Nudím se, pálí mě dobré bydlo?

Anonymní
5.1.21 12:39

Nudím se/pálí mě dobré bydlo?

Nevím čím začít, není to jednoduché, ale ráda bych se vypsala, znala názory ostatních.
Mám fajn partnera, chodíme spolu 8 let, od mých studentkých let. Je ode mě o 2 roky starší, takže věkově podobně. Máme podobné názory na život a ze začátku to byla velká láska.
Jak to ale bývá, objevuje se časem mnohem víc třenic. Poslední 3 měsíce spolu bydlíme (ano, už to mohlo být dřív, ale já byla na vš a on v práci). Hodně mě nejdříve vzalo stěhování od mamky. Jsem docela pecivál a hroznej cíťa. Navíc jsme se stěhovali do jiného města, kde oba máme práci.
Nemůžu si v tom bytě zvyknout. Je sice cihlový, ale hrozně je všechno od sousedů slyšet, i z ulice. Navíc je mi tam smutno. Sice chodím do práce, ale i tak. Byla jsem zvyklá na větší,,živo"Přišl jsem, pokecala s mamkou, segrou, pohrála si s kocourem. Do práce jsem jedzila s kolegyní. Teď tohle všechno nemám.
Navíc mi přijde, že přítel chce pořád poznost, kontakt a já jsem ráda i sama.
A co dál, před pár dny mě požádal o ruku, nabídku jsem přijala. Oznámili jsme to rodině. Reakce byly rozporuplné, rodiče v pohodě, ale z prarodičů jsem byla přeslá. Přítelova babička se narodinu zeptala proč si mě bere, jaké má výhody. Celkově z jejích řečí vyplynuolo, že je přítel blb, že si mě bere. Nikdy jsem jí nebyla sympatická.
Celkově mě ta situace úplně zdrbla, řekla jsem, že se zatím vdávat ani nechci. Najednou jsem začala pochybovat i o našem vztahu. Už jsme spolu skoro 9 let, má cenu se brát? Už to není ta velká zamilovanost. V neděli jsem se sesypala, dokonce jsem jela k mamce a řekla jí, že se nevdám a přemýšlím nad rozchodem.
V roce 2020 jsem nastoupila i do nové práce a v roce 2021 v červnu mě čekají náročné zkoušky, budu jezdit na školení a semináře. Mám z toho velký stres.
Navíc nesnáším všemožné změny. To že bych se měla jmenovat jinak mě upřímně dost děsí.
Stalo se vám po dleším vztahu něco podobného? Nějaká ponorka, zvyk? Nevím, jak to popsat. Teď mi ani není příjemná jeho psolečnost, nedej Bože nějaký fyzický kontakt. Chodím jak tělo bez duše.
Vím, že on je fajn, je hodný, chodí do práce, doma mi pomáhá, je trpělivý, má rád děti.

Je mi 25 let.

Příspěvek upraven 05.01.21 v 13:16

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
12902
5.1.21 12:47

Pokud se nechces vdavat, tak se nevdavej.
Pokud s nim nechces byt ve vztahu, tak odejdi.
Nikdo te nenuti delat veci, ktere nechces :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
531
5.1.21 12:49

Možná je toho na tebe prostě moc najednou. Stěhování, zásnuby…Chce to čas. Věřím, že se to srovná. Klidně se svatbou počkejte pár měsíců :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14751
5.1.21 12:54

Ne nestalo. Pokud svatbu nechceš, tak ji nemej, kdyz nechceš být s chlapem, tak s nim nebuď

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14785
5.1.21 12:56

Podle me docela prechozeny vztah plus ted vse najednou, stehovani, zasnuby, jeho rodina. Pockala bych, jak se to v tobe utrepe. Stejne neni idealni doba na svatbu. Ale nenapsala jsi o nem nic pekneho, myslim, ze ten vztah pujde do haje. My se take brali po podobne dobe (chodili jsme spolu od mych 17ti) a rozhodne to nebylo jeste vysumene.. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
859
5.1.21 12:59

Kolik ti je? Me podle popisu prijdes docela nevyspela…uz jen podle toho, ze se ti styska po mamce. Sla bych na to pomalu, nerozchazela bych se hned, ale spis se s nim teprve szila ve spolecne domacnosti a svatbu nechala na pozdeji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6223
5.1.21 13:00
@Anonymní píše:
Nevím čím začít, není to jednoduché, ale ráda bych se vypsala, znala názory ostatních.
Mám fajn partnera, chodíme spolu 8 let, od mých studentkých let. Je ode mě o 2 roky starší, takže věkově podobně. Máme podobné názory na život a ze začátku to byla velká láska.
Jak to ale bývá, objevuje se časem mnohem víc třenic. Poslední 3 měsíce spolu bydlíme (ano, už to mohlo být dřív, ale já byla na vš a on v práci). Hodně mě nejdříve vzalo stěhování od mamky. Jsem docela pecivál a hroznej cíťa. Navíc jsme se stěhovali do jiného města, kde oba máme práci.
Nemůžu si v tom bytě zvyknout. Je sice cihlový, ale hrozně je všechno od sousedů slyšet, i z ulice. Navíc je mi tam smutno. Sice chodím do práce, ale i tak. Byla jsem zvyklá na větší,,živo"Přišl jsem, pokecala s mamkou, segrou, pohrála si s kocourem. Do práce jsem jedzila s kolegyní. Teď tohle všechno nemám.
Navíc mi přijde, že přítel chce pořád poznost, kontakt a já jsem ráda i sama.
A co dál, před pár dny mě požádal o ruku, nabídku jsem přijala. Oznámili jsme to rodině. Reakce byly rozporuplné, rodiče v pohodě, ale z prarodičů jsem byla přeslá. Přítelova babička se narodinu zeptala proč si mě bere, jaké má výhody. Celkově z jejích řečí vyplynuolo, že je přítel blb, že si mě bere. Nikdy jsem jí nebyla sympatická.
Celkově mě ta situace úplně zdrbla, řekla jsem, že se zatím vdávat ani nechci. Najednou jsem začala pochybovat i o našem vztahu. Už jsme spolu skoro 9 let, má cenu se brát? Už to není ta velká zamilovanost. V neděli jsem se sesypala, dokonce jsem jela k mamce a řekla jí, že se nevdám a přemýšlím nad rozchodem.
V roce 2020 jsem nastoupila i do nové práce a v roce 2021 v červnu mě čekají náročné zkoušky, budu jezdit na školení a semináře. Mám z toho velký stres.
Navíc nesnáším všemožné změny. To že bych se měla jmenovat jinak mě upřímně dost děsí.
Stalo se vám po dleším vztahu něco podobného? Nějaká ponorka, zvyk? Nevím, jak to popsat. Teď mi ani není příjemná jeho psolečnost, nedej Bože nějaký fyzický kontakt. Chodím jak tělo bez duše.
Vím, že on je fajn, je hodný, chodí do práce, doma mi pomáhá, je trpělivý, má rád děti.Příspěvek upraven 05.01.21 v 12:58

