Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Větší problém vidím v tom, že tě v 21 letech nic nebaví a nemáš žádné zájmy, než to, že jsi ještě neměla chlapa.
Zkus si najít něco, co tě baví (třeba nějaký sport) a uvidíš, že se ti naskytne i dost příležitostí, jak se seznámit. A pokud se nepoštěstí, tak můžeš zkusit seznamku.
Ale hlavně si nejdřív najdi pořádnýho chlapa a pak až dumej o rození dětí.
Rozhodně si ho nepořizuj s prvním týpkem, co se namane. ![]()
To jsou mi řeči na prahu života…
Máš dost času nasbírat zdravé sebevědomí a sebeúctu. Ať už praci, koníčkem… To je fuk. Tomu bych se v nejbližších měsících věnovala.
Příliš brzy na černé myšlenky, nemyslíš?
Jsi mladinká.
Věř, že přijde doba, kdy se budeš usmívat při vzpomínce na svá dnešní slova. Netlač na pilu, přijde to samo.
Hlavně se dál vyhýbej individuím, které tady popisuješ.
Jde vidět, že ještě ani nejsi na pořádnýho chlapa připravená.
Nemáš koníčky? Tak tím bych začla. Čemu se věnuješ, co tě baví, kam chodíš na školu/ práce?
Udělej si pro začátek pořádek v životě. Najdi si koniček, aktivitu, které se budeš věnovat. Najdi si dobrou kamarádku. Buď sama se sebou spokojená a až pak se mrkni po mužským. Budeš mít vše srovnané, své priority a nenabrnkneš si prvního dementa, co se kolem zamane. To že jsi v 21 nikoho neměla není žádná ostuda. Někdy je lepší si počkat na pořádnýho kluka než se vyspat s blbečkem.
@Halamka píše:
To jsou mi řeči na prahu života…
Máš dost času nasbírat zdravé sebevědomí a sebeúctu. Ať už praci, koníčkem… To je fuk. Tomu bych se v nejbližších měsících věnovala.
Příliš brzy na černé myšlenky, nemyslíš?
no fajn, ale ať jsou to spolužačky, tak co vím, tak přítele mají, a to mě možná trošku deprimuje. Přijde mi, že už bych také měla někoho mít,
![]()
no zatím studuju, ale příští rok již nastupuju do práce,
No, takže nějaké otázky odpovím. Studuju ekonomickou školu, i když už teď vím, že jsme měla jít i´jiným směrem, ale takže bych se chtěla vydat ekonomickým směrem, buď pracovat na úřadě nebo v nějaké firmě.
Ano, taky si říkám, že mám ještě čas, ale je to tak těžké, když všichni holky už nějakého ,,kluka - přítele" mají, nebo měly .
Tak si říkám, že až si někoho najdu ve 23, tak až mu řeknu, že jsem ještě nikoho neměla, tak ano, máte pravdu poznám, zda je normální a ocení, a nebo je to magor, a můžu jít o kousek dál,
![]()
Jinak koníčky: ve sportu jsem takový poleno
, ale mám ho ráda, až nabudu odvahu, tak třeba něco zkusím, jako malá i teď miluju plavání, no ale k tomu teda postavu jako twigy nemám
Dále je asi problém moje mamka, která mě hoodně hlídá, kvůli tomu že jsem vysněná holčička. Nejspíš budu dojíždět do práce (mini město tam šance není), a nebudu závislá na penězích, tak zas třeba to bude lepší.
![]()
Máte asi pravdu, člověk se potřebuje někdy vypovídat.
@Nmdl píše:
Větší problém vidím v tom, že tě v 21 letech nic nebaví a nemáš žádné zájmy, než to, že jsi ještě neměla chlapa.
Zkus si najít něco, co tě baví (třeba nějaký sport) a uvidíš, že se ti naskytne i dost příležitostí, jak se seznámit. A pokud se nepoštěstí, tak můžeš zkusit seznamku.
