouče. Občas si voláme, semtam se navštívíme, ale většinou je to moje iniciativa, že já zvednu ten telefon. A taky to cítím, jako svým způsobem doprošování se o její zájem, a přesně jak píšeš - s věkem je to těžší snášet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.16 21:01
Nejsem v kontaktu se svoji matkou již 19 let. Mého syna viděla Tak 3× dceru jednou. Nemá zájem. A já vlastně už taky ne. Máma mi chyběla vždy, i když jsem s ní byla jako dítě v kontaktu, v jedné domácnosti. Ponižování táty, mě všech, psych. teror na denním pořádku. Zájem jen sama o sebe.Je lepší když ji nevídám a mé děti tomuto nechci vystavovat i kdyby zájem měla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.16 21:03
Také já se svou matkou neudržuji žádný vztah. Neviděli jsme se x let, odstěhovala jsem se hned v 18cti. Moje matka je taky hysterická a myslím, že psychicky narušený člověk. Když jsem jí,, prosila,, aby zašla k psychologovi, tak se mi vysmála. Řekla věci, které jí nemohu odpustit a ani se za těch x let neomluvila. Já o ní nic nevím, nevyhledávám a doufám, že ona nevyhledává mne. Ani neví, že je bába. Mám přítele a synka a ty jsou pro mne nade vše, moje rodina 
Po těch letech to semnou už nic nedělá, ale začátky byly těžké.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.16 21:09
Moje mamka velmi pila, byla alkoholička, skončili jsme v dětském domově, přesto jsem i když jsme se pohádali za ní vždy přišla. ted již bohužel nežije. a i přesto všechno že mámu máme jenom jednu a jednou bude všem chybět. stojím si za názorem milovat mamku at je to jaké chce.ja si ji branila cely život. prosím anonym pro mě velmi citlivé téma děkuju
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.16 21:14
@Bersaba píše:
Mám to hodně podobně. Moje sedmiletá dcera viděla mojí mámu za život tak asi desetkrát, a to je její jediné vnouče. Občas si voláme, semtam se navštívíme, ale většinou je to moje iniciativa, že já zvednu ten telefon. A taky to cítím, jako svým způsobem doprošování se o její zájem, a přesně jak píšeš - s věkem je to těžší snášet.
Já to mám teda tak, že s věkem je mi tak nějak víc a víc u zadku 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.16 21:18
@Anonymní píše:
zakladatelkaŽe pracovala a cestovala a neměla na mě a děti čas, to neřeším, děti jsem si vychovala sama, babičku znají, ale taky nevyhledávají.
Spíš mě mrzí, že jsem kvůli ní měla doma docela dusno, a teď tohle. Nemám vůbec chuť ji kontaktovat. Něco se ve mně zlomilo. Prožívala jsem svoje nejhorší životní období a ona trucovala. A věděla, co se děje.
Hele, moje máma měla tu drzost si např. ke mně přijít půjčit peníze na oslavu toho svýho, když jsem rodila a svíjela se tam v kontrakcích. A ani slůvkem se nezeptala, jak mi je. Prostě sobec na entou.
Anonymka 2
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím anonymně
Rodiče jsou rozvedení, táta se pak podruhé oženil, ale stejně mu to nevydrželo. Možná proto jsem tak nějak víc stranila mamce a s tátou se stýkala málo. Hodně jsem za ní jezdila i s dětmi, zvala ji k nám domů. Jenže na jedné dovolené se projevila její hysterická povaha - byla na nás zlá, urážela se, trucovala, celou dovolenou pokazila - to se stát může. Jenže řeč s ní nebyla ani poté - věděla, co se stalo, nechce o tom mluvit, nechce se se mnou ani potkat, vyhýbá se (bydlí daleko, takže to není problém) a já jsem ztratila sílu se jí doprošovat. Jako dítě jsem to nevnímala, ale prý podobné hysterické scény dělala i tátovi na dovolené.
Jste tu někdo, kdo jste zabalil vztah s vlastní mámou? Urovnalo se to třeba po letech nějak? Já mám pořád i po třech letech šrám v duši a nějak tu bariéru nemůžu překonat. Trochu tomu pomáhá asi i to, že máma „pomáhá“ bráchovi s dítětem, ačkoliv moc dobře ví, že celou situaci v jeho rodině jen zhoršuje.