Nevim, kolik ti je, ale mentalne na me pusobis jako dite.
Podle me byste meli jit od sebe a nikoli se brat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.1.21 13:01

V mem pripade to bylo trochu jinak, ale to hlavni podobne- chodili jsme spolu 8 let, z toho 3 roky spolu bydleli.

Kdyz me pozadal o ruku, taky jsem pote podlehla panice a uvedomila si, ze posledni roky nas vztah jede samospadem a kdybych se tolik nesoustredila na karieru, jiste jiz spolu nejsme.

Take jsem pak nemohla snest zadny dotek, jakoby me prejizdel mraz, nebo jak to popsat. Nejspis s tim souviselo, ze jsem vysadila antikoncepci a ke slovu prisla realna (ne)kompatibilita.

Ukoncila jsem to a odstehovala se. Nyni jsem vdana &dve deti a stastna, ze jsem to tehdy rozsekla a nenechala se premluvit nostalgii ze vzpominek.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.1.21 13:04

Je mi 25.

  • Citovat
  • Nahlásit
27052
5.1.21 13:05

V první řadě - neplánuj svatbu když se vdávat nechceš.

A co se vztahu týče - to je těžké :think:

Jestli jsi momentálně v náročném psych. období kvůli tomu stěhování, všechno se ti nějak nakumulovalo a špatně se s tím vyrovnáváš :think: To není důvod ukončovat, jinak fungující, vztah :nevim:
Zamilovanost vždy časem vyprchá - důležité je zda-li ho miluješ. Zkus si představit, že spolu nejste :think: Nechyběl by ti? Máš ho ráda?

Nechci tě nabádat abys uvažovala pouze racionálně - to ne… ale zvaž, že bys taky mohla přebrat :think:

Pokud potřebuješ nějaký čas pro sebe, prober to s přítelem - pokud to má být tvůj budoucí manžel - neměli byste mít problém o těhle věcech mluvit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.1.21 13:08

@FreeLady12
Chyběl by mi, to vím. Občas si to představím. Ale teď se prostě necítím na nic. Jsem v hrozným stresu. Na jednu stranu ho nechci ranit, na druhou stranu nechci ranit sebe. Když mě požádal o ruku, byla jsem šťastná. Já se i chtěla vdávat, často jsme to řešili. Nevím, co ve mě nějak ruplo. Nějaký úplně panický záchvat, nevím, jak ty pocity popsat.

Já vím, abych nepřebrala. Není to vůbec o tom, že bych chtěla hledat někoho jiného, na to ani nemyslím. Jen se v tom všem sama vůbec nevyznám.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.1.21 13:10

U mě je to ještě mnohem složitějsí v tom, že kromě práce mám živnost. Líčím a češu na svatbu nevěsty. Každý týden s nimi zažívám ty stresy, napětí a vše. Léto 2021 mám už taky de facto plné.

  • Citovat
  • Nahlásit
1675
5.1.21 13:13

My se brali po 12 letech vztahu. Svatba byl nejhezci den v mem zivote. Jsme ted spolu 18 let, 2 deti. Mas ted hodne zmen najednou. Ne kazdy to snasi dobre.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
249
5.1.21 13:13

Pises, jak ti chybi mama, kocka, ruch…ale vadi ti kontakt od partnera a jsi rada i sama. Uz to je samo o sobe zvlastni.
Stejne jako jsi byla zvykla jezdit s nekym do prace. Za to partner nemuze.
Meli jste spolu nejdriv zkusit bydlet, on mozna ty treci plochy nevnima, nevnima ani tvoje couvani, jinak by s nabidkou snatku neprisel.
Na babu se vykasli, ony si casto pro sve vnoucky mysli minimalne na princezny, nema do toho co mluvit, coz si ale ve svem veku kolikrat ani neuvedomi.
Sice jsi souhlasila, ale neznamena to, ze se musis vdat hned. Nech cas plynout a uvidis, jak se to vyvrbi. Sleduj svoje emoce smerem k priteli, ty ti napovi.
Nepises, kolik ti je, nemyslim, ze te pali dobre bydlo, ale pripadas mi jeste dost mlada.
Chybi ti tvuj puvodni zivot a nechces se hnout vpred, zvykat si na neco jineho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6068
5.1.21 13:21

Se svatbou bych asi nepospichala a pár měsíců pockala jak si věci sednou. Každopádně bych se partnerovi svěřila jak se cítíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat