Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Očekáváte od malých dětí poslušnost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.2.17 12:02
Ano, ocekavam, ze v pro me dulezitych situacich poslouchat bude, proto ji vychovavam, jak ji vychovavam. Ze to neni poslusny pejsek nebo cvicena opice je mi jasne. Ale vse ma sve hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:03
@bublinek píše:
Od přírody asi ne, pokud by to neviděly tak se to asi nenaučí, pokud se mi něco „povede“ nedělá mi problém se dítěti omluvit, stejně i žádám.
Nikdy jsme do dcery nehustila, když jsme někam došly: no tak pozdrav.
Ne, já pozdravila a ona se to prostě naučila. Prostě vzorové chování.
Tak to já teda do syna hustím, i když teď už zdraví automaticky, když pozdravím já. Brácha svoje děti k tomu nevedl a očekával asi to, co ty a jeho děti nepozdraví ještě teď v 8 a 5 letech. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:04
@Aletheia Samozřejmě, možná nejsme ve sporu, nezdá se, že byste podléhala módě úplné tolerance.
Dvouleté „nevychované“ dítě je samozřejmě nesmysl, ve dvou letech ještě nemůže být dítě vychované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:06
Já, asi ano, očekávám a v 90% se také mé očekávání naplní- Kami a ani Adélka nikdy nebyly nějak rozjívené, neposlušné, vzteklé. Kamce bude 6let, od mala poslouchá jak hodinky a když náhodou ne, tak se to fakt ztratí, protože v 90% poslouchá na slovo. A nepřijde mi to tedy nějak zvláštní. Prostě je hodná a na svůj věk docela rozumná-řekla bych.
S Adinou to je tedy teď horší, ale co bych chtěla je ji 14-tam kdybyb poslouchala a brala matku za vzor -to by byla fakt divná, takže ta poslouchala tak do třetí třídy, pak se to otočilo a teď je to že v cca 90% spíš neposlechne, no, ale tam to je asi normální, jiná jsem nebyla a taky vyrostla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:07
Díky všem za názory. Samozřejmě, že pokud vím, že dítě už obsáhlo určité vzorce chování a vím, že tomu rozumí a „umí to“, pak je jasné, že to očekávám. Ale prostě mě vždycky překvapí tady to přesně jak dneska: 2,5 leté dítě mě neposlouchá, pomoc, co mám dělat? Tam mi to přijde úplně mimo prostě… proč je pro některé rodiče období vzdoru vždycky takové překvapení.
Abych nevypadala, že si tu nějak honím triko a houby vím, 6 let ve školce, vlastní dítě je zatím mimino, takže zkušenost matky mi chybí (zatím.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:07
Příliš zjednodušujete docela složitou věc.
Co je to poslušnost?
Že dítě udělá vždy a přesně to co chcete? Tak to pochopitelně jde jedině u méně temperamentních dětí a za cenu velmi tvrdého drilu a především motivace strachem. Pozitivní tréning s klikrem, který zabírá na psy na děti nefunguje, no. Přeci jen jsou výrazně samostatnější stvoření a chcete-li dokonalou drezuru, tak je potřeba použít sílu a strach a tu samostatnost zlomit.
Asi tušíte že to není úplně dobrá cesta pro 21. století v západním světě. Tedy pokud nevychováváte pruské důstojníky a nebo čínské gymnastky.
Jestli jde najít cestu, kdy od dítěte čekáte reakci a spolupráci adekvátní jeho věku a schopnostem?
To samozřejmě jde. Jen tedy je klíčové to slovíčko adekvátní.
Dítě před 1 rokem většinou moc nerozumí, batole je zaplavené emocemi a rozvojem mozku, který vede k tzv. období vzdoru. No a s předškolákem se už většinou dá vyjít slušně, jen je potřeba počítat s tím, že má vlastní, odlišný rytmus, ne vždy kompatibilní s rytmem dospělých, vlastní potřeby a vlastní temperament.
