Nezvládám současnou situaci

Anonymní
29.4.20 11:57

Nezvládám současnou situaci

Pěkné dopoledne všem.
Je tu ještě někdo, kdo současnou situaci už nezvládá? Doma nepořádek, práce stojí… Mám dělat HO, sednu k počítači a okamžitě po mně někdo něco chce. Než se stihnu znova zabrat, tak zase další problém, který mě potřebuje. Často to jsou nesmysly, ale matka je doma, tak proč by nemohla udělat pití, podívat se, kdo zvoní…
Dneska už jsem se rozbrečela a to nejsem cíťa. Dopoledne jsem měla 2 hovory přes Skype, celá rodina to věděla a nerespektují, chodí za mnou, klepou na dveře, hulákají. Jak jsem dokončila, tak mají představu, že jsem dopracovala, ale opravdu mi nestačí 2 hodiny denně pracovat. Navíc tím, jak mě neustále někdo ruší, tak se mi 2 hodiny práce roztáhnou tak na 4.
Hlavně mladší syn špatně reaguje na to, že jsem doma, ale nemůžu se mu věnovat. Plus je takový, že se na všechno ptá i 10×. Něco povolím a on se ještě 9× zeptá, jestli jo. Včera jsem na něj už ječela a plácla jsem mu, když mi poosmé sdělil, že si jde hrát na zahradu. Bylo to zbytečné, hysterické, ale už na to nemám.
Navíc mi někdo ukradl půlku mozku, protože zapomínám slova, nejsem schopná se soustředit. Mám s tím problémy i normálně, ale teď to je hukot. Jsem roztěkaná tak, že ani nezvládám číst, protože se nesoustředím. Přečtu řádek a nevím, co jsem četla, přeskakuju slova a nedává mi to smysl.
Sežrala jsem si nehty a už víc jak týden cítím pořád vnitřní napětí a zdají se mi šílené sny.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

2251
29.4.20 12:02

Úplně ti rozumím. S manželem pracujeme oba, já „naštěstí“ doma. Dva kluci na prvním stupni. Já musím u počítače sedět cca tak 8 hodin, někdy i deset. Pracuju hlavně v noci a pak brzy ráno, takže spím málo a začínám být totálně vyčerpaná. Po děckách akorát řvu, ty už jsou taky z toho na prášky. Už jsem dopěla do stádia, že koronavirus vnímám jako podstatně menší riziko, než žít takhle.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30843
29.4.20 12:02

Neboj to se zlepší :hug: zkuste nastavit nějaký řád… zkuste se třeba domluvit na nějakém pravidelném režimu, třeba si vyhraď nějaký čas kdy prostě budeš pracovat a nikdo tě nesmí rušit. Nemůže třeba starší zajistit mladšího? Případně pomoct manžel? Nepůjde to hned, ale prostě zkusit aspoň pomaloučku si vyhradit čas např. jenom na práci. I za cenu toho že se zamkneš a nasadíš si sluchátka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7395
29.4.20 12:03

A manžel má také HO? Kolik let je dětem? Opravdu si samy nemohou udělat pití? Máte zahradu, tedy asi i dům, což je o to jednodušší, když nemusíš děti zabavit v malém bytě. Lepší než dělat hysterické scény bude, když se spolu všichni zcela jasně domluvíte, a to i s dětmi. Mí rodiče měli HO běžně a od mala jsem byla naučená, že pokud máma pracuje, do jejího pokoje prostě nesmím, pokud má zavřené dveře. Jestli máš nějak hodně malé děti, co to nepoberou, tak bych se normálně zamkla a instruovala manžela, že se budete střídat a jeden z vás vždy ohlídá, aby druhý mohl dělat v klidu bez toho, aby mu na dveře bušily děti. Potřebuješ se uklidnit, zhluboka se nadechnout - v zásadě nepopisuješ žádnou tragédii, jen současná situace všem leze na nervy…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13354
29.4.20 12:04

