Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všechny.
Je mi 20, od svých 16 jsem ztratila svého otce - v tom smyslu ze semnou nechce udržovat žádný kontakt, ignoruje mě, nekomunikujeme, ( pro někoho blbost ale +má mě všude zablokovanou).
Mám ještě bratra se kterým komunikuje normalne, a ano jsme dva sourozenci a naši se rozvedli když mi bylo 12.
Po rozvodu jsme s bratrem navštěvovali otce každý druhy víkend, hodně krát jsem se s nim pohadala protože nepochopil to, ze ikdyz jsem svým způsobem respektovala jeho partnerku pořad mě to trápilo ze pravé ona odvedla otce od rodiny ( 3 roky podváděl moji mámu s touhle jeho partnerkou)
Ikdyz mi bylo 12, trápilo mě to a nemohla jsem se přes to přenést během par měsíců ale to oni dva nepochopili. Hodně krát byla situace kdy si vybíral mezi mnou a ni ( já vím směšný ) a vždy zvítězila ona..
Zašlo to už tolikkrat daleko ze jsme se s otcem hádali ( napr. Bratr spadl brecel a on místo toho aby šel za bratrem tal se zajímal jen o přítelkyni, nebo se spolu zavřeli na 3 hodiny do koupelny a my museli čekat, nebo jsme museli vše přizpůsobovat jen tomu co chtela ona, pokud chtela někam jít ona museli jsme tam, pokud jsme neco potřebovali my tak to neslo) no a asi největší problém nastal když jsme se s otcem hádali o tom ze na nás kašle a ona se k tomu přidala a vzala mě za paži a drsné mě odvedla do druhé místnosti a zavřela před nosem ze mám být ticho, nechci to tvrdit 100% al v te chvíli jsem se asi psychicky zhroutila a začala jsem strašně nekontrolovatelně brecet, křičet… doteď si pamatuju ze jsem brecela a on stal predemnou a ptala jsem den proč neco neudělá proč se mě jednou v životě ne zastane, on stal a byl ticho a ona se přidala a začala mi vyhrožovat ze mě zmlati, ze už v životě k nim ne pachnu.. malém mi dala facku, chybělo tomu kousek ale asi se na poslední sekundu uvědomila…
Teď už s otcem ne udržují žádný kontakt, nepopral mi na žádné narozeniny, nepopral mi na Vánoce, nepopral mi k maturitě. Nic.
Uvnitř mě to pořad trápí a nevím proč ale mám pocit ze mě to zasáhlo hodně i po psychické stránce, některé situace nezvladam, neco si hodně moc beru, samozřejmě se mi to ukazuje i ve vztahu s mým přítelem což mě moc mrzi, někdy se chovam přehnaně a proste si neco až moc beru. Nechci k psycholozce protože se bojím ze bych se NEOTEVRELA tak moc jak by to ona asi potřebovala, snažím se být silná a málo komu dam svoje city najevo, vypadá to ze jsem silná ale uvnitř ne…
je mi až smutno z toho ze člověk který o mě nestojí mi tak zasáhl život a on si žije dal svůj skvělý a dokonalý život.
Možná jsem to ze sebe potřebovala jen dostat a najít někoho kdo má podobnou zkušenost?
Ahoj, v prvé řadě musíš otci odpustit, pak se můžeš teprve hnout z místa. Mně moje maminka v 6ti letech řekla do očí, že o mě nestojí a nechce mě, naši se rozváděli. I přes to všechno jsem jí dokázala odpustit, i když to trvalo a moje dušička má klid. On z nějakého důvodu ví proč to dělá a kdyby to nebylo tak lepší nedělal by to.
Ono, kdyby k tomu došlo ze by mě kontaktoval a nebo zamnou přišel a chtěl se semnou bavit a záleželo by mu na tom asi bych mu odpustila… ale jde o to ze já jsem se pokoušela mu psat, sejít se s nim ale on nemá zájem…
Spis bych se potřebovala zbavit tadytoho komplexu ze o mě nemá zájem vlastní otec… už nevím co mám dělat uvnitř mě to strašně žere
@Anonymname já jsem svyho tátu neviděla cca 10 let… Nebudu tu psát, jak k tomu došlo… Ale taky mě nijak nekontaktuje, nebyl na důležitých událostech… Spíš jsem tě chtěla povzbudit, že nejsi sama… Jinak já si na to nějak zvykla… Jasně, občas mě to zamrzí, ale… zvykla jsem si
taky se ke mně vždycky choval dobře (problém pak bylo jeho chování ke zbytku rodiny, apod., ale to tu rozvádět nechci) a přítelkyně měl v pohodě
u tebe to chce asi ještě čas nebo opravdu zkusit někam zajít, nevadí, když se ze začátku neotevres úplně, oni s tím umí pracovat a zajdeš tam víckrát ![]()
Ahoj, taky nekomunikuju se svým tátou. A to jen proto, že jsem vynadala poprvé v životě jeho druhé manželce, protože měla pocit, že ví vše nejlíp a já jsem neschopný blb. A až to došlo tak daleko, že ublížila mojí dceři tak, že jsem musela vyhledat lékaře tak to už jsem se do ní pustila a místo aspoň blbého promiň a nebo se zeptat zda bude malá v pořádku se mnou přestali komunikovat a to i táta. Nepřeje k narozeninám, Vánocům, když nás někde potkají otáčí hlavu a dělají, že nás nevidí. Už jsem si zvykla i když to mrzí svým způsobem pořád. Asi před rokem jsem mu psala a chtěla se hlavně kvůli vztahu děda a vnučka usmířit, ale ani mi neodepsal. Takže už jsem to uzavřela.