Jinak temperament je vrozená věc a dítko které je živé a pozornost nemá nejlepší a zaměřenou tam kam chce, ne tam, kam předpokládá dospělý se moc předělat nedá. Dá se jen kompenzovat to, že jeho vrozené charakteristiky moc nevyhovují současné společnosti a počkat, jak nervový systém dozraje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:11
@eumedon píše:
@Aletheia Samozřejmě, možná nejsme ve sporu, nezdá se, že byste podléhala módě úplné tolerance.Dvouleté „nevychované“ dítě je samozřejmě nesmysl, ve dvou letech ještě nemůže být dítě vychované.
jak které, máme tady blbě cestu a branku, ze které když děti vyběhnou, nejsou vidět. V pohodě, jenže pak se přistěhoval bezdětný soused, který tady prostě jezdí jako hovado, prostě to osolí a na cestě mezi domama, kde běžně běhají děti sem tam, jede jako cvok. Zkoušeli jsme mu vysvětlit, že jsou tady ty děti naučené běhat ze zahhrady do zahrady, je to slepá cesta, konečná, příjezdovka k pár domům, marně. Takž bylo nutné vysvětlit dětem, že tam tou brankou ne, že jen tou přední, odkud jsou vidět. A sousedovic rabr dítě na to prostě háže bobek. Prostě vysvětlíš, řekneš proč ne, a stejně je to houby platné, byly jim dva a půl, moje dítě zareaguje a nejde tam, rabr dítě nezareaguje. Nejhorší ale je, že já když zařvu, moje děti zcepení, neřvu, ví, že když už zařvu, ne pro nic za nic, to druhé dítě nezareaguje, vidím jak letí k brance a vidím, jak se blíží ten soused s tím autem, vím, že ho nemlže vidět a to dítě letí a nereaguje. Je to nevýchovou, mám tem kontrast těch dětí denně na očích. Takže jdu a udělám to co rabr rodič, koupím novou branku, dám tam zámek a zamknu ji, ale u mých dětí by to nebylo nutné, ty jsou naučené, že když máma řekne ne ( a já hodně rozmýšlím, na co to ne použít) platí ne. A věděly to obě už ve dvou letech naprosto bezpečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:12
@sakota píše:
Zdravím.Zakládám tuhle pokecovou diskuzi ke sdílení názorů. Vzhledem k tomu, jak často se tu objevují diskuze na téme „nezvládám dítě ve věku 2-5 let“ (+- samozřejmě), mě napadlo, zda očekáváte od dětí a priori poslušnost. Já, ještě dřív, než jsem začala s dětmi pracovat, než jsem vůbec začala přemýšlet nad tím mít vlastní dítě, jsem vždycky brala děti jako od přírody neposlušné a stav, kdy poslechnou, když se jim něco řekne, jako pracně dosažený. Proto mě tady vždy překvapí ta stále stejná věta „řeknu mu, ať…xxxxx… a on mě neposlechne, nevím, co mám dělat“. Mně to prostě přijde normální, že dítě neposlechne a dopředu počítám s tím, že to ak bude a na opačném výsledku je od začátku práce (suma sumárum dítě, které neposlouchá, je „normální“, dítě, které napoprvé samo od sebe poslouchá, mi „normální“ nepřipadá - vše s nadsázkou samozřejmě.) Jak to máte vy? Jsou děti od přírody a priori poslušná stvoření, nebo je normální, že poslušnost je až nadstavba?
Ne, neočekávám, že mě malé děti budou na slovo poslouchat, nejsou psi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:15
@Ou Tohle samozřejmě vím. Šlo mi hlavně o ten nízký věk, kdy dítě vzorce chování zažité ještě nemá, na základě zdejších diskuzí z období vzdoru, kdy jsou rodiče dětskou neposlušností strašně zaskočeni a hroutí se z ní… (opakovaně, aspoň jedna diskze denně.) Uznávám chybu, v úvodním příspěvku jsem dala okno až do pěti let, katuální je to asi u dětí kolem dvou, tří let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:15
@sakota píše:
Díky všem za názory. Samozřejmě, že pokud vím, že dítě už obsáhlo určité vzorce chování a vím, že tomu rozumí a „umí to“, pak je jasné, že to očekávám. Ale prostě mě vždycky překvapí tady to přesně jak dneska: 2,5 leté dítě mě neposlouchá, pomoc, co mám dělat? Tam mi to přijde úplně mimo prostě… proč je pro některé rodiče období vzdoru vždycky takové překvapení.Abych nevypadala, že si tu nějak honím triko a houby vím, 6 let ve školce, vlastní dítě je zatím mimino, takže zkušenost matky mi chybí (zatím.)