Ale hlavně si nejdřív najdi pořádnýho chlapa a pak až dumej o rození dětí.Rozhodně si ho nepořizuj s prvním týpkem, co se namane.
tak nebaví, ono v našem prde.lákově možností ke koníčkům není, a samotnou mě to ani moc nebaví, kdybych měla partačku, která by mě podpořila v koníčkách, asi by to bylo zase jiný
To jsem si v 21 myslela taky… byla jsem stejný případ jako ty
no, hned v tom roce to dostalo grady a teď už mi je 27 a čekám třetí dítě ![]()
@Anonymní píše:
no fajn, ale ať jsou to spolužačky, tak co vím, tak přítele mají, a to mě možná trošku deprimuje. Přijde mi, že už bych také měla někoho mít,![]()
no zatím studuju, ale příští rok již nastupuju do práce,
Proc nemas tulipan? ![]()
@a12 píše:
Proc nemas tulipan?
tulipan, se ztratil po cestě
,psala jsem z druhého počítače, a byla tam přihlášena mamka
, a ja si toho nevšimla, mno
![]()
@a12 píše:
Proc nemas tulipan?
tulipan, se ztratil po cestě
,psala jsem z druhého počítače, a byla tam přihlášena mamka
, a ja si toho nevšimla, mno
![]()
Já do 21 roků byla na tom stejne jako ty…Pak jsem sla jednou na diskoteku, potkala prvniho pritele, s nim v tech 21 letech prisla o panenstvi…Pak jsem pres internetovou seznmku potkala jiného, otehotnela, ve 23 se mi narodil syn, o 5 let pozdeji dcerka…No s partnerem jsme se rozešli a to jsem si tuplem myslela, že už si nikoho nenajdu(bylo mi 30, k tomu dve malé deti)..No ted je mi 33 a predstav si, že jsem si partnera nasla(teda on si nasel me) a je mi s nim lip než s kýmkoliv jiným.Moje rada je- začni žít, chod mezi lidi, klidne sama plavat, do knihovny, obcas nekam za zábavou, klidne si dej seznamku na net…Prijde to, neboj.Jsi mladá.
Jojo, to znam, resp. v těch 21 jsem to mela podobne. Za sebou tedy prvni lasku, ale dalsi v nedohlednu, sebevedomi nic moc… no docela se v tom tvém popisu poznavam. Co bych ti poradila skoro o patnact let starsi, vdana, se dvema detmi a o neco sebevedomejsi?
Ahoj,
anonymně, nemám odvahu jít s kůží trh, a to je asi se vším, a to je ten důvod.
Takže k věci.
Je mi 21 let, a nikdy jsem ještě neměla přítele. Ne, že by mi někdo nenapsal (ale pravdu byli dva a nestály za to. Oba dva milovaly hospody a alkohol. Jeden se teda o mě usilovně snažil týden mi psal, pak mě pozval i s bráchou do restaurace posedět, já hoodně nešikovně odmítla, s bráchou bych nikam nešla, to je ten důvod alkoholismu v rodině. Ale kdyby mě pozval samotnou, možná bych to i zkusila, a dala mu šanci, ). Do restaurací nechodím, diskotéky mě nikdy nezajímaly, alkohol v nadměrném množství nemám ráda (alkoholismus v rodině). Kamarádky nemám, jsem introvert, nicméně nemám problém oslovit lidi na ulici, zeptat, se proč spoj například nejede, nebo kde najdu tu a tu ulici. Mám brigádu v restauračním zařízení, myslím si, že jsem tam úsměvavá, i komunikuju. Nedávno jsem se také bavila s jedním mužem v autobusu (začal první, ale já jsem v konverzaci pokračovala). Dále mám problém, že nemám žádné koníčky.
Takže buď zůstanu stará panna :/ :/, bez dětí - které si strašně přeju. DĚTI PRO MĚ ZNAMENAJÍ CELÝ MŮJ ŽIVOT. DĚTI MILUJU. BEZ DĚTÍ SI ŽIVOT NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT.
Nevím, co mám dělat?