Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nudím se, pálí mě dobré bydlo?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.1.21 13:36
@Svistice píše:
Myslím, že za prvé se k sobě asi nehodíte (ono osm let s někým jen randit je něco diametrálně odlišného, než spolu žít), za druhé mi přijdeš kapánek nevyzrálá. Mít stres z toho, že se budeš jmenovat jinak? Si nech svoje jméno. Je ti smutno po sourozencích a rodičích, v pětadvaceti, když máš chlapa? Dát na řeči jeho babičky?Žádnou svatbu rozhodně teď neplánuj. Ale jemu nalij čistého vína.
Tohle mi přišlo taky zvláštní.
Babička by mi byla s prominutím ukradená.
Já když si vzpomenu, jak jsem se stěhovala k dnes už manželovi, tak jsem necítila vůbec žádný stesk po domově, po rodičích, a to máme dobré vztahy, řekla bych i hodně blízké, ale vlastně jsem se tehdy strašně těšila, až vypadnu…
Asi souhlasím s ostatními, že jsi, zakladatelko, asi ještě jaksi nevyzrálá. Mě to tvoje psaní přijde, jak když je tam ten přítel jen tak do počtu, jak když pro tebe není zas tak důležitý, když jsi s ním a přitom se ti stýská po mámě…Nevím, jak to napsat…
Každopádně se do svatby teď vůbec nehrň. Udělej si v sobě pořádek, jestli s ním vůbec chceš být, jestli by to třeba s jiným nebylo jiné. Nebo naopak, že máš obavu z té změny, z toho „vykročení do dospělosti“. Což je problém tvůj a měla bys ho s jakýmkoli partnerem. S přítelem si promluv, ať ví na čem je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.21 13:49
Zakladatelko, v téhle fázi bys měla být na růžovém obláčku, že jste konečně spolu ve vlastním bytě. Nevdávala bych se., vrátila zpět k mamce a ještě nějakou dobu se hledala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.21 21:59
Já ti rozumím. Mě je 26, 7 let jsme s přítelem na vejšce jen chodili. Potom co jsme ukončili školu následovalo za 3 měsíce sestěhování a za další 3 měsíce mě požádal o ruku. Při sestěhování jsem byla taky cíťa, vždy jsem se nemohla dočkat až to přijde, ale tehdy se mi najednou začalo stýskat. Že prostě nikdy už nebudu ta holčička a nechávám tam rodiče samotné. A taky ono mamka byla a je pro mě vždy opora u umí moje emoce číst prostě líp než přítel, však je to moje mamka, zná mě od narození a snažila se pro mě udělat první poslední, je to žena, je empatyčtější. Pro mě přišla žádost o ruku moc brzy, nějak jsem se nestihla zorientovat, uklidnit, že takhle to s náma bude v pohodě, ale řekla jsem že ano. Ale začala jsem přemýšlet, jestli se k sobě opravdu hodíme, jestli budu šťastná. Přítel chtěl svatbu v létě, posunuli jsme to kvuli mě o další rok. Měla by být teď v červenci. Jenže upřímně jak spolu bydlíme, opravdu jsou vlastnosti, které mi na přítelovi vadí a přemýšlím, jestli je to ono a nevím jestli ho dokážu brát takový jaký je, vždy budu asi doufat, že v té a té věci bude více samostatný, proaktivní atd. Já teď nevím co mám dělat, jestli se brát nebo ne, protože jsou věci, co mi na něm vadí a rozčilují mě, ale zároveň si ho vážim za jiné věci a je na mě hodný. K tvému dotazu bych řekla, že potřebuješ čas a ten ukáže. Je toho plno věcí najednou a i kdybys ho milovala bezmezně, tak máš právo být nervózní. Otázka, jak přemýšlíš prostě o něm, jestli si dovedeš představit, jak spolu máte rodinu a žijete navždy spolu. Ale je to otázka, je možné, že ani za rok si nebudeš jistá tak, jako já…A to příjmení mě taky trochu děsí.. Jsem hodně navázaná na rodinu a změna příjmení bude znamenat že prostě mám stejné příjmení jako jeho rodina a ne moje. Ale možná by to bylo jinak, kdybych neměla s příteůlem pochybnosti…
- Citovat
- Upravit
7.1.21 22:23
Svatba po 14ti letech. Přechozené to nebylo, milujeme se pořád… Já se vdávat nechtěla, prostě na to nevěřím. Příjmení jsem si nechala svoje.
Ty by sis zakladatelko hlavně neměla brát někoho s kým aspoň rok nebydlíš. To se to chodí, když si pak oba zalezete do své nory k rodičům, ale jak je nora společná, to pak teprve přijde ten pravý partnerský život. Takže zatím si ho neber, uklidni se a začni myslet racionálně. Předpokládám, že nechceš a ani nemůžeš zůstat dítětem napořád. Teď jsi podle mě v „uvědomovací“ fázi, tedy v režimu "došlo mi, že jsem dospělá ". To obvykle přichází v době, kdy vyletíš z rodného hnízda a navíc to máš umocněno vidinou toho, že z tebe může být vdaná paní. Jednou, ať už s ním nebo s někým jiným, budete jen vy dva. Vaše rodiny nebudou ve Vašem životě rozhodující, bude to ta Vaše rodina. Jednou dospět musíš. Tak se seber, zvaž všechna pro a proti a buď se s ním rozejdi nebo uznej fakt, že si už dospělá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