@Anonymname píše:
Zdravím všechny.
Je mi 20, od svých 16 jsem ztratila svého otce - v tom smyslu ze semnou nechce udržovat žádný kontakt, ignoruje mě, nekomunikujeme, ( pro někoho blbost ale +má mě všude zablokovanou).
Mám ještě bratra se kterým komunikuje normalne, a ano jsme dva sourozenci a naši se rozvedli když mi bylo 12.
Po rozvodu jsme s bratrem navštěvovali otce každý druhy víkend, hodně krát jsem se s nim pohadala protože nepochopil to, ze ikdyz jsem svým způsobem respektovala jeho partnerku pořad mě to trápilo ze pravé ona odvedla otce od rodiny ( 3 roky podváděl moji mámu s touhle jeho partnerkou)
Ikdyz mi bylo 12, trápilo mě to a nemohla jsem se přes to přenést během par měsíců ale to oni dva nepochopili. Hodně krát byla situace kdy si vybíral mezi mnou a ni ( já vím směšný ) a vždy zvítězila ona..
Zašlo to už tolikkrat daleko ze jsme se s otcem hádali ( napr. Bratr spadl brecel a on místo toho aby šel za bratrem tal se zajímal jen o přítelkyni, nebo se spolu zavřeli na 3 hodiny do koupelny a my museli čekat, nebo jsme museli vše přizpůsobovat jen tomu co chtela ona, pokud chtela někam jít ona museli jsme tam, pokud jsme neco potřebovali my tak to neslo) no a asi největší problém nastal když jsme se s otcem hádali o tom ze na nás kašle a ona se k tomu přidala a vzala mě za paži a drsné mě odvedla do druhé místnosti a zavřela před nosem ze mám být ticho, nechci to tvrdit 100% al v te chvíli jsem se asi psychicky zhroutila a začala jsem strašně nekontrolovatelně brecet, křičet… doteď si pamatuju ze jsem brecela a on stal predemnou a ptala jsem den proč neco neudělá proč se mě jednou v životě ne zastane, on stal a byl ticho a ona se přidala a začala mi vyhrožovat ze mě zmlati, ze už v životě k nim ne pachnu.. malém mi dala facku, chybělo tomu kousek ale asi se na poslední sekundu uvědomila…
Teď už s otcem ne udržují žádný kontakt, nepopral mi na žádné narozeniny, nepopral mi na Vánoce, nepopral mi k maturitě. Nic.
Uvnitř mě to pořad trápí a nevím proč ale mám pocit ze mě to zasáhlo hodně i po psychické stránce, některé situace nezvladam, neco si hodně moc beru, samozřejmě se mi to ukazuje i ve vztahu s mým přítelem což mě moc mrzi, někdy se chovam přehnaně a proste si neco až moc beru. Nechci k psycholozce protože se bojím ze bych se NEOTEVRELA tak moc jak by to ona asi potřebovala, snažím se být silná a málo komu dam svoje city najevo, vypadá to ze jsem silná ale uvnitř ne…
je mi až smutno z toho ze člověk který o mě nestojí mi tak zasáhl život a on si žije dal svůj skvělý a dokonalý život.
Možná jsem to ze sebe potřebovala jen dostat a najít někoho kdo má podobnou zkušenost?
Ahojky. No, moje rada zní: BUD SILNA. zajdu třebas i k psycholoz e, ta by ti mela pomoctm Vez, ze nejsi sama. Nechci toť tu psát detailně, ale já zažila mnohem horší věci a ne od otce, ale matky. Nikdy ji to neodpustim a nezapomenu. Nejde to. Ale mam svoji rodinu a soustředil se na přítomnost. Na to, ze mam syna, manžela a prostě svůj život. Ano, občas si na ni vzpomenu, pak ale prevladne rozum a hned zas zapomenu
takže zij si svůj vlastně život, najdi si svoji novou todinu a bud tady pro ne. ![]()