Nepíšeš kolik je dětem? Mají děti rezim?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.4.20 12:19

Tyy jo, jsem se tu taky chtela vypsat a on me nekdo predbehl a napsal presne to, co citim ja a to ja zase cita jsem, takze to prozivam jeste hur a brecim ob den uz… holka, kdybych mohla, obejmu te :hug: Co s tim sama nevim, mam chut se na to vykvaknout na vsechno a snazim se nezavidet tem, co jsou doma na OCR a nemusi nic, jen litat kolem tech deti. Mas chlapa doma? Tak ho holt musis zapojit a idealne se v pokoji zamknout na klic, oni to casem pochopi a daji pokoj.

  • Nahlásit
  • Citovat
703
29.4.20 12:20

Jak já tě chápu…máme s mužem oba HO a ctyrletak k tomu…první dva týdny jsem myslela, že vyskocim z okna…Pak mi došlo, že si to musíme rozdělit, tak vždy večer si řekneme, co kdo druhý den bude dělat, zda potřebujeme volat atd. A jedem ve 3h cyklech…když pracuju, zamknu se v ložnici a hotovo…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6217
29.4.20 12:25

Myslím si, že to bude u všech tak nějak podobný. Akorát ti to nikdo neřekne, protože se za to stydí.
Moje dcera mi taky asi 50× sděluje, že jde něco dělat. Mele to furt dokola, než ze mě nevytříská odpověď, třeba jen hm. Prostě na vše musím reagovat. Nejčastěji vyžaduje reakci, když něco dělám. Řeknu vydrž chvilku, ale ona ne, ona pokračuje :zed:
Navíc strašně zlenivěla. Už se jí ani nechce chodit ven.
Ze školky mají každej týden pracovní listy. Ty nechce dělat. Jde si radši hrát :nevim:
Doma je bordel jak v tanku. Talířek si po sobě neodnese, drobky nesmete ze stolu ani nezamete z podlahy. Neustále má ušmudlaný rukávy a nechápe, proč by si jako měla jít to triko přeslíct. Je to marný.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.4.20 12:33
@Anonymní píše:
Pěkné dopoledne všem.
Je tu ještě někdo, kdo současnou situaci už nezvládá? Doma nepořádek, práce stojí… Mám dělat HO, sednu k počítači a okamžitě po mně někdo něco chce. Než se stihnu znova zabrat, tak zase další problém, který mě potřebuje. Často to jsou nesmysly, ale matka je doma, tak proč by nemohla udělat pití, podívat se, kdo zvoní…
Dneska už jsem se rozbrečela a to nejsem cíťa. Dopoledne jsem měla 2 hovory přes Skype, celá rodina to věděla a nerespektují, chodí za mnou, klepou na dveře, hulákají. Jak jsem dokončila, tak mají představu, že jsem dopracovala, ale opravdu mi nestačí 2 hodiny denně pracovat. Navíc tím, jak mě neustále někdo ruší, tak se mi 2 hodiny práce roztáhnou tak na 4.
Hlavně mladší syn špatně reaguje na to, že jsem doma, ale nemůžu se mu věnovat. Plus je takový, že se na všechno ptá i 10×. Něco povolím a on se ještě 9× zeptá, jestli jo. Včera jsem na něj už ječela a plácla jsem mu, když mi poosmé sdělil, že si jde hrát na zahradu. Bylo to zbytečné, hysterické, ale už na to nemám.
Navíc mi někdo ukradl půlku mozku, protože zapomínám slova, nejsem schopná se soustředit. Mám s tím problémy i normálně, ale teď to je hukot. Jsem roztěkaná tak, že ani nezvládám číst, protože se nesoustředím. Přečtu řádek a nevím, co jsem četla, přeskakuju slova a nedává mi to smysl.
Sežrala jsem si nehty a už víc jak týden cítím pořád vnitřní napětí a zdají se mi šílené sny.

