Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Hoa Mai píše:
@Tichošlápek A nebo druhá možnost, máš dobrý přístup, ale tvůj syn si ho ještě oťukává (třeba v závislosti na tom, jak dlouho se ho snažíš uplatnit, jestli jsi důsledná, jakou má syn výdrž). U nás to taky nefungovalo ani napoprvé, ani napodruhé, ani na potřetí, ale malý přišel na to, že neuposlechnutí v případě stříhání nůžkami v posteli znamená ve sto procentech případů odebrání nůžek, takže si holt rozmyslel, jestli je pro něj výhodnější nemít nůžky vůbec nebo s nimi stříhat u stolu, včetně výhod, které to případně může přinést (A mami, můžu stříhat barevný papír? Můžu si půjčit děrovačky? Můžu lepit?)
Přesně takhle to FUNGUJE ve školce…máme pravidlo-porušíš? =Nestříháš…nevydupou si nůžky, nevybrečí! Za 5 minut dostanou DRUHOU a poslední šanci. Na prstech jedné ruky bych spočítala ty děti, které ji promarnily. Ale chce to být fakt důsledná, nastavit pravidlo a seznámit je se sankcemi za porušení, tedy odebrání nůžek. A splnit ho.
@terinka4444 píše:
upřímně, kdyby mi mé pětileté dítě dělalo naschvál, že by nezdravilo, se zlou by se potázalo
a co bys provedla? ![]()
@Tamtama píše:
Jé, můžu?Máme zrovna jarňáky.
@Hoa Mai to má občas taky, u něj hodně záleží na náladě.. k psycholožce jdeme až na konci dubna..
@blumen „Do kaluže se může jen v holinkách, viď?“ - řev „Já mám hoinky!“ a už je v kaluži
Tak snad vám to pomůže.
Když už jste nakously ty kaluže, to je pro mě druhé „trauma“ (s nadsázkou
) z dětství. Milovala jsem skákání do kaluží a častý zákaz ve mě vyvolával vzpouru (a stejně tak zákaz ušpinění oblečení apod. Takže se snažím synovi pořídit takové boty a oblečení, aby hopsání v kalužích vydržely (a kupodivu jsou to velmi lehké a ohebné kožené boty, nic neprodyšného a těžkého) a skákání v kalužích má povoleno téměř ve všech situacích. Pokud má v létě třeba sandály a tepláky a chce skákat v kaluži, řekla jsem mu, že ať si klidně skáče, ale ať počítá s tím, že bude mít mokré nohy a že nemám nic na převlečení. Co si pamatuju, zakázala jsem mu skákat v kalužích jen jednou, před obřadem na svatbě kamarádky. To jsem mu vysvětlila, že by nebylo hezké, kdybychom přišli na obřad jako čuňátka. Takže na obřadu a na následném obědě bych ocenila, kdyby zůstal suchý a čistý, ale že pak si může sundat boty a oblečení a skákat v kalužích nahatý. Byl nadšený. A já přijala fakt, že načančané a čisté dítě prostě mít nebudu a že zaprášené, zabahněné a mokré oblečení bude náš denní chlebíček.
@Hoa Mai píše:
@Tichošlápek Já bych třeba zkusila zapátrat i po jiných metodách. To je vlastně to, co jsem chtěla původně říct. Najít způsob, jakým přiměju dítě ke spolupráci. Některé situace se mi taky nedaří řešit tak, jak bych chtěla, ale myslím si, že prostě jen nevolím dobrý přístup. A že pokud ho najdu, spolupráce se podaří.
@Tamtama píše:
a co bys provedla?
víš, každý máme své dítě a na to jeho dítě platí něco jiného. Takže na mé dítě platí nebudu s s tebou hrát třeba, na mé dítě platí víc věcí. Vysvětlím, že zdravit je slušné, že maminka zdraví, ti lidé zdraví, i děti zdraví, protože jsme slušní, když byla menší, do těch tří let, v autě jsem řekla, že jedeme třeba k doktorovi, takže hezky pana doktora pozdravíme. Kdyby se mi měla šprajcovat, vysvětlila bych, proč zdravíme a proč je pro mne důležité, aby zdravila, pokud nepozdraví, nebudou ani pro mne důležité věci, které jsou důležité pro ni. A toho se držím, já neznám tvé dítě, nemůžu ti na něj dát návod, nikdy jsem ho neviděla.
@Tamtama píše:
@Hoa Mai třeba příklad s nůžkama je u nás pokaždé, když stříhá.. nejdřív dělá hluchýho, když zopakuju, ať si sedne ke stolu, tak přichází okamžitě hysterická scéna, čili zabavuju nůžky.. otázku proč jsem od něj nikdy neslyšela..
@SIMONA1234 na matku tyranku vždycky začne ječet, že tady rozhoduje on
Tak situaci, kdy by na mě dítě začalo ječet, že tady rozhoduje ono bych taky měla problém vydýchat. A zasáhla bych asi velmi kompromisně, i když zcela nepedagogicky.
@sloninka píše:
Tak situaci, kdy by na mě dítě začalo ječet, že tady rozhoduje ono bych taky měla problém vydýchat. A zasáhla bych asi velmi kompromisně, i když zcela nepedagogicky.
Mám takového „diktátora“, ale je to (už diagnostikovaný) asperger…ale u něj funguje si „pokecat“, vysvětlíme si důvody proč to a ono vyžaduju a on pokýve hlavou a ustoupí, jindy zase ustoupím z požadavku já, pokud to není „životně důležité“…a zase si to vysvětlíme. Fungujem na kompromisech už 2 roky. Ale je to náročný ![]()
@Hoa Mai ja se snažím o duslednost. Ale jedno mne vždy dostane - když roztáhne ruce, zavolá mamiii a jde se mazlit. A duslednost je v haji. Jsem měkkejš. Ale jinak ma rytmus a snad i řád. Ale je tvrdohlavý jak stádo ovcí. Ja zase netrpělivý nervak, takže kombinace úžasná. Aspoň ze to mimino zatím nedrzkuje a jen si tu leze ![]()
@acimedaca jak jsem psala, vzit ho nasilim pryc.
mam jenom jedny nervy, abych no sledovala nonstop a porad do nej hucela co ma a co nema, tak to ne…takze mam jednom dve rozlisovaci vychovny metody - vzdy se sebe ptam: dela neco co ohrozuje jeho zivot? - obcas zabere veta davej si pozor, pokud ne, xy krat mu vysvetlim co se muze stat, a kdyz nezabira beru ho pryc… pokud dela neco co neni zivot ohrozujici, tak ho necham, stejne ho to do 5 minut prejde a zacne se zas chovat jako maly clovek, ne jako zviratko…proste je ve veku ze objevuje svet a musi se poucit i z vlastnich chyb / napriklad ho klidne necham at si priskripne prsty do supliku… a tak, udela to jednou a uz nikdy vic (samozrejme to hlidam, a jsem na blizku mu utrit slzicku) ![]()
@Tichošlápek Tak to se spolu nemusí vylučovat, ne? Myslím ta důslednost s mazlením. Ano, pomazlíme se, ale nůžky v posteli ne.
@AliaAtreid tak jsi řešení našla
na tom není nic špatné fyzicky zabránit dítěti aby dělalo něco, co nemá. Já to taky dělám.
@blumen píše:
@Tamtama a byli jsze uz u nejakeho psychologa?
byli, ale nadopovat ho lékama a zavřít na dětskou psychiatrii se mi nezdálo jako správné řešení, takže chci zkusit ještě jiného