A to zase jako je 
Dcera byla do 2,5 let naprostý andílek. Mohla jsem s ní jít kamkoli a byla úžasná, hodná…najednou prásk a stalo se z ní to, co je teď 
Když má den, tak to je teda zážitek. Ječí úplně kvůli všemu, v obchodě se válí po zemi, páč jsem šla jinou uličkou než si představovala. Ke všemu má teď „moje“ období kdy je schopna viset na dveřích do koupelny a řvát to jsou moooojééééé dvééééřeeeee no mohla bych pokračovat. Ve školce, u babiček - stále stejný dokonalý andílek. Doma? Tu se na nás realizuje. Já to beru, je to vzdor a ten k dětem patří a je to vlastně prospěšná věc, ale opravdu nemohu tvrdit, že by mě to nepřekvapilo. To jako překvapilo a to dost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:16
Já teda vyžaduju poslušnost jenom v pár věcech, a to i od dvouletého. Před přechodem zastavit, nevrhat se do silnice, nesahat do zásuvek. Jo, to ho klidně péruju jak psa, jsou to záležitosti života a smrti. U ostatních věcí to nechávám plynout, má vztekací období a je umanutej. Lámat ho kvůli blbinám nehodlám. Stejně jsme pak ve výsledku naštvaný a frustrovaný oba U zdravení a podobných společenských zvyklostí bych ráda aplikovala spíš nápodobu. Jediný, co jsem ho trošku učila systémem odměn bylo poprosit, to jsem prostě zkoušela a přišlo mi to vtipné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:17
@eumedon píše:
A tohle máte odkud?Třeba tady čtu:
Později přišla móda úplné tolerance, jež u dětí vedla k zaostávání v určitých složkách vývoje a v dospělejším věku i k neuroticismu. Dnes se má za to, že dítěti by se mělo ustupovat pouze do té míry, aby neztratilo pocit bezpečí a lásky, ale ani o píď dále. Výchova má být vlídná, ale důsledná.
Ano, tohle je taky pravda. Ale to píší o naprosté nevychove. Takové ze je dítě nejiste, samo sebou i vztahem rodičů k němu. Ale takových děti zase tolik není.
Já mluvím o tom když dítě plní „příkaz“ ze strachu ze mu rodič ublíží (ať fyzicky nebo psychicky)
Mé dítě má hranice dané, jenom si je nevynucuju násilím ale vysvětluju a on s tím nemám problém. Jiné dítě by možná melo ale u nás to funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:17
Očekávám a bojím se dvou let protoze v okolí vidím samé zlobivce. Jsme na ni doma oba důslední když reknu ne tak to platí. Otevře střínku v kuchyni řeknu zavři ji a ona to udělá, ale i tak např chce být v koupelně několikrat ji vysvětlím že si jdeme hrát do pokojíčku a ona nejde. Nezbývá než odnést. To se zaćne vztekat. Vydrží jí to sice minutku ale i tak mám hrůzu aby se mi ve 2 letech nezjančila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:18
Od těch 4 let už celkem jo, až na občasný šprajcy. nejstarší vesměs poslouchá odmala doteď, taky jsou občas neshody, ale jde to, prostřední se jako batole šprajcoval neskutečně, válení se po zemi bylo u nás na denním pořádku, trvalo tot ak do 4 let, od té doby to jde, s nejmenším je to taky složitý, má hodně často svoji hlavu.ale má nárok ještě, jsou mu 2 roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:23
@sakota no tak to jsou ta očekávání, co jsou v rozporu s realitou a nějak se nedaří ta očekávání upravit.
Rodiče, kteří s dítětem vychází dobře pochopitelně na internety dotazy nepíšou.
Je to tu holt kontakt s odlišnými bublinami.
Mně zase zůstává rozum stát nad až příliš častým vzorcem: lezu mu do počítače/mobilu, našla jsem něco co jsem nechtěla vědět, musím se rozvést. Pravda, nejlepší je vztekání, že partner maže historii a nebo si dokonce dovolí elektroniku zaheslovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