Nedokážu poradit, ale s nadpisem tématu se 100% ztotožňuji. K tomu ještě škola pro děti, stále něco chtějí, hlídat termíny, doučit, zkontrolovat. Nemám se s kým vystřídat, s dětmi jsem sama.
Jen rady typu, že si mám vše líp zorganizovat a dát dětem přísný režim. Nezvládám vůbec nic.

  • Nahlásit
  • Citovat
3292
29.4.20 12:35

Delam teda z domova jenom rucni praci, na kterou neni potreba se urputne soustredit, ale chapu te… Kdybych od toho mela tisickrat vstavat, tak budu mit taky nervy nadranc.. Kdyz potrebuju neco napracovat, tak se doma domluvime, ze ted potrebuju dve tri hodiny klid a manzel vezme dite treba na hriste, nebo se aspon spolu zavrou v pokojicku a bezne potreby si obstaraji samy.

Chlapa mas kde, dela taky ho? Bez predchozi domluvy kdy se kdo postara nebo pracuje, se doma nic delat neda..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2251
29.4.20 12:38

@Tableta U všech ne. Moje bezdětné kolegyně jsou nadšené, dopoledne pracují, odpoledne tráví venku. Takže jsou opálené, jak kdyby se vrátily od moře :zed: Já jsem několik dní nebyla venku :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2251
29.4.20 12:40
@Anonymní píše:
Nedokážu poradit, ale s nadpisem tématu se 100% ztotožňuji. K tomu ještě škola pro děti, stále něco chtějí, hlídat termíny, doučit, zkontrolovat. Nemám se s kým vystřídat, s dětmi jsem sama.
Jen rady typu, že si mám vše líp zorganizovat a dát dětem přísný režim. Nezvládám vůbec nic.

Jo, jo, rady typu, že je otřeba lepší organizace, udělat režim a zapojit celou rodinu, ty mám nejradši :pocitac:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35689
29.4.20 12:46
@Anonymní píše:
Pěkné dopoledne všem.
Je tu ještě někdo, kdo současnou situaci už nezvládá? Doma nepořádek, práce stojí… Mám dělat HO, sednu k počítači a okamžitě po mně někdo něco chce. Než se stihnu znova zabrat, tak zase další problém, který mě potřebuje. Často to jsou nesmysly, ale matka je doma, tak proč by nemohla udělat pití, podívat se, kdo zvoní…
Dneska už jsem se rozbrečela a to nejsem cíťa. Dopoledne jsem měla 2 hovory přes Skype, celá rodina to věděla a nerespektují, chodí za mnou, klepou na dveře, hulákají. Jak jsem dokončila, tak mají představu, že jsem dopracovala, ale opravdu mi nestačí 2 hodiny denně pracovat. Navíc tím, jak mě neustále někdo ruší, tak se mi 2 hodiny práce roztáhnou tak na 4.
Hlavně mladší syn špatně reaguje na to, že jsem doma, ale nemůžu se mu věnovat. Plus je takový, že se na všechno ptá i 10×. Něco povolím a on se ještě 9× zeptá, jestli jo. Včera jsem na něj už ječela a plácla jsem mu, když mi poosmé sdělil, že si jde hrát na zahradu. Bylo to zbytečné, hysterické, ale už na to nemám.
Navíc mi někdo ukradl půlku mozku, protože zapomínám slova, nejsem schopná se soustředit. Mám s tím problémy i normálně, ale teď to je hukot. Jsem roztěkaná tak, že ani nezvládám číst, protože se nesoustředím. Přečtu řádek a nevím, co jsem četla, přeskakuju slova a nedává mi to smysl.
Sežrala jsem si nehty a už víc jak týden cítím pořád vnitřní napětí a zdají se mi šílené sny.
:hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21
29.4.20 12:48

Asi takhle.
Jako bys mi psala z duše.
Měla jsem pár dnů totálního propadu až deprese s pocitem, že se už za žádnou cenu nechci probudit do dalšího rána. Tam se to zlomilo, protože takhle teda NE.
Osvědčilo se mi:
1. skutečně si připustit, že den má 24 hodin a jistá část MUSÍ být na spánek, odoperovat si výčitky z toho, že od šesti večer už myslím jen na to, jak jít spát.

2. hrnu vždy to, co nejvíc spěchá (či nač mám víc chuť.) Tedy jeden den hrneme školu, další den práci, další den je prostě uvařeno, další den uklizeno. Výsledek je ten, že není nikdy nic pořádně - ale není o nic jiné než když jsem se snažila stihnout všechno a výsledkem bylo naprosté vyčerpání.

3. v pracovní době nesmím za žádnou cenu jít do kuchyně - protože na 101 % tam číhá práce (hrnky, bordel, mytí nádobí). Bojím se ze stejného důvodu jít i na záchod (kočičí záchod se plní nějak rychleji). :lol: HO = maximální možná izolace od okolního světa, včetně té psychické. Úspěch závisí na tom, do jaké míry děti (menší) pochopí, co znamenají zavřené dveře.

4. školu nehrotit, prvořadé jsou úkoly k odevzdání, čj, ma, jazyk. Samostatně spíš čas věnujeme doplňování mezer než úkolům z hudebky, ty vůbec neděláme.

5. fajn by bylo chodit ven, ale zatím jsem nepřišla na to, jak vyjít na vzduch ve stresu a nebýt z toho s dětmi za zadkem ještě víc ve stresu. Vracím se zpocená, vzteklá a zadušená. Toužím po chvíli klidu, ticha a… nechat je doma a jít si zaběhat. Chybí mi i možnost zajít si bezpečně na nákup - i tím mi psychika trpí.

6. jak mi začne haprovat spánek, kozlík, čtvrtka kinedrylu. Je to včasné zatáhnutí záchranné brzdy.

7. neodbývat jídlo. Těžké, ale důležité. Hladová s rohlíkem v žaludku - to jsem nejhorší, zdraví a psychika frčí dolů. Prý pomáhá si sem tam nechat jídlo dovézt z damejidlo, ale žít se na tom asi dlouhodobě nedá.

8. zapomenout na vyčerpávající výčitky, že OTEC by se měl zapojit. Vyčerpala jsem si tím dost cenné energie. Nemusí (zvláště, když spolu nejste). Může si zachovat svou svobodu. Prostě může. Nemá skutečně žádné morální povinnosti.
A děti jednoho dne pochopí, kdo se o ně skutečně v době krize staral - tohle považuju za hodně důležité, protože jsem se v první chvíli krize hodně upnula na to, že děti maj oba rodiče. Mají, ale organizačně a energeticky mě opravdu stojí méně energie si vše obstarat sama než honit k odpovědnosti někoho jiného.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA KONEC: Marně hledám návod na to, jak ve chvíli, kdy plním roli mámy, živitelky, uklízečky, učitelky, hajzlbáby, opatrovatelky, kuchařky - nepřestat milovat svý děti.
Nejlépe mi bylo, když jsem první týden opravdu práci vypustila a věnovali jsme se vaření, pečení, hraní pexesa, filmům… měla jsem představy o sebevzdělávání v oboru - a s návratem do práce, byť jen v omezeném režimu, abych o ni nepřišla (a přece jen jsme měli z čeho žít) spíš začínám uvažovat o online psychologických konzultacích všeho druhu.

Jedu režim, že „žádná oblast nebude nikdy hotová a na jedničku“. Trpí zdravotní cvičení s dětmi i se mnou, zdravotně se mi ozývají chronická onemocnění :nevim:, řešit to zatím není kdy.
Rozhodně uvítám dobré rady.
Lenka

Příspěvek upraven 29.04.20 v 12:54

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21
29.4.20 12:49
@alviola píše:
@Tableta U všech ne. Moje bezdětné kolegyně jsou nadšené, dopoledne pracují, odpoledne tráví venku. Takže jsou opálené, jak kdyby se vrátily od moře :zed: Já jsem několik dní nebyla venku :?

Přesně!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama